Soužení způsobená nespravedlivými myšlenkami

(Minghui.org) Falun Dafa praktikuji přes 20 let. Díky ochraně Mistra byl můj pokrok velmi stabilní. Přestože jsem si možná nevedla tak dobře jako pilnější praktikující, soustředila jsem se na své poslání a důsledně každý den dělala tři věci. Měla jsem pocit, že si vedu docela dobře. Nedávno se však stalo něco, co mě přimělo uvědomit si, že moje kultivace nebyla tak pevná, jak jsem si myslela, a pomohlo mi to pochopit vážnost kultivace.

V roce 1990 jsem se přestěhovala do města a náš dům na vesnici jsme nechali manželovým rodičům k bydlení. Můj tchán však hned následující rok požádal o vystavení listu vlastnictví na své jméno. Když zemřel, vlastnictví přešlo na mou tchyni.

O těchto změnách jsme se dozvěděli loni, když nás úřady informovaly o obnovení certifikátu. Můj manžel a jeho matka se kvůli tomu pohádali. Manžel rozzlobeně řekl: „Nebýt toho, že jsme se o tebe celé ty roky starali, dávno bys už nežila.“

Moje tchyně odpověděla: „Dům nebude váš, dokud nezemřu.“ Nebyla jsem si jistá, co v této situaci říct. Konejšila jsem manžela a prosila ho, aby se nehádal. Žijeme dobře i bez toho domu. Nestojí za to se kvůli tomu rozčilovat.

Tento rok, když byl certifikát hotov, můj švagr řekl, že ho vyzvedne a přiveze mi ho. Moje tchyně tehdy pobývala u své dcery. Řekla jsem švagrovi: „To je v pořádku. Proč ho nepředáš své matce, až navštívíš svou sestru? Bude se cítit lépe, když ten certifikát bude mít u sebe.“ Souhlasil.

Manžel si na certifikát vzpomněl o několik dní později. Řekla jsem mu, že je na matčino jméno a že jsem požádala švagra, aby jí ho odvezl. Velmi se rozzlobil. Křičel na mě, že jsem hloupá, když nechci dům. Zvedl telefon, aby zavolal bratrovi, a zeptal se ho: „Proč jsi ten certifikát ještě nepřivezl?“ To mě rozrušilo. Nechtěla jsem, aby švagr, který řídí velký kamion, byl při jízdě rozptylován.

Zastavila jsem manžela a řekla: „To já jsem tvého bratra požádala, aby ten certifikát odvezl tvé matce. Proč mu voláš?“ Manžel se přestal ovládat a řekl mi, ať jdu pryč a klidně se vzteky třeba ukřičím k smrti. Byla jsem rozzlobená a oněmělá úžasem. Zapomněla jsem, že jsem praktikující. Popadla jsem tašku a řekla: „Klidně se perte. Až mě vztek zabije, ten dům bude taky tvůj. Můžeš si v tom prázdném domě bydlet úplně sám.“ Otočila jsem se a odešla.

Jakmile jsem zavřela dveře, uvědomila jsem si, že jsem udělala chybu. Jak jsem mohla říct, že mě vztek zabije? Do jaké pozice jsem se to postavila? Mohu být po více než 20 letech kultivace skutečně „uštvána k smrti“ hněvem kvůli běžnému člověku? Co se stalo s mou kultivací?

Začala jsem si to vyčítat. Řekla jsem o tom praktikujícím na skupinovém studiu Fa a mnozí z nich říkali, že jsem takové věci neměla říkat. Když jsem se vrátila domů, začalo mě bolet břicho a záda. Nemohla jsem přesně určit zdroj té bolesti. Nebrala jsem to vážně a pokračovala ve svých obvyklých činnostech.

V noci mě břicho bolelo víc, a jakmile jsem si lehla, nemohla jsem vstát. Když jsem se pokusila posadit, nemohla jsem se předklonit. Nevěděla jsem, která z mých myšlenek problém způsobila. Jen jsem měla pocit, jako by mi v břiše něco bylo. Bolelo to při každém pohybu. Mohla jsem jen vysílat spravedlivé myšlenky, abych odstranila ty špatné věci a negovala své nesprávné myšlenky.

Meditovala jsem a pak se pokusila usnout, ale bolest byla příliš intenzivní. Vstala jsem, abych vysílala spravedlivé myšlenky, a pak znovu meditovala. Zápasila jsem s tím až do čtyř do rána, pak jsem začala cvičit cvičení ve stoji. Dokončila jsem první tři cvičení, ale čtvrté byl boj a bylo velmi bolestivé. Když jsem skončila, měla jsem oblečení promočené potem. Udělala jsem cvičení ve stoji znovu. V šest ráno jsem vysílala spravedlivé myšlenky a cítila se mnohem lépe.

Nepovažovala jsem to za nemoc a dělala jsem, co bylo potřeba. Věřila jsem, že si nezasloužím Mistrovu ochranu. Vyřkla jsem nesprávná slova a dovolila starým silám, aby využily mých mezer. Postavila jsem se před Mistrův obraz, spojila ruce před hrudníkem a upřímně činila pokání. Řekla jsem Mistrovi, že budu dobrou učednicí. I když mám v kultivaci mezery, staré síly mě nemohou pronásledovat, protože k jejich rozpuštění použiji silné spravedlivé myšlenky.

Během dne na skupinovém studiu Fa jsem měla bolesti a silně se potila. Přesto jsem si nemyslela, že jsem nemocná. Spolupraktikující mi pomáhali vysílat spravedlivé myšlenky, zatímco já jsem zvyšovala intenzitu svých vlastních.

Příznaky v podstatě zmizely o tři dny později, i když určité nepohodlí přetrvávalo. Nevěnovala jsem tomu pozornost a dělala jsem to, co by učedník Dafa měl dělat.

Kultivace je vážná věc. Jediná myšlenka, která není v souladu s Fa, může způsobit problémy. Staré síly nás neustále sledují. Pouze Mistr si nás váží. Pouze tím, že budeme studovat Fa více a lépe, můžeme dokončit své poslání a nesejít z cesty. Děkuji Vám, Mistře, za mou záchranu.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v daném čase na základě jejich stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného zvyšování se.