Vzpomínka na přednášky Mistra Li na začátku 90. let

(Minghui.org) Od 29. dubna do 8. května 1994 jsem měla to štěstí navštěvovat v aule univerzity Jilin přednášky Mistra Li, které se konaly dvakrát denně. Radost, štěstí a vděčnost, které jsem pociťovala, když mě Mistr osobně vyučoval Dafa vysoké ctnosti vesmíru, se nedají vyjádřit slovy. Mistr měl pevnou, vznešenou postavu, laskavý pohled a nesmírně přívětivou tvář. Jeho hlas byl silný a zvučný. Každý, kdo se s Mistrem setkal, mohl skutečně pocítit, co znamená klid, soucit a krása. Mnozí z nás na vlastní kůži prožili stav, o kterém Mistr mluví: „Buddhovo světlo září všude, správnost a spravedlivost napravují všechny odchylky.“ (Přednáška třetí, Zhuan Falun)

Slzy vděčnosti

Mistr mluvil prostým a srozumitelným jazykem, přesto byl obsah jeho slov zcela nový a nesmírně hluboký. Všichni jsme cítili, že bychom mohli naslouchat neustále a stále by nám to bylo málo. Nové praktikující udivovalo, že během přednášek mnoho studentů bez ohledu na věk či pohlaví propukalo v pláč. Já byla jednou z nich. Trochu jsem se v tom zástupu lidí styděla, ale slzy nešlo potlačit, i když jsem se o to snažila.

Teprve později jsem pochopila, že to naše vědomá stránka vnímala, co pro nás Mistr vykonal. Mistr za nás nejen snesl naše současné utrpení, ale přijal na sebe i naše hříchy a provinění z různých úrovní, dimenzí a období historie. Mistr nám vložil Falun a energetické mechanismy a daroval nám věci, jejichž hodnota je nevyčíslitelná – dary, které si přejí získat i mnozí bohové na nebesích. Byly to slzy vděčnosti bytosti, která pochopila pravdu; učedníci Dafa na tento den čekali a snášeli nesčetná utrpení po miliony let.

Překvapení – nečekaná odměna

Když mi bylo devět let, můj otec byl ubit k smrti během „Kulturní revoluce“ vyvolané Mao Ce-tungem, v rámci takzvaného „očišťování třídních řad“. Moje nemocná matka tehdy zůstala sama se starým dědečkem a šesti dětmi, přičemž nejmladšímu bratrovi byly teprve dva roky. Prožívali jsme velmi těžké časy. Duševní trauma, neustálý útlak a bída vedly k tomu, že jsem od dvanácti let trpěla mnoha nemocemi – chorobami jater, žaludku a ledvin, revmatismem i neurózou. Celé roky jsem marně vyhledávala lékařskou pomoc.

Do Changchunu jsem tehdy přijela s jediným cílem – zbavit se nemocí a posílit své tělo. Jakmile jsem však vstoupila do sálu, uviděla Mistra a zaposlouchala se do jeho výkladu, moje mysl se plně soustředila pouze na Fa. Úplně jsem zapomněla na své bolesti i na běžné starosti. Zpočátku pro mě byly pojmy jako „vysoké úrovně“, „záchrana lidí“, „karma“ či „očišťování těla“, o kterých Mistr mluvil, nové, ale čím déle jsem poslouchala, tím víc jsem chtěla slyšet.

Největším překvapením pro mě bylo, že ačkoliv jsem přišla kvůli zdraví, během přednášek jsem náhle pochopila odpovědi na otázky, které mě trápily celá desetiletí: Jaký je skutečný smysl života? Proč se lidé honí za slávou a ziskem, proč chtějí vyniknout nad ostatními nebo uctít své předky?

Skutečná pravda a osobní zkušenost

Mistr řekl: „Mohu vám říci, že ve skutečnosti se člověk může vznášet hned, jakmile se jeho makrokosmický oběh otevře. Je to právě takhle jednoduché.“ (Přednáška osmá, Zhuan Falun)

Jednoho rána, když jsem šla na univerzitu Jilin, jsem se najednou nechtěně rozběhla. Měla jsem pocit, jako by se mé nohy vůbec nedotýkaly země. Protože jsem tehdy ještě ničemu nerozuměla, vyděšeně jsem volala: „Co se to se mnou děje? Co se děje?“ Lidé, kteří šli se mnou, se jen smáli. Běžela jsem takto asi pětadvacet metrů, než jsem se zastavila. Když mě ostatní došli, ptali se, co jsem to dělala. Odpověděla jsem: „Nic, jen jsem se nemohla zastavit, ale teď už je to v pořádku.“

Hned po první přednášce jsem se cítila neobyčejně lehká, jako bych byla zbavena všech nemocí. Byla jsem plná elánu a můj pohled na svět, na život i mé hodnoty se zcela změnily. Cítila jsem přirozenou radost; zdálo se mi, že se změnilo nebe, země i celé mé okolí. Staré úzkosti a trápení prostě zmizely.

Po návratu z přednášek v Changchunu jsem lidem vyprávěla, jak je Falun Dafa úžasný a Mistr soucitný. Lidé mi věřili, protože moji sousedé, kolegové i příbuzní viděli tu obrovskou změnu na mém těle i duchu. Sousedka říkala: „Ta se z Changchunu vrátila úplně jiná, celá září a má tolik síly do práce.“ Bylo to zrovna v období, kdy se pracovalo na zahradách.

Můj nadřízený v práci se mě dokonce zeptal: „Nemohla bys pozvat Mistra Li i k nám do podniku, aby nám přednášel?“ Musela jsem mu vysvětlit: „Mistrův program na celý rok je zaplněný už od začátku ledna. Většinou vyučuje ve velkých sálech v hlavních městech provincií pro tisíce lidí.

Cesta do Harbinu

Dne 5. srpna 1994 jsme se ve skupině pětadvaceti lidí vydali na Mistrův seminář v harbinské hokejové hale, kde bylo kolem šesti tisíc účastníků. Praktikující přijeli ze všech koutů země a ze všech profesí. Za mnou sedělo několik lidí, kteří nevypadali jako běžní občané; z rozhovoru vyplynulo, že jsou z Čínské akademie věd a z Výzkumného ústavu lidského těla.

Zlé síly z vyšších dimenzí se tehdy snažily Mistrovy přednášky velmi silně narušovat. Navenek se to projevovalo tak, že Mistr často kašlal a v jeho výuce se objevovaly překážky. Zkušení praktikující s dobrým pochopením věděli, že náš soucitný a velký Mistr trpí za vnímající bytosti i za nás učedníky a bere na sebe naši karmu.

Během semináře v Harbinu uspořádal Mistr 10. srpna 1994 další speciální setkání, aby Fa mohlo získat ještě více lidí. Mistr nám tehdy nabídl, že každému v sále pomůže zbavit se jedné nemoci; pokud jsme byli zdraví, mohli jsme myslet na někoho blízkého. Moje matka tehdy trpěla šedým zákalem a glaukomem, na jedno oko téměř neviděla a měla jít na operaci. Pomyslela jsem si: „Ať se matčiny oči uzdraví!“ Když jsem se vrátila domů, matka mi nadšeně vyprávěla, že jednoho dne se jí zrak náhle vrátil a ona začala vidět.

V Harbinu jsem zažila ještě jeden silný okamžik. V jednom supermarketu potřebovala moje desetiletá dcera nutně na toaletu. Dlouho jsme ji nemohly najít a nikdo nám nedokázal poradit. Personál nám řekl, že jejich vnitřní záchody jsou mimo provoz. Dcera už byla v bolestech a já byla velmi zoufalá.

Právě když už dcera nemohla vydržet, objevila se odnikud dívka kolem sedmnácti let v bledě žluté košili. Přistoupila ke mně a řekla: „Hledáte toaletu? Pojďte, dovedu vás tam.“ Rychle nás vyvedla ze supermarketu a hned jsme byly na místě. Když jsem jí v tom spěchu chtěla poděkovat, dívka byla pryč. Teprve později mi došlo – nebyl to snad náš milosrdný Mistr, kdo nám v nouzi pomohl a ochránil nás?

Článek v originále vyšel dne 10. dubna 2022.