Obviňování druhých a dívání se do sebe

(Minghui.org) Protože Falun Dafa praktikovala celá moje rodina, seznámila jsem se s Dafa už v raném dětství. Kultivovat jsem začala ještě před rokem 1999 a během uplynulých 26 let jsem na své kultivační cestě prošla mnoha zkouškami a utrpením. V poslední době jsem prostřednictvím dívání se do sebe objevila několik problémů ve své kultivaci a ráda bych se o ně podělila se spolupraktikujícími.

V poslední době jsem si uvědomila, že jsem si po dlouhou dobu zvykla kritizovat a obviňovat lidi kolem sebe – především členy své rodiny – a přitom jsem byla přesvědčená, že mám pravdu a že je moje jednání oprávněné.

Moje dcera nyní navštěvuje druhý ročník nižší střední školy. Je inteligentní a laskavá, ale často jsem měla pocit, že jen chytře manipuluje situacemi. Proto jsem na ni někdy byla příliš přísná, dokonce jsem jí nadávala nebo ji bila.

Když se dnes ohlížím zpět, přemýšlím, zda za tím nebyla moje vlastní žárlivost. Nezáviděla jsem snad své dceři její nevinnost a moudrost? Nezneužívala jsem své postavení matky k potlačování její přirozenosti a nenutila ji jednat podle představ a návyků, které jsem si sama osvojila ve společnosti?

Když jsem tato slova psala, náhle se ve mně objevila myšlenka: „Jak bych mohla žárlit na vlastní dceru?“ Dnes si však uvědomuji, že žárlivost může být velmi skrytá, ukrývat se hluboko pod povrchem a projevovat se způsoby, které člověk vůbec neočekává.

Moje lidské představy mi namlouvaly, že jako matka mám vždy pravdu, že dcera mě musí poslouchat a že všechno, co dělám, je pro její budoucnost. Ve skutečnosti to však byla snaha řídit a určovat směr jejího života.

Když dnes pozoruji, jak moje dcera dospívá a pilně studuje, uvědomuji si, že její budoucnost vede Mistr. Už začala praktikovat Falun Dafa a je mladou spolupraktikující. Jako matka jí mohu poskytnout tu největší podporu tím, že ji budu držet za ruku, půjdu po cestě kultivace společně s ní a sama zůstanu pilná.

Můj syn letos nastoupil do prvního ročníku nižší střední školy. Už od dětství projevoval silný smysl pro spravedlnost a odpovědnost a také schopnost samostatně přemýšlet a rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Často jsem se ho snažila přimět k poslušnosti silou a tresty, ale nikdy to nepřijímal ani mě neposlouchal. Mnohem lépe reaguje na klidný a laskavý způsob jednání. Často jsem ho však vychovávala přísně a autoritativně. Myslela jsem si, že chlapce je třeba od útlého věku držet zkrátka, jinak bude později neovladatelný a nebude nikoho poslouchat.

Když se dnes ohlížím zpět, cítím, že jsem Mistra zklamala. Mistr mi tohoto mladého učedníka svěřil, ale mně chyběla trpělivost a nedokázala jsem ho správně vést. Přestože také studuje Fa, na jeho kultivační cestě se objevilo mnoho překážek.

Při hledání rovnováhy mezi rolí matky a spolupraktikující často zapomínám, že i on je mladým spolupraktikujícím.

Mistr řekl:

„Pravý život dítěte jste mu nedali vy a on má svoje místo původu, takže on je také nezávislá bytost. Vychovávejte je s rozumem.“ („Učení Fa a zodpovídání dotazů v Yanji“,Zhuan Falun Fajie (Vysvětlení Zákona Zhuan Falunu))

Uvědomila jsem si, že pokud moje nadávání a tělesné tresty bránily dítěti spatřit dobro Dafa a laskavost, kterou by měl praktikující ztělesňovat, a kvůli tomu mu znemožnily skutečně získat Fa, nesla bych za to obrovskou odpovědnost. Jak bych se potom mohla postavit před Mistra?

Moji rodiče jsou laskaví, velkorysí a poctiví lidé. Přesto jsem si po dlouhou dobu myslela, že jsem lepší než oni. Kdykoli jsem si všimla, že udělali nějakou chybu, ztrácela jsem trpělivost, křičela na ně a obviňovala je, místo abych s opravdovým soucitem přemýšlela o tom, co je pro ně nejlepší.

Ve skutečnosti jsou i moji rodiče praktikujícími, kteří se neustále mění a usilují o zlepšení. Protože se často věnují práci na poli, mají méně času na studium Fa. Soustředila jsem se však pouze na jejich nedostatky. Chyběla mi trpělivost i snášenlivost a nedokázala jsem s nimi klidně a laskavě hovořit.

Když se dnes ohlížím zpět, uvědomuji si, že jejich kultivační cesta je také vedena Mistrem. To, co skutečně potřebuji dělat, je dobře plnit své povinnosti dcery. Jak mi připomněli ostatní praktikující, měla bych je povzbuzovat k častějšímu studiu Fa a k posilování spravedlivých myšlenek a zároveň se dobře kultivovat sama.

Protože můj manžel Dafa neuznává, dlouhá léta jsem vůči němu chovala zášť. Měla jsem pocit, že už pro něj není žádná naděje. Kdykoli jsem byla s ním, cítila jsem, jak mou mysl ovládá obviňování a nenávist. Dívala jsem se na něj svrchu a mluvila s ním pohrdavě.

Jak jsem pokračovala ve studiu Fa, postupně jsem si uvědomila, že tato negativní látka není mým pravým já. Ze všech sil jsem se ji proto snažila odmítat a odstraňovat a nedovolit jí, aby mě ovládala. Místo toho jsem usilovala o to změnit sama sebe a jednat s manželem laskavě a soucitně.

Jak jsem se postupně měnila, začala jsem si všímat, že se mění i můj manžel. Tyto negativní pocity zášti a nenávisti jsou dnes stále slabší a slabší a v mé mysli i v mých dimenzích zaujímají stále méně místa.

Když jsem se dokázala zklidnit a podívat se do sebe, zjistila jsem, že lidé kolem mě jsou ve skutečnosti zrcadly, která odrážejí moje vlastní problémy. Všichni mi pomáhají kultivovat se a zlepšovat se.

Například když jsem viděla, že moje dítě všechno dělá pomalu a odkládá povinnosti, uvědomila jsem si, že stejný problém mám i já. Když jsem se příliš vměšovala do záležitostí druhých lidí a dokonce jsem si myslela, že jsem laskavý člověk, Mistr mi prostřednictvím slov mého manžela naznačoval, abych se méně vměšovala do záležitostí ostatních.

Dalším příkladem bylo, že když se u mě objevily myšlenky žádostivosti, syn i dcera mě často žádali, abych jim koupila nové oblečení, a dcera si dokonce našla přítele. Když jsem si však toto připoutání uvědomila, začala jsem ho odstraňovat a napravovat sama sebe. Později mi dcera sama řekla, že se s přítelem rozešla, a syn přestal každý den postávat před zrcadlem a přehnaně se zabývat svým vzhledem.

Začala jsem přemýšlet: „Každý člověk kolem mě, ať je to kdokoli, mi ve skutečnosti pomáhá kultivovat se a zlepšovat se. Jak bych je tedy mohla kritizovat nebo si na ně stěžovat? Kde je v tom všem můj soucit?“

Když jsem se zamyslela ještě hlouběji, uvědomila jsem si, že jsem se při jednání s druhými často stavěla nad ně. Tento postoj vycházel z hluboce zakořeněného pocitu nadřazenosti. Právě ten ve mně vyvolával sklon dívat se na ostatní svrchu a jednat povýšeně.

V důsledku toho jsem se místo toho, abych se soustředila na vlastní kultivaci a na dobré plnění tří věcí, které mají praktikující každý den dělat, zaměřovala na druhé. Zvykla jsem si hledat jejich chyby a snažila se měnit je, zatímco vlastní kultivaci jsem zanedbávala. Když se dnes ohlížím zpět, vidím, že jsem na své kultivační cestě v tomto ohledu udělala příliš mnoho chyb.

Uvědomila jsem si, že kdykoli mám pocit, že jsem lepší než ostatní, je to ve skutečnosti známka toho, že můj stav kultivace není dobrý. Je to velmi nebezpečný stav. Když jsem se začala poměřovat podle Fa, ještě jasněji jsem uviděla, jak mnoho se musím zlepšit. Stále se mi nedaří každý den vstávat brzy, abych dělala cvičení. Mám sklon zaspávat a stále mám připoutání ke strachu. Všech těchto připoutání a nedostatků se musím zbavit. Když mám tolik oblastí, ve kterých zaostávám, jak bych si ještě mohla myslet, že jsem lepší než druzí? Ve své kultivaci mám tolik práce, že si sotva mohu dovolit ztrácet čas. Jak bych tedy vůbec mohla mít čas kritizovat kohokoli jiného?

To, že mohu v tomto životě kultivovat Dafa, je skutečně tím největším požehnáním, jakého se mi mohlo dostat. Z celého srdce děkuji Mistrovi za jeho soucitnou záchranu. Stejně tak děkuji spolupraktikujícím, kteří mi trpělivě pomáhali a neustále mě povzbuzovali. Nikdy se na mě nedívali svrchu kvůli tomu, že se nekultivuji dost dobře. Naopak mě vždy povzbuzovali, abych více studovala Fa.

Vzhledem ke své omezené úrovni se může stát, že to, co jsem napsala, není ve všem správné. Upřímně prosím spolupraktikující, aby na případné nedostatky laskavě upozornili.