Moje zkušenosti po návratu k praktikování

(Minghui.org) S matkou jsem začala praktikovat Falun Dafa ještě před 20. červencem 1999. Byla jsem tehdy velmi mladá a měla jsem jen povrchní pochopení Dafa i toho, co vlastně kultivace obnáší. Ráda jsem však četla nové Mistrovy přednášky, protože jsem toužila po hlubším poznání.

Krátce poté, co jsem se k praxi připojila, zahájila Komunistická strana Číny (KS Číny) kruté pronásledování. Moje matka byla opakovaně pronásledována a nezákonně vězněna, což mě natolik zasáhlo, že jsem s praktikování přestala. Matka se navíc potýkala s těžkými rodinnými zkouškami, nedokázala se zbavit soutěživosti a hluboké zášti, až nakonec utrpěla mozkovou mrtvici a zemřela. Otřesena těmito událostmi jsem na Dafa úplně zanevřela a zapomněla.

Návrat ke kultivaci

V roce 2023 mi bylo 46 let a moje tělo začalo propadat nejrůznějším chorobám. Trpěla jsem těžkými křečovými žilami a bolestivým poraněním kolene, kvůli čemuž jsem nemohla déle stát. Po každém jídle mě navíc sužoval nesnesitelný tlak v oblasti jater, takže pro mě bylo utrpením jak sedět, tak stát. Navštívila jsem bezpočet lékařů tradiční čínské medicíny, avšak žádná léčba mi nepřinášela úlevu. Právě v tomto stavu naprostého fyzického i duševního vyčerpání jsem potkala paní Jia, která se mnou v minulosti studovala Fa.

Svěřila se mi, že kolem mého pracoviště procházela již mnohokrát. Věděla však, že jsem s praktikování přestala, a dlouho váhala, zda se má u mě zastavit a promluvit si se mnou. Onoho dne v sobě konečně našla odvahu a oslovila mě. Když se mě zeptala, jak se mi daří, a já jí vylíčila své neustálé zdravotní útrapy, začala mě naléhavě povzbuzovat, abych se ke kultivaci vrátila. Okamžitě jsem souhlasila. Něco hluboko v mém nitru celá ta léta toužilo znovu se vydat na cestu kultivace. Paní Jia zařídila, aby mě doma začali navštěvovat další praktikující, se kterými jsem mohla společně číst Fa.

Průlom v kultivaci

Když jsem se vrátila k Dafa, byla jsem již ženou ve středním věku. Moje pochopení Fa a hluboká úcta k němu však díky předurčenému vztahu vyvěraly z upřímného srdce. Brzy se mému tělu nesmírně ulevilo. Při našem pravidelném týdenním studiu Fa mi bylo velkou oporou, když ostatní praktikující otevřeně sdíleli své kultivační zkušenosti. Uvědomila jsem si, že pozvednout svůj kultivační stav není tak nedosažitelné, jak se mi zprvu zdálo.

Jedné noci se mi zdál živý sen. Spěchala jsem domů, ale cesta přede mnou byla stále nesmírně dlouhá. Jelikož tam nebyla žádná doprava, dala jsem se do běhu. Běžela jsem neuvěřitelnou rychlostí, okolní krajina se kolem mě jen míhala. V duchu jsem se radovala, že s takovým tempem budu brzy doma. V tom nejlepším jsem si však všimla, že jedna moje noha zcela ochrnula; nedokázala jsem ji zvednout, ať jsem se snažila seč mohla. Procitla jsem v naprostém zoufalství. Tento sen ve mně zanechal hluboký neklid, neboť jsem pochopila, že v mé kultivaci jsem měla stále nějaké překážky. Když jsem pak ráno chtěla zapálit vonné tyčinky, jedna z nich odmítala hořet. Najednou mi svitlo – uvědomila jsem si, že jednu ze tří věcí neplním tak, jak bych měla.

Od přírody jsem byla poněkud hrdá a málokdy jsem sama od sebe navazovala rozhovor s cizími lidmi. Tento zvyk, upevňovaný dlouhými roky, bylo nesmírně obtížné zlomit. Dokázala jsem o pravdě mluvit pouze se svými nejbližšími spolupracovníky, kterým jsem pomohla vystoupit z KS Číny. Jakmile však šlo o neznámé lidi, nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo. Věděla jsem, že mi Mistr dává jasné znamení, abych v tomto ohledu učinila průlom. Začala jsem tedy chodit ven a vyhledávat příležitosti k rozhovoru, avšak mé pokusy končily naprostým nezdarem. Mohla jsem si doma dopředu nacvičovat slova jakkoli pečlivě, na ulici se má mysl zablokovala a já nebyla schopna cizího člověka oslovit.

Propadala jsem pocitu, že jsem uvízla v bezvýchodné situaci. Tato hradba v mé mysli se zdála být nepřekonatelná. Uvažovala jsem, že pokud tento blok nepřekonám, nebudu moci v kultivaci pokračovat. Vždyť kdybych dělala jen dvě ze tří věcí, mohla bych se nazývat praktikující v období nápravy Fa?

Přesto jsem se nevzdávala a dala si skromný slib, že pokud dokážu každý den objasnit pravdu alespoň jednomu člověku, budu vděčná. Mistr viděl moji upřímnou snahu překonat samu sebe a poslal mi na pomoc praktikující. Paní Jia mě vzala do parku a názorně mi ukázala, jak přirozeně navázat rozhovor a objasňovat lidem pravdu tváří v tvář. Zpočátku jsem stála tiše po jejím boku a podporovala ji. Postupně jsem procházela bolestným, ale očistným procesem, při němž jsem ze svého srdce odstraňovala ješitnost, lidskou hrdost a ochromující strach z odmítnutí. Nakonec nastal den, kdy jsem dokázala o Dafa promluvit sama. I když mé vyjadřování nebylo zpočátku nijak obratné, s Mistrovou milosrdnou podporou a s pomocí ostatních praktikujících jsem tuto překážku překonala.

Odstraňování připoutání ke strachu

Když jsem zpočátku objasňovala pravdu lidem tváří v tvář, prožívala jsem obrovské obtíže. Některé dny se mi nepodařilo pomoci vystoupit z KS Číny ani jedinému člověku. Měla jsem z toho velké obavy. Věděla jsem, že paní Bei z naší studijní skupiny Fa také není příliš výřečná, a když chodila ven mluvit s lidmi o Dafa, většinou rozdávala pravdu objasňující materiály. Rozhodla jsem se, že to budu dělat také. Silný strach mě přesvědčoval, že rozdávání materiálů bude jednodušší. Když byla moje matka ještě naživu, náš domov sloužil jako místo výroby informačních materiálů a většinu z nich jsem vyráběla já. Proto jsem byla s jejich výrobou i distribucí velmi dobře obeznámena. Rozhodla jsem se tedy koupit tiskárnu.

Jiná praktikující, paní Cao, s mým nápadem nesouhlasila. Cítila odpovědnost mi pomoci, protože jsem se nedávno vrátila ke kultivační praxi a ke studiu Fa. Myslela si, že nejsem vhodnou osobou pro zřízení místa výroby materiálů. Také mi vyprávěla o několika negativních situacích z minulosti, které se staly praktikujícím v podobném postavení. Byla jsem však pevně rozhodnutá a koupila jsem tiskárnu i potřebný materiál.

Začala jsem rozdávat pravdu objasňující materiály. Když jsem chodila ulicemi a viděla nepřístupné vchody do obytných budov a hustou síť bezpečnostních kamer, uvědomila jsem si, že bez ohledu na způsob, jakým člověk potvrzuje Dafa, neexistuje žádná snadná cesta. Řekla jsem si: „Toto je cesta, kterou jsem si zvolila. Dokud budu věřit v Mistra a Dafa, dokážu po ní jít.“ Také jsem pochopila, že již není cesty zpět a že se člověk musí skutečně kultivovat.

Začala jsem častěji vysílat spravedlivé myšlenky a prosila jsem Mistra: „Mistře, musím kráčet neochvějně vpřed a dobře dělat tři věci. Chci se s Vámi vrátit domů. Mistře, prosím, pomozte mi.“ Poté, co jsem dokončila vysílání spravedlivých myšlenky, otevřela jsem knihu Dafa a uviděla tento úryvek Fa:

Mistr řekl:

„Ak pri stretnutí sa s ťažkosťami môže byť vaše myslenie naozaj spravodlivé, potom, keď budete čeliť prenasledovaniu zla a keď budete čeliť zasahovaniu, jediná vaša veta posilnená pevnými spravodlivými myšlienkami dokáže okamžite rozložiť zlo (potlesk), a spôsobí, že tí, čo sú využívaní zlom sa otočia a utečú, spôsobí, že zlo, ktoré vás prenasleduje, sa stratí, a spôsobí, že zlo, ktoré do vás zasahuje, zmizne bez stopy.“ („Vyučovanie Zákona na medzinárodnej Fa konferencii v západnom USA,“ Učení Fa na konferencích VII)

Poté, co jsem si tento úryvek přečetla, vše se mi vyjasnilo a cítila jsem vděčnost za Mistrovu ochranu. Opsala jsem si tuto pasáž Fa a mnohokrát si ji opakovala zpaměti. Jak jsem ji recitovala, cítila jsem, že samotná látka strachu je z mého nitra odstraňována. Od té doby jsem vždy, když se strach objevil, vysílala spravedlivé myšlenky a recitovala tuto pasáž Fa. Když Mistr viděl mé pevné odhodlání, pomohl mi a zbavil mě strachu. Náhle jsem pocítila, že břemeno strachu zcela zmizelo, a dokázala jsem zůstat klidná, když jsem dělala to, co jsem měla dělat.

Od té doby mě Mistr vždy, když se objevil byť jen malý náznak strachu, osvítil prostřednictvím Fa, který jsem právě četla. Například, když jsem chtěla zajít do supermarketu poblíž domova a promluvit si s mladým mužem, který tam prodával ovoce, náhle mě přepadl strach: „Když ví, kde bydlím, co když mě udá? Když do tohoto supermarketu chodím často nakupovat, co když bude mluvit o naší studijní skupině Fa?“ V té době jsem zrovna četla knihu Zhuan Falun. Pak mě napadlo: Jsem přece člověk, který kráčí po božské cestě, proč bych se měla někoho bát? Neměla bych být ve stavu: „Buddhovo světlo září všude, ­správnost a spravedlivost napravují všechny odchylky.“ (Přednáška třetí, Zhuan Falun)? Když jsem mu pak objasňovala pravdu, vše proběhlo nesmírně hladce. Byl členem komunistické strany, ale na místě z ní vystoupil.

Když jsem slyšela o těžkostech, kterým čelí praktikující Dafa mimo Čínu, pocítila jsem v srdci obzvlášť velký zármutek. Během vysílání spravedlivých myšlenek jsem si říkala: „I kdybych je vysílala celý den, pomůže to vůbec?“ Vtom jsem si vzpomněla na jednu větu z Fa:

„­Jejich tělo v jiné dimenzi bylo poraněno, a to je skutečné ochrnutí.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Náhle jsem pochopila, že nám Mistr říká, že musíme dobře vysílat spravedlivé myšlenky a vytvořit jedno tělo. Pouze pak mohou být zlé faktory v jiných dimenzích rozloženy a zasahování do nápravy Fa v této dimenzi se rozpadne. Cítila jsem se obklopena mocnou energií, jako bych byla zcela neotřesitelná. Takový soucitný a pokojný pocit je velmi těžké vyjádřit slovy. Pochopila jsem, že vysílání spravedlivých myšlenek za účelem odstranění zlých faktorů je také projevem soucitu. Protože pokud pronásledování ze strany zla co nejdříve ukončíme, lidé vytvoří méně karmy, a to je velký soucit vůči lidstvu.

Varovný signál

V naší studijní skupině Fa patřím k těm poměrně mladým. Při odříkávání Fa zpaměti jsem často viděla hluboké principy Fa a cítila Mistrovo osvícení, a vždy jsem se o tyto zkušenosti chtěla podělit s ostatními praktikujícími. Začal se však u mě rozvíjet pocit vlastní důležitosti. Pokaždé po skončení studia Fa jsem mluvila bez přestání, jako bych věděla víc než všichni ostatní praktikující.

Jednoho dne, když jsem se vrátila z objasňování pravdy, jsem si v duchu pomyslela: „Dnes jsem si vedla docela dobře a pomohla několika lidem vystoupit z KS Číny. Teď už nejen dokážu samostatně mluvit s lidmi, ale také rozdávám informační materiály. Během čínského Nového roku se ostatní praktikující rozhodli zůstat doma a oslavovat, ale já jsem jako obvykle chodila ven a mluvila s lidmi.“ S těmito samolibými myšlenkami jsem otevřela lednici, abych vyndala jídlo na vaření. Jakmile jsem ji však otevřela, udeřil mě tak odporný zápach, že jsem málem omdlela. Hledala jsem všude, ale nenašla jsem žádné zkažené jídlo. Byla jsem si jistá, že zápach vycházel přímo z lednice.

Poté, co jsem lednici zavřela, byl tímto zápachem prosycen celý dům. Nepomohlo ani otevření všech oken; bylo to, jako by mě ten zápach pronásledoval na každém kroku, kamkoli jsem se hnula. Když jsem pak lednici po nějaké době znovu otevřela, nebyl uvnitř vůbec žádný zápach. Tehdy jsem si uvědomila, že tento úkaz byl určen přímo mně. Všechny pocity samolibosti okamžitě vyprchaly. Měla jsem pocit, jako by mi Mistr dal vážný varovný signál.

Ze sdílení zkušeností ostatních praktikujících jsem věděla, že takový zápach často představuje aroganci, i když jsem si dříve nechtěla připustit, že mám tento problém také. Později jsem si uvědomila, že ve srovnání s praktikujícími, kteří po celý rok vytrvale a obětavě mluví s lidmi o Falun Dafa, jsem byla daleko pozadu. U skutečného praktikujícího platí, že čím více se kultivuje, tím jasněji vidí své nedostatky a dokáže včas rozpoznat každé odchýlení od standardů Fa. Já si však nevedla dobře, a přesto jsem byla sama se sebou spokojená. Jak hrozné to bylo!

Když jsem tomu plně porozuměla, moje mysl se uklidnila. Vyjádřila jsem hlubokou vděčnost Mistrovi a pocítila lítost nad tím, že jsem mu svými lidskými připoutáními přidělávala starosti. Mám tak úžasného a soucitného Mistra, který mě po celou dobu drží za ruku na mé kultivační cestě a zachraňuje mě před zbytečnými oklikami. Jak bych se tedy nemohla snažit být pilnější?

Závěr

Přestože jsem se ke kultivační praxi vrátila teprve před dvěma lety, díky Mistrově neustálé ochraně se na své cestě cítím šťastná a plná důvěry. Chtěla bych všem praktikujícím říci, že Mistr se nás nikdy nevzdá. Jeho nesmírný soucit přesahuje naši představivost. Poslední úsek své kultivační cesty projdu dobře, s ještě pevnějším odhodláním a mnohem větší pílí.