(Minghui.org) V roce 2019 ke mně domů přišla policie a zatkla mě jen proto, že praktikuji Falun Dafa, starobylou kultivační praxi, která učí principům Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Abych se vyhnula zatčení, pokusila jsem se utéct skokem ze čtvrtého patra. Ztratila jsem vědomí. Když jsem se probrala, trpěla jsem nesnesitelnou bolestí. Měla jsem zlomených několik žeber. O několik dní později mě policie zatkla a odvezla do vězení.

Byla jsem umístěna na samotku a byla jsem vystavena krutému zacházení. V důsledku zranění jsem nemohla chodit. Oči jsem měla oteklé natolik, že jsem je nemohla otevřít, a byla jsem ve stavu duševního zmatení. Ztratila jsem paměť a měla jsem potíže s jídlem.

Po odpykání tříletého nezákonného trestu jsem se na začátku roku 2022 vrátila domů. Sotva jsem dokázala chodit. Toaleta byla vzdálená jen několik metrů, ale cesta k ní mi zabrala více než hodinu. Musela jsem být shrbená, opírat se oběma rukama o kolena a po malých krůčcích se posouvat vpřed.

Bylo mi teprve 52 let, ale vypadala jsem na více než sedmdesát. Trpěla jsem také ztrátou paměti. Při běžných každodenních činnostech, jako bylo jídlo, oblékání nebo chůze, jsem potřebovala pomoc rodiny. Moji blízcí shrnovali můj stav třemi slovy: obtížná, otupělá a zmatená.

Ostatní praktikující se o mě velmi starali. Povzbuzovali mě, abych poslouchala Mistrovy přednášky, a pomáhali mi s péčí. Postupně se mi vracela paměť a s pomocí berle jsem začala znovu chodit. Dokázala jsem také cvičit některá cvičení Falun Dafa. Asi po roce jsem již berli nepotřebovala a můj stav se výrazně zlepšil. Byla jsem schopna studovat Fa a dělat cvičení bez jakékoli pomoci.

Moji rodiče bydleli u mé sestry a já je navštěvovala. Otec měl špatné zdraví a mohla jsem sestře pomáhat s péčí o něj. Rodiče nepraktikují Falun Dafa a když viděli, že jsem stále slabá, navrhovali mi návštěvu nemocnice. Odmítla jsem, protože jsem v srdci pevně věřila v Dafa a Mistra.

Díky studiu Fa a cvičení jsem se úplně uzdravila. Minulý rok jsem získala práci v místních lázních. Také jsem řídila taxi a pomáhala mamince pečovat o otce. Z pohledu běžného člověka byla moje zranění natolik vážná, že bych je neměla přežít. Přesto jsem bez jakékoli lékařské léčby získala nový život díky Mistrovi a síle Dafa.

Během pobytu ve vězení mi vypršela platnost řidičského průkazu. V únoru 2025 mi dítě pomohlo přihlásit se do autoškoly a stáhlo více než 1 800 výukových otázek a odpovědí. Několik dní jsem je studovala, ale poté mi instruktor oznámil, že materiály nejsou správné. Dítě proto stáhlo další soubor obsahující 1 600 otázek a odpovědí.

Mezitím zemřel tchán a bylo potřeba vyřídit mnoho záležitostí. Nedokázala jsem se soustředit. Bylo mi už přes padesát let, nikdy předtím jsem nepracovala s počítačem a musela jsem se naučit odpovídat na otázky v počítačovém testu.

Pět dní před zkouškou jsem se konečně uklidnila. Když jsem vstoupila do zkušební místnosti, srdce mi bušilo strachem, že neuspěji. Sestra mé sousedky mi řekla: „Nebojte se! Někdo vám pomůže.“

Její slova na mě zapůsobila, jako by se v mém srdci otevřelo okno. Všechno bylo najednou jasné, světlé a plné světla. Zkouška pro mě nebyla obtížná a snadno jsem ji složila. Když jsem se vrátila domů, maminka řekla: „Pořád jsem opakovala: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.‘“

Maminka se zmínila o jednom příbuzném, který mě viděl krátce po návratu z vězení a byl přesvědčen, že se už nikdy neuzdravím. Když mě však znovu uviděl o rok později, byl šokován obrovskou změnou. Nejenže se mi vrátila fyzická síla, ale i mysl se zcela vrátila do normálního stavu.

Zázraky, které se díky Dafa na mně projevily, umožnily našim přátelům, příbuzným i sousedům na vlastní oči vidět mimořádnou sílu Dafa. Nedokážu dostatečně vyjádřit svou vděčnost Mistrovi – slova na to nestačí. Mohu se jen pilně kultivovat, pomáhat více lidem poznat pravdu o Dafa a snažit se oplatit Mistrovu soucitnou spásu.

Děkuji Vám, Mistře!

Děkuji vám, spolupraktikující!