(Minghui.org) O Falun Dafa jsem slyšel v roce 1994 a praktikovat jsem začal v zimě roku 1996. V té době byly různé druhy qigongu velmi populární. Opravuji domácí elektrospotřebiče a pomáhal jsem lidem, kteří cvičili qigong, se seřizováním audiozařízení a další technikou. Praktikujícím Falun Dafa jsem také pomáhal nastavovat zařízení pro přehrávání videí. Zpočátku jsem si myslel, že Falun Dafa je jen další druh qigongu. Praktikující však působili laskavě a klidně a v jejich přítomnosti jsem se cítil dobře. Přesto mě tehdy nenapadlo, že bych tuto praxi sám studoval.
Začínám praktikovat
V zimě roku 1996 přišel do mé opravny starší praktikující Falun Dafa, aby si nechal opravit televizor. Právě jsme obědvali. Podíval se na nás a usmál se. Když jsme dojedli, zeptal se mě: „Zdá se, že vám jídlo nechutná. Nejste nemocný?“ Měl pravdu.
Osm let jsem trpěl chronickým zánětem dutin a prodělal jsem lehčí nervové zhroucení. Nos jsem měl neustále ucpaný, což ovlivňovalo mou schopnost mluvit, jíst i spát. Pleť jsem měl zažloutlou. Bral jsem léky a vyzkoušel mnoho netradičních způsobů léčby, ale nic nepomáhalo. Nakonec jsem našel přípravek, který alespoň zmírňoval příznaky. Musel jsem ho používat před každým jídlem i před spaním. Kvůli ucpanému nosu jsem měl potíže s polykáním a často jsem se v noci budil s pocitem dušení. Dokonce jsem si musel lék aplikovat i před delším rozhovorem, jinak jsem nebyl schopen mluvit. Stal jsem se na něm závislým a nosil jsem ho neustále při sobě.
Když jsem mu svůj stav popsal, řekl: „Proč nezačnete praktikovat Falun Dafa?“ Myslel jsem si, že jde jen o další qigong, který je ve společnosti populární. Už dříve jsem vyzkoušel různé druhy qigongu, ale bez výsledku. Nevěřil jsem, že by mi Falun Dafa mohl pomoci, ale zaujal mě způsob, jakým praktikující působili.
Řekl jsem: „Tajemník stranické organizace v naší vesnici, kterého si lidé velmi váží, praktikuje Falun Dafa. Stejně jako ostatní praktikující působí laskavě a pokojně a není povýšený. Jak je možné, že Falun Dafa dokáže lidi tak změnit?“ Odpověděl: „Falun Dafa není obyčejný qigong. Nejde jen o cvičení. Existují také knihy, které učí, jak být dobrým člověkem, od nejjednodušších věcí až po velmi hluboké principy. Vysvětlují, proč lidé onemocní, proč trpí a proč se setkávají s problémy. Hovoří o struktuře vesmíru i o mnoha dalších věcech. Praktikování Falun Dafa může změnit váš pohled na život i na svět.“ Poslouchal jsem velmi pozorně.
Byl jsem nadšený. „To je neuvěřitelné! Netušil jsem, že Falun Dafa je tak hluboký. Musím si ty knihy přečíst.“ Odpověděl: „Až sem příště přijdu, přinesu vám je. Nebo si můžete nějakou půjčit od tajemníka stranické organizace ve vaší vesnici.“ Povídali jsme si celé odpoledne. Nakonec řekl: „Televizor tu zatím nechám a vyzvednu si ho, až vám přivezu knihu.“
Nechtěl jsem čekat, až mi knihu přinese, a tak jsem se vydal přímo k tajemníkovi stranické organizace. Řekl jsem mu, že bych si rád půjčil knihu Falun Dafa, a on souhlasil.
Když jsem se vrátil domů, začali jsme si s manželkou knihu číst. Manželka se chtěla učit velmi horlivě. Četli jsme dva dny. Protože jsem však měl hodně práce, přestal jsem pokračovat. Manželka četla dál. Jednoho dne mi řekla: „Půjdu k tajemníkovi do vesnice naučit se cvičení. Až se je naučím, ukážu je i tobě.“ Každý den chodila na místo společného cvičení a po návratu domů mě učila jednotlivé pohyby. Tak jsme oba vstoupili na cestu kultivace.
Přínosy praktikování Falun Dafa
Brzy jsem se naučil všech pět cvičení Dafa. Jednoho dne mi manželka řekla: „Praktikující vědí, proč lidé onemocní. Je to kvůli něčemu, čemu se říká karma, která vzniká následkem špatných skutků spáchaných v minulosti. Chápou, že léky a injekce nejsou jedinou cestou k uzdravení. Pokud budeme následovat požadavky Falun Dafa a kultivovat svůj charakter, odstraníme karmu. Navíc, pokud budeš upřímný, božské bytosti ti pomohou a brzy se uzdravíš.“
Díky své práci jsem měl přehled o některých z nejmodernějších vědeckých poznatků. Proto jsem si myslel, že věda dokáže všechno. V existenci božských bytostí na vyšších úrovních, ať už bohů nebo Buddhů, jsem příliš nevěřil. K tomu, co říkala manželka, jsem byl skeptický. Pak jsem si ale pomyslel: „Při cvičení je třeba mít zavřená ústa. Já ale nosem dýchat nemohu a často musím otevírat ústa. Není to v rozporu s požadavky? Bylo by skvělé, kdybych už neměl nos ucpaný.“
Řekl jsem manželce, co si myslím, a ona odpověděla: „Proč jednoduše nevyhodíš všechny léky?“
Posbíral jsem všechny své léky a hodil je do kamen. V noci jsem však měl nos tak ucpaný, že jsem téměř nespal.
Druhý den jsem řekl: „Musím si koupit další léky, jinak se nevyspím.“
Toho dne bylo hrozné počasí. Manželka řekla: „Venku je opravdu ošklivo, raději nikam nechoď. Zkus to ještě jeden den vydržet.“
Poslechl jsem ji. Kupodivu už druhou noc nebyl nos tak ucpaný a mohl jsem spát. Pomyslel jsem si: „To opravdu funguje.“ Třetí den byl nos úplně v pořádku. Od té doby až dodnes jsem už nikdy neměl zánět dutin.
Tato mimořádná zkušenost otřásla mým zakořeněným přesvědčením, že věda je všemocná. Začal jsem si klást otázku: „Je možné, že ve vesmíru existují bytosti na vyšších úrovních než lidé?“ A tak jsem začal vážně studovat knihy Falun Dafa. Uvědomil jsem si, jak úžasná je kniha Zhuan Falun. Odpověděla na mnoho otázek, které mě dlouho trápily, a četl jsem ji každý den. Zhuan Falun jsem přečetl více než tisíckrát. A pokaždé, když ji čtu, stále cítím radost.
Než jsem začal praktikovat Falun Dafa, trpěl jsem každé léto poměrně silnou chřipkou, po níž následovaly bolesti žaludku. Lékař říkal, že jde o druh gastroenteritidy. Každé léto jsem musel užívat léky a dostávat injekce a zotavení trvalo několik dní. Druhý rok po začátku praktikování jsem měl v létě podobné příznaky znovu a zvracel jsem. To, co jsem vyzvracel, však nebylo jídlo, ale velké množství hnědočerného vláknitého hnisu. Mělo to dokonce rybí zápach. Od té doby jsem už nikdy chřipku nedostal.
Vím, že Mistr očistil mé tělo. Nejenže jsem se uzdravil z těchto dvou nemocí, ale zmizely i další potíže, například psychické vyčerpání. Skutečně jsem poznal, jaké to je být bez nemocí. Za téměř třicet let od té doby jsem neužil jediný lék.
Kromě fyzických přínosů jsem také mnohokrát zažil, jak Mistr praktikující chrání. Podělím se o dva takové příběhy.
Jednou jsem opravoval chladničku. Potřeboval jsem odpojit potrubí, vypustit systém a doplnit chladivo. Ten den jsem měl hodně práce a zapomněl jsem, že jsem právě odpojil elektřinu. Vysokotlaké potrubí bylo stále plné plynu pod vysokým tlakem a spěchal jsem. Vzal jsem proto kyslíko-acetylenový hořák a začal přímo nahřívat spoj u filtru-sušiče, abych potrubí odpojil právě v tomto místě. Ve chvíli, kdy se svar téměř roztavil, filtr-sušič náhle explodoval přímo před mým obličejem.
Vysoušecí filtr je měděná trubice dlouhá asi 10 cm a silná 2 cm, naplněná vysoušecím materiálem – tvrdými částicemi podobnými písku, většími než zrnka prosa. Ozvala se ostrá a velmi hlasitá rána a pak jsem na okamžik přestal slyšet. Byl jsem v šoku a asi třicet sekund jsem stál jako opařený, než jsem se vzpamatoval. Podvědomě jsem si oběma rukama sáhl na obličej. Nikde nebyla krev a nic mě nebolelo. Zamrkal jsem.
Právě v té chvíli k nám náhodou přišel jeden praktikující. Jakmile vstoupil dovnitř, uslyšel výbuch a vyděšeně ke mně přiběhl. Křičel: „Co se stalo? Co se stalo? Jsi v pořádku?!“
Otočil jsem k němu hlavu. Když se při pohledu jeho směrem pohnulo moje oko, teprve tehdy jsem ucítil něco v levém oku. Trochu to bolelo. Okamžitě jsem vběhl do domu a podíval se do zrcadla. Teprve tehdy jsem zjistil, že se mi do oka zabodla částice vysoušedla. Nebyla však celá uvnitř oka – polovina vyčnívala ven. Pokusil jsem se ji odstranit ručníkem, ale nešlo to. Co teď?
Ve vesnici byla ordinace, kde pracoval chirurg. Hned jsem za ním šel. Prohlédl mi oko a řekl: „Okamžitě jeďte do nemocnice. Hlavně se nehýbejte. Jinak si poškodíte rohovku. Oko se pohybuje samovolně, a když se budete snažit částici vyndat, můžete si rohovku poranit a oslepnout. Musíte do nemocnice. Tam mají speciální roztok, který se do oka nakape, a potom se oční bulva nebude pohybovat a částice půjde bezpečně odstranit.“
Když jsem slyšel, že musím do nemocnice, pomyslel jsem si: „Na to zapomeň. Mistr mě chrání, budu v pořádku.“ Rozhodl jsem se vrátit domů a vysílat spravedlivé myšlenky.
Spolu s několika dalšími praktikujícími jsme nějakou dobu vysílali spravedlivé myšlenky. Právě tehdy za mnou přišla jedna praktikující s prosbou o pomoc v určité záležitosti. Abych nerušil ostatní, vyšel jsem ven a chvíli jsem s ní mluvil. Během rozhovoru jsem náhle ucítil, jako by mě někdo píchl jehlou do levého oka, a bolest okamžitě zmizela. Pohnul jsem okem a necítil jsem už žádné drhnutí ani cizí předmět. Když praktikující odešla, rychle jsem se vrátil dovnitř a podíval se do zrcadla. Nebylo tam vůbec nic, ani stopa. Prohlížel jsem celé oko, od koutku až po oční důlek, ale částici jsem nikde nenašel. Dodnes nevím, kam zmizela.
Jednou jsem jel na motocyklu do jiného města. Dříve jsem při jízdě nikdy nenosil helmu. Ten den jsem si ji však z nějakého důvodu nasadil. Když jsem přijížděl do města, narazil motocykl do cihly. Jel jsem poměrně rychle, takže motocykl vyskočil do vzduchu, pak tvrdě dopadl na zem a ještě několik metrů klouzal. Bylo časné jaro, a tak jsem měl na sobě stále poměrně silné oblečení. Třením se prodřelo levé koleno kalhot a z levé strany helmy se odlomil velký kus. Bylo to opravdu těsné. Kdybych si ten den helmu nevzal, pravděpodobně bych nehodu nepřežil.
Rychle jsem se postavil, ale když jsem zatížil levou nohu, ohnula se dozadu. Jak každý ví, noha se má ohýbat dopředu, ne dozadu, ale moje se ohnula opačným směrem. Okamžitě mi došlo, že bude nejspíš zlomená nebo vykloubená. S velkým úsilím jsem se opřel o pravou nohu, zvedl motocykl a rukama si naložil levou nohu na stupačku. Potom jsem nasedl, levou rukou řadil a dojel domů.
Manželka mi pomohla dostat se do domu. Snášel jsem silnou bolest a začal jsem dělat meditaci vsedě. Levá noha bolela natolik, že jsem ji nedokázal dát do lotosové pozice, a tak jsem ji nechal nataženou a do lotosu jsem založil pouze pravou nohu. Ani mě nenapadlo jet do nemocnice. Každý den jsem dělal cvičení ve stoji opřený o zeď a při meditaci jsem nechával levou nohu nataženou.
Po dvou týdnech jsem se už dokázal pohybovat s pomocí berle. Za něco málo přes dvacet dní jsem chodil i bez ní. O měsíc později jsem byl úplně v pořádku. Existuje rčení: „Poraněným svalům a zlomeným kostem trvá sto dní, než se zahojí.“ I kdyby člověk šel do nemocnice, zotavení by trvalo přibližně tři měsíce. Po měsíci cvičení jsem však dokázal chodit svižným krokem. Navíc jsem bez problémů nosil pytle s obilím vážící 40 až 45 kilogramů.
Jak mě Dafa změnil
Než jsem začal praktikovat Falun Dafa, vlastnil jsem obchod na hlavní ulici, a tak jsem se stýkal s nejrůznějšími lidmi. Tehdy jsem neměl žádné skutečné měřítko pro posuzování toho, kdo je dobrý a kdo špatný. Bezmyšlenkovitě jsem přijal běžné společenské chápání dobra a zla. Když jsem například hodnotil někoho, kdo nebyl příliš schopný nebo chytrý, říkal jsem: „To je dobrý člověk.“ Byla to jedna z forem vychytralého vyjadřování, které lidé dnes používají, protože nazvat někoho neschopným by ho mohlo urazit. Místo toho jsem říkal „dobrý člověk“. Proto když někdo řekl, že jsem dobrý člověk, cítil jsem se ponížený. Lidi, kteří měli milostné poměry, podváděli nebo uměli pochlebovat druhým, jsem označoval za „schopné“, a ty, kteří páchali různé špatnosti, jsem nazýval „správnými chlapy“.
Mnoho takových „schopných správných chlapů“ se pohybovalo i v mém okruhu známých. V noci kradli lidem slepice a nosili je ke mně, abychom je uvařili. Na podzim kradli na polích fazole a chodili je vařit k nám domů. Tehdy jsem si myslel, že jsou šikovní a schopní.
Lidé, kteří přicházeli do mé opravny, nerozuměli opravám elektrospotřebičů. Často jsem vyndal součástku, která byla úplně v pořádku, nahradil ji novou a zákazníkům pak naúčtoval vysokou cenu. Kdo ví, kolik karmy jsem si tím vytvořil a jak moc to přispělo k mému špatnému zdravotnímu stavu. Kromě zánětu dutin jsem trpěl také psychickým vyčerpáním. Často mě bolela hlava, hučelo mi v uších a šíje byla téměř neustále napjatá, ztuhlá, bolestivá a unavená.
Bolest hlavy začínala hned, jakmile jsem vstoupil do obchodu. Abych na ni nemyslel a cítil se lépe, hrával jsem s okolními sousedy různé hry. Nakonec jsem si vytvořil návyk hrát každý den karty. Jednoho večera jsme s manželkou odešli hrát karty poté, co naše pětiletá dcera usnula. Domů jsme se vrátili pozdě. Když jsme otevřeli dveře, dcera plakala. Obličej měla celý rudý a hlas chraplavý. Vzali jsme ji do náruče a sami jsme měli slzy na krajíčku. V bolesti jsem si pomyslel: „Co se to se mnou stalo? Žiju ještě vůbec jako člověk?!“ Připadal jsem si jako ztracená loď unášená nekonečným oceánem bez cíle.
V zimě roku 1996 jsem konečně získal Fa! Začal jsem se kultivovat! Falun Dafa mě úplně změnil. Nejenže jsem se zbavil nemocí, ale našel jsem také skutečné štěstí. Každé ráno jsme s manželkou vstávali a chodili na cvičební místo dělat cvičení. Byli jsme jako dva bezstarostní ptáci letící pod širým nebem. Večer jsme četli Zhuan Falun. Po studiu Fa jsme si navzájem sdíleli své kultivační zkušenosti a mluvili o tom, jak zlepšovat svůj charakter.
Zdraví se mi zlepšilo, cítil jsem se šťastný a začal jsem být klidnější jak ve vztahu k lidem, tak při řešení různých záležitostí. Přestal jsem také podvádět zákazníky při opravách spotřebičů. Jednou jsem šel opravit televizor staršímu muži. Nemohl jsem hned určit příčinu závady, a tak jsem ho požádal, aby našel schéma zapojení v návodu k obsluze. Byl to bývalý učitel, člověk přímý, ale velmi pečlivý. Někdy však mluvil dost ostře. Když jsem ho požádal o schéma, odsekl mi: „Nechte si ty řeči. Znám lidi z vašeho oboru. Jakmile odejdu, najednou najdete závadu a budete po mně chtít peníze za nějaké nové součástky, že? Dnes vás budu při opravě sledovat.“
Když jsem viděl jeho postoj, už jsem ho o schéma nežádal. Mezi materiály, které jsem si přinesl, jsem našel podobné zapojení. Během opravy jsem mu řekl: „Praktikuji Falun Dafa. Takové věci bych neudělal.“ Trochu ho to překvapilo a zeptal se: „Falun Dafa dokáže člověka změnit k lepšímu? To je neuvěřitelné.“ Potom se mě začal vyptávat na Falun Dafa a já mu na všechny otázky postupně odpovídal.
Televizor jsem opravil a naúčtoval mu jen velmi malou částku. Když jsme se loučili, usmíval se. Od té doby jsme se s tímto mužem, kterému bylo téměř devadesát let, stali velmi dobrými přáteli. Pokaždé, když jde ven, zastaví se za mnou v obchodě.
Brzy si mnoho lidí všimlo, jak jsem se změnil. Většina z nich ani neznala moje jméno. Prostě mi říkali „Falun Dafa“. Stačilo zmínit opravu domácích spotřebičů a lidé řekli: „Zavolejte toho ‚Falun Dafa‘. Je poctivý a neúčtuje si nepřiměřené ceny.“ Jak mě poznávalo stále více lidí a viděli, jak jednám, jak řeším věci a jak klidnou mám mysl, zdravili mě při každém setkání na ulici s upřímnou srdečností.
Pronásledování
Pronásledování Falun Dafa začalo v červenci 1999 a my jsme přišli o možnost svobodně praktikovat svou víru. Byly nám zabaveny i vzácné knihy, které jsme každý den četli. Byli jsme sledováni, obtěžováni a nuceni psát prohlášení, že se praktikování vzdáme.
V lednu roku 2000 odjelo šest praktikujících z našeho města do Pekingu podat odvolání. Po zatčení byli přivezeni zpět. Městská správa následně zatkla je i více než dvacet dalších praktikujících z našeho okolí a všechny nás zavřela do studentské ubytovny jedné střední školy. V ubytovně byla velká společná místnost na spaní. Nebyly tam žádné přikrývky, jen tvrdá dřevěná pryčna. Každý dostal roli toaletního papíru jako polštář a byli jsme tam drženi téměř měsíc. Každý den jsme dostali misku řídké kukuřičné kaše z drobných zrnek, malou housku a trochu nakládané zeleniny. Kromě bití šesti praktikujících, kteří odjeli do Pekingu, dozorci mučili i ty, kteří se odmítali vzdát své víry, včetně bití elektrickými obušky.
Jednoho dne přišel jeden z úředníků se štosem papírů a per a nařídil všem napsat prohlášení, ve kterém by vyjádřili lítost nad praktikováním Falun Dafa. Nikdo nic nenapsal. Já jsem napsal dlouhý text. Popsal jsem pozitivní změny, které jsem po začátku praktikování zažil, i své odhodlání pokračovat v kultivaci. Když se úředník vrátil pro prohlášení a viděl, že nikdo nic nenapsal, rozzuřil se. Když však spatřil, že já jsem něco napsal, usmál se a řekl: „Podívejte, ten a ten byl poslušný, něco napsal.“
Jakmile si ale přečetl, co jsem napsal, úsměv mu ztuhl na tváři. Rozkřikl se na mě: „Co je tohle? Přečti to nadřízeným!“
Odvlekl mě do vedlejší místnosti. Seděl tam starosta města, tajemník KS Číny, vedoucí policejní stanice a několik jejich podřízených. Podal mi můj papír a řekl: „Tak si to před vedoucími přečti!“ Chvíli jsem váhal, protože jsem měl strach. Pak jsem si ale uvědomil, že jde o mou skutečnou zkušenost a že bych ji měl vedoucím říct. Vzal jsem papír a hlasitě jej od začátku do konce přečetl. Nikdo mě nepřerušoval. Všichni mlčky poslouchali.
Když jsem skončil, vedoucí policejní stanice zvedl hlavu. Pohledem naznačil dozorcům, co mají udělat, a vyvedli mě ven. Srazili mě na zem a několik lidí mě začalo surově kopat a šokovat elektrickými obušky. Jeden z nich na mě při bití křičel: „Myslíš si, že jsi důležitější než starosta? Když jde po ulici, nikdo ho nezdraví! Jak to, že tebe zdraví každý, koho potkáš?!“
Když nás po více než dvaceti dnech propustili, musel každý zaplatit 300 jüanů za stravu. Já a manželka jsme navíc museli zaplatit dalších 6 000 jüanů. Ostatní praktikující byli nuceni zaplatit částky 6 000, 4 000 nebo 2 000 jüanů. Nezákonně zadržováni byli také praktikující z více než dvaceti vesnic spadajících pod správu našeho města. I oni byli donuceni zaplatit pokuty, jejichž celková výše přesáhla 200 000 jüanů. Ani po propuštění pronásledování neskončilo. Byli jsme sledováni, obtěžováni a museli jsme se každý den hlásit úřadům.
Na konci podzimu roku 2001 se manželka rozhodla odjet do Pekingu apelovat za Dafa. Já jsem byl nucen opustit domov, abych se vyhnul pronásledování. Požádal jsem tetu naší dcery, aby se o ni postarala. Poté, co byla manželka v Pekingu zatčena, byla odsouzena k roku a půl v táboře nucených prací. Mě zatkli během života na útěku a byl jsem vězněn jedenáct měsíců. Zatímco jsem byl mimo domov, policejní stanice na mě vydala zatykač. Aby mě přinutili vrátit se domů, nařídil starosta města škole, aby vyloučila mou dceru, která tehdy navštěvovala základní školu. Tento krok vyvolal pobouření mezi učiteli, ředitelem školy i praktikujícími. Mnoho praktikujících napsalo dopisy okresnímu i městskému starostovi, vyvěšovalo podél hlavních ulic informace o Falun Dafa a odhalovalo způsoby, jakými městská správa praktikující pronásleduje.
Když se o celé věci dozvěděl okresní tajemník KS Číny, rozkřikl se po telefonu na starostu města: „Už řadu let se zdůrazňuje politika devítileté povinné školní docházky, a vy pošlete domů žákyni základní školy?! Okamžitě ji vraťte zpátky do školy!“ Starosta následně vyslal zástupce tajemníka KS Číny, aby osobně odvezl mou dceru zpět do školy.
O více než dvacet let později se dcera, dnes již vdaná žena, vrátila domů na návštěvu. Manželka se na ni podívala a zeptala se: „Nenávidíš nás za to, že jsme tě tehdy nechali u tety?“ Dcera bez zaváhání odpověděla: „Ne.“ Pak pokračovala: „Mami, víš, jak jsem přišla ke krátkozrakosti? Nebylo to učením, ale pláčem. Když jste odešli, strašně se mi po vás stýskalo. Každou noc jsem plakala, ale nechtěla jsem, aby to teta viděla, a tak jsem brečela pod peřinou. Hrozně se mi stýskalo po tobě i po tátovi, ale nikdy jsem vás za to nenáviděla. Věděla jsem, že to nebyla vaše vina. Byla to vina vlády. Byla to KS Číny, která nám způsobila tolik utrpení. Jsem velmi vděčná tetě a její rodině, že se o mě starali. Pomáhali mi také prarodiče a moje třídní učitelka, která se o mě vždy zajímala.“
Dcera vyprávěla, že když se tehdy třídní učitelka dozvěděla o situaci naší rodiny, měla s ní soucit. Často jí dávala kapesné a něco dobrého k jídlu a pravidelně se zajímala, jak se jí daří. Dceři je dnes přes třicet let, ale učitelka se na ni stále ptá pokaždé, když mě potká. Jsme jí za její laskavost nesmírně vděční.
KS Číny pronásleduje Falun Dafa již 27 let a já se kultivuji téměř 30 let. Kdykoli mi někdo řekne: „Nejsi hloupý? Proč pod tak obrovským tlakem stále kráčíš touto cestou? Co tě k tomu vede?“ odpovím mu: „Právě víra ve Falun Dafa mi pomohla tím vším projít.“
(Příspěvek vybraný u příležitosti oslav Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
