[Oslava Světového dne Falun Dafa] Zdravotnice, které si váží pacienti i kolegové

(Minghui.org) Pracuji ve zdravotnictví a Falun Dafa jsem začala praktikovat začátkem roku 1999. Jen o několik měsíců později však Komunistická strana Číny (KS Číny) rozpoutala jeho pronásledování. Mým odhodláním to ale neotřáslo, naopak mě to posílilo. Řekla jsem si: „Musím vytrvat.“ Pomlouvačná kampaň a očerňování ze strany režimu otrávily mysl mnoha lidí, proto jsem se rozhodla ukazovat krásu Dafa v tom nejlepším světle, aby lidé poznali pravdu o této úžasné praxi.

Péče o pacienty jako o vlastní rodinu

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, byla jsem uzavřená a s lidmi jsem mluvila jen nerada. Díky studiu knihy Zhuan Falun jsem ale pochopila, že bych měla ke každému přistupovat jako k členu rodiny. V práci jsem se pak každý den snažila co nejlépe vnímat potřeby pacientů a sdílet s nimi jejich starosti. Abych byla stoprocentně připravená na noční služby, odpoledne jsem odpočívala – povinnosti jsem pak zvládala soustředěně a bez únavy.

Po každém večerním předání služby jsem obcházela pokoje, zjišťovala stav pacientů, utěšovala je a povzbuzovala v boji s nemocí. Zdravotní stav každého z nich jsem nosila v hlavě.

Příbuzní vážně nemocných bývali často vyčerpaní. Když jsem měla službu, pomáhala jsem jim s péčí, aby si mohli alespoň na chvíli odpočinout. Pacienti i jejich blízcí cítili, že můj přístup je jiný. Když mi děkovali, v klidu jsem jim vysvětlila, že praktikuji Falun Dafa a řídím se učením Mistra, které nás vede k tomu, abychom byli dobrými lidmi.

Když začalo ono brutální pronásledování, věděla jsem, že musím lidem říkat pravdu – že Falun Dafa je dobrý a Mistr neudělal nic špatného. S touto pevnou vírou jsem všem kolegům, pacientům i jejich rodinám, se kterými jsem se setkala, trpělivě vysvětlovala skutečnou povahu perzekuce. Využívala jsem své odborné zdravotnické znalosti a poukazovala na nesrovnalosti ve zinscenovaném sebeupálení na náměstí Tiananmen. Pomohla jsem mnoha lidem, včetně všech kolegů z našeho oddělení, vystoupit z KS Číny a jejích přidružených organizací.

Díky požehnání Mistra Li a poctivé kultivaci se výrazně zlepšila moje psychická odolnost i odborné schopnosti. V krizových situacích jsem dokázala jednat klidně, organizovaně a s rozvahou, za což jsem si získala uznání vedení nemocnice. Zároveň to pomohlo rozptýlit předsudky, které lidé vůči Falun Dafa měli.

V souladu s principy Dafa jsem si zachovávala vysoký morální standard. Neusilovala jsem o osobní výhody a přijímala jsem jakoukoli práci. Když mělo jednou jiné oddělení nedostatek personálu a potřebovalo záskok, většina kolegů si hledala výmluvy, protože tamní práce byla mnohem náročnější. Když se vrchní sestra zeptala mě, bez váhání jsem souhlasila a noční službu vzala.

O tamní pacienty jsem pečovala se stejnou trpělivostí a laskavostí jako doma. Zajímala jsem se o ně, pomáhala jim a povzbuzovala je. Při ranním předávání služby jsem pak podrobně referovala o stavu každého z nich, což tamní personál překvapilo a získala jsem si jejich uznání.

Druhý den mi staniční sestra onoho oddělení řekla, že mě zaměstnanci i pacienti moc chválili. Věděla, že praktikuji Falun Dafa, a tak jsem využila příležitosti a podrobněji jí představila naše základní hodnoty. Položila mi několik otázek ohledně kultivace a vše jsem jí vysvětlila. Nakonec se mě zeptala: „Nechtěla byste přejít k nám na oddělení?“ Jen jsem se usmála s tím, že se přizpůsobím rozhodnutí vedení. Pozděje mi i moje vrchní sestra vyprávěla, jaké chvály na mě z druhého oddělení přicházejí.

Jedním z mých pacientů byl i muž, jehož příbuzný vedl úřad přímo zapojený do pronásledování Falun Dafa. Přesto jsem se k němu chovala s úplně stejnou laskavostí. Pečovala jsem o něj a podpírala ho až do jeho posledních chvil. Tento funkcionář byl mým přístupem hluboce dojat a řekl to i mému nadřízenému. Doporučila jsem mu tehdy, aby se už na pronásledování praktikujících nepodílel.

Po mnoha letech jsem ho náhodou potkala na ulici. Měl obrovskou radost, že mě vidí, a hned se podělil o novinku, že ho přeložili na jiné pracovní místo. Smál se jako malé dítě a říkal: „Konečně můžu zase klidně spát a jíst.“ Měla jsem z něj upřímnou radost.

Tato proměna ve mně zanechala hluboký dojem. Znovu se mi potvrdilo, že čistý soucit dokáže v lidských srdcích probudit pochopení pro dobro, které Falun Dafa přináší.

Nesobecký přístup k penězům a darům

Od pacientů jsem nikdy nepřijímala peníze ani věcné dary. Když mi někteří z nich přinesli jako výraz upřímné vděčnosti velké množství drahého a kvalitního ovoce, vzala jsem si z úcty k jejich laskavosti jen jeden nebo dva kousky. Zbytek jsem jim vrátila, vyprávěla jim o Falun Dafa a pomohla jim vystoupit z KS Číny.

Jedním z mých pacientů byl místní známý člověk, který k nám chodil na léčení opakovaně. Na poděkování personálu, který se o něj staral, včetně mě, rozdával dárkové karty. Poté, co jsem situaci probrala se spolupraktikující, rozhodla jsem se mu peníze vrátit tak, že jsem stejnou částku vložila na jeho nemocniční účet. Potvrzení o platbě jsem pak předala jeho manželce. Vysvětlila jsem jí, že praktikuji Falun Dafa, že péče o pacienty je mou samozřejmou povinností a dary přijímat nemohu. Zároveň jsem jí přiblížila pravdu o pronásledování.

Svěřila se mi, že dříve knihy Dafa četla, ale praktikovat přestala poté, co uvěřila pomlouvačným lžím, které o Falun Dafa vysílala státní televize. Povzbudila jsem ji, že kdyby se k praxi vrátila, pomohlo by to i při léčbě jejího manžela. Poděkovala mi a dodala: „Jste opravdu dobrá učednice svého Mistra.“

Další známý pacient nám také rozdával dárkové poukazy a peníze jsem mu vrátila úplně stejným způsobem. Velmi ho překvapilo, že jsem za celé ty roky žádný dar nepřijala. Když jsem mu vysvětlila, že je to kvůli tomu, že praktikuji Falun Dafa, otočil se ke svým přátelům, kteří stáli vedle něj, a řekl jim, že jedna z jeho příbuzných Falun Dafa také praktikuje a že jsou to všechno nesmírně dobří lidé. Potom jsme si o Dafa začali povídat podrobněji. Jeho přátelé, kteří o tom dříve téměř nic nevěděli, byli sice zpočátku zmatení, ale postupně všemu porozuměli a nakonec s námi souhlasili.

Když tohoto pacienta propouštěli z nemocnice, pozval celé naše oddělení na oběd do luxusní restaurace. Během jídla vstal, pozvedl sklenici a osobně mi připil se slovy: „Zastávat se pravdy vyžaduje odvahu.“ Poděkovala jsem mu za uznání a podporu. Všichni přítomní přesně věděli, co slovem „pravda“ myslí. Stačilo pár slov, aby vyjádřil svůj správný postoj.

Stát se skutečně ohleduplnou k druhým

Jednoho dne mi upadl knoflík z pracovního pláště. Vzala jsem si krabičku se šitím, abych ho přišila zpět. Když jsem ji otevřela, vypadly z ní dvě cívky nití, které byly pevně zamotané do sebe. První, co mě napadlo, bylo, že nitě jednoduše přetrhnu – rozmotávání by mi totiž zabralo čas a nechtělo se mi s tím zdržovat.

V tu chvíli jsem si ale vzpomněla na článek z webu Minghui, kde se psalo, jak Mistr na místech, kde probíhaly stavební práce, nebo přímo na cestách neúnavně sbíral poházené hřebíky, třídil je a ukládal zpět do skladu.

Uvědomila jsem si, že bych měla nitě rozmotat. Vzala jsem do každé ruky jednu cívku a lehce s nimi ve vzduchu zatřásla. K mému úžasu se zamotané nitě samy oddělily. Vzápětí mi došlo, že jakmile jsem opustila své sobecké pohodlí a začala myslet na druhé a na správné nakládání s věcmi, Mistr mi díky této čisté myšlence ukázal nadpřirozenou pomoc. Cítila jsem, že Mistr stojí přímo vedle mě. Po celý zbytek odpoledne jsem byla nesmírně šťastná, přesně jako malé dítě.

Minulý podzim se v mé kanceláři rozbil okenní rám, takže okno nešlo pořádně zavřít. Někdy se samo otvíralo a rušilo mě při práci. Kolegyně se nabídla, že se na to podívá, než zavoláme údržbu. Pomáhala jsem jí a okno přidržovala. Pravděpodobně si nevšimla mé ruky a okno prudce přibouchla. Bolestí jsem vykřikla. Okamžitě ho znovu otevřela. Prostředníček mi silně krvácel. Chtěla se mi na zranění podívat, ale já ji s klidem ujistila, že je to v pořádku, a požádala ji, aby raději zavolala opraváře.

Ve chvíli, kdy mi prst přiskřípla, jsem jasně cítila, jako by mi ze srdce spadl nějaký těžký, chladný balvan. Koneček prostředníčku byl silně pohmožděný. Uvědomila jsem si, že mi Mistr prostřednictvím této nehody pomohl odstranit obrovské množství zášti a že většinu toho zranění vzal na sebe. Jinak by následky pro mou ruku byly velmi vážné.

O několik dní později si můj syn všiml, že mi zčernal nehet. Vyprávěla jsem mu, co se stalo, a on se mě zeptal, zda kolegyně ví, jak vážně mě zranila. Odpověděla jsem, že ne. Nechtěla jsem, aby si to vyčítala, protože to neudělala schválně. Sama jsem byla překvapená, že jsem vůči ní necítila ani špetku zášti, hněvu nebo pocitu křivdy. Naopak jsem plně brala ohled na její pocity. Naučila jsem se dívat na situace optikou Fa. Prst se mi úplně zahojil přibližně za dva měsíce.

Jsem Mistrovi nesmírně vděčná za to, že mě naučil principy Fa. Proměnily mě natolik, že dokážu myslet nejprve na pocity člověka, který mi způsobil bolest, a teprve potom na své vlastní. Přineslo mi to hluboké vnitřní štěstí. Právě v tom spočívá úžasná síla Falun Dafa.

Snažím se na ohleduplnost ke druhým pamatovat v každé situaci – ať už parkuji kolo, jedu autem po úzké silnici, nebo přecházím ulici. Jako praktikující musím dělat svému jménu čest a být dobrým příkladem pro ostatní.

(Příspěvek vybraný u příležitosti oslav Světového dne Falun Dafa 2026 na Minghui.org)