Ctnost v šetrnosti

(Minghui.org) Hlavní média jsou plná příběhů o nespoutaném životním stylu bohatých celebrit, o tom, jakými sportovními vozy jezdí, o jejich honosných sídlech či o tom, kdo uspořádal tu nejextravagantnější svatbu. Šetrnost – neboli hospodářská obezřetnost – není obecně propagována jako něco, o co by bohatí a úspěšní lidé usilovali, ale spíše jako nutnost, ke které se člověk uchyluje, když si nemůže dovolit opak.

V tradiční čínské kultuře však byla šetrnost vyzdvihována napříč všemi dynastiemi. Nebylo to proto, že by starověk nabízel méně materiálního pohodlí, což by lidi nutilo ke skromnosti, ale proto, že šetrnost byla vnímána jako ušlechtilá ctnost, nikoliv jako ekonomická nezbytnost.

Podle kroniky Zuo Zhuan platí: „Šetrnost je společná ctnost, zatímco marnotratnost je velkým zlem.“ (Zuo Zhuan, známá také jako Zuův komentář, je staročínské vyprávění o historii čínské kroniky Letopisy jara a podzimu, zahrnující období let 722 až 468 př. n. l.).

Sima Guang, velký konfucián z období dynastie Severní Song, řekl, že všichni ctnostní lidé praktikují šetrnost, protože mají méně tužeb. Člověk s málo touhami se nenechá ovládat vnějšími věcmi, díky čemuž může jednat s integritou a v souladu s morálkou. Takoví lidé bývají v každodenním životě šetrní, aby zajistili blaho své rodiny, a bedlivě dbají na své chování, aby se vyvarovali hříchu. Šetrnost je tedy pevným základem pro morální život.

Marnotratnost naopak vede k bujení tužeb a člověk, který jim podlehne, má sklon bažit po bohatství a postavení, což nevyhnutelně ničí jeho morální charakter a přivolává neštěstí. Marnotratní lidé bývají chamtiví a neuvážliví; nezřídka přijímají úplatky a v každodenním životě se snaží nečestně zmocnit cizích věcí. Proto je marnotratnost považována za velký hřích.

Marnotratná domácnost je odsouzena k úpadku

Podle Guo Yu (klasické historické knihy o osmi státech v období Jara a podzimu) vyslal v osmém roce své vlády král Ding z dynastie Zhou vévodu Kanga z Liu jako vyslance do státu Lu. Vévoda při předávání darů vysokým úředníkům zaznamenal zajímavý kontrast: zatímco Ji Wenzi a Meng Xianzi byli pokorní a šetrní, další dva, Shusun Xuanzi a Dong Menzi, se chovali velmi marnotratně.

Když se vévoda vrátil, král se ho dotázal, kteří úředníci ve státě Lu jsou skutečně ctnostní.

„Ji Wenzi a Meng Xianzi si své postavení ve státě Lu udrží po dlouhou dobu, zatímco Shusun Xuanzi a Dong Menzi mohou bídně zahynout,“ odpověděl vévoda.

„Proč tak usuzujete?“ podivil se král.

Vévoda vysvětlil: „Ji Wenzi a Meng Xianzi jsou šetrní, což ochrání jejich rodiny před neštěstím. Naproti tomu Shusun Xuanzi i Dong Menzi jsou marnotratní a nemají pražádný soucit s chudými. Pokud se chudým nedostane zastání a podpory, bude přibývat zločinů i smutku a zákonitě přijdou pohromy, které zasáhnou i rodiny těchto úředníků. Stát zkrátka nedokáže dlouhodobě unést marnotratnost poživačných hodnostářů a nakonec skončí v troskách.“

Vévoda Kang předpověděl, že úřad Dong Menziho zanikne po dvou dynastiích a úřad Shusun Xuanziho po třech dynastiích ve státě Lu.

Jeho slova se naplnila. Dong Menzi ztratil svou oporu o osm let později, když zemřel jeho nadřízený, vévoda Xuan z Lu. Političtí nepřátelé následně jeho rodinu vyhnali a ti museli v hanbě uprchnout do státu Qi.

Po smrti vévody Xuana nastoupil ve státě Lu vévoda Cheng. Dva roky před koncem jeho vlády uprchl do státu Qi také Shusun Xuanzi. Úředníci u dvora státu Lu proti němu vytvořili spojenectví a kvůli mnoha špatným skutkům, které spáchal, jej poslali do vyhnanství.

Přínosy šetrného vládnutí

Správa země v duchu šetrnosti – tedy s hospodářskou obezřetností – přináší společnosti mnoho výhod.

Podle Shi Ji (Historické záznamy) vydala za dob císaře Pinga z dynastie Han císařovna vdova edikt, v němž stálo: „Způsob, jak vládnout zemi, spočívá v tom, že se nejprve zajistí prosperita lidu, a klíčem k tomu je praktikování šetrnosti. Když země vzkvétá, není pro ctnostného panovníka nic důležitějšího než být šetrný. Bude-li lid vzděláván v této ctnosti, ustaví se přirozená společenská hierarchie, posílí se laskavost mezi příbuznými a vytratí se samotný kořen sporů a soudních přelíčení. To je základ prosperity a cesta, jak vládnout zemi bez nutnosti trestů. Jak bychom mohli polevit v úsilí o její uvedení do praxe!“

Edikt dále uváděl: „Mezi ministry je v praktikování šetrnosti vzorem Gongsun Hong, markýz z Pingjinu. Na peníze nehledí a nade vše si cení benevolence a spravedlnosti. Ač zastává úřad kancléře, v noci se přikrývá prostou bavlněnou přikrývkou namísto hedvábné a ke každému jídlu mu stačí jediný masitý pokrm s neloupanou rýží. Celý svůj plat využívá k pohoštění ctnostných hostů, aniž by si pro sebe nechával cokoliv navíc. To je pravým projevem vnitřního sebeovládání a dodržování zákona v každém jeho činu.“

Jinými slovy, pokud se šetrnost stane principem vládnutí, budou jak prostí lidé, tak úředníci schopni sebeovládání, budou uvážliví ve svých výdajích a dobře zajištění pro případ potřeby. Nebudou zpronevěřovat veřejné prostředky ani se uchylovat k úplatkářství, ale naopak projeví štědrost při pomoci druhým. Výsledkem bude společnost, kde se lidé o sebe navzájem starají, žijí v harmonii a bez zbytečných svárů, což zemi zajistí stabilitu a mír.

Závěr

Šetrnost nemusí nutně souviset s chudobou ani s nedostatkem štědrosti. Šetrní lidé nemusí trpět nouzí o peníze, ani se nechovat lakomě. Naopak si hluboce uvědomují, že být šetrný je ušlechtilá ctnost.

Mnoho lidí, kteří v každodenním životě praktikují šetrnost, si umí života skutečně užívat – dokážou ocenit krásu přírody, dobré jídlo a jsou vždy ochotni podělit se o to, co mají, a pomoci ostatním. Je to proto, že ctnostné chování v sobě nese prvky božskosti, ohleduplnosti k bližním a nesobeckosti.

Šetrní lidé nepropadají posedlosti požitkářstvím a radovánkami; dokážou být vnitřně silní, neboť nejsou ovládáni svými touhami. To jim umožňuje jednat spravedlivě v běžném životě i při kultivaci svého charakteru.

Marnotratní lidé mívají naproti tomu sklon k posedlosti materiálními snahami, bývají chamtiví, a nezřídka používají k získání prostředků i nečestné způsoby, čímž si nakonec přivodí vlastní zkázu.

V dnešní Číně Komunistická strana Číny (KS Číny) záměrně rozvrátila tradiční morálku čínského lidu a podnítila v něm touhu po luxusu, marnotratnosti, korupci a promiskuitě. V důsledku toho mnozí tráví svůj život marnou honbou za slávou a pomíjivým štěstím, čímž se kvůli chamtivosti a nespoutané touze po materiálním pohodlí vystavují vážnému nebezpečí.

Historie nám jasně ukazuje, že ctnost není nezbytná pouze pro osobní zdokonalování, ale představuje základní kámen stability každé země a společnosti.

Článek v originále vyšel dne 2. srpna 2023.