(Minghui.org) Je mi téměř 60 let a prošel jsem si v životě mnoha krutými ranami osudu – od vážných dopravních nehod přes hrubá lékařská pochybení až po zhoubnou rakovinu. Často jsem propadal hluboké sklíčenosti a žil s pocitem naprosté beznaděje. Naštěstí se mi však podařilo najít Falun Dafa, čímž se přede mnou otevřela zcela nová, čistá kapitola mého života.
Nemoci v dětství
Pro většinu lidí jsou léta mezi šestým a šestnáctým rokem života obdobím plným radostných a šťastných vzpomínek. Pro mě to však bylo desetiletí nepřetržitých nemocí, sužující bolesti a hlubokého strádání. Všechno toto neštěstí odstartovala nehoda, která mě potkala, když mi bylo pouhých šest let.
Hrál jsem si tehdy s kamarády na ulici, když se k nám náhle přiblížil vojenský džíp a při couvání mě srazil k zemi. Zadní kolo vozu mi přejelo přes břicho. Nacházel jsem se v mrtvém úhlu zpětného zrcátka, takže mě řidič vůbec neviděl a pokračoval v couvání. V kritickém okamžiku jedna žena ze druhého patra přilehlého domu uviděla, co se děje, a vykřikla: „Stůjte! Někdo je pod džípem!“ Řidič prudce zabrzdil. Bolest byla tak paralyzující, že jsem upadl do bezvědomí.
Byl jsem neprodleně převezen do nemocnice, kde lékař po prohlídce konstatoval, že je nevyhnutelná okamžitá operace. V této nemocnici měl mít následující den službu velmi zkušený primář, a pokud bychom počkali, operační zákrok by provedl on. Moji rodiče však měli tak obrovský strach o můj život, že nechtěli ztrácet čas a souhlasili s okamžitou operací, kterou nakonec provedl mladý začínající lékař, jenž teprve nedávno nastoupil na stáž.
Tento lékař provedl explorativní laparotomii, aby z břišní dutiny odstranil krevní sraženiny. Zákrok však vedl k rozsáhlým střevním srůstům a způsobil mi chronickou střevní neprůchodnost, která se stala mou celoživotní noční můrou. Někdy stačilo, abych snědl i malý kousek koláče nebo několik bobulí hroznů, a neprůchodnost se okamžitě přihlásila, takže jsem musel být znovu hospitalizován. Každý takový záchvat s sebou přinášel nesnesitelné křeče v břiše a nepřetržité zvracení.
Každý pobyt v nemocnici vyžadoval dlouhodobou, nesmírně nepříjemnou dekompresi trávicího traktu pomocí sondy zavedené nosem přímo do žaludku, která trvala týden nebo i déle, než se dostavila alespoň částečná úleva. Neustálé zvracení vyvolávalo další střevní křeče a způsobovalo mi tak strašlivé bolesti břicha, že se to ani nedá popsat. Celé ty útrapy v nemocničním prostředí byly bolestné samy o sobě, ale navíc tím nesmírně trpěli i moji rodiče, kteří si v zoufalství nevěděli rady a vyčítali mi: „To jsi opravdu musel jíst ten koláč? Musel jsi jíst to ovoce?“
Kvůli trvale podlomenému zdraví a neustálým nemocem jsem jako dítě velmi strádal. Kamarádi se mi posmívali, že mám tenký krk a velkou hlavu, a že vypadám jako podvyživené, neduživé dítě. Moje nitro bylo plné bolesti. Kladl jsem si otázky, proč nemohu normálně chodit do školy a hrát si jako ostatní děti. Proč nemohu normálně jíst? Proč musím snášet tolik bolesti a krutých nemocí?
Kvůli neustálým a stále se zhoršujícím záchvatům střevní neprůchodnosti jsem musel v šestnácti letech podstoupit další velkou operaci. Během tohoto náročného zákroku bylo nutné chirurgicky rozrušit srůsty ve střevech. Když jsem ležel na studeném operačním stole, lékaři a sestry na mě shlíželi a říkali, že v životě neviděli tak strašlivě vyhublého mladého člověka. Operace byla prováděna pouze v místním znecitlivění, takže jsem během celého zákroku plně vnímal nesnesitelnou bolest, ale strachy a slabostí jsem nedokázal vydat ani hlásku. V hlubokém zoufalství jsem se ve své mysli obracel k Nebesům a ptal se: „Proč je můj život plný takového utrpení, které snad nikdy neskončí?“
Během tohoto desetiletí jsem navíc netrpěl pouze střevní neprůchodností. Kvůli těžkému zánětu a hnisání mi v jednom období málem prasklo slepé střevo, takže jsem musel na spěšnou operaci. K tomu všemu jsem ještě onemocněl infekční hepatitidou a strávil dlouhé týdny na nemocničním lůžku.
Nejbolestivější zážitek mě však potkal těsně před nástupem na druhý stupeň školy. Při divoké hře jsem nešťastně upadl a utrpěl komplikovanou tříštivou zlomeninu lokte. Rodiče mě odvezli do ortopedické nemocnice, kde byla následná léčba mimořádně krutá. Ve tmavé, ponuré ošetřovně mě chytili čtyři silní lékaři a pod přímou rentgenovou kontrolou mi začali současně tahat za obě strany paže, čímž mi loket násilně vykloubili. Teprve poté srovnali roztříštěné kosti, zafixovali paži hliníkovou dlahou a pevně ji ovázali. Toto nešetrné vykloubení a drsné napravování kostí způsobilo masivní otok. Kvůli městnání krve a těsným obvazům se mi v mezerách mezi obvazy brzy vyhodily obrovské, krví podlité puchýře – byl to vskutku děsivý pohled. Následně mi dali pevnou sádru, pod níž se svaly na mé paži zdeformovaly do nepřirozeného, hranatého tvaru. Pohled na mou ruku byl žalostný.
Po několika dalších neúspěšných a nesmírně bolestivých pokusech o nápravu kostí lékaři naplánovali operaci. Před samotným zákrokem lékař mým rodičům vysvětlil, že úlomky kostí v kloubu budou muset zafixovat kovovými dráty, které mi v ruce zůstanou celý rok. Varoval je, že po jejich vyjmutí kloub trvale zatuhne a ruka zůstane do konce života zcela nehybná. Nebyl bych schopen si sám zapnout knoflíky, umýt si obličej, najíst se ani zvednout jakékoli lehčí předměty – paže by mi sloužila v podstatě jen jako necitlivá protéza.
Moji rodiče si uvědomili, že pokud budou v této nemocniční léčbě pokračovat, zůstanu do konce života trvale postižený. Den před plánovanou operací mě proto na vlastní odpovědnost a bez souhlasu nemocnice odvezli na soukromou kliniku tradiční čínské medicíny specializovanou na ortopedii, kterou jim doporučili přátelé. Po více než měsíci intenzivní a komplexní léčby, která zahrnovala elektroterapii, masáže, napravování kostí, speciální bylinné obklady proti otokům a užívání bylinných odvarů, se můj stav začal postupně lepšit. Každodenní masáže, napravování a bolestivé protahování šlach v paži, která byla kvůli dlouhodobé nehybnosti úplně ztuhlá, však byly nesmírně sužující. Pokaždé jsem bolestí křičel a byl jsem promočený potem. Nakonec se však stal zázrak, ruka se plně uzdravila a paže byla zachráněna – nezůstal jsem mrzákem.
Přesto nastalo dlouhé období, kdy jsem musel docházet do nemocnice téměř každý měsíc. Žíly na rukou, pažích i nohou se mi v důsledku dlouholetých infuzí natolik ztenčily, že některé pod kůží zcela zmizely. Veškeré rodinné úspory padly na mou nekonečnou léčbu a rodiče se kvůli mně zadlužili. Už v takto mladém věku mě často přepadaly myšlenky na to, že svůj život dobrovolně ukončím, abych ulevil svému utrpení a přestal být pro rodinu břemenem.
Tato fyzická bolest pokřivila i mou mysl. Moje srdce bylo plné nenávisti. Choval jsem zášť vůči řidiči, který mě tehdy málem zabil, i vůči mladému lékaři za jeho nedostatek schopností. Nenáviděl jsem také spolužáka, kvůli jehož strčení jsem si zlomil paži, a v duchu jsem obviňoval i své rodiče, že nepočkali ještě jeden den, aby mě mohl operovat zkušený primář, čímž bych se vyhnul deseti letům utrpení.
Kvůli těmto chronickým nemocem chybím jak na společné fotografii z ukončení základní školy, tak na fotografii z ukončení školy střední, neboť jsem v obou těchto obdobích ležel v nemocnici. Často jsem se modlil a prosil, aby se objevila nějaká mocná božská bytost, která by mě zachránila a vysvobodila z tohoto nekonečného kruhu utrpení.
Nevyléčitelná nemoc
Po dosažení dospělosti jsem, stejně jako mnoho mých vrstevníků, úspěšně vystudoval vysokou školu, nastoupil do zaměstnání, oženil se a narodilo se nám dítě. Zdálo se, že všechno v mém životě probíhá hladce a přesně podle plánu. Vzpomínky na nemoci z dětství postupně vybledly. Později, během překotného rozmachu tržní ekonomiky, jsem se odhodlal opustit stabilní státní zaměstnání, které ostatní považovali za bezpečné a pohodlné, a pustil se do soukromého podnikání. Díky dlouholetým zkušenostem a neúnavné tvrdé práci jsme s přáteli založili vlastní firmu. Přestože byla tato cesta plná těžkostí, rizik a překážek, podnikání nakonec úspělo. Měl jsem po svém boku milující manželku a poslušné, zdravé dítě, které bylo navíc přijato na vysněnou univerzitu. Zdálo se, že vše dopadlo nejlépe jak mohlo, život plynul v naprostém dostatku a já pociťoval hluboké uspokojení z dosažených výsledků.
Věřil jsem, že po všech prožitých životních bouřích jsem konečně spatřil naději. Netušil jsem však, že se ke mně vskutku tiše blíží ta nejstrašnější pohroma.
Právě v době, kdy se mé firmě mimořádně dařilo a zažívala největší rozkvět, mě zasáhla během běžné lékařské prohlídky zdrcující zpráva. „Máte nádor na játrech a podle všech znaků vypadá zhoubně,“ řekl mi lékař. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem ještě poměrně mladý muž a moje firma se teprve začínala úspěšně rozvíjet. Jak bych mohl zrovna já onemocnět takto fatální chorobou? V naději, že jde o chybnou diagnózu, jsem navštívil bezpočet různých nemocnic a podstoupil řadu dalších vyšetření. Všechny velké špičkové nemocnice však dospěly k naprosto stejnému závěru – rakovina jater v raném stadiu.
Po definitivním stanovení diagnózy jsem měl pocit, jako by mě z čistého nebe zasáhl blesk. Několik dní a nocí v kuse jsem nedokázal vůbec spát. Moje mysl se ocitla v naprostém zmatku a neustále mě v nitru pronásledovaly tři otázky: Kdo vlastně jsem? Odkud jsem přišel? A kam po smrti směřuji? Tyto tři odvěké, pro mě tehdy neřešitelné otázky se mi neustále vracely a ať jsem o nich přemýšlel sebevíc, odpovědi jsem v tehdejším stavu nacházet nedokázal.
Moje manželka mi s velkými obavami pomohla kontaktovat předního specialistu v nemocnici a já podstoupil miniinvazivní operační zákrok. Po této operaci jsem musel docházet na kontroly každé dva měsíce, avšak každé vyšetření ukazovalo, že se zhoubný nádor znovu a znovu objevuje. Několik dlouhých let jsem takto žil v neustálém, vyčerpávajícím stavu střídání paralyzujícího strachu a slabé naděje. Kontrolní vyšetření nakonec ukázala zprávu – nádor v játrech nejenže přetrvával, ale dokonce se ještě zvětšil. Zeptal jsem se ošetřujícího lékaře, kolik času mi na tomto světě ještě zbývá. Odpověděl mi, že v tom nejhorším případě je to několik měsíců a v tom nejlepším nanejvýš několik let.
Začal jsem tedy znovu objíždět nejrůznější nemocnice a podstupovat další vyšetření, konzultace a testy. V nemocničních chodbách jsem s těžkým srdcem denně sledoval nekonečný proud pacientů s prázdnými výrazy ve tvářích, kteří přicházeli k hospitalizaci, mechanicky absolvovali vyšetření, ultrazvuky, CT a magnetické rezonance, úzkostlivě hledali diagnózu a odevzdaně čekali na operace. Leželi na nemocničních lůžkách a každou chvíli tiše snášeli nesmírné utrpení způsobené nemocí. Tehdy jsem si uvědomoval, jak neuvěřitelně křehký, pomíjivý a bezmocný je lidský život.
Svůj stav jsem konzultoval s mnoha uznávanými odborníky. Někteří mi doporučovali miniinvazivní léčbu, jiní radikální chirurgické odstranění nádoru a další považovali za jediné řešení okamžitou transplantaci celého orgánu. Když jsem se jich však ptal na skutečnou, hlubší příčinu této mé smrtelné nemoci, nedokázali mi dát kloudnou odpověď ani ti nejvzdělanější specialisté a školitelé doktorandů. Zdálo se, že veškeré jejich znalosti a lidské porozumění končí u samotné mechanické operace, vyříznutí nádoru nebo transplantace. Neznali žádnou skutečnou metodu prevence ani hlubinně účinnou léčbu.
Nakonec jsem si vybral tehdy vysoce vyzdvihovanou, takzvanou moderní metodu mikrovlnné ablace, při níž se pod rentgenem zvenčí zavede do jater speciální ablační jehla a pomocí mikrovlnného záření vzniká extrémní teplota, která má přímo zničit rakovinné buňky. Tato metoda mi byla prezentována jako miniinvazivní, vysoce účinná a vědecky podložená léčba. Když jsem ležel na operačním sále, byl jsem navzdory anestezii v mysli neobvykle jasně při vědomí. Celý ten proces mi připadal jako vystřižený ze sledování hororu. Na vlastní oči jsem viděl lékaře, jak v ruce svírá nástroj připomínající dlouhou dýku – ve skutečnosti ablační jehlu – a měl jsem jasný pocit, jako by mi ji bezcitně zabodával hluboko do jater. Jakmile došlo k zahřátí mikrovlnami, ucítil jsem nesnesitelný žár, jako by mi vnitřní orgány v těle zaživa hořely. Tuto hrůzu a pronikavou bolest nelze lidskými slovy vůbec popsat.
Když mě po tomto náročném zákroku propouštěli z nemocnice, lékaři i sestry mi důrazně připomínali, abych pravidelně chodil na kontroly a nepředpokládal, že tato operace můj problém definitivně vyřešila. Několik měsíců po operaci následné vyšetření ukázalo, že se nádor vrátil. V ten moment jsem byl naprosto zlomený a zoufalý. Měl jsem intenzivní pocit, že můj život již nezvratně odpočítává své poslední dny. V mém bytí už nezbývalo žádné slunce ani stopa radosti a ten nejvýraznější pocit, který mě ovládal, byl ten, že okolní svět už se mnou nemá nic společného. Ztratil jsem veškerou vůli dál žít.
Jeden z mých příbuzných mi v té době v dobré víře doporučil navštívit vyhlášenou věštkyni. Vydal jsem se za ní a ona se mě hned zeptala na přesné datum a čas mého narození. Chvíli si se mnou povídala o běžných věcech a pak mi začala cosi nesrozumitelně a tajuplně mumlat. Nakonec mi vážně sdělila, že pokud chci své problémy vyřešit, musím utratit značné množství peněz. Ochotně a s hlubokou vděčností jsem zaplatil obrovské finanční částky za její pochybnou pomoc, a dokonce i za nejrůznější rituály a obřady na odvrácení neštěstí pro mou rodinu. V té době mě totiž ovládala jediná myšlenka: pokud mi to dokáže zachránit život, jsem ochoten přijít okamžitě o všechno, co vlastním.
Tato věštkyně mi také vlastnoručně napsala tajuplné talismany, které jsem měl podle jejích pokynů pověsit na vchodové dveře, vložit pod polštář a neustále nosit při sobě. Dokonce mi přísně nařídila, abych během několika dní oslav čínského Nového roku vůbec nevycházel z domu, a pokud bych už nutně musel jít ven, směl jsem kráčet výhradně jedním konkrétním směrem. V té době jsem ve své zaslepenosti upřímně věřil, že jsem potkal mocnou božskou bytost, která mě dokáže jako zázrakem zachránit před jistou smrtí a ukáže mi správnou životní cestu. Moje rodina s obavami říkala, že jsem se pod vlivem nemoci stal úplným podivínem. Nakonec mi však žádná z těchto věcí nepomohla a rakovina se v mém těle dál bez milosti vracela.
Můj pradědeček, babička z matčiny strany i moje matka byli po celý život upřímnými věřícími, kteří následovali školu buddhismu Čisté země. Také jsem mnoho let následoval víru své matky. Navštěvoval jsem každý chrám, na který jsem při svých cestách narazil, pálil jsem tam vonné tyčinky, nesčetněkrát se klaněl a věnoval chrámům obrovské finanční částky na takzvané dobročinné účely. Žil jsem totiž v naivní domněnce, že si tímto způsobem zasloužím božskou ochranu. Můj život však byl i nadále plný krutých zvratů, neustálého utrpení a cítil jsem, že se můj čas na tomto světě blíží ke svému konci.
Laskavý přístup k praktikujícím Dafa zasel semínka
Když byla moje firma ještě v počáteční fázi rozvoje a rekonstrukce kanceláří nebyla zcela dokončena, přišel za mnou mladý muž jménem Chen, absolvent prestižní univerzity, a požádal o zaměstnání. Působil na mě jako velmi schopný a poctivý člověk – což je vlastnost v dnešní době vzácná a mimořádně cenná – a měl jsem upřímnou radost, že ho mohu přijmout do našeho týmu. Později jsem se dozvěděl, že Chen je praktikující Falun Dafa. Nepovažoval jsem to však za žádný problém a striktně jsem odmítal, aby o něm kdokoli šířil pomluvy, protože jsem si hluboce vážil lidí s pevným duchovním přesvědčením. Svou každodenní prací navíc Chen jasně prokázal, že praktikující Falun Dafa mají výjimečně čestný charakter a dosahují špičkových výsledků. Ke všem kolegům byl vždy laskavý a velkorysý.
Jak se firma postupně rozrůstala, vyvstala potřeba přijmout nové zaměstnance. O práci se tehdy ucházel další mladý muž jménem Hang, rovněž absolvent prestižní univerzity. Během pohovoru mi zcela otevřeně a bez okolků přiznal, že měl dříve velmi dobré, perspektivní zaměstnání, ale byl z něj bez milosti propuštěn jen kvůli tomu, že praktikoval Falun Dafa. Aby se vůbec uživil, musel opustit domov, přijít do tohoto pro něj neznámého města a začít hledat nové příležitosti od nuly. Řekl jsem mu, že s jeho těžkou situací soucítím a že si lidí s pevnou vírou nesmírně vážím. Pro naši firmu byly ostatně rozhodující jeho technické schopnosti a pracovní morálka. Když jsem se navíc dozvěděl, že zatím nemá kde bydlet a provizorně hledá ubytování, okamžitě jsem pověřil jednoho ze svých podřízených, aby mu pomohl pronajmout slušný byt, a zařídil jsem, aby mohl co nejdříve nastoupit na své pracovní místo.
Hang byl mimořádně inteligentní, neobyčejně schopný a měl skvělý morální charakter. Jednou mi však v mém podnikání způsobil velké potíže. Často totiž využíval jízdy ve výtahu během ranní a odpolední dopravní špičky k tomu, aby spolucestujícím odvážně vysvětloval fakta o Falun Dafa. Jednoho dne o tom v kabině výtahu začal mluvit s vysoce postaveným vládním úředníkem, který se nad tím nesmírně rozhněval. Ještě téhož rána tento úředník doslova vtrhl do prostor naší firmy v doprovodu několika agentů tajné policie a nepříčetně křičel: „Někdo z vaší společnosti tady praktikuje Falun Dafa a má tu drzost přesvědčovat mě, abych vystoupil z Komunistické strany Číny (KS Číny)! To je naprosto šílené!“ Po chvíli hledání Hangovu tvář v kanceláři poznal, ukázal na něj prstem a zařval: „To je on!“
Tato situace nastala tak náhle a nečekaně, že se mi na okamžik úplně zablokovaly myšlenky. Když jsem však viděl, že Hangovi hrozí bezprostřední nebezpečí zatčení, rychle jsem v sobě našel klid, zachoval chladnou hlavu a řekl rozzuřenému úředníkovi: „Je to řádný zaměstnanec naší společnosti a je pro nás velmi cenný. Osobně si s ním o celé záležitosti promluvím a ujišťuji vás, že už vás nebude nijak obtěžovat.“
Poté, co se mi podařilo tyto lidi přesvědčit, aby budovu opustili, sedl jsem si s Hangem k soukromému rozhovoru a vysvětlil mu, jak nebezpečné je to, co dělá. Řekl jsem mu, že plně chápu jeho víru ve Falun Dafa, ale nechci, aby byl znovu pronásledován. Požádal jsem také Chena, aby na něj dohlédl a toto nebezpečí mu pravidelně připomínal.
Někteří lidé, kteří provozovali své firmy ve stejné kancelářské budově, mi s obavami radili, abych praktikující Falun Dafa raději nezaměstnával, protože mi to dříve či později přinese obrovské politické problémy. Takovým varováním jsem se vždy jen upřímně usmál. Podle mého vnitřního přesvědčení šlo o čistou věc lidského svědomí. Všichni tito muži byli ve své profesi neobyčejně nadaní. Pokud svou práci odváděli naprosto dokonale, proč by mělo záležet na tom, jaké duchovní hodnoty vyznávají? Navíc jejich reálné pracovní výsledky v mnoha ohledech výrazně převyšovaly výkony většiny ostatních zaměstnanců.
Později do naší firmy nastoupili další praktikující Falun Dafa. Všichni bez výjimky patřili mezi skutečnou společenskou elitu – byli vysoce kvalifikovaní, nesmírně pracovití, čestní, přirozeně nesobečtí a naprosto poctiví v každém svém jednání i sebemenším pracovním úkolu. Ať už působili v náročném obchodním oddělení nebo přímo v nejužším vedení společnosti, těšili se bezbřehé úctě a respektu všech svých kolegů. Nikdo v celé firmě už o Falun Dafa za zády nepromluvil jediným špatným slovem. Všichni lidé v mém podniku cítili, že praktikující Falun Dafa jsou vzorem, který stojí za to následovat. Naši obchodní partneři a zákazníci měli rovněž stoprocentní důvěru v jejich odborné schopnosti, čestný přístup k lidem i garantovanou kvalitu našich výrobků. Zpětná vazba z trhu byla bez výjimky velmi pozitivní. V dnešní materialistické společnosti jsou praktikující Falun Dafa jako průzračný horský pramen – tak čistí a neposkvrnění; jako květiny tiše rozkvétající na louce, které svým klidem přinášejí tomuto světu zářivý dotek skutečného života.
Začínám praktikovat
Cítil jsem, že mám k praktikujícím Falun Dafa zvláštní předurčený vztah. Po druhé operaci jsem se vrátil do práce. V té době jsem byl ve velmi špatném stavu a vypadal jsem hrozně. Jak později řekl Chen, byl jsem „bez života a s popelavou tváří“. Vypadal jsem opravdu zle.
Právě když jsem se nacházel ve stavu naprostého zoufalství, přišel Chen do mé kanceláře a řekl něco, na co dodnes živě vzpomínám: „Přišel jsem vám pomoci získat to, co potřebujete. Praktikování Falun Dafa určitě změní váš osud.“
Potom dodal: „Prosím, věřte ve Falun Dafa a upřímně se kultivujte. Mistr Li (zakladatel Falun Dafa) vás určitě zachrání.“
Jeho slova zahřála mé chladné srdce, ale stále jsem měl mnoho pochybností. V naší rodině se po generace praktikoval buddhismus Čisté země. Léčili mě nejlepší lékaři v různých nemocnicích a vyhledal jsem dokonce i věštce. Přesto nic nedokázalo zastavit neúprosný postup nemoci. Nevěřil jsem, že existuje něco, co by skutečně dokázalo vyřešit smrtelný útok této choroby. Když mi Chen dokonce daroval Mistrovu knihu Zhuan Falun, lhostejně jsem odpověděl: „Já už svou víru mám, je to škola Čisté země, která se předává po staletí.“
V té době za mnou přišel také další praktikující Falun Dafa, Wei, který ve firmě pracoval a byl rovněž velmi schopný. Řekl mi: „Upřímné studium a praktikování Falun Dafa změní váš osud.“
Vysvětlil mi, že všechny zmatky a otázky, kterým v životě čelím, mají odpovědi v knihách Dafa od Mistra Li. Protože mi to doporučovali Chen i Wei, začal jsem Zhuan Falun číst, zpočátku však s nedůvěrou. Jakmile jsem se ale do knihy skutečně začetl, byl jsem hluboce otřesen a okamžitě mě zaujala. Zjistil jsem, že ji nedokážu odložit.
Když jsem Zhuan Falun četl poprvé, připadala mi kniha velmi povědomá, protože jsem mnoho jevů v ní popsaných sám zažil. Jedním z příkladů bylo posednutí duchy a kosmický jazyk. Vzpomněl jsem si na takzvanou věštkyni, kterou jsem navštívil během nemoci. Ve skutečnosti byla posedlá a její zdánlivě zázračná slova byla kosmickým jazykem. První věc, kterou jsem po studiu Dafa udělal, bylo vyhození všech amuletů, které mi napsala. Když jsem je vyhodil, pocítil jsem klid.
Dalším příkladem byla bojová umění a qigong. V době největší popularity qigongu v 80. a 90. letech 20. století se nedaleko mého domova nacházel velký park. Každé ráno tam stály skupiny lidí v různých formacích a cvičily rozličné qigongové sestavy. Přes den tam lidé předváděli různé techniky bojových umění a qigongu a prodávali své výrobky. Patřilo mezi ně rozbíjení cihel holýma rukama, propichování krku kopím, polykání ocelových kuliček, polykání železných mečů, ohýbání hřebíků prsty pomocí techniky orlího drápu nebo omotávání ocelových tyčí kolem krku a mnoho dalšího. Osobně jsem také viděl situaci s prodejem léku na trhání zubů, o které se píše v Zhuan Falun. Muž z jihu, kterého jsem tehdy v parku viděl prodávat lék, dělal přesně to, co je popsáno v knize. Dokonce jsem si tehdy jeho lék koupil. Dodnes mám pocit, že onen prodavač léků z náměstí mohl být stejný člověk, o kterém Mistr v knize hovoří.
V Zhuan Falun Mistr napsal:
Mistr řekl:
„V jednom městě jsem viděl mnicha, který měl černé ruce. Vložil posvátný text do vnitřku sochy Buddhy a nedbale ji zapečetil. Potom zamumlal několik slov a myslel si, že zasvěcování je u konce. Pak přinesl další sochu Buddhy a opět zamumlal několik slov. Účtoval sto dvacet korun za každé zasvěcení. Dnes mniši zasvěcování obchodně využívají a vydělávají na něm peníze.“ (Přednáška pátá, Zhuan Falun)
Vzpomněl jsem si na scénu, kterou jsem zažil během návštěvy chrámu Shaolin v roce 1997. Mnoho lidí tam uctívalo Buddhu a házelo peníze do schránky na dary. Když se začalo stmívat, spustil se lehký déšť a dav se rozešel. Schoval jsem se před deštěm v hlavní síni. V tu chvíli přišel jeden mnich, rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje, přistoupil ke schránce na dary, chamtivě do ní sáhl a nacpal si hrsti peněz do kapsy. Tento výjev zcela zničil mou dlouholetou úctu k chrámu Shaolin, mou víru v kolébku zenového buddhismu i mou samotnou víru. Do chrámu Shaolin jsem už nikdy nevstoupil.
Když jsem četl Zhuan Falun, uvědomil jsem si, že to nejsou principy, které by mohl vysvětlit obyčejný člověk; jsou to božské knihy napsané za účelem záchrany lidí. Mnoho mých pochybností a otázek se po přečtení knihy náhle vyjasnilo. Konečně jsem pochopil, proč jsem já, který jsem se po mnoho let oddaně věnoval praktikování buddhismu Čisté země, onemocněl smrtelnou nemocí. Pokaždé, když jsem uctíval Buddhu nebo přispíval penězi, něco jsem za to očekával – zdraví, klid, bohatství, studijní úspěchy svých dětí a podobně. Takové touhy jsem považoval za samozřejmé a vůbec jsem nechápal, že Buddhu je třeba uctívat, nikoli prosit o splnění přání. Srdce plné tužeb nemůže získat vše, po čem touží.
Pochopil jsem tak skutečný smysl života – návrat ke svému původnímu, pravému já. Také jsem pochopil, že nejvyšším principem celého vesmíru je Pravdivost-Soucit-Snášenlivost. Kromě Zhuan Falun mi Chen a Wei poskytli také různé příběhy praktikujících o uzdravení a zlepšení zdraví, včetně tištěných materiálů, zvukových nahrávek a videí. To vše mi rozšířilo obzory. Uvědomil jsem si, že mnoho lidí trpících smrtelnými nemocemi bylo zachráněno díky praktikování Falun Dafa. Hluboké principy Dafa a živé, skutečné příklady uzdravení a zlepšení zdraví mi dodaly obrovskou odvahu.
Stal jsem se lepším člověkem
Po více než deseti letech praktikování Falun Dafa jsem získal obrovský prospěch jak po fyzické, tak po duševní stránce. Když jsem s Falun Dafa začínal, kvůli svému omezenému pochopení jsem při studiu Fa stále užíval klasické léky, včetně některých velmi toxických chemických přípravků. Myslel jsem si, že takové počínání představuje dvojitou jistotu a výhodnou kombinaci. Jak však čas plynul, mé porozumění Dafa se neustále prohlubovalo a víra v mém srdci byla stále pevnější. Brzy jsem všechny léky vyhodil a od té doby jsem nevzal jedinou tabletu. Také jsem už nikdy nevstoupil do nemocnice kvůli kontrole, návštěvě lékaře ani jakékoli léčbě.
Na upřímné povzbuzení spolupraktikujících jsem se také připojil k místní studijní skupině Fa. Praktikující tam studovali učení Dafa, otevřeně sdíleli své kultivační poznatky a rozmlouvali spolu v naprosté harmonii jako jedna rodina. Jeden spolupraktikující s radostí přinesl přehrávač s instruktážním videem Mistrových cvičení a všichni mě s velkou trpělivostí učili správné provedení jednotlivých pohybů.
Cítil jsem se den za dnem lépe. Veškerá únava, která mě dříve neustále provázela, zcela zmizela a stejně tak se vytratila i hluboká sklíčenost a svazující strach. Moje popelavá tvář po operaci získala opět zdravou, přirozenou barvu. Vyzařovalo ze mě skutečné zdraví, nová energie a vitalita. Každý příbuzný i přítel, který mě tehdy viděl, užasle říkal, že jsem se stal úplně jiným člověkem. Později jsem náhodou potkal onoho primáře, který mi kdysi stanovil diagnózu. Zmateně se mě zeptal: „Proč jste přestal chodit na pravidelné kontroly každé dva měsíce?“ Odpověděl jsem mu s úsměvem: „Podívejte se na mě. Vypadám snad jako nemocný člověk?“ Překvapeně se usmál, chvíli si mě pozorně prohlížel a upřímně řekl, že má ze mě obrovskou radost.
Falun Dafa praktikuji již více než deset let. Tato úžasná praxe mi nepřinesla pouze pevné zdraví, ale zcela od základu pozvedla mou morálku a charakter.
Vykročit vpřed v době krize
Jednoho mrazivého zimního dne jsem šel po ulici a uviděl staršího muže, jemuž bylo téměř osmdesát let, jak bezmocně leží uprostřed rušné vozovky. Vypadalo to, že tam na chladné silnici leží už delší dobu. Kolem něj projíždělo jedno auto za druhým, aniž by kdokoli zastavil. Mnoho lidí situaci s lhostejností sledovalo z bezpečného chodníku, ale nikdo se neodvážil starému muži pomoci. Bylo to nesmírně nebezpečné. Bez sebemenšího váhání jsem k němu přiběhl, signalizoval rukama přijíždějícím vozidlům, aby ho objela, a pomohl mu pomalu se posadit. Měl zcela nepřítomný pohled, ruce ledově studené a po tváři mu stékaly slzy i nudle od pronikavé zimy. Slabým, roztřeseným hlasem mi neustále děkoval a prosil mě, abych mu pomohl vstát. Opatrně jsem ho zvedl, ale bylo okamžitě zřejmé, že má vážně poraněné nohy a nedokáže se na nich vůbec udržet. Těžce se o mě opíral celou svou vahou. Poté ke mně přistoupil další kolemjdoucí a společně jsme ho opatrně přemístili na bezpečné místo k okraji silnice.
Našel jsem kus čistého kartonu a podložku, aby stařec neseděl přímo na promrzlé zemi, a pomohl jsem mu pohodlně se opřít o kmen stromu. Když jsem se ujistil, že je mimo bezprostřední ohrožení, vzal jsem jeho telefon, zavolal manželce, vysvětlil jí situaci a požádal o adresu. Jakmile jsem hovor dokončil, telefon se vybil. Kolem se mezitím shromáždil zvědavý dav a lidé mě varovali: „Vy jste ale odvážný, že jste mu pomohl! Co kdyby vás obvinil a chtěl po vás peníze?“
Ano, v pevninské Číně jsou dnes lidé v těchto situacích extrémně opatrní a málokdo se chce plést do problémů cizích lidí, a to z oprávněného strachu, že bude podveden nebo falešně obviněn u soudu. Člověk, který mi nakonec pomohl starého pána přesunout, také přiznal: „Odvážil jsem se k vám připojit až poté, co jsem viděl, že mu pomáháte vy. Kdybych tu stál sám, v žádném případě bych si to netroufl.“ Když jsem však tomuto starému muži pomáhal, nepřemýšlel jsem o žádném riziku. Jen jsem hluboko v srdci cítil, že jako praktikující Falun Dafa musím být dobrým člověkem a jednat nesobecky v každé situaci. Předtím, než jsem začal praktikovat, jsem měl pochopitelně stejný strach z podvodu jako ostatní a do ničeho takového bych se nikdy nezapojil.
Volba laskavosti
Jedna moje bývalá zaměstnankyně, která z naší firmy odešla před několika lety, za mnou jednoho dne nečekaně přišla do kanceláře. Náhle propukla v pláč a v naprostém zoufalství si přede mnou chtěla kleknout na kolena, aby mě úpěnlivě prosila o finanční půjčku. Rychle jsem ji zachytil, zabránil jí v klekání a zeptal se, co strašného se přihodilo. V pláči mi odpověděla, že jsem jediný člověk, který může zachránit ji i její malé dítě. Vysvětlila mi, že její manžel přišel o veškeré rodinné úspory při rozsáhlém investičním podvodu. Ztratili tehdy úplně všechno. Dům měli zatížený exekucí a zůstali doslova na ulici bez domova. Její manžel se před věřiteli skrýval neznámo kde a bál se vrátit domů. Někdy ji agresivní věřitelé dohnali k takovému zoufalství, že musela používat několik různých kreditních karet, aby jimi splácela jiné, starší dluhy. Tentokrát se však dostala do situace, kdy měla po splatnosti dluh na kreditních kartách ve výši 60 000 jüanů a neměla nejmenší možnost ho uhradit. Banka na ni začala vyvíjet tvrdý nátlak a oznámila jí, že pokud dlužnou částku nezaplatí ještě ten den, bude policií zadržena a její dítě zůstane zcela bez péče. Zeptal jsem se jí, zda mi může nabídnout alespoň nějakou záruku, ale neměla vůbec nic. Slíbila mi, že mi bude po dobu pěti let poctivě splácet tisíc jüanů měsíčně.
Moji kolegové a spolupracovníci mi všichni jednohlasně radili, abych jí tyto peníze v žádném případě nepůjčoval. Říkali, že její rodina má obrovské dluhy a že mi tyto peníze s jistotou nikdy nevrátí. Když jsem však viděl její hluboké zoufalství a ubohou situaci, nedokázal jsem se k ní otočit zády a odmítnout ji. Ještě více mě v mysli trápila představa, co by se stalo s jejím nevinným dítětem, kdyby matka skončila ve vězení. Přestože mi neposkytla žádnou záruku, půjčil jsem si potřebnou hotovost a pomohl jí dluh vůči bance okamžitě splatit, čímž jsem vyřešil její bezprostřední krizi. Později se však do písmene potvrdilo to, co mi kolegové předpovídali. Během prvních několika měsíců mi splatila jen několik málo tisíc jüanů a poté zcela přestala reagovat na mé telefonáty i zprávy. Nakonec úplně zmizela a pouze mi stroze oznámila, že zbytek dluhu zkrátka není schopna splatit.
Od této události uplynulo již dlouhých osm let a já o ní dodnes neslyšel. Kdybych nepraktikoval Falun Dafa, zcela jistě bych využil veškeré dostupné právní i osobní prostředky, abych své peníze získal zpět, a nikdy bych se nesmířil s takto velkou finanční ztrátou. Dnes však díky Dafa chovám v srdci mnohem větší smířlivost a klid. Uvědomuji si, že jsem jí přinejmenším pomohl vyhnout se vězení a zabránil tomu, aby její dítě skončilo v tak kritickém věku bez domova – a to samo o sobě za tu oběť stálo. Možná se ona i její manžel dodnes v těžkostech snaží vyrovnat s obrovskými dluhy z té doby. Pokud ji v životě ještě někdy potkám, s láskou bych jí vyprávěl svůj vlastní příběh o tom, jak Falun Dafa od základu změnil můj osud, v hluboké naději, že i ona jednoho dne najde cestu k Falun Dafa a změní svůj vlastní život.
Pokuta taxikáře
Jednoho dne jsem si vzal taxi a řidič si nešťastnou náhodou nevšiml dopravní značky omezující odbočení v určitém časovém úseku v blízkosti mého cíle. Ve skutečnosti byl doplňkový text na značce z dálky příliš malý a člověk, který tuto oblast dobře neznal, nemohl časové omezení z jedoucího vozu vůbec přečíst. Sotva jsme odbočili, ze zaparkovaného policejního vozu vystoupil policista a nekompromisně pokynul řidiči, aby zastavil u krajnice a převzal pokutu. Řidič vypadal naprosto zdrceně, otočil se ke mně a zoufale pronesl: „To mám ale smůlu. Je skoro konec roku a oni se jen snaží naplnit rozpočet pokutami za každou cenu.“ Když jsem zaplatil jízdné a vystoupil, viděl jsem ve zpětném zrcátku, jak nešťastný taxikář běží za policistou, uctivě se mu uklání a prosí ho o shovívavost, ale bylo to marné. Policista mu nařídil, aby si šel vyzvednout pokutový blok k hlídkovému vozu.
Když jsem odcházel, cítil jsem v nitru stále větší neklid a tíhu. Uvědomil jsem si, že té značky si nevšiml jen proto, že byl nesmírně ochotný a snažil se mě dovézt co nejblíže k mému cíli. Taxikářské řemeslo v dnešní době už tak nesmírně trpí pod obrovským tlakem nelegálních soukromých vozů a nadnárodních přepravních aplikací. Tito řidiči pracují dlouhé hodiny, často na úkor vlastního zdraví, a domů přinášejí jen skromné peníze. Jedna taková pokuta pro něj mohla znamenat ztrátu celodenního těžce vydřeného výdělku, několik dní hluboké sklíčenosti a pravděpodobně i velké starosti a strádání pro celou jeho rodinu. Vytáhl jsem z kapsy jedinou bankovku v hodnotě sta jüanů, kterou jsem měl u sebe, vrátil se k němu a s úctou mu řekl: „Dostal jste tuto pokutu kvůli tomu, že jste mě sem vezl, vezměte si prosím těchto 100 jüanů jako příspěvek.“
Byl tak překvapený, že ani nestihl poděkovat, než jsem se otočil a odešel. Kdybych nepraktikoval Falun Dafa, pravděpodobně bych takový hluboký soucit v srdci nikdy neměl. Jako obyčejný člověk bych si jen pomyslel, že pokutu dostal kvůli vlastnímu dopravnímu přestupku a že se mě to netýká. Po začátku praktikování Falun Dafa však laskavost, milosrdenství a nesobecké myšlení na druhé přicházejí do lidského srdce zcela přirozeně a člověk nemá pocit, že by takovou pomocí o cokoli přicházel.
Opuštění zášti
Veškerá hluboká nenávist a zatrpklost, kterou jsem v mládí choval kvůli svému krutému fyzickému utrpení, se postupně zcela rozplynula, jak se neustále prohlubovalo mé porozumění Dafa. Dnes už v sobě necítím ani sebemenší stopu zášti vůči řidiči, který tehdy způsobil mou vážnou nehodu, vůči mladému lékaři s omezenými zkušenostmi, ani vůči spolužákovi, kvůli jehož strčení jsem si ošklivě zlomil paži. Stejně tak jsem necítil žádnou zlost ani zášť vůči své bývalé zaměstnankyni, která mi později nesplatila půjčené peníze.
Díky učení Fa jsem pochopil, že to, co se běžnému člověku navenek jeví jako nešťastná náhoda, nespravedlivé zranění nebo hrubé porušení lidské důvěry, je ve skutečnosti hlubokým důsledkem karmy nahromaděné během nesčetných předchozích životů. Možná jsem v minulých životech sám těmto lidem ublížil nebo nedodržel své sliby. Poté, co jsem se dokázal veškeré zášti nadobro zbavit, pocítil jsem obrovský, nepopsatelný vnitřní klid a hlubokou vděčnost Mistrovi za to, že mi v tomto životě připravil tak vzácnou cestu.
Čím větší bolestí a těžkostmi jsem si v tomto životě musel projít, tím soucitněji mi Mistr umožnil splatit obrovské karmické dluhy nahromaděné během nesčetných minulých životů. Když jsem s pevnou myslí prošel všemi těmito těžkými zkouškami, uvědomil jsem si, že je lidsky naprosto nemožné oplatit Mistrovi nesmírné utrpení, které za mě po celou dobu tiše a nesobecky snáší. Mistrova milost vůči nám je veliká jako hora.
Vyprávění druhým o Dafa
Poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, jsem každý den vytrvale cvičil všech pět sérií cvičení a studoval jednu přednášku z knihy Zhuan Falun. Současně jsem se dozvídal stále více o pravdě týkající se nespravedlivého pronásledování Dafa. Jako člověk, který z Dafa získal tak obrovský, zázračný prospěch, cítím hlubokou odpovědnost sdělovat lidem pravdivá fakta o Falun Dafa a pomáhat zachraňovat vzácné čínské lidi, kteří byli krutě otráveni lživou propagandou zlovolné KS Číny.
Začal jsem tím, že jsem o Dafa nejprve mluvil se svými nejbližšími příbuznými. Každý rok se naše široká rodina tradičně schází u příležitosti novoroční hostiny. Podle našich zvyků musí každý u stolu postupně vstát a pronést před ostatními několik slov, obvykle zavzpomínat na uplynulý rok nebo popřát rodině do nového roku. Když přišla řada na mě, vstal jsem a řekl: „Nejprve vám všem z celého srdce přeji pevné zdraví a vše nejlepší v novém roce. Co je na tomto světě pro člověka nejdůležitější? Samozřejmě je to zdraví. Jak všichni dobře víte, trpěl jsem nevyléčitelnou, smrtelnou nemocí. Proč tu dnes stále sedím a mohu večeřet s vámi u jednoho stolu? Je to jedině proto, že praktikuji Falun Dafa. Kdyby nebylo Dafa, už bych tu dnes neseděl a nepovídal si se svou rodinou.“
Následně jsem jim podrobně vyprávěl o svých zkušenostech a o tom, jak jsem díky Dafa získal nový život. Nakonec jsem jim řekl: „Musíte si prosím navždy zapamatovat, že Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré – to je ta nejdůležitější věc v celém vašem životě. KS Číny je ateistická organizace. Nejenže se rouhavě staví proti samotným Bohům, ale také brutálně pronásleduje praktikující, kteří mají pevnou víru. To nebeské božské bytosti nemohou nechat bez trestu. Všichni jsme v mládí pod tlakem vstoupili do organizací KS Číny, ať už do Svazu mládeže, nebo do Mladých pionýrů, a skládali slavnostní přísahu, že budeme bojovat za komunismus a obětujeme pro něj svůj život. To je jedovatá přísaha. Až božské bytosti v budoucnu zúčtují s KS Číny, poneseme tyto strašlivé následky spolu s ní. Pouze vystoupením ze všech jejích organizací si můžeme zajistit světlou budoucnost. Všichni bychom měli pro svou vlastní bezpečnost vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací.“
V tu chvíli se u stolu rozhostilo ticho, které vzápětí vystřídala živá debata a všichni se začali aktivně zapojovat do rozhovoru. Jeden z příbuzných namítl: „Copak člověk automaticky nevystoupí z Mladých pionýrů ve dvanácti letech? A ze Svazu mládeže přece automaticky v osmadvaceti, ne?“
Další se přidal: „Členské příspěvky do komunistické strany jsi přece neplatil už mnoho let. To se v jejich vlastních řádech nepočítá jako automatické vystoupení?“
Odpověděl jsem jim: „To se nepočítá. Když jste tehdy s rukou nad hlavou skládali slavnostní přísahu, toto zlo vás v jiných dimenzích označilo svou značkou. Pouze vaším vědomým a veřejným prohlášením o vystoupení z KS Číny, Svazu mládeže a Mladých pionýrů lze tuto neblahou značku z vaší bytosti zcela odstranit a získat ochranu bohů. Můžete k tomu bez obav použít i pseudonym nebo přezdívku. To nejdůležitější je, aby vaše srdce opravdu upřímně chtělo řady KS Číny, Svazu mládeže a Mladých pionýrů nadobro opustit.“
Po těchto slovech všichni přítomní u stolu jeden po druhém použili své přezdívky a s úlevou vystoupili z komunistické strany i ze všech jejích přidružených organizací. Jeden z mých bratranců tehdy vstal a prohlásil: „Přestože jsem se nikdy aktivně neúčastnil politické činnosti strany, Svazu mládeže ani Mladých pionýrů, byl jsem nucen zúčastnit se mnoha jejich masových akcí. Tímto prohlašuji přede všemi, že ze všech těchto organizací s okamžitou platností vystupuji.“
Poté jsem všem rozdal amulety s nápisem „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“ a všichni členové mé rodiny je s radostí přijali.
Mám také jednu blízkou příbuznou, která dodnes pracuje ve státní správě. Ta s fakty, která jí trpělivě vysvětluji, hluboce souhlasí a sama mi rozhořčeně potvrdila, že v řadách KS Číny se úřední funkce a posty otevřeně prodávají za pevně stanovené úplatky a některé ženy jsou nuceny nabízet své tělo výměnou za povýšení, takže celé toto prostředí je mimořádně zkažené, chaotické a zkorumpované. Pomohl jsem jí proto nejen bezpečně vystoupit z organizací KS Číny, ale také jsem jí s radostí opatřil knihy Falun Dafa, aby si je mohla sama v klidu studovat.
Další můj příbuzný zastává vysokou vedoucí pozici ve velkém státním podniku. Ten hluboce pohrdá všudypřítomnou korupcí mezi komunistickými kádry a jednou mi s odporem řekl: „Celá ta současná protikorupční kampaň režimu je jen levné divadlo pro veřejnost. Je to jako snažit se plácat mouchy kolem otevřené žumpy – čím víc jich člověk zabije, tím víc nových se jich vzápětí vyrojí.“
„A víš proč? Protože celý tento státní aparát pod vedením strany je jedna velká, zahnívající žumpa, která ze své podstaty neustále produkuje další a další mouchy. Jak chcete odstranit mouchy tím, že budete jen bezmocně mávat plácačkou? Teprve když celou tu žumpu zasypete a od základu změníte celé společenské prostředí, můžete korupci odstranit u jejího skutečného kořene.“
Tento příbuzný na vlastní oči bedlivě sledoval celý můj zdlouhavý proces nemocniční léčby i neuvěřitelné, zázračné změny, které jsem zažil po svém setkání s Falun Dafa. Když jsem mu následně otevřeně vysvětlil pravdivá fakta o Falun Dafa, projevil velké pochopení, úctu a morální podporu. Tento dlouholetý, vážený člen strany bez jakéhokoli váhání souhlasil s vystoupením z KS Číny i ze všech jejích přidružených organizací.
Později, kdykoli jsem měl ve svém denním životě chvíli času a vhodnou příležitost, jsem aktivně a otevřeně vyprávěl lidem, s nimiž jsem se při svém podnikání setkával, o své osobní zkušenosti s praktikování Falun Dafa. Vysvětloval jsem jim, že tato nádherná duchovní praxe je nesmírně vzácná, ale její široké šíření ve světě je překrucováno a potlačováno lživou propagandou zlovolné KS Číny, a že nevinní praktikující v čínských vězeních čelí nelidskému mučení a pronásledování. Také jsem jim s láskou vysvětloval, že kdokoli chce skutečně pochopit pravdu o tomto světě, musí nejprve v nitru porozumět tomu, že Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou nejvyšší univerzální hodnoty celého našeho vesmíru.
Díky upřímnému sdílení svého vlastního příběhu o zázračném uzdravení jsem za ta léta pomohl mnoha lidem prozřít a vystoupit z řad KS Číny a jejích organizací. Byli mezi nimi vysocí státní úředníci, špičkoví odborníci z přísně utajovaných vojensko-průmyslových podniků, hlavní inženýři ve státních korporacích, řadoví dělníci, prostí zemědělci, drobní prodavači, obětaví učitelé, soukromí podnikatelé i lidé z mnoha dalších profesí. Všichni tito lidé byli po našem rozhovoru také ochotni často a s úctou opakovat slova „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“ pro ochranu své vlastní bytosti. Lidé mi často říkali: „Tomu, co nám zde vyprávíte, z celého srdce věříme. Není snad váš vlastní životní zázrak tím nejlepším a nejkrásnějším důkazem na tomto světě?“
Nejšťastnější člověk
Na 18. říjen 2020 nikdy nezapomenu. Brzy ráno se mi zdál sen, ve kterém Mistr se svou laskavou tváří a důstojným vzhledem, oblečený v mléčně bílém cvičebním úboru, spolu s nesčetným množstvím praktikujících Dafa přišel do mého domu. Dům byl plný praktikujících. Nadšený jako malé dítě jsem vzhlédl k Mistrovi, uchopil ho za paži a pozval dovnitř. Srdce mi přetékalo bezbřehým štěstím a teplem. Potom jsem běžel k praktikujícím Dafa a s úsměvem řekl: „Víte to? Jsem nejšťastnější člověk na světě.“ Usmívali se na mě.
Později jsem pozval Mistra, aby se posadil na židli, a podal jsem mu láhev vody. Po chvíli se však Mistr lehce zamračil a v jeho výrazu bylo patrné mírné nepohodlí. Cítil jsem se kvůli tomu provinile. Byla snad voda, kterou jsem mu nabídl, nečistá? Ve snu jsem si náhle uvědomil, že Mistr pomáhá nám praktikujícím odstraňovat karmu. Mé srdce bylo naplněno nesmírnou vděčností i pocitem viny.
Po nějaké době doprovázeli praktikující Mistra na plavbě lodí k velmi velkému ostrovu, aby tam šířili Dafa. Během celé cesty jsem zůstával těsně po Mistrově levici a ostražitě sledoval, zda nehrozí nějaké nebezpečí z moře. Po vylodění jsem se také držel po jeho levé straně a pozorně sledoval okolí. Neustále jsem myslel na to, jak Mistra chránit a pomáhat mu potvrzovat Dafa.
Jakmile velká skupina praktikujících Dafa s Mistrem dorazila do nitra ostrova, byli jsme v bezpečí. Vešli jsme do velké restaurace na společné jídlo. Seděl jsem u stolu šikmo naproti Mistrovi a sledoval, jak se laskavě usmívá na praktikující, kteří se při jídle smáli a povídali si. Ke konci hostiny jsem si uvědomil, že jsem byl tak nadšený, že jsem úplně zapomněl jíst. Rychle jsem snědl placku a poté jsem spolu s ostatními praktikujícími radostně a ve slavnostním průvodu doprovázel Mistra hlouběji do ostrova, aby šířil Fa mezi vnímající bytosti.
Ze snu jsem se probudil a brzy nastal čas ranního cvičení. Na rtech mi stále pohrával úsměv. Sen byl tak živý, že si dodnes jasně pamatuji každý detail, zvláště slova, která jsem s radostí řekl ostatním praktikujícím: „Jsem nejšťastnější člověk na světě.“
Závěr
Ano, jsem skutečně nejšťastnější člověk na světě. Platí to ve snech a ještě více ve skutečném životě. Poté, co jsem začal praktikovat Dafa, jsem pochopil, že tento život byl určen k získání Falun Dafa. Slova nedokážou vyjádřit, jak nesmírně vzácná a šťastná tato příležitost je. Veškeré utrpení a těžkosti, kterými jsem dříve procházel, byly karmické dluhy, které jsem musel snést a splatit. Množství karmy, které za mě Mistr nesl, je nepředstavitelné. Jsem za to nesmírně vděčný a moje víra v Mistra a Fa se stala ještě pevnější.
V nadcházejících letech budu pilně a dobře dělat tři věci, které Mistr praktikujícím uložil. Vedle studia učení Dafa a cvičení budu také více šířit Dafa, pomáhat zachraňovat více lidí a vrátím se domů spolu s Mistrem.
(Vybraný příspěvek zaslaný u příležitosti Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
