Překonat své já a zůstat pokorná

(Minghui.org) Falun Dafa praktikuji už téměř tři desetiletí. Nedávno jsem přijala novou výzvu: začala jsem připravovat právní dokumenty, abych pomohla nespravedlivě pronásledovaným praktikujícím a jejich rodinám domáhat se spravedlnosti. S pomocí vedoucího našeho týmu a praktikujících na Fóru spravedlnosti (iniciativě zaměřené na zvyšování povědomí o pronásledování) jsem získala právní znalosti a během tohoto procesu jsem se sama zlepšila.

Přijetí výzvy

Jedna praktikující mi předala vzkaz, že mě hledá místní koordinátorka a prosí mě, abych ji navštívila. Z té žádosti jsem cítila určité napětí, protože jsem se většinou držela stranou a s koordinátorkou jsem příliš často nepřicházela do styku. Přemýšlela jsem, proč se mnou potřebuje mluvit.

Když jsem dorazila, koordinátorka mi řekla: „Je tu jeden projekt, kde by se hodila pomoc s formálním psaním. Četla jsem tvé komentáře a vím, že na to máš schopnosti, proto jsem tě doporučila vedoucímu týmu, Tianovi. Je na cestě sem, aby se s námi setkal a projekt s tebou prošel.“

Tian mi o projektu řekl mnoho informací a seznámil mě s pokrokem, kterého tým dosáhl, i s výzvami, kterým v posledních několika letech čelil. „Co byste chtěli, abych dělala?“ zeptala jsem se.

„Pomáhala bys nám připravovat právní dokumenty,“ odpověděl. Moje bezprostřední reakce byla, že si nemyslím, že bych na to měla kvalifikaci – o právu jsem nic nevěděla a v tomto oboru jsem neměla žádné zkušenosti. Nemyslela jsem si, že se na tuto roli hodím, a tak jsem odmítla.

Tian klidně odpověděl: „Neříkej, že to nedokážeš. Tím by sis sama stanovila hranici. Jsme kultivující. Máme Mistra a Fa. Dokud se budeš snažit, dokážeš to a uděláš dobrou práci. Ani já jsem o tom všem zpočátku nic nevěděl. Na webu Minghui je fórum, kde se probírají nejrůznější témata. Jsou tam otázky a odpovědi, případové studie, vzory dokumentů a právní informace – cokoli si dokážeš představit. Na platformě se také můžeš spojit s právními odborníky a specialisty, kteří ti dají rady a návrhy ke konkrétním případům.“

Tian mi pomohl vidět dál než jen svá vlastní omezení a už jsem se necítila bezmocná. Pochopila jsem, jak mohou spolupraktikující překonávat překážky a postupovat krok za krokem vpřed. Už jsem se méně zdráhala nabídku přijmout – chtěla jsem se do projektu zapojit a přijmout výzvy spojené s využíváním právních prostředků k objasňování pravdy, k odporu proti pronásledování a k záchraně vnímajících bytostí.

Cestou domů se mi hlavou honily myšlenky. Cítila jsem velký tlak a neměla jsem jistotu, že dokážu odvést dobrou práci. Nechtěla jsem, aby můj nedostatek schopností ovlivnil projekt a brzdil ostatní. Moje mysl se stále vracela k tomu, co jsem Tianovi řekla na začátku: „Já to nedokážu.“ To byl už dlouho můj výchozí způsob uvažování – kdykoli jsem čelila něčemu náročnému a obtížnému, moje první myšlenka vždy byla: „Já to nedokážu.“

Pak jsem se ale rozhodla, že je čas tuto tendenci změnit. Jako praktikující musím překonat mentální bloky, které si sama vytvářím, i pasivní způsob uvažování. Jakmile jsem se o projektu dozvěděla, moje první reakce byla, že to nezvládnu. Není to snad vzdání se bez pokusu a zavření si všech možností? V kultivaci neexistují náhody – možná to uspořádal Mistr.

Připomněla jsem si: „Odteď už nesmíš říkat: ‚Já to nedokážu.‘ Podívej se na ty praktikující ve věku sedmdesáti a osmdesáti let. Naučili se používat počítač, aby mohli vyrábět informační materiály Dafa. S Mistrem a Fa se ničeho nebojím. Nemám jinou možnost než odvážně vykročit vpřed.“

Odhalení mého hluboce zakořeněného připoutání

První případ, na kterém jsem pracovala, se týkal pomoci starší praktikující Yang domáhat se spravedlnosti pro jejího manžela, který zemřel v důsledku mučení během věznění za praktikování Falun Dafa. Yang měla hojnost spravedlivých myšlenek. Osobně chodila do věznice i do dalších soudních a donucovacích orgánů, aby objasňovala pravdu o Dafa. Také telefonovala různým úřadům.

Tým se osobně sešel, aby probral způsoby, jak kontaktovat prokuraturu, která měla pravomoc nad věznicí, kde manžel Yang zemřel. Po setkání Tian s Yang sdílel to, co jsme probírali. Yang řekla, že si všechno nezapamatuje, a zeptala se, zda bych to mohla sepsat, aby se k tomu mohla později vrátit. Když jsem se ten večer vrátila domů, vypsala jsem vše, co jsme probrali, a poslala jsem to Yang e-mailem.

O několik dní později mi Tian poslal e-mail a požádal mě, abych seznam bodů přepracovala do formální Stížnosti. Kleslo mi srdce – nikdy jsem žádnou Stížnost neviděla a neměla jsem tušení, jak ji napsat. Musela bych udělat spoustu rešerší, abych ten seznam převedla do formálního textu, který by odpovídal pravidlům formátování, a prostě se mi do toho nechtělo. Odpověděla jsem Tianovi a navrhla jsem, abychom Stížnost vynechali.

Když jsem klikla na tlačítko odeslat, začala jsem o tom znovu přemýšlet. Zeptala jsem se sama sebe: „Proč zase říkáš ‚ne‘ a snažíš se vyhnout obtížným věcem? Neslíbila sis snad, že už to nebudeš dělat?“ Pro Tiana to byl jen jednoduchý návrh, ale za ním se skrývaly mé výmluvy, proč nechci dopis připravit. Můj tón byl navíc ostrý a nepřijatelný, a tak jsem otevřela složku „odeslané“ a e-mail smazala.

Teď už jsem neměla jinou možnost než se pustit do práce! Vytvořila jsem si účet na Fóru spravedlnosti na Minghui a vyhledala související témata. Našla jsem vzor Stížnosti, který sestavil jiný praktikující, a převzala jsem jeho formát. Dopis jsem připravila, upravila a poslala Tianovi. Následující den mi odpověděl a dal mi několik návrhů, jak ho zlepšit. Cítila jsem mírnou podrážděnost, ale věděla jsem, že se projevují moje představy a připoutání.

Uklidnila jsem mysl, rozebrala svou emocionální reakci a našla své připoutání k touze po uznání. Co je jádrem takového připoutání? Je to projev mé mentality předvádění se a neochoty ukázat tu stránku sebe sama, kterou jsem neschvalovala – stránku tvořenou studem a touhou schovat se před světem.

Tato mentalita však nebyla v souladu s Fa. Neodrážela Pravdivost. Snaha skrýt se a předvádění se jsou totiž dvě strany téže mince – právě touha předvádět se vede člověka k tomu, že chce něco jiného zakrýt. Teprve až odstraním své představy o dobrém a špatném, může se projevit má pravá povaha. Když jsem nakonec dospěla k tomuto závěru, mé srdce se opět uklidnilo.

Tian mi brzy řekl, že Yang několikrát volala na prokuraturu, ale nikoho se jí nepodařilo zastihnout. Poté zavolala starostovi města, kde se věznice nacházela, a zaměstnanci jí řekli, aby podala formální žádost, aby se mohli u prokuratury na případ dotázat. Proto mě Tian požádal, abych připravila Stížnost.

Tian poukázal na několik věcí, které bych mohla změnit. Zaprvé, právní dokumenty by měly mít jiný formát než článek o pronásledování zasílaný na web Minghui. Nejlepší je úplně odstranit otázky, zejména řečnické otázky. Navrhl, abych si to představila tak, jako bych seděla naproti cílovému čtenáři, a uvědomila si, že čím jednodušší a neutrálnější bude náš jazyk, tím vnímavější druhá strana bude. Neměli bychom se stavět do opozice vůči orgánům veřejné bezpečnosti, prokuratury a soudnictví. Měli bychom mít na paměti, že i když je to příležitost domáhat se spravedlnosti a čelit pronásledování, konečným cílem je objasnit pravdu a zachránit tyto úředníky.

Když jsem Tiana vyslechla, uvědomila jsem si, že řečnické otázky v dopise odrážely mé vlastní emoce v té době. Byla jsem příliš zapálená a nedokázala jsem si udržet neutrální tón. To byl můj nedostatek a musela jsem na něm pracovat.

Během dalšího setkání Tian poukázal na to, že bych se měla ze všech sil snažit dodržet formát Stížnosti, používat právní termíny a psát z pohledu právníka. Měl naprostou pravdu.

Byla jsem velmi vděčná Mistrovi i spolupraktikujícím. Měla jsem také štěstí, že jsem objevila svá hluboce zakořeněná připoutání a mohla změnit své uvažování. Vedli jsme příjemnou diskusi a dokázala jsem přijímat návrhy ostatních, aniž bych v sobě chovala zášť.

Uvědomila jsem si, že při práci s ostatními praktikujícími bych měla opustit svůj sebestředný způsob uvažování a zůstat pokorná. Kdykoli se cítím podrážděná kvůli zasahování vlastních představ, musím se dívat do sebe. Jen tak mohu dobře spolupracovat s ostatními a harmonizovat se s jedním tělem. A jen tak se mohu zlepšovat. Nemohu si dělat, co se mi zachce. To by mě jen dál drželo v omezeních sobectví.

Zveřejňování právních dokumentů na Fóru spravedlnosti

Když jsem se do projektu poprvé zapojila, nebylo mi dobře z toho, že jsem se musela Tiana ptát na všechno, s čím jsem se setkala. Kromě zaměstnání od devíti do pěti se účastnil poměrně mnoha projektů Dafa. Tým obvykle komunikoval e-mailem a osobně se setkával jen jednou za dva týdny. Poté, co s námi všemi projekt prošel, si Tian udělal čas, aby odpověděl na všechny otázky, které jsem měla k části, na níž jsem pracovala. Místo abych mu pomáhala, měla jsem pocit, že moje přítomnost v jeho týmu mu přidává práci.

Abych se rychle dostala na potřebnou úroveň, stáhla jsem si z Fóra spravedlnosti spoustu dokumentů. Pokud jsem přesto nenašla informace, které jsem hledala, poslala jsem přímou zprávu praktikujícím na platformě. Fórum je dostupné praktikujícím po celé Číně. Nedokážu si představit, kolik otázek každý den dostávají praktikující s právními znalostmi – musí být velmi zaneprázdnění. Většinu svých dotazů jsem považovala za „hloupé otázky“ a přemýšlela jsem, jestli je opravdu musím klást. U některých základních věcí jsem se však zasekla a nikdo v mém okolí mi nemohl pomoci.

Nakonec jsem překonala sama sebe a přestala se obávat, že budu vypadat „hloupě“. Když jsem něčemu nerozuměla, prostě jsem se zeptala a počítala s tím, že se mi praktikující na fóru ozvou, až budou mít čas. Překvapilo mě, že téměř vždy jsem dostala odpověď do 24 hodin. Velmi mi to pomohlo dál pokročit v psaní. Ať jsem narazila na jakýkoli problém, praktikující mi na otázky vždy trpělivě odpovídali.

Připojovali také odkazy na související informace, abych si mohla upevnit to, co jsem se naučila. Mezi našimi setkáními s Tianem mi pomáhali praktikující z fóra. Díky tomu jsem se učila rychleji a postupně si budovala důvěru v psaní právních dokumentů.

Když si praktikující s právními znalostmi přečetl stížnost, kterou jsem připravila loni, řekl, že jsem v kultivaci musela ujít dlouhou cestu, když jsem dokázala vytvořit tak podrobné právní dokumenty. Tento praktikující mě samozřejmě chtěl povzbudit, ale já vím, že přede mnou je ještě dlouhá cesta.

Nalezení nedostatku ve svém charakteru

Vždy jsem věřila, že zvládám krátké termíny, a považovala jsem za dobrou věc, že neodkládám práci na později. Když jsem však začala psát právní dokumenty, uvědomila jsem si, že tendence dokončovat úkoly rychle nevede vždy k nejlepším výsledkům.

Kdykoli mi byl přidělen nějaký úkol, hned jsem se do něj pustila a snažila se ho dokončit co nejrychleji, dokonce až do té míry, že jsem vynechávala studium Fa a cvičení. Chtít celou věc dokončit najednou je projev netrpělivosti. I když jsem často pracovala rychle, dělala jsem také mnoho chyb. Někdy jsem ani plně nepochopila všechny požadavky, než jsem začala. Později jsem pak zjistila, že jsem zadání špatně pochopila a promarnila čas. To způsobovalo zpoždění a skutečně to ukazovalo pravdivost rčení „práce kvapná málo platná“.

Uvědomila jsem si, že netrpělivost není správným stavem kultivujícího, a musela jsem ji napravit. Potřebovala jsem být neustále ve stavu „vyprázdnění mysli a správné dýchání“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun). Proto teď už vždy nespěchám, abych dokončila úkol, který mám právě před sebou.

Když se ohlédnu zpět, zapojení do projektu bylo Mistrovým uspořádáním, které mi mělo pomoci odstranit má hluboce zakořeněná připoutání. Byla tak skrytá, že bych si jich nevšimla, kdybych nemusela přicházet do styku se svým týmem a zažívat nepohodlí. Své představy a připoutání jsem si uvědomila až tehdy, když jsem procházela duševní trýzní. Nebýt takového uspořádání, neměla bych žádný způsob, jak svá připoutání a démonickou stránku rozpoznat.

Děkuji naší koordinátorce, že mě doporučila, vedoucímu našeho týmu Tianovi a členům týmu za jejich pomoc. Jsem také vděčná praktikujícím na fóru, že mě vedli a ukazovali mi správný směr.

Děkuji Mistru Li za soucitnou záchranu.