[Oslava Světového dne Falun Dafa] Můj život byl obnoven

(Minghui.org) Před více než 40 lety se během jediného měsíce můj život změnil z života energické a zdravé mladé ženy na život člověka, kterého každý den sužovala nevyléčitelná bolest. Postihla mě chronická a úporná nemoc a veškerá radost a vitalita, které jsem kdysi měla, zmizely. O více než deset let později byl můj život zcela obnoven. Co způsobulo tak dramatickou změnu? Je mi 69 let a Falun Dafa praktikuji téměř 30 let. Za tu dobu jsem zažila nespočet zázračných událostí.

Dramatická změna

Narodila jsem se na konci 50. let 20. století v odlehlém a chudém malém městě v Číně. Přestože byla moje rodina během mého dětství chudá, téměř nikdy jsem nebyla nemocná. I když jsem dostala nachlazení nebo horečku, jednoduše jsem to přestála a uzdravila se bez léků a bez návštěvy nemocnice.

V dospělosti jsem měla práci a rodinu, které mi moji vrstevníci záviděli. Manžel pracoval pro importně-exportní společnost a choval se ke mně s největší ohleduplností a péčí. Často cestoval služebně a vozil domů dárky, které u mých kolegů vždy vyvolávaly závist. Můj život byl klidný a bezstarostný.

Narození dcery přineslo do mého života radost, ale zároveň ho obrátilo vzhůru nohama.

Krátce po jejím narození k nám po celý den chodily návštěvy. Seděla jsem s nimi a dělala jim společnost. Na konci dne jsem byla tak vyčerpaná, že jsem měla pocit, jako by se mi rozlomila bedra. Od té chvíle jsem se už nedokázala sama posadit. Musela jsem se něčeho chytit, přitáhnout se nahoru a pak se o něco opřít, abych mohla krátce sedět. Byla jsem bezradná a zoufale jsem doufala, že se nějak vrátím ke svému dřívějšímu stavu. Netrvalo však dlouho a objevil se ještě vážnější problém.

Jedné noci jsem se ve spánku probudila celá zpocená studeným potem. Srdce mi bušilo úzkostí a měla jsem pocit, že se dusím. Vystrčila jsem ruce a nohy zpod přikrývky a znovu usnula. Náhle jsem v rukou a nohou pocítila něco jako elektrický šok. Ledový chlad jako by pronikal z konečků prstů a chodidel hluboko do kostí. Od té chvíle už moje ruce ani nohy nikdy nebyly teplé. Po porodu se u mě rozvinula revmatoidní artritida – chronické, vysilující a nevyléčitelné onemocnění. Protože jsem se vždy těšila pevnému zdraví, nedokázala jsem tuto skutečnost přijmout. Ležela jsem v posteli a plakala. Od té doby jsem měla neustále suché oči.

Bylo mi teprve něco přes dvacet let a nemohla jsem se smířit s tím, že takto budu žít po zbytek života. Začala jsem užívat různé léky a navštěvovat různé lékaře, ale nic nepomáhalo. Léky navíc způsobily, že jsem měla méně mateřského mléka, a celé tělo mi otékalo. Cítila jsem se beznadějně.

Tehdy jsme bydleli v přízemním domku bez vytápění. V zimních ránech bylo všechno, čeho jsem se dotkla, ledově studené. Při vaření jsem musela nosit rukavice. V létě jsem si do bot vkládala bavlněné vložky a během horkých nocí spala pod silnou vatovanou přikrývkou.

O deset let později jsme se přestěhovali do bytového domu. Životní podmínky byly lepší, ale můj zdravotní stav se zhoršil natolik, že i běžné domácí práce pro mě byly utrpením. Nedokázala jsem se předklonit, abych zametla podlahu. Když jsem sledovala televizi, musela jsem si do očí kapat kapky, abych zmírnila jejich suchost. Prostě jsem jen snášela každý další den a vlekla se životem krok za krokem.

Zlomový okamžik

Můj mladší bratr pracoval v okresním skladu obilí. Obilí se sklízí na podzim a skladuje během zimy, avšak v létě bývá práce málo, takže měl obvykle volno a hledal si nějaké přivýdělky. Jednoho roku se během tohoto volného období začal zajímat o qigong. Spolužák mu tehdy doporučil Falun Dafa, známý také jako Falun Gong.

Jednoho dne se bratr zmínil o pozoruhodných účincích této praxe a o tom, jak dokáže odstraňovat nemoci a upevňovat fyzické zdraví. Pomyslela jsem si: „Když říká, že je to dobré, podívám se na to také. Nemám přece co ztratit.“ Tato jednoduchá myšlenka se stala zlomovým okamžikem mého života.

Bylo kolem šesté hodiny večer 22. prosince 1997, když jsem zaklepala na dveře skromného přízemního domku s malým dvorkem. Uvítal mě laskavě vyhlížející muž kolem šedesáti let. Místnost byla plná lidí, kteří soustředěně sledovali video. Tiše jsem vstoupila a začala se dívat s nimi. Přednášející mi od prvního okamžiku připadal velmi povědomý, ale nedokázala jsem si vzpomenout, odkud ho znám. Když jsem zhlédla všech devět přednášek, pocítila jsem, že jejich obsah je nesmírně hluboký. Pomyslela jsem si: „Falun Gong je opravdu úžasný. Jen škoda, že začínám tak pozdě.“

Ani nevím jak, ale dlouhotrvající bolest v bedrech pojednou zmizela a mé ruce ani nohy už nebyly studené. Zažívala jsem obrovskou radost. Jednoho dne mě při sledování televize opět začalo trápit nepříjemné pálení suchých očí. Ze starého zvyku jsem sáhla po očních kapkách a aplikovala je. V tom mi však očima projela prudká, palčivá bolest. Bylo to, jako by mi je někdo polil pálivou chilli vodou. V mysli mi bleskla myšlenka: „Je možné, že se mi oči uzdravily díky praktikování Falun Dafa? Co když už žádné kapky nepotřebuji?“ Bolest v ten moment zcela ustala. Od té doby mě suché oči už nikdy netrápily a konečně jsem mohla žít jako zdravý člověk.

Poté, co jsem se vydala na cestu kultivace v Dafa, se mé tělo postupně zotavovalo a můj vzhled byl den od dne mladistvější. Kolegové v práci se mě překvapeně ptali: „Jak to děláš, že jsi tak omládla? Vždyť máš postavu jako mladá dívka.“ Přestože mi je dnes již téměř sedmdesát let, lidé mi hádají o dvacet let méně.

Dobré úmysly přinášejí zázraky

Ještě předtím, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, mi lékaři zjistili děložní myom. Doporučovali mi chirurgický zákrok, ale protože mi nádor nezpůsoboval žádné potíže, nevěnovala jsem tomu velkou pozornost. Krátce po zahájení praktikování jsem však náhle pocítila bolest v podbřišku, která neustále sílila. Jednoho dne jsem musela nalézt rychlou úlevu na toaletě. Jak jsem tam seděla, křeče v podbřišku dosáhly vrcholu. Vzápětí však bolest jako mávnutím proutku úplně zmizela. V míse jsem uviděla ležet kus tkáně, o něco větší než palec. Okamžitě mě napadlo, že se jednalo o onen děložní myom, který se sám oddělil a opustil mé tělo. Byl to skutečně neuvěřitelný zázrak.

Můj starší bratr žije na venkově. Mladší sestra si během novoročních svátků půjčila auto, abychom ho společně navštívily. V té době jsem praktikovala Falun Dafa necelý měsíc a náhle mě přepadlo silné nachlazení s úporným kašlem, vysokou horečkou a bolestí celého těla. Sehnat v té době vozidlo přitom bylo nesmírně obtížné. Sestra se mě proto s obavami zeptala, zda budu vůbec schopná cestovat. Odpověděla jsem jí s pevnou myslí: „Zítra budu v pořádku.“ A skutečně, následujícího rána jsem se probudila úplně zdravá.

Krátce poté, co jsem začala cvičit, začala z vany v bytě nad námi prosakovat voda a kapat přímo vedle naší vany. Brzy se z tohoto průsaku stal souvislý proud, který povážlivě promočil velkou část stropu. Postavila jsem na podlahu lavor, aby vodu zachycoval. Manžel byl odhodlaný okamžitě zajít za sousedy a důrazně je požádat, aby vanu nepoužívali, dokud závadu nenechají opravit.

V našem domě tehdy ale nebyla nepřetržitá dodávka vody; tekla pouze v určených hodinách. Každé rodině proto vana sloužila jako zásobárna vody na splachování a praní. Začala jsem manželovi domlouvat, aby se vžil do situace sousedů. Kdyby si nemohli uchovávat zásoby vody, znamenalo by to pro ně obrovské provizorium. Umístit pod kapající strop lavor mi přišlo jako schůdné řešení. A pak se stal téměř zázrak – kapání začalo samo od sebe slábnout, až nakonec úplně ustalo. Díky jediné nesobecké myšlence, kdy jsem upřednostnila potřeby druhých před vlastním pohodlím, se nám podařilo předejít nepříjemnému sousedskému konfliktu.

Manžel měl čtyři sestry a dva bratry. Když jejich rodiče zesnuli, zanechali po sobě dědictví ve výši několika desítek tisíc jüanů. Nejstarší švagrová, jakožto nejstarší sourozenec, převzala odpovědnost za spravedlivé rozdělení pozůstalosti. Peníze rozdělila rovným dílem mezi všechny sourozence, avšak sama si z úcty a skromnosti nevzala vůbec nic.

Můj muž byl přesto nespokojený. Měl pocit, že si zaslouží větší podíl, protože to byl právě on, kdo se o rodiče v nemoci nejvíce staral. Čím déle o tom po návratu domů přemýšlel, tím větší hněv v něm plál. Dokonce v horkokrevnosti prohlásil, že pokud k nám jeho nejstarší sestra ještě někdy přijde na návštěvu, nepustí ji ani přes práh.

Snažila jsem se ho upřímně uklidnit a řekla jsem mu: „Vždyť starat se o vlastní rodiče byla tvoje synovská povinnost – dali ti život a vychovali tě. Měl bys být vděčný za to, že jsi je mohl doprovodit na jejich poslední cestě, aniž by tě to stálo jediný jüan z vlastní kapsy. Tvoje sestra navíc projevila velký charakter; rozdělila peníze rovným dílem mezi všechny a sama si nenechala ani korunu. Neudělala nic špatného.“ Manžel se nad mými slovy zamyslel a hořkost vůči své nejstarší sestře ho brzy přešla.

Díky praktikování Falun Dafa se mi vrátilo nejen fyzické zdraví, ale od základu se proměnil i můj charakter. Když dnes čelím obtížným situacím, dokážu být mnohem tolerantnější a velkorysejší. Už v mysli nepropočítávám osobní zisky a ztráty. Snažím se v každodenním životě neustále řídit principy Dafa a na každou situaci se dívat z pohledu těch druhých. Právě v tom spočívá síla Dafa – síla Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.