[Oslava Světového dne Falun Dafa] Dafa navrátil život muži s leukémií

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v době, kdy se tato praxe v Číně široce šířila, a dnes je mi 64 let. Hluboce si vážím tohoto vzácného předurčeného vztahu — příležitosti stát se učednicí Dafa, jaká se nikdy dříve neobjevila. O zázracích Falun Dafa existuje nespočet příběhů. Dovolte mi podělit se o jeden z mých vlastních.

Naše rodina žije v malé vesnici v provincii Heilongjiang a živíme se zemědělstvím. Máme dva syny. Staršímu, Xiaoleiovi, je letos 42 let. Od dětství je zdravotně postižený kvůli křivici, a měří proto jen 1,4 metru. Narodil se také neslyšící a kvůli zvětšené slezině a játrům měl silně nafouklé břicho.

Xiaolei je od přírody laskavý a vždy byl poslušným a rozumným dítětem. Kvůli své hluchotě chodil do školy pouze do druhé třídy a poté pomáhal s pracemi na poli. Je bystrý a šikovný a doma mi pomáhá i s praním a vařením.

V dubnu 2024 jsme spolu pracovali na poli, když se mu náhle začalo špatně dýchat. Nezvládl ujít ani těch 50 až 60 metrů domů a říkal, že je úplně vyčerpaný. Okamžitě jsem poznala, že je něco vážně špatně, a vzala jsem ho do nemocnice ve městě. Lékař mu diagnostikoval emfyzém, nevyléčitelné plicní onemocnění.

Odvezla jsem ho do Čtvrté přidružené nemocnice Harbinské lékařské univerzity, aby alespoň zmírnili jeho potíže. Po více než deseti dnech hospitalizace mu diagnostikovali leukémii. Nemohla jsem tomu uvěřit, a tak jsem ho vzala do velké nemocnice v Changchunu pro druhý názor. Lékaři tam však diagnózu potvrdili.

Chtěla jsem ho v Changchunu hospitalizovat, ale nebylo volné lůžko. Vrátili jsme se do Harbinu, kde byl přijat do Druhé přidružené nemocnice Harbinské lékařské univerzity. Po nějaké době nám lékaři doporučili, abychom ho odvezli domů, protože další léčba by byla zbytečná. Xiaolei byl propuštěn.

Po návratu domů jsem si uvědomila, že tak vážnou nemoc doma nezvládneme. Protože ho Druhá přidružená nemocnice propustila, odvezla jsem ho zpět do Čtvrté přidružené nemocnice. Pobyl tam více než deset dní, ale i tam nám lékaři doporučili léčbu ukončit. Řekli, že léčba je velmi drahá, nemoc nevyléčitelná a že bychom měli jet domů — další léčba by byla jen úplnou ztrátou času.

Když se příbuzní dozvěděli, že Xiaolei trpí leukémií, všichni nám radili léčbu vzdát. Věděli, že si ji nemůžeme dovolit, a že utratit milion nebo dva miliony jüanů by stejně bylo zbytečné, protože nemoc je nevyléčitelná. Doslova neexistoval žádný lék, který by ho mohl uzdravit. Léčba mohla nanejvýš nemoc dočasně potlačit.

V té době měl Xiaolei už velmi nízkou hladinu hemoglobinu. Lidé si myslí, že lékaři dokážou zachraňovat životy, ale my jsme bezmocně sledovali, jak ho žádná nemocnice nechce přijmout a nikdo mu nenabízí léčbu. Nezbylo nám než odjet domů a čekat na nejhorší.

Cestou domů jsme koupili tři balení přípravků na podporu krvetvorby. Jedna tableta stála 500 jüanů. Když je všechny spotřeboval, uvědomila jsem si, že to nemá smysl, a přestala jsem mu je dávat.

Sedla jsem si k Xiaoleiovi a řekla mu: „Ty léky už nepomohou, žádný zázračný lék neexistuje. Proč nezačneš praktikovat Falun Dafa se mnou? Teď už tě může zachránit jen Mistr Li. To je jediná cesta, která nám zůstala.“

Odpověděl: „Dobře!“

Kvůli nízkému hemoglobinu byl velmi slabý. Ruce i nohy měl bledé, obličej úplně bílý a byl strašně vyhublý. Od chvíle, kdy náš syn onemocněl, můj manžel neustále plakal. Kdykoli viděl Xiaoleie studovat Fa a dělat cvičení — zvlášť když se při druhém cvičení snažil vydržet stát bez pohybu — nadával mi a zakazoval mu praktikovat. Nedala jsem se však zviklat, ani když na mě křičel. Dál jsem syna vedla při cvičení.

V té době už celá vesnice věděla, že má Xiaolei leukémii. Když jsme se vrátili domů a začala jsem ho učit praktikovat Falun Dafa, některá svědectví sousedů byla krutá: „Skoro už nemá žádnou krev, je úplně bez energie a obličej má jako duch — a ty ho ještě nutíš držet ruce nahoře a cvičit.“ Posmívali se mi a obviňovali mě, že ho zbytečně trápím.

Ať ostatní říkali cokoli, mé srdce zůstalo neotřesené. Jako učednice Dafa jsem pevně věřila, že se o nás Mistr stará. Jen jsem si zachovala klidnou mysl a každý den dál vedla Xiaoleie při studiu Fa a cvičení.

Xiaolei byl v kultivaci mimořádně pilný a cvičil dvakrát denně. Ráno mě budil na společné cvičení a později během dne se mnou studoval Fa.

Poté, co začal studovat Fa a dělat cvičení, měl nějakou dobu průjem a krvavou stolici. Krátce nato se však jeho stav začal rychle zlepšovat. Dříve zvětšená slezina, játra i nafouklé břicho se vrátily do normálu.

Protože Xiaolei praktikoval s opravdovou oddaností, uzdravoval se mimořádně rychle. Mnozí lidé zvolali: „To snad není možné! Měl leukémii, a přesto se uzdravil díky praktikování Dafa. Falun Dafa je opravdu úžasný!“

Když naši příbuzní slyšeli, že se syn uzdravil, téměř tomu nemohli uvěřit a chtěli ho vidět na vlastní oči. O Novém roce jsem ho vzala navštívit příbuzné do města. Přestože mu lékaři v podstatě vynesli rozsudek smrti, zázračně se uzdravil. Falun Dafa je skutečně mimořádný!

Poté, co se Xiaoleiovo zdraví zlepšilo, se vesničané, kteří byli zpočátku skeptičtí a dokonce se mu posmívali, změnili — z pochybností přešli k obdivu. Jedna jeho teta, která pracuje jako lékařka, mu zkontrolovala oči, aby zjistila, zda stále trpí anémií. V úžasu zvolala: „On je opravdu uzdravený.“ Jeden bratranec, který pracuje ve zdravotnictví, mu oči také vyšetřil a řekl: „Opravdu se uzdravil.“ Naši příbuzní žasli: „To je skutečný zázrak. Falun Dafa je úžasný!“

Přestože byl Xiaolei na pokraji smrti, praktikování Falun Dafa způsobilo zázrak a dalo mu nový život. Naše rodina, přátelé i celá vesnice tak mohli na vlastní oči vidět zázračnost a velikost Falun Dafa.

Dnes jsme Xiaolei i já šťastní, že můžeme praktikovat Falun Dafa a žít pokojný život. To vše nám daroval Mistr. Z celého srdce děkujeme Mistrovi za jeho soucitnou spásu.

(Vybraný příspěvek zaslaný u příležitosti Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)