Pozoruhodné setkání

(Minghui.org) V roce 2022 jsme s manželkou, tchyní a dětmi jeli po dálnici do města, kde pracuji. Děti říkaly, že mají hlad. Tuto trasu znám velmi dobře a věděl jsem, že příští odpočívka je malá a nebude tam žádné jídlo. Kousek před námi byl sjezd z dálnice, a tak jsme se rozhodli sjet a najít nějakou restauraci.

Přestože jsem tuto dálnici dobře znal, tímto sjezdem jsem nikdy předtím nejel a netušil jsem, jak to v okolí vypadá. Jakmile jsme sjeli z dálnice, ocitli jsme se v pusté krajině. Po několika stech metrech asfaltová silnice přešla v opotřebovanou a nerovnou polní cestu. Chvíli jsem jezdil po okolí a podle uspořádání místa se zdálo, že tento sjezd kdysi vedl do malého městečka nebo větší vesnice. Cedule ukazovaly, že zde bývaly restaurace, holičství, supermarkety a další obchody, ale všechno bylo zavřené. Některé provozovny byly natolik zpustlé, že z nich dokonce opadala vstupní vrata. Pohled na kdysi živé vesnice, které dnes zejí prázdnotou, se za vlády Komunistické strany Číny (KS Číny) bohužel stal běžným jevem.

Na druhé straně se nacházela továrna. Protože moje práce spočívá v prodeji zařízení právě takovým podnikům, napadlo mě, že když už jsme sjeli z dálnice a stejně nebylo kde se najíst, mohl bych se zastavit a navštívit tohoto potenciálního zákazníka. U vrátnice jsem si krátce popovídal se starším vrátným. Nabídl mi telefonní číslo na vedení podniku. Po rozhovoru s vedením projevili o mé výrobky velký zájem a řekli, že pro mě někoho pošlou.

Zatímco jsem čekal, využil jsem příležitosti a začal staršímu vrátnému objasňovat pravdu o Falun Dafa. Povzbuzoval jsem ho, aby si pamatoval věty: „Falun Dafa je dobrý“ a „Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“. Starší muž se zvláštně usmál a řekl: „Mladý muži, vy mě chcete také přesvědčit? Moje druhá dcera praktikuje Falun Dafa a zastává vysokou funkci na městském úřadě. Každý rok o čínském Novém roce přijede domů a přemlouvá mě, abych vystoupil z KS Číny. Vždycky jsem to rozhodně odmítl, takže se o to nemusíte pokoušet ani vy.“

Byl jsem ohromen, když jsem slyšel o jeho rodinném zázemí, a ještě více mě překvapilo, že praktikující dokáže udržovat spravedlivé myšlenky i jednání na vedoucí pozici ve státní instituci. V minulosti jsem, kdykoli jsem narazil na někoho tak neústupného, jako byl tento starší pán, dál nenaléhal. Jen jsem dotyčnému připomněl, aby si vyslechl všechny strany a sám rozpoznal pravdu. Tentokrát jsem však cítil, že bych si měl tohoto předurčeného vztahu vážit a vysvětlit mu více.

Zeptal jsem se ho tedy: „Vaše dcera zastává vedoucí funkci. Proč ještě pořád pracujete tady jako vrátný?“

Odpověděl: „Nejsem zvyklý nic nedělat. Peníze, které si vydělám vlastní prací, mě těší mnohem víc než peníze, které bych dostával od svých dětí.“

Právě v té chvíli si pro mě přišel zaměstnanec, aby mě odvedl na technickou konzultaci. Během celého jednání jsem přemýšlel, proč ten starší muž dosud nevystoupil z KS Číny. Když jsem asi po hodině konzultaci dokončil a vycházel ven, náhle mě napadlo jediné slovo: „Tvář.“ Okamžitě jsem pochopil důvod. Protože mě ředitel doprovázel ven, nezastavil jsem se u vrátnice, jen jsem staršího pána zdvořile pozdravil a odešel k autu.

Celou situaci jsem probral s manželkou a tchyní, které jsou také praktikujícími. Původně jsem si říkal, že si se starším mužem znovu promluvím při příští návštěvě, ale manželka mi připomněla, že příště už třeba nebude mít službu. Přesto jsem váhal a chtěl jsem, aby šla tchyně se mnou. Myslel jsem si, že když jsou podobného věku, bude se jim spolu lépe mluvit. Tchyně však řekla: „Tohle je nejspíš tvůj předurčený vztah. Udržuj spravedlivé myšlenky a běž si s ním znovu promluvit.“

Zatímco manželka s tchyní zůstaly v autě a vysílaly spravedlivé myšlenky na mou podporu, vrátil jsem se k vrátnici. Starší muž měl zjevně radost, že mě znovu vidí, a zeptal se, jak dopadlo jednání s vedením. Po krátké konverzaci jsem přešel přímo k věci: „Pane, proč jste po všech těch letech stále ještě nevystoupil z KS Číny?“

Zavrtěl hlavou a řekl: „Vy se jen tak nevzdáte, že? Přečetl jsem si všechny vaše materiály. Mnohé z toho dává smysl, ale prostě nemohu vystoupit.“

Odpověděl jsem: „To, že jsme se dnes potkali, je předurčený vztah. Už jsem byl na odchodu, ale něco v srdci mi říkalo, že by nebylo správné odejít, a tak jsem se vrátil. Pravdu už znáte a víte, co je správné a co ne. Proč si to ještě jednou v klidu nepromyslet? Pokud se rozhodnete vystoupit, rád vám pomohu. Pokud ne, nebudu vás dál přesvědčovat. Dnes jsem vůbec neměl v plánu sjet z dálnice. Z dálky jsem si všiml vaší továrny, která souvisí s mou prací. Shodou mnoha okolností jsem přijel právě sem a setkal se právě s vámi. Kdyby chyběl jediný článek tohoto řetězce, naše cesty by se nikdy neprotnuly.“

Starší muž mlčel, ale bylo vidět, že vnitřně zápasí. Vzpomněl jsem si na myšlenku o „zachování tváře“, a tak jsem pokračoval: „Pane, mohu vám pomoci vystoupit. Nemusí se to nikdo dozvědět. Můžete použít pseudonym, který nebude znát nikdo z vaší rodiny. Božské bytosti vidí do lidského srdce.“

Když jsem domluvil, odpověděl: „Není třeba používat pseudonym. Dám vám své pravé jméno. Vystoupím z KS Číny svým jménem.“

Zapsal jsem si jeho jméno a řekl: „Pane, gratuluji vám. Udělal jste krok ke světlé a nadějné budoucnosti.“ Zasmál se, pevně mi stiskl ruku na rozloučenou a doprovodil mě ještě kus cesty.

Díky této zkušenosti jsem si uvědomil, že praktikující si musí vážit každého předurčeného vztahu. Mistr jistě zařídí, aby nám do cesty přišli lidé, které máme zachránit. Zároveň musíme dobře studovat Fa a pilně se kultivovat. Bez pomoci spolupraktikujících z mé rodiny bych možná promarnil příležitost pomoci tomuto staršímu muži, s nímž jsem měl předurčený vztah.