Praktikování Falun Dafa mi dalo soucit a trpělivost pečovat o mou tchyni

(Minghui.org) Je mi přes šedesát let a Falun Dafa praktikuji od roku 1998. Poté, co můj manžel přišel o práci, strávil deset let prací mimo domov. Vracíval se v pátek a odjížděl v neděli večer. Po smrti tchána v roce 2018 jsem zůstala jedinou osobou, která se starala o tchyni. Každý den jí připravuji tři jídla a nosím jí je, a kdykoli se necítí dobře, zůstávám u ní přes noc.

Péče o tchyni

Moje tchyně byla velmi pracovitá. I po osmdesátce stále obdělávala své pole. Zelí a ředkve, které jsme jedli v zimě, vypěstovala sama. Byla také velmi tradiční, pokud šlo o stolování, a měla ráda, když byl stůl plný různých jídel. Kdykoli přišla návštěva, lidé během jídla obdivovali, kolik rozmanitých pokrmů bylo na stole.

Protože má tchyně cukrovku, vždy dbám na to, aby dobře jedla. Ke každému jídlu jí připravím alespoň jeden nový pokrm, zatímco já obvykle dojídám zbytky. Sama jsem tomu, co jím, téměř nevěnovala pozornost. Často jsem ji doprovázela do veřejných lázní. Ráda seděla na stoličce a pohupovala se na ní, přičemž balancovala jen na jedné noze stoličky, což mě vždy znervózňovalo. Byla poměrně těžká a plastové stoličky nebyly příliš pevné, takže jsem se bála, že spadne. Ale ať jsem říkala cokoli, neposlouchala mě.

Později lázně přestaly stoličky poskytovat, protože se obávaly, že by se někdo mohl zranit. Kdykoli jsme tam tedy šly, musela jsem jednu přinést sama. Cestou jsem jednou rukou podpírala tchyni a druhou nesla stoličku. Když se cestou unavila, mohla si sednout a odpočinout si. Lidé, kteří nás viděli, se často smáli.

Díky těmto zkušenostem jsem se dokázala zbavit mnoha připoutání – například strachu z problémů a z obviňování, kdyby se něco stalo, povýšenosti vůči tchyni, předvádění své synovské oddanosti nebo touhy po uznání od manžela. Nakonec jsem se naučila skutečně pečovat o druhé a postupně opouštět své sobectví.

Sousedy velmi dojímalo, jak se o tchyni starám. Jedna sousedka mi řekla: „Když jsem tě zpočátku vídala, jak každý den chodíš k tchyni a vaříš pro ni, přemýšlela jsem, jak dlouho ti to vydrží. Ale ty jsi pokračovala den za dnem.“ Řekla, že mě opravdu obdivuje.

Jiný soused, starší muž, mi řekl: „Stačí dělat tchyni dvě jídla denně, tři jsou zbytečně moc! Jaká námaha.“ Odpověděla jsem mu, že to omezit nemohu, protože má cukrovku. Okamžitě mi ukázal zdvižený palec.

Během pandemie jsem o ni pečovala bez přerušení. Pracovníci komunity všechno viděli. Nikdy mi nebránili ani mi neříkali, abych zůstala doma, a dokonce se mi snažili pomáhat. Jeden z pracovníků mi řekl: „Choďte druhou stranou budovy – nejsou tam kamery, takže vás nezaznamenají.“

Tyto zkušenosti mi pomohly pochopit, že mnoho pracovníků komunit je ve skutečnosti velmi laskavých. Je to režim Komunistické strany Číny, který je nutí podílet se na pronásledování praktikujících Falun Dafa. Měli bychom v nich rozpoznat dobro a snažit se je zachránit moudrostí a soucitem.

Na začátku loňského března začala mít tchyně náhle potíže s pohybem levé ruky a nohy. Odvezli jsme ji do nemocnice na vyšetření a lékaři jí diagnostikovali mrtvici. Celá levá strana jejího těla zeslábla a už se o sebe nedokázala postarat.

Nejtěžší bylo pomáhat jí několikrát denně na toaletu. Protože jedna strana jejího těla ztratila sílu, pokaždé, když vstávala z postele, musela jsem jí dát ruku za krk a vynaložit všechnu sílu, abych ji zvedla, aby se nejprve posadila. Potom jsem ji držela za ruku a krok za krokem ji pomalu podpírala.

Tchyně měla velmi silnou vůli a po mrtvici pro ni bylo těžké smířit se se změnou svého stavu. Neustále se ptala, proč se to stalo. Řekla jsem jí: „Mami, nikdo si nemůže vybrat, jakou nemoc dostane. To není v našich rukou. A nikdo nechce být nemocný, tak se tím příliš netrap. Jen si v duchu tiše opakuj: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré.‘ Všechno se postupně zlepší.“

Když byla tchyně v nemocnici, jedna z pacientek si se mnou často povídala, kdykoli jsem měla chvíli volno. Řekla mi, že trpí závratěmi. Na první pohled působila pyšně a trochu povýšeně. Když viděla, jak dobře se starám o tchyni, myslela si, že jsme matka a dcera. Až po chvíli zjistila, že jsem její snacha. Řekla jsem jí: „Věřím v předurčené vztahy. To, že se lidé setkávají, je určitý osud a měli bychom si těchto vazeb vážit.“

Závratě u ženy přicházely kdykoli. Chvíli vypadala úplně v pořádku a vzápětí se jí celý pokoj roztočil před očima. Nedokázala ani sama chodit a musela se opírat o ostatní. Řekla jsem jí: „Mám pocit, že v sobě hluboko potlačujete mnoho emocí a psychického tlaku.“

„Máte pravdu,“ odpověděla.

Řekla jsem jí, že pokud dokáže tento vnitřní tlak uvolnit, její stav by se mohl zlepšit. Dodala jsem: „Znám jeden způsob. Nevím, jestli ho dokážete přijmout. Praktikuji Falun Gong, a právě proto se dokážu o tchyni starat tak klidně a laskavě. Mnoho lidí říká: ‚Falun Dafa je dobrý‘ a ‚Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘ a pomohlo jim to.“

Pokračovala jsem: „Zamyslete se nad tím. Pravdivost znamená být upřímný a čestný ke všem bez přetvářky. Soucit znamená být laskavý a dobře zacházet s druhými. Snášenlivost znamená nevracet úder, když vás někdo udeří, neodpovídat hrubě na urážky a být tolerantní a trpělivý vůči ostatním. Když si budete tyto věty často opakovat, budete se postupně cítit lépe a může se zlepšit i vaše nemoc.“

Potom jsem se jí zeptala: „Věříte tomu, co říkám?“

„Ano, věřím,“ odpověděla.

Pomoc přítelkyni

Jedna moje spolužačka prodělala mrtvici. Byla rozvedená a její dítě s ní nežilo. Když onemocněla, nedokázala se vůbec pohybovat ani se o sebe postarat. Více než rok strávila v nemocnici rehabilitační léčbou. Bylo bolestné to sledovat.

Přestože bydlíme poměrně blízko sebe, nebyly jsme v kontaktu. Náhodou jsme se potkaly v místě testování na covid a tehdy jsem se dozvěděla o její situaci. Od té doby jsem jí začala nosit dušené housky a knedlíčky. Kupovala jsem jí také zeleninu, rýži a mouku a pomáhala jí umývat vlasy i sprchovat se. Uklízela jsem jí také kuchyň. Byla nesmírně vděčná a stále opakovala: „Jak ti to vůbec budu moct oplatit?“

Řekla jsem jí: „Nemusíš si to tolik brát k srdci. Možná je to proto, že mezi námi existuje předurčený vztah. Jsem zdravá a pro mě je snadné to udělat.“ Když jsem jí podruhé myla vlasy, zeptala jsem se: „Chtěla bys si poslechnout nějaké příběhy o tradiční kultuře?“

Odpověděla: „Cokoliv mi řekneš, musí být dobré. Chci poslouchat.“

Začala poslouchat podcasty Minghui. Po nějaké době jsem jí pustila Mistrovy přednášky, ale rušení, které zažívala, bylo tak silné, že nedokázala pokračovat. Požádala jsem ji, aby opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Zpočátku pro ni bylo těžké už jen tato slova vyslovit. Jakmile začala, cítila se tak rozrušená a nepříjemně, že to téměř nedokázala vydržet. Po asi čtyřiceti opakováních musela znovu přestat, a tak jsem s ní zůstala a recitovala společně s ní. Když dosáhla osmdesáti opakování, znovu přestala a řekla: „Už nemůžu pokračovat, mám pocit, jako by na mě hledělo strašně moc lidí!“ Neustále jsem ji povzbuzovala, aby pokračovala dál.

Když věty zopakovala asi sto padesátkrát, opět měla pocit, že už to nevydrží. Začala jsem pro ni vysílat spravedlivé myšlenky a požádala Mistra o pomoc, a ona znovu dokázala překonat překážku.

Nakonec dokončila dvě stě opakování. Od té chvíle zmizel její problém s anhidrózou a znovu se dokázala normálně potit. Zakusila zázračnou sílu Dafa.

Moje spolužačka si ráda povídala s mojí tchyní. Jednoho dne spolu seděly a rozmlouvaly, když mě tchyně zahlédla vracet se v dálce domů a nadšeně zvolala: „Podívej, moje snacha se vrací!“

Později mi spolužačka řekla: „V tu chvíli jsem byla hluboce dojatá. Když tě tvoje tchyně uviděla přicházet, měla z toho upřímnou radost z celého srdce. Když vidím vztah mezi vámi dvěma… vždycky jsem po takové blízkosti a vřelosti toužila, ale nikdy jsem ji nezažila.“

Když to říkala, oči se jí zalily slzami – náš vztah opravdu obdivovala a záviděla nám ho.

Spolužačka dokonce několikrát zašla za vedoucí naší komunity a žádala ji, aby mě pochválila ve skupině obyvatel. Říkala: „Je to tak úžasný člověk. Opravdu laskavá! Pomáhá mi nakupovat jídlo, vaří, dělá knedlíčky, myje mi vlasy a uklízí kuchyň, aniž by za to něco chtěla. Dnes je takových lidí strašně málo. Opravdu byste ji měli ocenit!“

Vedoucí komunity se jen usmála a moc toho neřekla. Jednou se někdo z komunity mé spolužačky zeptal: „Jak často ti dělá knedlíčky?“

Odpověděla: „Přesně si to nepamatuji. Kdykoli dojím mražené knedlíčky, přijde a udělá mi další.“ Spolužačka říkala, že se vždy objevím právě ve chvíli, kdy mě potřebuje. Jednou po nákupu jsem udělala knedlíčky a uložila je do mrazáku. Byla tak dojatá, že se rozplakala a řekla: „Než jsi přišla, měla jsem pocit, že jsem se vzdala života. Přinesla jsi mi naději.“

Věřím, že nás obě objímalo Buddhovo světlo Falun Dafa.

Před více než dvaceti lety jsem velmi trpěla ledvinovými kameny, revmatismem, problémy s páteří a srdeční chorobou. Kdykoli jsem tehdy u tchyně doma vařila bylinné léky, nebyla z toho nadšená. Ale když jsem se vracela vařit léky do domu svých rodičů, nelíbilo se to ani mému otci. Myslel si, že vdaná dcera by se neměla vracet domů jen kvůli vaření léků, protože to spotřebovávalo příliš mnoho paliva.

Nakonec moje matka trvala na svém a řekla: „Jestli naše dcera nemůže vařit své léky tady, tak se snad můžeme rovnou rozvést.“ Pokračovala jsem v užívání léků ještě tři měsíce. Nakonec se mi z nich začalo dělat špatně a jen při pohledu na ně se mi chtělo zvracet.

Naštěstí jsem měla příležitost začít praktikovat Falun Dafa. Poté, co jsem vstoupila na cestu kultivace, jsem konečně mohla vyhodit svůj hrnec na léky a znovu získat zdraví.

Jsem nesmírně vděčná za Mistrovu obrovskou soucitnou milost. Vím, že mám stále daleko k tomu, abych splnila Mistrova očekávání. V omezeném čase, který zbývá, budu více studovat Fa, dívat se do sebe, abych se zlepšila, pomáhat Mistrovi zachraňovat více lidí, splním svůj slib a vrátím se domů s Mistrem.