Díky Dafa je moje rodina opět úplná

(Minghui.org) Jsem žena středního věku, která praktikuje Falun Dafa (Falun Gong) již 26 let.

Život plný utrpení

Lidé často říkají, že nešťastné dětství člověka pronásleduje celý život, a moje zkušenost je toho skutečně důkazem. Když mi byly dva roky, byl můj otec odsouzen k osmi letům vězení a vůbec si ho nepamatuji. Moje matka se psychicky zhroutila a celé dny žila ve stavu zmatenosti. Otec zemřel pouhé dva roky po propuštění z vězení a když mi bylo sedmnáct, přišla jsem i o matku.

Byli jsme čtyři sourozenci. Nejstarší byl bratr a starší sestra se vdala už v osmnácti letech. Byla jsem třetí dítě a nejmladší sestře bylo teprve šest měsíců, když otec zemřel. Když matka umírala, její pohled stále spočíval na mé malé sestře, které bylo pouhých pět let, jako by ji nedokázala opustit. Naše rodina žila v krajní chudobě. Na smrtelné posteli mě matka pověřila péčí o rodinu a prosila mě, abych pro bratra zařídila „výměnný sňatek“. Bratr to odmítl a matka zemřela s otevřenýma očima — neschopná odejít v klidu. My sourozenci jsme pak ještě rok žili společně.

Pak však moje teta bez našeho vědomí dala nejmladší sestru k adopci. Od té chvíle jsme zůstali jen já a můj bratr. Jedna starší příbuzná z našeho rodu měla obavy o mou bezpečnost, a proto trvala na tom, abych u ní v noci spala. Přes den jsem vařila pro bratra a starala se o domácnost, večer jsem chodila spát ke staré paní.

Po několika letech takového života mě společný známý seznámil s mým budoucím manželem. Vzali jsme se a založili rodinu. Je to čestný a laskavý člověk, který se ke mně vždy choval dobře. Naše první dítě, syn, se narodilo s těžkou ztrátou sluchu a ani v sedmi letech nemluvilo. Druhé dítě byla dcera. Po jejím narození se můj zdravotní stav rychle zhoršil — trápily mě cysty, vysoký krevní tlak, srdeční problémy, bolestivá menstruace i opakované záněty mandlí. Sotva jsem se zotavila po porodu, často jsem plakala, zdrcená vším, co jsem prožila — životními těžkostmi, fyzickou bolestí, neutuchajícím tlakem a bezmocí při péči o malé děti. Měla jsem pocit, že už nemohu dál, přestože mi bylo teprve třicet let. Přesto jsem to nedokázala vzdát. Dívala jsem se na dítě ve své náruči a přemýšlela, co bude s mými dětmi. Vyrostou bez matky stejně jako já? Proč ke mně byl osud tak krutý a naložil na mě tolik neštěstí? Nezbývalo než vše snášet.

Radost po utrpení

16. březen 1999 byl nejnezapomenutelnějším dnem mého života. Tehdy mě švagrová mého manžela seznámila s Falun Dafa. Ve chvíli, kdy jsem začala číst hlavní knihu učení Mistra Li Hongzhi, mi jedna věc začala být jasná: utrpení v tomto životě je důsledkem špatných činů z minulých životů a dluhy musí být splaceny. Řekla jsem si: „Jestli má být tento život těžký, budu kultivovat pro ten příští.“ Tak jsem vstoupila do kultivační praxe.

Pochopila jsem, že Mistr po nás chce, abychom svou kultivaci dovršili právě v tomto životě a že není třeba čekat na další koloběh reinkarnace. Začala jsem praktikovat a všechny mé nemoci zmizely. Byla jsem zdravá a naše rodina byla šťastná. Vstoupila jsem na zcela novou životní cestu. Mistr mi dal druhý život a já budu navždy vděčná za jeho milost.

Příběh mého syna

Představte si, že máte dítě, které v sedmi letech nedokáže mluvit. Syn se narodil s těžkou ztrátou sluchu — v levém uchu měl ztrátu sluchu 90 decibelů a na pravé ucho byl zcela hluchý. Běžné školy ho odmítaly přijmout. Neměla jsem žádné prarodiče, kteří by nám pomohli, a manžel pracoval daleko od domova, takže jsem obě děti vychovávala sama. Když jsem se doslechla o mateřské škole zaměřené na rozvoj řeči a komunikace, zapsala jsem ho tam v sedmi letech. Asi tři měsíce poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, mě syn poprvé oslovil „mámo“ a „táto“. V devíti letech nastoupil do první třídy speciální školy. Také se mnou studoval Fa a pomáhal mi skládat letáky objasňující pravdu.

Vystudoval odbornou střední školu a brzy si našel práci. Je inteligentní a rychle se učí. Dnes už dokáže normálně komunikovat a používá chytré telefony i počítače. Dokonce mi pomáhá platit účty a řešit problémy s počítačem. V roce 2018 se přihlásil do autoškoly. Protože v našem okolí nebyl pro lidi s jeho postižením podobný výcvik dostupný, musel jezdit do vzdáleného provinčního města. Zkoušky úspěšně složil a získal řidičský průkaz — jako první mezi svými vrstevníky s podobným handicapem.

Zpočátku jsem měla obavy. Jak může někdo s tak vážnou ztrátou sluchu bezpečně řídit? Co když někoho srazí nebo někdo srazí jeho? Byly to skutečné starosti. Jedna praktikující mi však řekla něco, co změnilo mé uvažování: „Když nad ním bdí Mistr, čeho se bát? Nechej ho žít jako běžného člena společnosti.“ Ta slova mě probudila. Každý má svou vlastní cestu. Rozhodla jsem se důvěřovat a pustit své obavy.

Dnes si syn koupil auto. Žije jako každý jiný mladý člověk — samostatně a schopně. Už si o něj nemusím dělat starosti.

Šťastné shledání

Poté, co byla moje mladší sestra adoptována, jsme s ní ztratili kontakt. Krátce jsme ji viděli, když jí bylo osm nebo devět let, ale její adoptivní rodina si nepřála, abychom zasahovali do jejího života, a držela nás od sebe dál. V roce 2017 jsem se rozhodla ji najít a podělit se s ní o dobro Dafa. S manželem jsme jeli do vesnice, kde jsme se domnívali, že vyrůstala, ale nikdo nám nechtěl říct, kde je. Nakonec jsme zjistili, že se vdala a přestěhovala do sousední vesnice. Když jsme tam dorazili, náhodou jsme potkali její tchyni — jako by to všechno bylo předem uspořádáno. Ten den jsem svou malou sestru našla a dala jsem jí amulet objasňující pravdu. Bylo jí tehdy přes čtyřicet let a měla dvě vlastní děti.

Mému staršímu bratrovi i sestře, kterým je přes šedesát let, se daří dobře. Pomyslela jsem si: „Nějak musíme zařídit, aby se setkali se svou nejmladší sestrou.“ Na začátku roku jsem je za ní vzala. Objímali jsme se a plakali — čtyři sourozenci se poprvé po 37 letech znovu setkali. Toto odloučení bylo po tolik let ranou v mém srdci — něčím, o čem jsem nedokázala mluvit. Teď se konečně zahojila. Vím, že každý z nás prožil poctivý život. Doufám, že nikdo z nich necítí lítost.

Kdo by si dokázal představit, že němé dítě jednoho dne promluví nebo že sestra darovaná v kojeneckém věku bude znovu nalezena? Rodina, která byla kdysi rozbitá, je dnes pod Mistrovou ochranou stále silnější a daří se jí rok od roku lépe. Všechno, co dnes máme, je neoddělitelné od jeho soucitné ochrany. Jsem hluboce vděčná.

Závěrečná slova

Praktikováním Falun Dafa jsem pochopila, že veškeré utrpení pochází z karmy nahromaděné v minulých životech. Tyto dluhy musí být splaceny, a proto život přináší tolik zkoušek a bolesti.

Když v roce 1999 začalo pronásledování, policie se mě ptala, proč praktikuji Falun Gong. Odpověděla jsem jim: „Díky praktikování jsem zdravá a moje dítě se naučilo mluvit. Jak bych se toho mohla vzdát?“

Nemohu být oddělena od Dafa. Studium Fa a každodenní cvičení jsou pevnou součástí mého života, o které nelze smlouvat. Během více než 20 let neustálého pronásledování, zkoušku za zkouškou, jsem nikdy nezakolísala ani to nevzdala. Naopak jsem vyšla silnější, s jasnou myslí a pevně zakotvená, zatímco můj charakter se neustále zlepšoval. Mám soucitnou ochranu Mistra, vedení principů Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti a podporu spolupraktikujících. Každá překážka a každé utrpení se staly dalším krokem vzhůru na mé cestě. Kráčím pevně vpřed po božské cestě.

Jsem nejšťastnější člověk na světě — šťastná až do hloubi své bytosti. Jsem vděčná Mistrovi za jeho milosrdenství a spásu. Utrpení, která jsem prožila, mě nezlomila, protože mám největšího Mistra na světě. To je síla víry. Dafa mi dal tolik — dal mi všechno. Pevně kráčím po cestě pomáhání Mistrovi při nápravě Fa. Doufám, že všichni dobrosrdeční lidé poznají, jak hluboké a ctnostné toto učení skutečně je.

Děkuji, Mistře!