[Oslava Světového dne Falun Dafa] Lidé v naší vesnici získali požehnání díky tomu, že praktikuji Falun Dafa

(Minghui.org) Od dětství jsem byla kvůli různým zdravotním problémům odkázána na léky. Můj zdravotní stav se však nikdy skutečně nezlepšil a postupně jsem ztratila důvěru v lékaře i medicínu.

Od chvíle, kdy jsem začala praktikovat Falun Dafa, se mně osobně i všem lidem v naší vesnici přihodilo mnoho úžasných věcí, které nelze vysvětlit vědou. Začnu svým vlastním příběhem.

Od dětství sužovaná nemocemi

Rodiče mi vyprávěli, že jsem v dětství několikrát málem zemřela. Ve věku mezi 13 a 16 lety se mi vytvořil nádor v břiše vážící osm kilogramů. Můj stav se nezlepšil ani po mnoha dávkách hořkých bylinných léků a injekcích, jejichž vedlejší účinky mi dokonce ztížily chůzi. Po svatbě se mé zdraví ještě zhoršilo. Trpěla jsem poruchou ledvin, zánětem slepého střeva, žaludečními potížemi, srdeční chorobou, gynekologickými problémy, poruchou nervového systému, syndromem zmrzlého ramene a různými dalšími nemocemi včetně zánětlivého onemocnění krve. Kromě toho se u mě během poporodního období rozvinul revmatismus a příznaky závažné neurologické poruchy. Končetiny jsem měla často tak slabé, že jsem sotva chodila. Někdy, když na mě někdo na ulici promluvil, neměla jsem ani sílu zvednout hlavu.

Pracovala jsem ráda jako kadeřnice, ale byla jsem příliš slabá na to, abych vůbec vstala z postele a šla do práce. Jedna žena měla velmi ráda účesy, které jsem vytvářela, ale přišla za mnou desetkrát a ani jednou se nedočkala ostříhání kvůli mému špatnému zdravotnímu stavu. Občas jsem měla pocit, že už nechci dál žít. Pak jsem si ale vzpomněla na své dítě a rodiče. Rodiče utratili celé jmění za léčbu mých nemocí. Kdybych zemřela, jak zdrcení by byli? A co by bylo s mým dítětem?

Po přečtení Zhuan Falun bylo mé tělo očištěno

Moje matka kdysi trpěla vážnou srdeční chorobou. Když jsem byla malá, často dostávala záchvaty a ztrácela vědomí. Vyděšená jsem plakala a mačkala jí akupunkturní body Renzhong a Hukou, někdy tak silně, až jí tekla krev, než konečně znovu nabyla vědomí. Později někdo matce řekl, že Falun Dafa by jí mohl pomoci, a tak získala výtisk Zhuan Falun, hlavní knihy Dafa.

Matka začala knihu číst a dělat cvičení Falun Dafa. Zpočátku jsem tomu nevěnovala velkou pozornost. Brzy jsem si však všimla, že její srdeční problémy zmizely.

Jednou za mnou z velké dálky přijela jedna vzdálená příbuzná kamarádky mé matky. Připadalo mi to zvláštní, protože jsem ji vůbec neznala – proč by cestovala tak daleko jen kvůli návštěvě? Představila se jako moje „čtvrtá teta“ (sestra jednoho z prarodičů) a vysvětlila, že je nemocná a potřebuje pomoc.

Řekla jsem jí: „Doma mám úžasnou knihu. Moje matka ji četla a její srdeční nemoc se úplně vyléčila.“ Protože byla negramotná, navrhla jsem jí, že jí budu předčítat.

Když jsem četla, nemohla jsem se ubránit myšlenkám: „Ta kniha je tak dobrá! Připadá mi, jako by každá věta mluvila přímo ke mně. Jak je možné, že dnes ještě existují lidé, kteří říkají tak prosté a upřímné pravdy?“ Po přečtení více než dvaceti stran čtvrtá teta řekla, že musí odejít, protože se stmívá.

Krátce po jejím odchodu jsem náhle cítila, jako bych měla silnou chřipku. Každý kloub mě bolel, jako by do něj někdo řezal nožem. Když se matka vrátila domů, řekla jsem jí, co se stalo, ale ona se tvářila, jako by mě neslyšela, a šla vařit večeři. Jelikož jsem už z knihy Dafa pochopila některé principy, pomyslela jsem si: „Možná mi Mistr Li Hongzhi [zakladatel Falun Dafa] očišťuje tělo. Jestli je to tak, ráno budu v pořádku.“

A skutečně, druhý den ráno byly všechny potíže pryč. Bylo to poprvé, kdy jsem zažila očišťování těla!

Od toho dne jsem začala praktikovat Falun Dafa a snažila jsem se řídit principy Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti. Během dvou let, aniž bych si to téměř uvědomovala, všechny moje nemoci zmizely. Od té doby jsem nevzala ani jedinou dávku léků. Pocit osvobození od nemocí byl tak nádherný, že jsem někdy při chůzi o samotě radostí poskakovala.

Když se dnes ohlédnu zpět, připadá mi to téměř zázračné. Právě takto vznikl mezi Dafa a mnou v roce 2004 předurčený vztah.

Objasňování pravdy o Dafa

Když jsem byla malá, byla jsem tak vážně nemocná, že si lidé mysleli, že zemřu. Tehdy za mnou chodili téměř všichni vesničané, učitelé i spolužáci s dárky, litovali mě a říkali si, jak je možné, že tak mladé dítě umírá. Z každé domácnosti přišel alespoň někdo. Nikdo nečekal, že přežiji. Když pak viděli, že jsem znovu zdravá, všichni cítili, že Dafa je opravdu neobyčejný.

V té době už Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila pronásledování Falun Dafa (v červenci 1999). Pomyslela jsem si: „Dafa je tak úžasný. Musím zajistit, aby všichni moji přátelé, příbuzní, spolužáci, učitelé i celá vesnice poznali pravdu a nevěřili lžím KS Číny o Dafa.“ A tak jsem chodila od domu k domu, vysvětlovala lidem, že Dafa je dobrý, a pomáhala jim vystoupit z KS Číny.

Ve vesnici žilo několik mladých lidí, kteří pracovali mimo domov. Když se vraceli, ostatní vesničané jim říkali, aby vystoupili z KS Číny a zůstali tak v bezpečí. Většině z nich bylo kolem dvaceti let a jeden po druhém za mnou přicházeli, aby vystoupili z KS Číny. Jeden z nich řekl: „Prosím, dál nám říkejte novinky o Falun Dafa a nezapomeňte na nás!“

Vyprávěla jsem jim o věcech jako fingované sebeupálení na náměstí Tiananmen nebo Kámen se skrytými znaky. Dávala jsem jim upomínkové předměty s informacemi o Dafa a připomínala jim, aby si všude opakovali: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Všichni si materiálů, které jsem jim dala, velmi vážili. Pravdu jsem objasnila každému člověku v naší vesnici.

V té době jsem pracovala jako kadeřnice. Lidé si mysleli, že jsem dobrý člověk, že dobře stříhám a účtuji nízké ceny, a proto chodili raději ke mně. Využívala jsem příležitosti a při stříhání lidem objasňovala pravdu. Abych se vyhnula pronásledování, můj kadeřnický salon často měnil místo. Mnoho lidí poté, co sami zažili zázraky Dafa, vynaložilo velké úsilí, aby našli moje nové působiště, a přicházeli mi vyprávět, co se jim stalo poté, co poznali pravdu o Dafa.

Veškerá drůbež v naší vesnici zůstala ušetřena před ptačí chřipkou

Jednou naši oblast zasáhla epidemie ptačí chřipky. Naše vesnice byla obklopena čtyřmi sousedními vesnicemi. Jedna vesničanka, která pracovala jako elektrikářka, řekla: „Víte co? Ve všech okolních vesnicích uhynuly všechny slepice a kachny – úplně všechny! Ale v naší vesnici neuhynul ani jediný kus. Není to opravdu neuvěřitelné?“

Nejdřív jsem byla překvapená, ale pak mi to náhle došlo: „Všichni lidé v naší vesnici vystoupili z KS Číny, a proto i slepice, kachny a hospodářská zvířata zůstala uchráněna nemocí!“

Mladý muž posedlý duchem byl zachráněn

Jedno odpoledne přišel na ostříhání pravidelný zákazník, muž kolem třiceti let. Moc nemluvil, a tak jsem rozhovor začala sama:

„Dnes jsem ještě vůbec nic nejedla,“ řekla jsem.

„Já jsem několik dní nic nejedl,“ odpověděl.

Zmateně jsem se zeptala: „Jak můžete v tak rušném období pracovat, když několik dní nejíte?“

„No…“ vypadal trochu rozpačitě. „Asi vám to rovnou řeknu. Jsem nemocný.“

Podívala jsem se na něj a řekla: „Nevypadáte vůbec nemocně!“

„Když se můj stav zhorší,“ pokračoval, „rodina mě nechává pobývat v nedaleké cihelně. Tamní dělníci se mě bojí a schovávají přede mnou všechny nástroje.“

Když jsem to slyšela, pochopila jsem, o co jde. Jeho nenormální stav nebyl způsoben běžnou nemocí, ale posedlostí duchem. Navrhla jsem mu tedy: „V tom případě byste měl vyhledat někoho, kdo se zabývá léčením posedlosti.“

„Snažím se toho zbavit už roky. Každý rok utratím tisíce, někdy i deset tisíc jüanů. Ale nic nepomáhá.“

„Možná si myslíte, že je ta věc příliš silná, než aby si s ní někdo poradil, ale já znám způsob, který by fungoval,“ řekla jsem. „Záleží jen na tom, zda je vaše srdce upřímné.“

„Co je to? Prosím, řekněte mi!“ naléhal.

Začala jsem mu tedy vyprávět o Dafa a o vystoupení z KS Číny. Vytáhla jsem amulet Dafa, který se nosí na krku, a řekla mu, aby upřímně recitoval větu, která na něm byla napsána: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Navrhla jsem mu, aby si amulet nasadil, a upozornila ho, aby si při práci potem nesetřel znaky.

Seděl na židli a držel amulet v ruce. Houpal jím na šňůrce sem a tam přímo před očima a polohlasem mumlal: „Může člověk něco takového nosit jen tak?“

„Už ho držíte v rukou, ale bojíte se si ho nasadit? Bojíte se vy, nebo ten posedlý duch?“ řekla jsem. „Jste silný mladý muž. Ten amulet vás má chránit. Nebojte se. Stačí se rozhodnout a nasadit si ho.“

Několikrát amuletem nejistě zatřásl, chvíli přemýšlel, zadržel dech a nakonec si ho rozhodně zavěsil na krk. Chvíli tiše seděl na židli, pak zaplatil za ostříhání a odešel.

Druhý den jsem zaslechla zaklepání na dveře. Vstala jsem a uviděla toho mladého muže z předchozího dne. Byl šťastný jako malé dítě a přecházel po mém salonu sem a tam.

Nadšeně mi vyprávěl: „Včera jsem dostal hlad hned poté, co jsem odešel z vašeho salonu. Šel jsem tedy na trh koupit velkou rybu a chtěl jsem požádat manželku, aby mi ji uvařila. Pak jsem si ale řekl, že si ji připravím sám. Když jsem dovařil, snědl jsem celou tu dvoukilovou rybu! Moje žena byla tak šťastná, že zase můžu jíst. Ptala se mě, co se stalo. Ukázal jsem jí amulet a řekl jí, že mi někdo poradil recitovat věty, které jsou na něm napsané.“ Když se ho zeptala, kdo mu amulet dal, odpověděl jí, že to nemůže říct.

Do očí se mi nahrnuly slzy. Jednak jsem měla velkou radost, že pochopil, že Dafa je dobrý. A zároveň mě dojalo, že myslel na bezpečí praktikující Falun Dafa a nechtěl ani vlastní manželce prozradit, kdo mu amulet dal. Řekla jsem mu: „Nezapomeňte říct své ženě, aby vystoupila z KS Číny a získala požehnání.“

O rok později mě přišel znovu navštívit a vysvětlil mi, že nápis na jeho amuletu se setřel, a tak jsem mu dala nový. Vyprávěl mi: „Poslední rok řídím prodloužený těžký nákladní vůz a vozím obilí po horských cestách. Bylo nás v kabině osm a dvakrát jsme byli jen kousek od toho, abychom se i s náklaďákem zřítili z horského útesu.“

Zeptala jsem se ho, zda nezapomněl recitovat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ „Samozřejmě že jsem to recitoval,“ odpověděl. „Kdybych to nedělal, jak by se mohl motor zastavit právě v tak kritické chvíli? Bylo to nesmírně děsivé a v autě nás bylo osm!“

Tajemník vesnické organizace strany přiváděl lidi, aby vystoupili z KS Číny

Qing byl tajemníkem stranické organizace v nedaleké vesnici. Když jsem se mu snažila vyprávět o Dafa, nechtěl poslouchat a jen se přel se mnou. Nevzdala jsem to však. Kdykoli přišel, zkusila jsem to znovu. Postupně poznal pravdu o Dafa a vystoupil z KS Číny. Potom začal často vodit do mého salonu skupiny svých známých na ostříhání. Po nějaké době za mnou přišel a vyprávěl mi, že ve dvou různých autonehodách jen zázrakem unikl smrti.

Poprvé narazil autem přímo do velkého stromu. Okamžitě pochopil, že situace vypadá velmi vážně, a v duchu si řekl: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré,“ a poté ztratil vědomí. O chvíli později zaslechl kolem sebe hlasy lidí. „Ten už je mrtvý,“ řekl někdo. „Je po něm. Volant se úplně zničil, když do něj narazil hrudníkem. To přece nemohl přežít?“

Otevřel oči. Když kolemjdoucí viděli, že se probral, vytáhli ho z vraku a spěchali s ním do nemocnice. Ke všeobecnému úžasu výsledky vyšetření ukázaly, že mu vůbec nic není.

Podruhé řídil v noci. Zdálo se mu, že na silnici vidí dvě postavy, a prudce strhl volant, aby se jim vyhnul. Auto však sjelo několik metrů hluboko do rokle. Velká taška, ve které vozil peníze, vyletěla z vozu. Když lidé viděli bankovky rozletující se vzduchem, byli přesvědčeni, že řidič nemohl přežít. Nechali ho tedy ležet a začali sbírat peníze. Náhle uslyšeli, jak volá: „Pomozte mi! Rychle, pomozte mi!“ Vytáhli ho z auta. Postavil se, prohlédl se a zjistil, že neutrpěl ani jediné zranění.

Tentokrát přijel speciálně proto, aby mi o těchto zázračných událostech povyprávěl, a přivezl mi celý pytel sladké kukuřice. Nechtěla jsem od něj přijmout žádný dar a řekla jsem: „Pomáháme lidem, aniž bychom za to očekávali odměnu.“

Trval však na svém: „Kukuřice mám dost. Zasadil jsem jí sto hektarů!“

Qing ke mně často vodil skupiny lidí a prosil mě, abych jim pomohla vystoupit z KS Číny. V jedné skupině se jeden muž sotva jsem začala mluvit podíval na Qinga a nespokojeně řekl: „Qingu, přivedl jsi nás do města. Myslel jsem, že nás vezmeš na jídlo, a místo toho nás vedeš vystoupit ze strany?“

Okamžitě jsem odpověděla: „Qing to dělá pro vaše dobro. Jde o záchranu života a bezpečí – je to dobrá věc.“

„Opravdu?“ zeptal se muž.

Začala jsem jim vysvětlovat, co znamená vystoupit z KS Číny, proč by to člověk měl udělat, co je Falun Dafa a jaká je pravda o fingovaném sebeupálení na náměstí Tiananmen. Potom vše pochopili a všichni souhlasili s vystoupením.

Po nějaké době se znovu vrátili a jeden z mužů mi ukázal ruce. Polekala jsem se, když jsem uviděla jizvy vypadající, jako by ho zasáhl blesk. Zeptala jsem se: „Co se vám stalo? Popálil jste se? Proč to vypadá přesně jako zásah bleskem?“

Muž zvolal: „Jen tak tak jsem unikl smrti!“

Pak mi celý incident popsal. Pracoval jako elektrikář. Jednoho dne jím při práci projel silný proud vysokého napětí – od rukou až po chodidla. Úder ho okamžitě srazil k zemi a ztratil vědomí. Lidé poblíž byli přesvědčeni, že je mrtvý, ale k jejich úžasu znovu nabyl vědomí a byl úplně v pořádku.

Další elektrikář si ho přišel prohlédnout a řekl: „To je neuvěřitelné! Takový zásah vysokým napětím přece nikdo nemůže přežít!“

Pak přišel třetí technik zkontrolovat zařízení vysokého napětí a také prohlásil: „Při tak vysokém napětí je přežití naprosto nemožné!“

V tu chvíli muž pochopil, že ho zachránil Mistr Li Hongzhi! Jeho postoj byl nyní úplně jiný než při předchozí návštěvě. Tentokrát byl plný úcty, respektu a vděčnosti. Zeptala jsem se ho: „Recitoval jste při nehodě ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘?“

„Neměl jsem ani čas zareagovat, než mě zasáhl proud.“

Teď už jsem tomu rozuměla. „Aha, takže vás Mistr Li ochránil proto, že jste vystoupil z KS Číny!“

On i jeho přátelé věřili, že byl zachráněn díky Dafa.

Muž na invalidním vozíku po letech znovu chodil

Znala jsem jeden korejsko-čínský manželský pár, který byl katolického vyznání. Manželovi bylo kolem šedesáti let a pohyboval se na invalidním vozíku, který tlačila jeho žena. Už tři roky pravidelně chodili ke mně domů na stříhání. Všimla jsem si, že po letech léčby manželovy nemoci už téměř nemají peníze, a tak jsem si za jeho ostříhání a oholení účtovala jen dva jüany. Jeho ženě jsem za stříhání, barvení a trvalou nikdy neúčtovala více než třicet jüanů. Někdy, když neměli dost peněz, jsem si vzala ještě méně.

Dlouho jsem jim radila, aby vystoupili z KS Číny, ale nikdy s tím nesouhlasili. Asi dva měsíce před čínským Novým rokem jsem s nimi znovu mluvila o vystoupení ze strany, ale mlčeli. Řekla jsem jeho ženě: „Když věříte v Boha, měla byste následovat Boží vůli. ‚Červený šátek‘ není dobrá věc. Musíte se té špatné věci zbavit!“

Tentokrát to pochopila a odpověděla: „Ano! Té špatné věci se musím zbavit!“ Nakonec souhlasila s vystoupením z KS Číny.

Pokračovala jsem: „Musíte také říct svému manželovi, aby se zbavil těch špatných věcí. Jen tak budete v bezpečí. Pak vás může Bůh zachránit!“ Manžel to pochopil a vystoupil také.

O měsíc později, krátce před čínským Novým rokem, byl salon plný lidí čekajících na ostříhání. Se sklopenou hlavou jsem pracovala, když ke mně pár přišel. Zvedla jsem oči, poznala je a rychle řekla ostatním: „Mohli byste je prosím pustit před sebe? Je na invalidním vozíku a dlouhé čekání by pro něj bylo náročné.“ A tak jsem začala stříhat nejdříve jeho.

Když jsem skončila, řekla jsem jeho ženě: „Pokud chcete trvalou, můžete manžela nejdřív odvést domů a pak se vrátit na barvení a trvalou.“

Když to uslyšeli, podívali se na sebe. Pak se muž otočil a odešel po svých. Až tehdy jsem si uvědomila, že nepřijel na vozíku! Úplně se uzdravil! Jeho žena radostně poznamenala: „Jako by vypil nějaký zázračný elixír!“

Dafa jim po vystoupení z KS Číny požehnal!

Můj otec třikrát unikl smrtelnému nebezpečí

Můj otec pevně věřil, že Dafa je dobrý, a často recitoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Četl Zhuan Falun a říkal: „To je velká kniha. Je pro lidi, kteří kultivují buddhovství!“ Vystoupil z KS Číny a udělal pro vesničany velmi dobrou věc, aby jim pomohl poznat Dafa.

V té době jsem chtěla mluvit se svými příbuznými o Dafa, ale protože jsem rodnou vesnici opustila už ve třech letech, nikoho z nich jsem neznala. Požádala jsem tedy otce, aby mě tam vzal. Otec trpěl bolestmi žaludku a nohou. Vedl mě od domu k domu a opíral se přitom o velkou hůl. Tak jsem postupně navštívila všechny své příbuzné, blízké i vzdálené, ve své rodné vesnici. Mluvila jsem asi s osmdesáti lidmi a všichni vystoupili z KS Číny. A protože mě otec na tuto cestu vzal, získal požehnání. Jeho bolesti žaludku zmizely, nohy se mu uzdravily a už nepotřeboval hůl, o kterou se dříve opíral!

Kromě toho otec třikrát čelil smrtelnému nebezpečí, ale pokaždé vyvázl bez jediného zranění. Poprvé se to stalo při nehodě s volským povozem. Toho dne vezl z kopce vůz naložený dřevem na topení, když se náklad sesunul a udeřil vola do zadních nohou. Starý vůl se splašil a zběsile se rozběhl z kopce. Horská cesta byla velmi úzká – sotva dost široká pro dvě kola vozu. Otec spadl přímo před povoz. Ve zlomku sekundy, těsně předtím, než ho měla kola rozdrtit, si pomyslel: „Mistře Li, četl jsem Vaši knihu!“

Pak pocítil prudký závan větru těsně nad hlavou. Otevřel oči a uviděl, že splašený vůl stále zapřažený do vozu už proběhl kolem něj a řítí se dál z kopce. Otec vstal a chtěl si oprášit šaty, ale zjistil, že na něm není ani smítko prachu.

Bylo opravdu neuvěřitelné, že vůz naložený dřevem přeletěl nad otcem jako poryv větru. Na voze seděl také jeden starší muž, který byl odhozen do příkopu, ale také zůstal v bezpečí. Otec říkal, že Mistr Li zachránil i toho muže.

Druhé velké nebezpečí přišlo při pádu ze střechy. Pomáhal opravovat dům mého strýce. Aby vítr neodnesl krytinu, byly přes přední a zadní část domu nataženy provazy. Jeden z nich však nebyl dobře upevněn a otec se právě tohoto provazu chytil při slézání dolů. Okamžitě spadl a tvrdě dopadl na zem na záda. Obličej mu po nárazu úplně zezelenal. Pád byl tak silný, že se mu přetrhl kožený opasek.

Lidé k němu přiběhli a chtěli ho zvednout, ale otec pomalu řekl: „Nehýbejte se mnou. Jsem v pořádku.“ Po krátké chvíli dodal: „Jen se mi vyrazil dech a píchá mě v boku.“ Nakonec se ukázalo, že kromě bolesti v boku, která během několika měsíců úplně zmizela, mu nic nebylo.

Později jsme slyšeli, že jeden mladík ze sousední vesnice také spadl ze střechy a tvrdě dopadl na zem. Po pádu zůstal inkontinentní a zcela odkázaný na péči druhých. Pochopila jsem, že Mistr ochránil mého otce.

Třetí zkouškou byla mrtvice. Kvůli pronásledování Dafa ze strany KS Číny jsem byla opakovaně nezákonně zadržována. Pokaždé moji rodiče všude běhali a snažili se najít způsob, jak mě dostat na svobodu. Fyzicky i psychicky je to nesmírně vyčerpávalo. Krátce předtím, než jsem byla zadržena potřetí, se u otce začaly objevovat příznaky mrtvice. Přestal poznávat některé předměty a ústa se mu viditelně pokřivila.

Když jsem byla propuštěna, otec si pro mě přijel. Zjistila jsem, že se úplně uzdravil. Vypadal velmi silně a nesl velký cestovní kufr tak těžký, že jsem ho sama nedokázala zvednout. Věděla jsem, že to byl Mistr, kdo v bezmezném soucitu nad mým otcem bděl.

Můj syn měl z Dafa prospěch

Když byl můj syn malý, jela jsem na kole a on seděl v zadním košíku. Náhle proti nám přijelo čtyřkolové elektrické vozidlo a prudce do nás narazilo. Náraz mě odhodil daleko na zem a vozidlo pak narazilo do zdi.

Řidič se velmi vyděsil a úplně zbledl. Rychle jsem vstala a uklidňovala ho: „Nic mi není, nebojte se.“

Teprve potom jsem si plně uvědomila, že náraz vyhodil mého syna z košíku. Seděl na zemi poměrně daleko od kola. Neplakal, vypadal úplně nezraněný a řekl: „Mně také nic není.“ Byl to Mistr, kdo ochránil mě i mého syna!

Když bylo synovi asi šest let, celé tělo se mu pokrylo planými neštovicemi, ale vůbec ho nesvědily ani nebolely. Jednoho dne mu strýc přinesl talíř smažených pikantních kalamárů a připravil mu také smaženou rýži s vejci. Syn seděl na posteli, hrál si a zároveň jedl.

Uvnitř domu jsem právě stříhala zákazníky a místnost byla plná starších žen. Využila jsem příležitosti a vyprávěla jim o Dafa. Když jsem během rozhovoru zmínila, že syn dostal plané neštovice, zvedl si tričko a ukázal tělo pokryté pupínky.

Ženy vykřikly: „To je opravdu zázrak! Jak to, že ho to nesvědí? Tak malé dítě by přece nic nepředstíralo! Kdyby ho to svědilo, pořád by se škrábal a stěžoval si!“ A navíc jedl jídla, která obvykle příznaky ještě zhoršují!“

Teprve tehdy mi došlo, že plané neštovice mají člověka normálně silně svědit. Můj syn se však choval, jako by mu vůbec nic nebylo. Bylo to skutečně zázračné.

Za všechny ty roky syn nikdy nepotřeboval navštívit lékaře, ani jednou. Když chodil na základní školu, během školní zdravotní prohlídky učitel poznamenal, že má nejsilnější imunitní systém z celé třídy. Řekl, že určitě absolvoval všechna povinná očkování.

Když syn přišel domů a vyprávěl mi o tom, rychle jsem vše uvedla na pravou míru: „Tvůj učitel se mýlí. Dostal jsi jen jednu vakcínu. Po narození jsi dostal jedinou dávku očkování proti hepatitidě B. Po vakcíně se ti ale na paži objevily zvláštní skvrny a vypadalo to, jako by tkáň odumírala. Od té doby jsi už žádné další očkování nedostal.“

Když byl syn v pubertě, jednou ho v noci silně rozbolel zub a nemohl spát. K zubaři jsme mohli jít až ráno. Navrhla jsem mu: „Můžeš zkusit recitovat ‚Falun Dafa je dobrý‘ nebo básně z Hong Yin.“

Byla jsem velmi unavená a usnula jsem. Za chvíli mě syn vzbudil a nadšeně řekl: „Mami, recitoval jsem Hong Yin. Najednou z dálky vyrazil zlatý paprsek světla přímo do mého zubu a bolest okamžitě zmizela!“

Jednoho dne přišel syn domů úplně vyčerpaný. Nepřestával kašlat a sotva popadal dech. S manželem jsme byli zoufalí. Ať jsme zkoušeli cokoli, nic nepomáhalo. Manžel dokonce bezmocně dupal nohama a začal si svou úzkost vybíjet na mně.

Náhle mě něco napadlo. Vzala jsem Zhuan Falun a řekla synovi: „Lehni si a poslouchej, jak ti maminka čte, ano? Poslouchej pozorně.“ Syn přikývl a poslouchal moje čtení. Během několika minut přestal kašlat a pokojně usnul.

Druhý den ráno jsme si u snídaně povídali o tom, co se stalo předchozí večer. Syn řekl: „Tati, tahle událost ti měla něco důležitého ukázat!“ Naznačoval tím otci, jak neobyčejný Dafa skutečně je.

Můj manžel zmlkl a zamyšleně přemýšlel nad synovými slovy.

(Vybraný příspěvek zaslaný u příležitosti Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)