Můj manžel a dcera se změnili, když jsem se začala dívat do sebe

(Minghui.org) Praktikuji Falun Dafa více než dvacet let. Když se ohlížím za svou kultivační cestou, uvědomuji si, že jsem na mnohé zkoušky nahlížela lidskými představami a emocemi. Můj charakter se příliš nezlepšoval a zbytečně jsem přidělávala Mistrovi starosti.

Když jsem se uklidnila a zamyslela se nad tím, proč jsem si po všech těch letech nevedla dobře, uvědomila jsem si, že hlavním důvodem bylo nedostatečné studium Fa. Nejenže jsem Fa četla zřídka, ale ani při čtení jsem nebyla skutečně soustředěná. Jakmile jsem to pochopila, začala jsem se Fa učit nazpaměť a odříkávat jej z paměti, abych byla neustále ponořená ve Fa. Když pak nastaly problémy, dívala jsem se do sebe a odstraňovala mnoho připoutání, která by v mém srdci neměla existovat. Můj charakter se zlepšil a výrazně se projasnilo i mé kultivační prostředí.

Odstranění zášti a podezřívavosti vůči manželovi

Měla jsem pocit, že můj manžel má velmi dobrou povahu, a právě proto jsem si ho vzala. Náš vztah byl velmi pěkný. I když mezi námi občas vznikly drobné neshody, nijak to neovlivnilo naše hluboké city.

Často jsem si připadala šťastná. V dnešní době není snadné najít tak pečlivého, ohleduplného a spolehlivého partnera. Po narození dcery jsem onemocněla zánětem prsu a později i zánětem žaludku a refluxem žluči. Velmi jsem trpěla. Manžel mě obětavě vozil po lékařích a zároveň trpělivě snášel mou špatnou náladu. Protože mi bylo neustále zle, nedokázala jsem nic dělat, propadala jsem beznaději a veškerou svou frustraci si vybíjela na něm. Ve všem mi vycházel vstříc. Staral se o domácnost a neustále mě utěšoval. Kdykoli mě něco rozrušilo, propadla jsem vzteku. On však zůstával klidný a nikdy se na mě nezlobil, ať jsem se chovala jakkoli.

Poté, co jsem začala cvičit Falun Dafa, se naše role zničehonic obrátily. Kromě zaměstnání jsem musela zajišťovat celou domácnost, starat se o dítě i o starší členy rodiny. Manžel se každý den vracel domů pozdě, lehl si na postel a bez hnutí se díval do telefonu. Teprve když jsem dovařila a zavolala: „Večeře je hotová,“ přišel se najíst. Po jídle se opět okamžitě vrátil k telefonu. Někdy mě dokonce kritizoval. Zpočátku jsem si říkala: „Možná jsem mu z minulosti něco dlužila a teď mu ten dluh splácím.“ S touto myšlenkou jsem to nechávala být.

Protože jsem však byla nesmírně vytížená prací a nestačila jsem dostatečně studovat Fa, postupně jsem přestávala udržovat svůj charakter. Často jsem zapomínala, že jsem praktikující. Uvnitř jsem cítila nespravedlnost a potlačovaný hněv, ale navenek jsem nic neříkala. Po nějaké době jsem však vybuchla a prudce jsme se pohádali. Postupně jsem vůči němu začala chovat hlubokou zášť. Viděla jsem jen jeho nedostatky, a dokonce jsem litovala, že jsem si ho kdy vzala.

Jednoho odpoledne během pracovní doby mě manžel požádal, abych s ním šla do jeho kanceláře. Když jsme tam dorazili, šokovalo mě, co jsem uviděla. Jedna kolegyně z jeho oddělení, Ling, otevřela dveře kanceláře bez zaklepání, jen tak ramenem. Přestože jsme se znaly, vůbec mě nepozdravila. Jakmile manžel odemkl dveře, vešla drze za ním dovnitř. Došla k jeho stolu, vzala pero, podepsala nějaký formulář a spěšně odešla. Celé to působilo podivně uspěchaně a nepatřičně.

Lingino chování mě hluboce zasáhlo. Pomyslela jsem si: „Za koho se vůbec považuje?“ Můj manžel byl jejím nadřízeným. Měla přece slušně zaklepat a počkat na vyzvání. To, že otevřela dveře ramenem, působilo až příliš familiárně a nezdvořile. Jakmile vešla dovnitř, chovala se, jako by ta kancelář patřila jí.

Nedokázala jsem její chování přijmout, a tak jsem se manžela zeptala: „Proč se v tvé kanceláři chová tak drze a familiárně? Je taková vždycky?“

Manžel odpověděl: „Nevím. Možná má nějaké rodinné problémy.“

Jeho neurčité vysvětlení mě však vůbec neuklidnilo. Domů jsem se vracela plná hněvu. V hlavě se mi začaly promítat různé události z minulosti. Ling neměla v práci dobrou pověst. Slyšela jsem, že její bývalý manžel se znovu oženil a že ona sama rozbila jinou rodinu. Oblékala se vyzývavě podle poslední módy a mnoho lidí na pracovišti ji nemělo rádo. Přesto se zdálo, že ji můj manžel obdivuje. Když jel pracovně do jiného města s dalším kolegou, vzal s sebou právě ji. Často jsem viděla odkazy na články, které mu posílala textovými zprávami, i zábavná videa, která mu zasílala přes WeChat. To všechno ve mně vyvolávalo ještě větší zášť. Proč se vždy vracel domů tak pozdě? Proč doma s ničím nepomohl? Proč se na mě vždy díval svrchu? Najednou jsem měla pocit, jako bych se probudila ze zlého sna. „Tak proto to všechno je,“ pomyslela jsem si v duchu.

Byla jsem citově zcela zdrcená a hluboce zraněná. Cítila jsem se nesmírně ukřivděná, a dokonce mě napadlo, že bych Ling nejraději dala facku. Věděla jsem však, že jsem praktikující a nemohu jednat takovým způsobem. Když už jsem nedokázala svou vnitřní bolest ovládat, svěřila jsem se praktikující Feng. Je to starší spolupraktikující, která dříve koordinovala naši skupinu studia Fa. Poradila mi, abych se na celou věc podívala čistě z pohledu praktikujícího, více studovala Fa a dívala se do sebe. Řekla mi, že bych měla tuto situaci považovat za vzácnou příležitost ke zlepšení charakteru. Její klidná slova mě velmi povzbudila a utěšila. Uvědomila jsem si, že nic se neděje náhodou. Musela v mém srdci existovat připoutání, kterých bylo nutné se zbavit.

Donutila jsem se uklidnit, studovat Fa a prosila jsem Mistra o pomoc. Té noci se mi zdál velmi živý sen. Seděla jsem vedle velké jámy, zatímco manžel a Ling byli uvnitř a pomáhali mi hledat boty. Slovo „boty“ mi v čínštině svou výslovností připomnělo slovo „zlo“. Uvědomila jsem si, že v sobě musím mít skryté zlé věci. Začala jsem se bezpodmínečně dívat do sebe a objevila jsem silnou zášť, podezřívavost, žárlivost, soutěživost, povyšování se nad druhé a touhu ovládat ostatní. Zjistila jsem také, že jsem byla silně citově připoutaná ke svému manželovi. Chtěla jsem, aby mě neustále rozmazloval a stavěl mě do středu všeho dění. Když jsem tato špatná smýšlení rozpoznala, pevně jsem se rozhodla je důsledně odstranit.

Prodloužila jsem dobu, kterou jsem věnovala čtení Fa a učení se Fa nazpaměť, a usilovně jsem se snažila na tyto negativní věci nemyslet. Věděla jsem, že všechny tyto vnější problémy vyvolaly mé vlastní nečisté myšlenky. Veškerý čas jsem věnovala tomu, abych dobře dělala tři věci. Jak jsem se podle Fa napravovala, cítila jsem, že se všechno kolem mě zázračně mění. Můj vztah s manželem se stal opět harmonickým a uvědomila jsem si, že vůbec není takový, jakého jsem si ho ve své mysli vykreslovala. Začala jsem také znovu jasně vnímat, jak mu na mně záleží.

Jednoho dne šel manžel ke kadeřníkovi. Po dvou hodinách se však stále nevracel. „Jak může obyčejné stříhání trvat tak dlouho?“ začaly se ve mně znovu objevovat staré podezřívavé myšlenky. „Kam šel? Nešel náhodou za tou ženou?“ Okamžitě jsem se však zastavila: „Na co to myslím? To je špinavá, podezřívavá myšlenka. Nechci ji a nepřijímám ji.“ Přestala jsem přemýšlet negativně a okamžitě jsem propustila zášť, která se vůči němu začínala znovu vynořovat. Řekla jsem si, že se chci stát osvícenou bytostí a už se nenechám takovými malichernostmi vyvádět z vnitřního klidu.

Když nastal čas připravit večeři, přemýšlela jsem, co uvařit. Manžel měl moc rád kukuřičnou kaši, a tak jsem mu ji s láskou připravila. Když byla hotová, stále se nevracel. Mé srdce začalo být znovu neklidné. Chtěla jsem mu zavolat a vyčítavě se zeptat, kde je. Vzala jsem telefon do ruky, ale pak jsem ho zase položila. Pomyslela jsem si: „Nechci tuto nečistou, podezřívavou myšlenku. Budu pevně věřit, že manžel nedělá nic špatného.“

Po další půlhodině se konečně vrátil. S úsměvem mi řekl, že po návštěvě kadeřníka zašel do obchodního centra, aby mi udělal radost, a koupil mi pár bot a dvě vepřové nožičky. Řekla jsem: „To je skvělé, dcera přijede domů a vepřové nožičky má moc ráda.“ On však odpověděl: „Jestli bude chtít, koupím jí jindy další. Tyhle jsou speciálně pro tebe. Jednu si dáme hned k večeři.“ Byla jsem dojatá. Obvykle kupoval jídlo, které měl rád on sám. Nikdy by mě nenapadlo, že tentokrát koupí moje oblíbené jídlo.

Najednou jsem si s vděčností uvědomila, že když jsem ten den jednala podle vznešených požadavků Fa a udržela si pevný charakter, chování mého manžela bylo okamžitým povzbuzením od samotného Mistra. Děkuji Vám, Mistře!

Změna mého myšlení pomohla dceři vrátit se ke kultivaci

Moje dcera byla od dětství slabá a často nemocná. Často se nachladila, měla horečky a trpěla zápaly plic. Opakovaně musela dostávat infuze, někdy i déle než dvacet dní. Když jí byly tři roky, začala jsem praktikovat Dafa. Jak jsem se kultivovala, její zdravotní stav se zázračně zlepšil. Často jsem ji brala s sebou na studium Fa, rozdávání pravdu objasňujících materiálů a vylepování samolepek s informacemi o Dafa.

Jak dcera rostla, byla stále více zaneprázdněná školními úkoly a zkouškami a na studium Fa jí téměř nezbýval čas, zvláště po nástupu na druhý stupeň školy. Když pak nastoupila na vysokou školu, měla jsem pocit, že se od Dafa vzdálila ještě více. Když přijela domů na prázdniny, naléhala jsem na ni, aby studovala Fa. Každý den jsme spolu půl hodiny četly Zhuan Falun. Bylo však zřejmé, že její srdce v tom není. Dělala to jen proto, aby mi vyhověla.

Později si vytvořila silné připoutání k mobilnímu telefonu a nedokázala ho odložit. Ať jsem jí připomínala cokoli, nepřestala. Často jsem se na ni zlobila a kritizovala ji, ale bylo to k ničemu.

Minulý červenec, když se vrátila z vysoké školy domů, jsem s ní opět chtěla studovat Fa. Řekla však, že ji bolí hlava. Kvůli menstruaci několik dní proležela v posteli a prospala celé dny. Při každé menstruaci trpěla silnými bolestmi hlavy a spánkem se snažila bolest zmírnit. Bylo mi jí velmi líto. Jak se mohla dostat do takového stavu? Když jsem si vzpomněla, jak se mnou jako malá kultivovala a těšila se dobrému zdraví, opravdu mě to bolelo. Teď byla jako běžný člověk.

Uvědomila jsem si, že nesu odpovědnost za to, jak na tom dcera je. Objevila jsem své připoutání k ní. Neustále jsem si přála, aby byla zdravá a měla šťastný život, ale to byla obyčejná lidská citovost; každý člověk má svůj vlastní osud. Jak bych mohla řídit ten její? Pokaždé, když přijela domů, nutila jsem ji studovat Fa. Za tím se skrývala moje sobeckost. Chtěla jsem, aby díky studiu Fa získala ochranu Dafa a měla dobré zdraví i světlou budoucnost.

Jak sobecká myšlenka to byla! Využívala jsem Dafa. Uvědomila jsem si, že musím změnit své uvažování. Měla bych jí se soucitem pomoci skutečně získat Fa, kultivovat se a pochopit smysl života. Vysílala jsem spravedlivé myšlenky, abych odstranila všechny zlé faktory zasahující do její kultivace. Současně jsem se snažila odstranit kulturu Komunistické strany Číny ze svého vlastního myšlení. Přestala jsem s ní mluvit rozkazovačně a nátlakově. Místo toho jsem s ní hovořila klidně a laskavě a zeptala se jí, kdy by pro ni bylo vhodné studovat Fa a jak dlouho by chtěla studovat. S radostí odpověděla: „Poledne i večer jsou v pořádku.“ Dohodly jsme se, že budeme každý den studovat Fa v poledne a večer cvičit.

Dcera své slovo dodržela. Studovala Fa soustředěně a ke knihám Dafa přistupovala s velkou úctou. Také během večerních cvičení projevovala velké odhodlání. Když poprvé meditovala, vydržela sedět celou hodinu a já ji pochválila. Největší obavy měla z druhého cvičení. Cvičily jsme ho třicet minut a ona vytrvala. Přestože byla vyčerpaná, silně se potila a bolestí se mračila, vydržela a potom vypadala velmi šťastně.

O několik dní později mi řekla: „Mami, myslím, že cvičení opravdu fungují. Cítím se v těle velmi uvolněně.“ Odpověděla jsem: „Tak budeme pokračovat!“ Šťastně přikývla.

Poté mi řekla, že menstruační bolesti, které ji trápily celé roky, zmizely. Byla Mistrovi velmi vděčná. Doufala, že bude moci pokračovat v kultivaci, i když bude žít mimo domov.

Ještě jednou děkuji Mistrovi, že se nikdy nevzdal tak nehodné a nechápavé praktikující, jako jsem já! Mohu se jen snažit být pilnější, abych byla hodna Mistrova soucitu!

Články, v nichž praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí osobní vnímání autora v určitém období, vycházející z jeho aktuálního stavu kultivace. Jsou zveřejňovány v duchu vzájemného sdílení a společného zlepšování.