Náš sklon bránit se představě utrpení

(Minghui.org) Jedna praktikující napsala článek k připomenutí Světového dne Falun Dafa a požádala mě, abych jej pro ni zkorigoval. Než začala praktikovat, prošla mnoha útrapami. Kdykoliv čtu o trápení nějakého praktikujícího předtím, než poznal Falun Dafa, často je pro mě obtížné ve čtení pokračovat. Občas jsem musel čtení úplně přerušit.

Když jsem před cvičením stál před Mistrovou fotografií, napadla mě otázka: „Proč musí být počáteční části životů praktikujících tak bídné?“ Přišla mi odpověď: „Aby mohli získat Fa.“ V tu chvíli jsem pocítil Mistrovu nesmírnou milost a soucit.

Falun Dafa praktikuji již více než tři desetiletí. Každý den studuji a memoruji učení, přesto stále lpím na mnoha představách. Po tolika letech stěží chápu skutečný význam utrpení.

Existuje jeden kultivační příběh, který jsem kdysi četl, s názvem „Posvátný květ hořkosti“.

Zraněný a nemocemi sužovaný žebrák měl už od dětství těžký život. Nikdy neměl kde přespat a neustále hladověl. Někdy se hněval a cítil, že život je tak nespravedlivý, a obviňoval nebeské bytosti z krutosti.

Jednoho dne se setkal s mnichem a rozhodl se, že bude každý den naslouchat jeho recitování súter. V jednu chvíli se mnichovi přiznal: „Každou minutu svého života jsem trpěl (čínsky „jedl hořkost“), a přesto nechápu, co to přesně je.“ Mnich natáhl ruku a na jeho dlani vykvetl barevný květ. Květ byl neuvěřitelně krásný a lehce se pohupoval. Žebrák byl v šoku, vykulil oči a pomyslel si: „Nikdy jsem nevěděl, že hořkost vypadá tak krásně.“ Mnich utrhl jeden okvětní lístek a podal ho žebrákovi: „Ochutnej a uvidíš, jak chutná.“ Protože žebrák celý život hladověl, byl zvyklý jídlo hltat. Okamžitě si lístek strčil do úst.

Jakmile lístek polkl, uvědomil si, že ten krásný okvětní plátek chutná extrémně hořce. Ta hořkost byla tak ochromující, že se mu v mysli udělalo prázdno. Padl na zem a svíjel se v nepohodlí.

Mnich žebrákovi řekl: „Přestaň se hýbat.“ Zázrakem se žebrák okamžitě přestal hýbat. Hořkost postupně pronikla do každého jeho energetického kanálu, kosti i svalu a poté se rozplynula. Uklidnil se a uvědomil si: „Veškeré utrpení (hořkost), které jsem v životě zažil, není nic ve srovnání s hořkostí tohoto jediného okvětního lístku.“

Mnich ho požádal, aby vstal. Žebrák si všiml, že se mu narovnal hrb, zahojily se mu omrzliny na rukou i nohou a všechny jeho různé neduhy zmizely. Jeho tělo bylo čisté a lehké zevnitř i zvenčí. Propukl v pláč, poklekl a před mnichem se uklonil.

Mnich žebrákovi pomohl vstát a mávnutím ruky nechal na podlaze, stěnách i stropě meditační místnosti, ve které se nacházeli, objevit nespočet květů. Květy měly různé tvary a velikosti a zářily živými barvami. Jedinečná vůně květů byla osvěžující a uklidňující. Mnich mu řekl: „Toto jsou Posvátné květy hořkosti. Vzešly z nekonečných strastí, které jsem snášel den za dnem po mnoho životů. Běžní lidé tento květ nedokážou vytvořit, bez ohledu na to, jak moc trpí, protože tento květ rozkvete pouze s ochranou a pomocí spravedlivé Dharmy. Každý okvětní lístek pochází z nesmírného utrpení.“

Žebrák se zeptal: „Mistře, proč jste chtěl vytrpět všechnu tu hořkost, abyste vypěstoval tyto květy?“ „Pro vnímající bytosti,“ odpověděl mnich vážně, „od nynějška se budeš kultivovat v hořkosti, vytvářet své vlastní Posvátné květy hořkosti a nabízet bytostem spásu.“

Mistr Li Hongzhi řekl:

„Takže vám říkám, že utrpení není špatná věc. Lidé jsou jediní, kdo si myslí, že utrpení je špatná věc a že život plný utrpení není šťastný. Ale kultivujícímu utrpení nejenže odstraňuje karmu, ale zároveň zvyšuje jeho úroveň a vede k Dokonalosti. Pokud říkáte, že jen chcete být šťastni mezi lidskými bytostmi a že nechcete ani trochu trpět a praktikovat v pohodlí, potom se vaše karma neodstraní, nezlepšíte si charakter a nedosáhnete Dokonalosti. Tak to je.“ (První učení Zákona ve Spojených státech, Učení Fa na konferencích I)

Když nám Mistr opakovaně a trpělivě odhaloval vztah mezi utrpením a kultivací, kolik z nás mu skutečně porozumělo? Když studujeme Fa, uvažujeme jako praktikující. Jakmile se však vrátíme do svých běžných životů a začneme trpět, častěji než ne si myslíme, že nemáme na vybranou: „Musím to tolerovat a zachovat si vysoký charakter, protože jsem praktikující.“ Na Fa pohlížíme jako na soubor omezení, místo abychom věřili, že soužení jsou dobrá věc a aktivně nás asimilují k Fa. Nepřijímáme zkoušku s radostí a neděkujeme těm, kteří nám působí potíže.

Poté, co začneme praktikovat a sdílíme své zkušenosti, často mluvíme o tom, jak moc jsme trpěli a jak nemocní jsme byli, než jsme se o praxi dozvěděli, a jak nám praktikování umožnilo být znovu zdraví. Popisujeme požehnání, která jsme po začátku kultivace obdrželi, a soustředíme se na to, jak šťastní jsme se díky praxi stali.

Pokud takové sdílení pochází od nového praktikujícího nebo když objasňujeme pravdu nepraktikujícím, není to špatně. Nicméně u praktikujících, kteří se kultivují 20 nebo 30 let, není dobré, pokud naše chápání Fa zůstává na této úrovni.

Když jsme před příchodem do světa lidí podepsali sliby o potvrzování Fa, Mistr nás již začal chránit. Jak jsme se převtělovali život za životem, ochraňoval nás a uspořádával naše cesty. Podle této logiky – nebylo utrpení a hořkost, se kterými jsme se setkali před získáním Fa, uspořádáno Mistrem za účelem odstranění karmy, abychom se mohli stát praktikujícími? Pamatujte, že jen v tomto životě jsme nashromáždili obrovské množství karmy. Utrpení, které prožíváme, dláždí naši cestu zpět do našich nebeských domovů.

Teď, když jsme se stali praktikujícími, budeme si stále v mysli uchovávat utrpení a neustále o něm mluvit, abychom ukázali, jak šťastní jsme, že jsme byli v běžné společnosti požehnáni? Když jsme mluvili o souženích před začátkem praxe, i sebemenší náznak toho, že byla nespravedlivá, se považuje za stěžování si na Mistrovo uspořádání pro nás. Utrpení, které jsme vytrpěli, nesplatilo ani špetku dluhu, který jsme dlužili ze svých minulých životů, protože Mistr za nás většinu z něj vzal na svá bedra.

Proto, když píšeme o svých zkušenostech z doby před kultivací v Dafa, měli bychom psát s nastavením mysli kultivujícího. Měli bychom vyjádřit vděčnost Mistrovi za to, že odstranil naši karmu, vytáhl nás z pekla a očistil nás, abychom byli dostatečně hodni naslouchat Fa. Je pro nás opravdu přínosné se zamyslet nad tím, kolik našich myšlenek jsou spravedlivé myšlenky a kolik je lidských představ.

Mistr řekl:

„Pokud jde o vás, učedníci Velkého Zákona, čím více se to blíží ke konci, tím lépe byste měli jít svou cestou, chopit se okamžiku a dobře se kultivovat. Když se zpětně podíváte na celou spoustu věcí, které jste udělali, možná shledáte, že jste to vše dělali s lidskou myslí. Když lidská bytost dělá lidské věci, a věci se nedělají se spravedlivými myšlenkami, pak v těch věcech nebude žádná mocná ctnost učedníka Dafa. Jinými slovy, i když jste to skutečně udělali, bohové to vidí tak, že je to jen odflinknuté – žádná mocná ctnost nebo kultivace.“ (Učedníci Dafa musejí studovat Fa)

Někteří z nás vykonávají práci pro Dafa s lidskou myslí. Pokud se nedokážeme rozhodnout, zda budeme „šťastní uprostřed utrpení“, nebo zda budeme usilovat o „požehnání na zemi“, nemůžeme se proměnit z člověka v božskou bytost, protože selháváme v nahlížení na věci se spravedlivými myšlenkami.

Výše uvedené vychází z mého současného pochopení. Prosím o laskavé upozornění na cokoliv, co není založeno na Fa.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v daném okamžiku na základě jeho kultivačního stavu a jsou nabízeny v duchu umožnění vzájemného pozvednutí.