[Oslava Světového dne Falun Dafa] Děkuji své rodině za podporu v kultivaci

(Minghui.org) Během pronásledování Falun Dafa ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny) jsem byla mnohokrát zatčena, protože jsem odmítla přestat praktikovat. Z celého srdce děkuji Mistrovi za jeho soucitnou spásu, vedení a ochranu, díky nimž jsem mohla pokračovat v kultivační praxi více než dvacet let. Navzdory tvrdému prostředí jsem zdravá na těle i na duchu.

Děkuji své rodině za podporu a povzbuzení během všech těch let. Vědí, že Falun Dafa je dobrý a že praktikující jsou dobří lidé — laskaví a nečiní nic špatného. Nikdo z mé rodiny nebyl proti Dafa, ani se mě nesnažil od praktikování odradit. Ráda bych vyprávěla o tom, jak mě podporovali a povzbuzovali.

Poctivý a zodpovědný otec

Můj otec byl čestný, laskavý a zásadový člověk. V široké rodině, mezi přáteli, sousedy i příbuznými měl výbornou pověst a získal si respekt a důvěru všech kolem sebe. Mnoho let pracoval ve státní správě, vždy na vedoucích pozicích. Kvůli dlouholeté ateistické indoktrinaci KS Číny nevěřil v existenci bohů.

Když jsme s matkou začaly praktikovat Falun Dafa, velmi nás podporoval. Protože matka neuměla dobře číst, trpělivě jí pomáhal. Dnes už dokáže přečíst všechna slova v knihách Dafa. Učil ji i neznámé znaky z dalších knih Dafa. Často jí také knihy Dafa předčítal a ráno ji doprovázel do parku na cvičení. Večer ji přes hlavní silnici vodil na společné studium Fa s ostatními praktikujícími.

Několikrát mi řekl: „Falun Dafa má mimořádné účinky na zdraví, učí člověka jít správnou cestou a je dobrý. Ty i tvoje matka byste měli pilně praktikovat a pečovat o své zdraví. Na nic jiného nemyslete. I když bohy a Buddhy nikdo neviděl, existují.“ Několikrát jsem ho vyzvala, aby praktikoval s námi, ale odmítl.

Před více než deseti lety moje švagrová náhle vážně onemocněla. Po operaci řekl lékař mému bratrovi, že jí zbývá jen šest měsíců života. Celá rodina byla zdrcená. Požádala jsem ji, aby opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Tuto větu si opakovala i během hospitalizace. Její stav se rychle zlepšil a lékaři říkali, že jde o zázrak. Když jsem se vrátila domů, vyprávěla jsem otci o jejím stavu a znovu ho vyzvala ke kultivaci. Řekl: „Jestli se tentokrát tvoje švagrová uzdraví, budu praktikovat.“

Po propuštění z nemocnice švagrová dál opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Také jsem ji naučila cvičení. Den po dni se zlepšovala a několikrát docházela na chemoterapii. O několik měsíců později byla zcela zdravá. Člověk, kterému nemocnice předpověděla pouhých šest měsíců života, žije už více než deset let ve zdraví.

Tváří v tvář těmto skutečnostem otcovy tvrdohlavé ateistické představy zmizely. Začal ve Falun Dafa skutečně věřit. Řekl matce: „Bohové a Buddhové v tomto světě opravdu existují!“ Začal praktikovat kultivaci. Uzdravil se z různých nemocí, které ho trápily mnoho let, včetně srdeční choroby, vysokého krevního tlaku, vysokého cholesterolu a bronchitidy. Díky tomu ještě více pochopil mimořádnost Dafa.

V prvních letech pronásledování jsem byla mnohokrát zatčena a zadržována, protože jsem odmítla přestat praktikovat Dafa. Pokaždé se otec pod obrovským tlakem snažil dosáhnout mého propuštění. Jednou jsem odjela do Pekingu apelovat za Dafa a na náměstí Tiananmen mě zatkli za rozvinutí transparentu. Protože jsem odmítla uvést své jméno a adresu, byla jsem více než čtyřicet dní zadržována na dvou pekingských policejních stanicích.

Během mého zadržení podstoupil otec operaci. Po propuštění z nemocnice se jeho rána ještě zcela nezahojila a velmi se trápil, protože nevěděl, kde mě zadržují. Navzdory nesouhlasu rodiny obcházel policejní stanice v našem městě a hledal mě. Kontaktoval také všechny známé, kteří by mohli vědět, kde jsem. Někdo dokonce rozšířil fámy, že jsem byla v Pekingu ubita k smrti a tam také pohřbena. Otec se to neodvážil říct matce. Když vařil v kuchyni, tajně plakal. Matka mi později řekla: „Za všechny ty roky, co s tvým otcem žiji, jsem ho téměř nikdy neviděla plakat. Od chvíle, kdy tě zatkli, plakal mnohokrát.“ Otec byl obvykle málomluvný a neuměl své city vyjadřovat, ale měl silnou vůli. Lze si představit, jakou bolest a tlak prožíval!

Jednou mě zatkli a drželi ve sklepě policejní stanice. Protože jsem odmítla spolupracovat a prozradit spolupraktikující, policejní důstojník známý svou brutalitou mě několikrát udeřil. Přes noc mi obličej zrudl, otekl a dostala jsem horečku. Druhý den ráno ještě před svítáním přispěchal otec do sklepa. Zarudlého a oteklého obličeje si všiml ještě dřív, než ke mně došel. Hlasitě se zeptal: „Co se stalo s tvým obličejem?“ Odpověděla jsem: „Udeřil mě ten a ten policista.“ Neřekl ani slovo a odešel s hrozným výrazem ve tváři.

Následující odpoledne mě jiný policista, který měl můj případ na starosti, požádal, abych odpustila jeho kolegovi, který mě udeřil. Řekl, že ředitel ho tvrdě pokáral a přikázal mu napsat prohlášení, že už mě nikdy neudeří. Také se jeho jménem omluvil. Odpověděla jsem: „Policie nesmí bít lidi, je to proti zákonu. A už vůbec nesmí bít praktikující Falun Dafa.“

Matka mi potom řekla: „Jakmile tvůj otec odešel z policejní stanice, zamířil přímo na úřad veřejné bezpečnosti a vyhledal ředitele i nadřízené, kteří měli co dělat s tvým zatčením. Pevně jim řekl, že policistu, který tě udeřil, zažaluje. Nadřízení se ho snažili uklidnit a policistu tvrdě pokárali.“ Při dalších zatčeních se ke mně tento policista choval poměrně slušně.

Matka se stala schopnější a sebevědomější

Moje matka je nevzdělaná žena v domácnosti. Je laskavá a praktická. Polovinu života ji trápily nemoci. Když jsem začala praktikovat, měla z toho prospěch celá naše rodina a všichni se chtěli Falun Dafa učit. Jen matka začala praktikovat okamžitě. Díky trpělivému vedení mého otce se matka, která znala jen velmi málo znaků, brzy naučila číst Zhuan Falun. Později už dokázala plynule číst knihy Dafa. Dnes umí přečíst několik knih Dafa i v tradičních čínských znacích. Dokonce jsem si vedle ní jako středoškolačka připadala méně schopná. Matka měla vůči Dafa oddané srdce, a proto jí Mistr dal moudrost.

Jak pokračovala ve studiu Fa a cvičeních, sundala si klobouk, který se roky bála odložit kvůli silným bolestem hlavy, přestala potřebovat brýle na čtení, které nosila mnoho let, a výrazně se zlepšila i její výbušná povaha. Kultivuje se už téměř třicet let. Přestala brát léky a nikdy nepotřebovala injekce. Je zdravá tělesně i duševně. Mnoho lidí ji chválilo a říkalo, že vypadá mladě.

Matka bývala ženou bez zvláštních schopností či dovedností. Když žila jako mladá žena na venkově, kromě práce na poli zůstávala doma a starala se o domácnost. Téměř nenavštěvovala sousedy a nebyla společenská. Od chvíle, kdy začala praktikovat Dafa, se nejen zlepšilo její zdraví, ale také získala sebevědomí a schopnosti. Nebojí se mluvit ani před větším počtem lidí. Vyjadřuje se logicky, věcně a přesvědčivě, takže si získala obdiv celé rodiny.

Když jsem čelila tvrdému pronásledování, moje dříve nenápadná matka sehrála velmi důležitou roli. Znovu a znovu brala mé mladší sourozence a chodila na místa, kde jsem byla nezákonně vězněna — do vazební věznice, na policejní stanice i do středisek pro vymývání mozků — a oprávněně požadovala mé propuštění. Nebála se ani arogantních policistů a snažila se s nimi rozumně mluvit.

Jednou nám policisté zakázali jíst a dokonce házeli jídlo, které nám rodiny přinesly, na zem. Když se to matka dozvěděla, vzala moji sestru a vydala se na policejní stanici přímo do kanceláře ředitele. Byli tam ředitel, jeho zástupce i stranický funkcionář. Bez nejmenšího strachu jim vážně řekla: „Jsem matka té a té. Přišla jsem vás upozornit na špatné skutky těchto policistů. I lidé odsouzení k smrti mají právo jíst. Moje dcera se díky praktikování Falun Dafa uzdravila ze všech nemocí a dělá jen dobré věci. Jaký zákon porušila? V posledních letech ji znovu a znovu zatýkáte. A teď jí vaši policisté odmítají dát najíst. Chcete ji vyhladovět k smrti! Nejsem člověk, který by nadával, ale tohle je opravdu naprosté bezpráví. Kdo jim to nařídil? Hodláte to jako vedoucí pracovníci řešit?“

Stranický funkcionář rychle odpověděl: „Naši zaměstnanci to neudělali, byli to brigádníci. Nezlobte se, hned tam zavolám a řeknu jim, aby vaší dceři dovolili obědvat.“ Okamžitě zvedl telefon, zavolal na policejní stanici, kde jsem byla zadržována, a policisty pokáral. Nařídil jim, aby se nic podobného už neopakovalo. Ještě toho odpoledne jsem dostala jídlo.

Později jsem se matky zeptala: „Mami, vždyť jsi spíš bojácná povaha. Neměla jsi tentokrát na policejní stanici strach?“ S určitou hrdostí odpověděla: „Neudělaly jsme nic špatného. My praktikující se snažíme být dobrými lidmi a nic zlého jsme neprovedli. Zločin páchají ti, kdo praktikující zatýkají. Proč bych se měla bát já?! Bát by se měli oni.“

Také řekla: „Když jsem ten den vyšla z policejní stanice, náhle jsem cítila, jako by moje tělo bylo obrovské a podpíralo nebe. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila.“ Odpověděla jsem jí: „Mami, udělala jsi správnou věc. Mistr tě povzbuzoval!“ Řekla: „Jsem obyčejný člověk a neumím mluvit o hlubokých věcech, ale Mistr se o mě opravdu stará a dal mi moudrost. Dokonce jsem se odvážila mluvit před těmi úředníky. Neměla jsem strach. To, co jsem říkala, mělo sílu. Opravdu jsem získala schopnosti! Musím se pilně kultivovat a nezklamat Mistra.“

Několikrát lidé, kteří matku znali, říkali: „Od té doby, co praktikujete Falun Dafa, nemáte žádné nemoci. Vedete si dobře, na rozdíl od těch lidí, co běhali na náměstí Tiananmen a zapalovali se kvůli takzvanému dovršení. Ti mají psychické problémy a lidé jim nerozumí.“ Matka odpověděla: „Náš Mistr nás ve svých knihách učí, že nesmíme zabíjet. Špatné je i zabít sám sebe. Ti, kdo praktikují Falun Gong, jsou dobří lidé. Nebudou páchat zločiny. Kdyby se člověk mohl dovršit tím, že se upálí, nemusel by jezdit až do Pekingu. Nebylo by jednodušší zapálit se doma? Nemusel by ani platit cestu.“ Lidé uznali, že to, co řekla, dává smysl.

Můj laskavý a čestný manžel

S manželem jsme spolu již 45 let. Je to introvertní, nemluvný, ale především nesmírně laskavý člověk. Kultivaci praktikuji už třicet let a po celou tu dobu mě tiše a vytrvale podporoval, aniž by kdy projevil nesouhlas s mou vírou. Dokonce i v dobách nejtvrdšího pronásledování, kdy jsem byla opakovaně zatýkána a nezákonně vězněna, mě nikdy neobviňoval ani si na nic nestěžoval.

Jednou jsem byla zadržena společně se dvěma švagrovými, které také praktikují Falun Dafa. Více než dva měsíce nás drželi ve vazebních věznicích a na různých policejních stanicích. Manžel tehdy pracoval pro firmu obchodující s automobily. Jako řidič musel každý den rozvážet vozy zákazníkům a byl pod obrovským tlakem. Přesto si vždy našel čas; jednou týdně jezdil navštěvovat svou matku a odpoledne pravidelně chodil za námi třemi. Nosil nám jídlo i věci denní potřeby.

Policista, který měl na starosti předávání věcí do vězení, mi jednou přede všemi vězni řekl: „Pracuji tu skoro třicet let, ale nikdy jsem neviděl tak dobrou rodinu, jako je ta vaše. Mnoho lidí sem chodí své příbuzné jen kárat, někteří je dokonce bijí nebo žádají o rozvod. Ale ať vás váš manžel přišel navštívit kolikerokrát, nikdy jsem neslyšel, že by vám řekl jediné špatné slovo. Je vidět, že mu na vás opravdu záleží a že je to dobrý a laskavý člověk. Dnes už je ve společnosti takových lidí málo.“

Když nás odvezli na policejní stanici, manžel přes den pracoval a večer nás navštěvoval. Přes železnou bránu se nás hlasitě ptal: „Nebili vás?“ Jakmile jsem mu odpověděla, že ne, odešel domů.

V roce 2001 jsem byla poslána do tábora nucených prací. Během necelých tří měsíců manžel čtyřikrát vezl mé sourozence mě navštívit do tábora vzdáleného více než 800 kilometrů. Pokaždé přivezl něco dobrého k jídlu. Ti, za nimiž rodina nepřijela, závistivě říkali: „Tvoje rodina se k tobě chová opravdu dobře.“ Protože se můj zdravotní stav zhoršil, pracovní tábor opakovaně kontaktoval úřad veřejné bezpečnosti v našem městě, aby si mě převzali zpět. Nikdo však nepřijel. Nakonec neměli jinou možnost než požádat rodinu, aby si mě odvezla domů. Když manžel vyřizoval potřebné dokumenty, jeden policista před svědky poznamenal: „Tahle žena má opravdu štěstí. I v takovém stavu se o ni rodina pořád tak dobře stará.“

Jednoho roku přišel někdo z mého bývalého pracoviště, aby mě přiměl podepsat dokument odsuzující Falun Dafa. Věděli, že odmítnu, a proto šli za manželem. Když slyšel, co po něm chtějí, velmi se rozčílil: „Co je to sekta? Kdo je sekta? Nemáte nic lepšího na práci? Nic nepodepíšu!“ Když se ten člověk vrátil a vše oznámil vedoucím v práci, řekli ostatním zaměstnancům: „K nim domů už nechoďte. Její manžel ji příliš chrání, úplně se rozzuřil. Nedělejme ze sebe hlupáky.“ Od té doby už nikdo z mého pracoviště kvůli Falun Dafa nepřišel ani za mnou, ani za manželem.

Na manželově pracovišti byl člověk se špatnými úmysly, který ho dvakrát přemlouval, aby se se mnou rozvedl, a dokonce mu slíbil, že mu najde mladší ženu. Někdo mi o tom řekl. Jednou jsem se manžela při rozhovoru nenuceně zeptala: „Ten a ten tě přemlouval k rozvodu. Co sis tehdy myslel?“

Odpověděl: „Úplně jsem ho ignoroval. Už tak to máš těžké. Kdybych po tobě ještě chtěl rozvod, byli bychom vůbec manželé? Udělal by tohle člověk? Když manželé narazí na těžkosti, musí je nést společně a ne se vyhýbat odpovědnosti. Neměj obavy, nikdy neudělám nic proti svému svědomí. Ledaže bys rozvod chtěla ty a opravdu už se mnou nechtěla žít.“

Zeptala jsem se ho: „Tolik let jsi se mnou snášel všechny ty těžkosti. Nechováš vůči mně nenávist nebo zášť?“ Odpověděl: „Nikdy jsem tě nenáviděl ani ti nic nevyčítal. Neumím říkat hezká slova, ale v srdci dobře vím, že lidé, kteří praktikují Falun Dafa, neudělali nic špatného ani neporušili zákon. Jen si zachováváte svou víru a nikomu ani zemi neškodíte. Ti, kdo mají moc, naopak porušují zákon, když tyto dobré lidi potlačují. Co je to za věc?“

Za všechny ty roky společného života jsem od manžela slyšela tak dojemná slova poprvé. Věděla jsem, že mluví ze srdce, protože je to člověk, který spíš jedná, než mluví. Nikdy se nesnaží jen zalíbit druhým. Byla jsem tak dojatá, že jsem se rozplakala. Nevím, jak mu to oplatit. Mohu mu jen upřímně poděkovat ve svém srdci a od nynějška se o něj dobře starat a chovat se k němu co nejlépe.

Moji milí mladší sourozenci

Uplynulo mnoho let a nikdy nezapomenu na své mladší sourozence. Nikdy nezapomenu na jejich péči a pomoc v době, kdy jsem trpěla fyzicky i psychicky a procházela těžkým obdobím. Když moje sestra pracovala, byla zaměstnaná ve finančním oddělení. Její pracoviště si v těch letech vedlo poměrně dobře a zaměstnanci dostávali slušné platy. Byla jsem kvůli odmítnutí vzdát se své víry poslána do tábora nucených prací a propuštěna ze zaměstnání ve státní správě.

Manželovo pracoviště na tom tehdy nebylo dobře a zaměstnanci nedostávali půl roku výplatu. Náš syn v té době studoval na univerzitě. Sestra naší rodině velmi pomáhala finančně. Hradila většinu výdajů na jídlo, oblečení, synovo školné i základní životní potřeby. Pomáhali nám také moji rodiče a bratři, díky čemuž mohl syn úspěšně dokončit vysokou školu a získat stabilní zaměstnání. Naše rodina tak neprošla drastickým životním propadem. Velmi mě to dojímá a cítím vůči sestře velkou vděčnost. Slíbila jsem jí, že jí vše jednou oplatím, až se naše situace zlepší. Dnes svůj slib plním.

Když jsem byla několikrát zatčena, sestra s matkou chodily všude žádat o mé propuštění. Jednou, několik dní poté, co mě odvezli do střediska pro vymývání mozků, zatkli i mou sestru. Jedna bývalá praktikující, která přestala praktikovat, jí řekla: „Zatkli jsme tě z určitého důvodu.“ Snažili se od sestry získat takzvané důkazy proti mně, aby mě mohli dál pronásledovat. Sestra však odmítla spolupracovat a jejich plán selhal. Také můj bratr mě během nezákonného zadržování několikrát navštěvoval s ostatními členy rodiny a aktivně usiloval o mé propuštění. Byla tu i moje švagrová. Její čestné jednání se mě hluboce dotklo.

Po jednom zatčení jsem držela hladovku. Po několika dnech jsem ztratila vědomí a byla převezena do nemocnice na pohotovostní ošetření. Praktikující, kteří mě doprovázeli, našli příležitost informovat mou rodinu. Celá rodina okamžitě spěchala do nemocnice. Když mě uviděli ležet v bezvědomí na nemocničním lůžku, byli zdrceni smutkem a pobouřením. Ostře pokárali policisty. Ti zůstali beze slov.

Vědomí jsem nabyla až po celém dni stráveném v nemocnici. Před pokojem se střídalo mnoho policistů, kteří mě hlídali. Švagrová mě chtěla odvést z pokoje ve druhém patře a ukrýt u příbuzných na venkově. Se svým plánem se svěřila jednomu členovi rodiny, který byl také praktikující. Odvést mě pod tak přísným policejním dohledem bylo příliš riskantní. Kvůli bezpečí nás obou jí tento praktikující vysvětlil, jak velké nebezpečí by to znamenalo. Švagrová jeho radu přijala a od svého plánu ustoupila.

Při jiné příležitosti po mém zatčení chodila švagrová několikrát na oddělení státní bezpečnosti žádat o mé propuštění. Jeden policista, který ji znal, se jí zeptal: „Proč se tolik snažíte dostat tu ženu ven? Co je vám vlastně zač?“

Odpověděla: „Je to moje švagrová.“ Policista řekl: „Jen švagrová, ne vlastní sestra. Stojí vám za tolik námahy?“

Švagrová mu odpověděla: „Upřímně řečeno, tahle švagrová se ke mně chová lépe než moje vlastní sestra. Opravdu se o nás sourozence stará, pomáhá nám a podporuje nás. V naší rodině skutečně plnila roli starší sestry. Všichni ji respektujeme a důvěřujeme jí. Každý, kdo ji zná, říká, že je to dobrý člověk. Vy jste zatkli tak dobrého člověka, odmítáte ji propustit, a to nepůsobí dobře. Žádáme vás, abyste ji co nejdříve propustili.“ O několik dní později mi dovolili vrátit se domů.

Dafa žehná laskavým lidem

Moje rodina věří ve Falun Dafa. Mají spravedlivé myšlenky a vždy stáli po mém boku při odporu proti pronásledování ze strany KS Číny. Celá rodina zná pravdu a vystoupila z KS Číny. Také se aktivně zapojili do žalob na Jiang Zemina. Díky tomu získali požehnání od Dafa. Všechny čtyři generace naší rodiny se těší dobrému zdraví a rodinné vztahy jsou harmonické.

Moji sourozenci i já jsme spolu se svými rodinami úspěšně odešli do důchodu. Máme stabilní příjem a zajištěné základní životní potřeby. V posledních letech si každá rodina koupila nový byt o rozloze přes sto metrů čtverečních. Máme auta, nemovitosti i zdroj příjmů. Žijeme klidný, bezpečný a bezstarostný život. Víme, že to všechno jsou požehnání od Dafa.

Před několika lety můj bratr, švagrová a švagr náhle vážně onemocněli. Když byly jejich životy v ohrožení, stal se zázrak a unikli smrti. V bratrově domě se pokazil plynový ventil. Právě když hrozil výbuch, řekli jsme: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Únik plynu se náhle zastavil a zabránilo se nepředstavitelné katastrofě.

Dafa také ochránil moji téměř devadesátiletou matku při několika pádech.

Jednoho roku vezl manžel autem moje sourozence a ještě jednu tříčlennou rodinu do tábora nucených prací na návštěvu za mnou. Když jel vysokou rychlostí, velký nákladní vůz plně naložený zbožím náhle prudce odbočil. Právě když mělo dojít ke srážce, manžel ucítil sílu, která mu pomohla otočit volant o sto osmdesát stupňů. Vyhnuli se nebezpečí a zabránili smrtelné autonehodě. Bezpečně dorazili do cíle.

Později mi sestra o celé události vyprávěla. Byla jsem tak dojatá, že jsem se rozplakala. Vím, že se Mistr o naši rodinu neustále staral. Tentokrát vyřešil život ohrožující zkoušku několika členů mé rodiny. Příbuzní, kteří to osobně zažili, pak Mistrovi a Falun Dafa věřili a vážili si jich ještě více.

(Vybraná příspěvková práce k oslavě Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)