(Minghui.org) Falun Dafa praktikuji již 28 let. Ne vždy byla moje cesta hladká, ale díky Mistrově ochraně jsem zůstala pevná. Následující příběhy ukazují mimořádnou sílu Dafa a velký Mistrův soucit.

„Čekal jsem na vás dvě!“

Kniha Devět komentářů ke komunistické straně, vydaná v roce 2004, pomohla mnoha lidem rozpoznat skutečnou povahu Komunistické strany Číny (KS Číny) a podpořila vlnu vystupování Číňanů z této organizace. Aby více lidí pochopilo pravdu, praktikující tyto knihy s velkým úsilím šířili. Moje starší sestra také praktikuje Falun Dafa a pracovaly jsme ve stejné továrně. Rozhodly jsme se tehdy vzít si volno a navštívit příbuzné v nedalekém městě, abychom jim objasnily pravdu.

Jely jsme tam autobusem a poté, co jsme příbuzným vysvětlily fakta o pronásledování Falun Dafa ze strany KS Číny, se rozhodli z této organizace vystoupit. Pozvali nás také na večeři. Rychle jsme dojedly a vydaly se na autobusové nádraží, ale protože jsme tamní město vůbec neznaly, zabloudily jsme.

Nevěděly jsme, kudy jít, a venku se už začínalo stmívat. Ovládl mě strach a s obavami jsem sestře řekla: „Už je hrozně pozdě, autobusové nádraží bude určitě zavřené. Pokud už žádný spoj nepojede, kde dnes budeme spát? A jak se zítra vůbec dostaneme do práce?“

Právě když jsem prožívala obrovskou úzkost, uviděla jsem u kraje silnice zaparkovaný autobus a jeho řidič vypadal, jako by se rozhlížel a někoho vyhlížel. Jakmile nás spatřil, s úlevou zvolal: „Čekal jsem na vás dvě! Jedete zpátky do okresu, že? Nastupte si rychle, už mám zpoždění a tohle je pro dnešek úplně poslední autobus.“

Byla jsem v té vteřině hluboce dojatá a oči se mi zalily slzami. Plně jsem si uvědomila, že nám v této bezvýchodné situaci pomohl sám soucitný Mistr. Pochopila jsem, že Mistr je neustále po mém boku a s láskou na mě dohlíží. Se sestrou jsme pociťovaly nesmírnou vděčnost a toto setkání nás posílilo v odhodlání kráčet po naší kultivační cestě ještě pevněji.

Bez zranění poté, co mi vzplály ruce polité benzínem

Moji rodiče bydleli v přízemním domku s dřevěnými okny, která bylo potřeba každých několik let znovu natřít, aby dřevo neshnilo. Otec mi s natíráním pomáhal, ale já si v té spěšné práci zapomněla vzít rukavice a obléct si oděv s dlouhými rukávy. Když jsme skončili, měla jsem ruce i paže celé umazané od barvy. Abych ji smyla, polila jsem si venku na dvoře ruce benzínem.

Mezitím padl soumrak, a tak otec zapálil svíčku a nesl mi ji naproti, abych na mytí lépe viděla. V okamžiku, kdy se ke mně přiblížil, výpary benzínu okamžitě vzplanuly a moje ruce se ocitly v plamenech. V šoku, ale se spravedlivou myslí, jsem instinktivně zvolala: „Nic mi není, vůbec to nebolí!“ Začala jsem rukama rychle mávat ve vzduchu, až plameny zhasly. Zůstal jen ostrý pocit štípání a pálení. Otec byl k smrti vyděšený, a tak jsem ho s klidem uklidňovala, že se jen osprchuji a budu v pořádku.

Ve sprše jsem pod proudem tekoucí vody stále cítila silné pálení kůže. Brzy se však tento sužující pocit zcela vytratil a po traumatu na pokožce nezůstala ani ta nejmenší stopa či popálenina. V hloubi srdce jsem věděla, že jsem znovu zažila zázračnou ochranu našeho Mistra a mimořádnou, uzdravující sílu Dafa.

„Mistr ti pomohl“

Moje milovaná matka upřímně věřila ve spravedlnost Falun Dafa a navzdory neustálému brutálnímu pronásledování ze strany režimu moji kultivační praxi vždy s láskou podporovala. Po mnoho let však trpěla těžkými následky mozkové mrtvice. Jednoho dne se její zdravotní stav náhle dramaticky zhoršil – zcela přestala mluvit, ztratila vědomí a upadla do komatu. Po akutním převozu do nemocnice se lékařům podařilo její stav stabilizovat. K úžasu všech mohla o několik dní později opět normálně mluvit i samostatně chodit, a tak byla propuštěna do domácího ošetřování.

Když jsme se vrátily domů, matka mi s úžasem vyprávěla, co prožila, když byla v bezvědomí. Viděla prý vznešeného, vysokého muže, který k ní přistoupil a s nesmírným klidem jí řekl: „Neboj se, pomohu ti.“ Bezprostředně poté se probrala k životu. S dojetím jsem jí odpověděla: „To sám Mistr ti pomohl, protože jsi měla spravedlivé smýšlení, nikdy jsi nestála proti Dafa, a díky tomu jsi získala toto obrovské požehnání.“

Matka s námi v plném zdraví žila ještě několik dalších let. Krátce předtím, než pokojně odešla z tohoto světa, mi s úsměvem vyprávěla, že měla nádherná vidění. Spatřila mnoho členů naší rodiny, kteří již dávno zemřeli, včetně mého otce. Také mi popsala, že viděla zástupy bytostí, které působily neskonale jemně, laskavě a vyzařovalo z nich čisté štěstí.

„To jsou praktikující Falun Dafa,“ řekla mi tehdy tiše. „Jsou to lidé s čistým a dobrým srdcem.“