(Minghui.org) Je mi 72 let a žiji na venkově. Vyrábím pravdu objasňující materiály, jako jsou letáky a DVD, které pak společně s místními praktikujícími rozdáváme v okolí.
Můj manžel mou kultivaci velmi podporuje. Kdykoli mě přijdou navštívit spolupraktikující a nejsem doma, pohostí je jídlem. Kdysi si pronajal půdu pro ořechový sad, ale nechtěl, abych tam pracovala, ani když měl práce nad hlavu. Ostatní praktikující proto občas žertovali, že jsem vlastně kultivující na plný úvazek.
Málokdy jsem sama utrácela peníze, o veškeré naše finance se staral manžel. Když jsem nějaké peníze potřebovala, prostě jsem ho požádala, takže jsem se nikdy v životě nenaučila řádně hospodařit. Nikdy by mě proto ani ve snu nenapadlo, že na stará kolena budu čelit hluboké finanční krizi.
Získali jsme velké bohatství a zase o něj přišli
Po odchodu do důchodu si manžel pronajal od vesnice další pozemky. Nemyslela jsem si tehdy, že je to dobrý nápad, ale nesnažila jsem se mu v tom nijak bránit. Věřila jsem, že každý člověk má svůj vlastní předurčený osud, a nechala jsem věci přirozeně plynout. Manžel vysadil ořešáky a investoval do nich velké množství úspor. Každý rok jsme museli vesnici platit pevný nájem ve výši 10 000 jüanů.
Bohužel, přibližně rok poté, co stromy začaly konečně plodit, cena vlašských ořechů na trhu prudce klesla. Ve stejném roce se však v naší oblasti začala stavět nová dálnice. Manžel obdržel za nucené vyvlastnění sadu státní náhradu ve výši 550 000 jüanů a dalších 80 000 jüanů za ostatní zabrané pozemky. Pro obyčejného vesničana to byla nepředstavitelná, obrovská částka. Manžel mi z toho tehdy dal pouze 1 000 jüanů, ale nepřikládala jsem tomu žádný význam, protože jsem praktikující.
Později se však manžel začal dovídat, že celé odškodnění nebylo spravedlivé. Podle platných předpisů měl od státu obdržet mnohem více. Tvrdil, že si značnou část náhrady vesničtí funkcionáři ponechali pro sebe, a byl odhodlaný je zažalovat. V zemi ovládané Komunistickou stranou Číny (KS Číny) si však úředníci navzájem kryjí záda. Manžel tuto skutečnost odmítal přijmout a dál naivně věřil v tamní soudní systém. Vesničtí funkcionáři si u soudu zaplatili falešného svědka a manžel spor prohrál. Odvolal se, ale prohrál znovu. Náklady na soudní spor a předchozí investice do sadu pohltily veškeré zbylé odškodnění, a navíc nám zůstaly obrovské dluhy, většinou z nevýhodných půjček s lichvářskými úroky.
Začínám spravovat naše finance
Manžel kvůli řešení sporů často cestoval a málokdy býval doma. Když se vrátil, byl sklíčený, propadal depresím a téměř nemluvil. Nakonec mi s pláčem přiznal, v jak katastrofální situaci se nacházíme. Zoufale se mě zeptal, zda bych nemohla požádat spolupraktikující o finanční půjčku, kterou bychom jim později poctivě splatili i s úroky.
Uvědomila jsem si, že manžel sice sám nepraktikuje, ale v posledních dvou letech musel snášet nepředstavitelný tlak a neúspěchy. Nebyla to přitom úplně jeho vina; skutečnou příčinou našeho rodinného neštěstí byla korupce funkcionářů KS Číny. Manžel navíc celým srdcem věřil, že Falun Dafa je dobrý. Jako jeho manželka jsem cítila povinnost pomoci mu toto těžké břemeno nést. Jako praktikující jsem nikdy neusilovala o bohatství, a tak pro mě bylo přirozené sdílet s ním tyto těžkosti.
Nezoufala jsem si ani si nestěžovala. Půjčila jsem si nejprve peníze od přátel a příbuzných. Když se o mé těžké situaci dozvěděli spolupraktikující, sami mi začali nabízet peníze. Ujišťovali mě, že mi plně důvěřují a nepotřebují ode mě dokonce ani žádný dlužní úpis. Byla jsem jejich nesmírnou dobrotou tak dojatá, že jsem se rozplakala. Věděla jsem však, že peníze spolupraktikujících jsou drahocenné a toto jsou mé rodinné dluhy, nikoli společná záležitost kultivace. Proto jsem trvala na standardním postupu a veškeré dlužní úpisy jsem pečlivě sepsala a podepsala. Z celého srdce děkuji místním praktikujícím za jejich nezištnou podporu v tomto temném období.
Potřebovali jsme dluhy splatit co nejrychleji. Převzala jsem proto pevnou kontrolu nad rodinným rozpočtem. Manželův důchod, mé sociální dávky a další drobné příjmy dohromady činily něco málo přes 2 000 jüanů měsíčně. Sestavila jsem přísný plán, abychom dokázali každý rok splatit více než 20 000 jüanů. Začali jsme snižováním životních nákladů. Za jídlo jsme neutráceli téměř nic, naším každodenním pokrmem byly obyčejné nudle s nakládanou zeleninou. Když spolupraktikující viděli, v jak skromných podmínkách žijeme, obětavě nám nosili čerstvou zeleninu ze svých zahrad a dávali nám oblečení i boty.
Věděla jsem však, že pouhá úspornost na splacení tak velkého dluhu stačit nebude. Vzhledem k rychlému postupu nápravy Fa jsem si upřímně přála vrátit peníze spolupraktujícím co nejdříve. Protože mé myšlenky byly čisté a v souladu s Fa, Mistr mi pomohl a vnukl mi skvělý nápad. V našem kraji se vlašské ořechy s černými skořápkami dříve jednoduše vyhazovaly jako zkažené. Požádala jsem manžela, aby je místo toho sbíral a nosil domů. Při poslechu nahrávek rádia Minghui jsem po večerech trpělivě rozbíjela skořápky a vybírala jádra. Přestože byly skořápky navenek černé, jádra uvnitř byla stále čistá a kvalitní. Posílala jsem je do místní lisovny oleje, kde z nich vyráběli výtečný ořechový olej, který jsme následně stáčeli do lahví a prodávali. V průběhu těch dvou let byly ceny jedlého oleje na trhu poměrně vysoké, což nám přineslo nečekaně dobrý příjem.
Měla jsem však v srdci jedno pevné přání: bez ohledu na to, jak těžký byl náš život, jak moc jsem byla zaneprázdněná nebo fyzicky unavená, musela jsem neustále dobře dělat tři věci, které jsou tou nejdůležitější součástí mého života. Nadále jsem si vyhrazovala čas na tisk a distribuci materiálů k objasňování pravdy, na cvičení a studium Fa. Také jsem nevynechávala naše týdenní skupinové studium Fa. Díky Mistrově pomoci vše probíhalo naprosto hladce.
Splácení půjček
Jednoho dne mi jedna praktikující řekla, že jistá soukromá podnikatelka naléhavě hledá kuchařku. Řekla mi: „Stačí vařit pouze dvě jídla denně a plat je 1 000 jüanů měsíčně. Pokud chceš, můžeš nastoupit hned zítra.“ Pomyslela jsem si, že tuto práci zvládnu a zároveň budu mít stále dostatek času na dělání tří věcí, takže jsem souhlasila.
Od ostatních žen jsem se však později dozvěděla, že dříve se na tomto místě platilo 2 000 jüanů za přípravu tří jídel denně. V mysli mi začalo hlodat lidské uvažování, že je nespravedlivé, aby za pouhé uvaření o jedno jídlo méně byl plat nižší o celou polovinu. Neuhlídala jsem si svůj charakter a s praktikující, která mi o té práci řekla, jsem se pohádala. Brzy mi však díky dívání se do sebe došlo, jak hluboce jsem chybovala, a upřímně jsem se jí omluvila.
V samotné práci se nakonec ukázalo, že stejně musím připravovat tři jídla denně, protože odpoledne bylo nutné chystat snídani na další den. Zaměstnavatelka byla nesmírně šetrná, tak jsem se jako praktikující snažila dívat na věci z její perspektivy. Věnovala jsem proto velké úsilí tomu, abych s ní vycházela v naprostém klidu a ohleduplnosti. Kuchyň i toaleta v objektu byly na začátku velmi zanedbané a špinavé a jejich důkladný úklid vyžadoval spoustu vody. Než jsem se do toho pustila, vždy jsem si s ní o spotřebě vody promluvila, abych předešla nedorozuměním. Vařila jsem přesně podle jejích specifických chutí a zvyklostí, při přípravě jídel jsem šetřila olejem a snažila se být při práci v domě co nejtišší. Během celého tohoto období jsem cítila, jak se můj charakter v tomto složitém prostředí neustále očišťuje.
Později jsem získala ještě další práci v jedné restauraci, kde byl plat rovněž 1 000 jüanů měsíčně. Byla jsem zvyklá pracovat pilně, a tak jsem hned druhý den zvládla veškeré povinnosti v kuchyni tak rychle, že jsem mohla odejít už v 11 hodin dopoledne. Měla jsem obrovskou vnitřní radost, protože jsem díky tomu stihla domů dorazit včas na polední vysílání spravedlivých myšlenek. Postupem času jsem své úkoly zvládala ještě rychleji, což mi umožňovalo vracet se domů dříve a plně se věnovat záležitostem souvisejícím s kultivací.
Majitelka restaurace si mé rychlosti brzy všimla a překvapeně se mě zeptala: „Pracujete opravdu neuvěřitelně rychle. Hospodaříte snad doma na vlastním velkém hospodářství, že jste tak zvyklá?“
Odpověděla jsem jí s úsměvem: „Mám v životě na práci mnohem důležitější věci.“
Když jsem jí později otevřeně řekla, že praktikuji Falun Dafa, utrousila zpočátku několik negativních poznámek ovlivněných lživou vládní propagandou. Začala jsem jí proto trpělivě a s laskavostí objasňovat pravdu. Přinesla jsem si do kuchyně MP3 přehrávač a během práce jsem pouštěla Mistrovy přednášky a nádherné písně Dafa. Protože jsme v kuchyni pracovaly samy dvě, měly jsme spoustu příležitostí k upřímným rozhovorům. Vysvětlila jsem jí podstatu Dafa a vyvrátila lži KS Číny. Pod vlivem těchto rozhovorů nakonec sama pochopila, že Dafa je dobrý, a s úlevou vystoupila z KS Číny. Přiznala se mi, že už v minulosti do schránky dostala letáky k objasňování pravdy, ale nikdy je nečetla, protože měla mysl zaslepenou honbou za penězi. Řekla jsem jí, že náš pracovní vztah vznikl právě proto, aby v tomto kritickém okamžiku historie mohla poznat pravdu o Dafa a zachránit se.
Podle původní dohody jsem měla v restauraci pouze připravovat zeleninu a dělat plněné knedlíčky. Protože jsem však práci zvládala extrémně rychle, majitelka mi postupně začala přidávat další úkoly, jako bylo porcování kuřat, příprava složitých surovin, míchání vajec a další těžká práce. Ať mi naložila cokoli, dělala jsem to bez jediného slůvka odporu a s ochotou, protože se v každodenním životě snažím kultivovat nesobeckost. Pouze jsem pracovala ještě usilovněji, abych stihla vše dokončit a vrátit se domů včas.
Když se o mé situaci dozvěděla má vnučka, bylo jí mě líto a namítala: „Babičko, pracuješ tam za dva, měla bys majitelku požádat o zvýšení platu.“
Trpělivě jsem jí vysvětlila, že mým cílem je potvrzovat Fa a chovat se jako člověk, který svými morálními hodnotami dalece přesahuje měřítka běžné společnosti. Z tohoto důvodu se nemohu nechat vést stejnými pohnutkami jako světské osoby.
Jednoho dne se z dlouhé pracovní cesty vrátil i manžel majitelky restaurace. Využila jsem této vzácné příležitosti, objasnila mu pravdu o Dafa a pomohla mu vystoupit z KS Číny. Krátce poté jsem z této práce odešla, protože jsem v srdci cítila, že moje poslání na tomto místě bylo úspěšně naplněno. Naše rodinné dluhy už byly navíc téměř splaceny a mě čekala naléhavější práce na záchraně vnímajících bytostí.
Závěr
Jedině díky tomu, že praktikuji Falun Dafa, jsem dokázala zůstat naprosto klidná a vyrovnaná, když k nám obrovské bohatství náhle přišlo a zase v mžiku odešlo. Pro běžného člověka by taková ztráta znamenala psychické zhroucení. Mé chování v této těžké zkoušce ukázalo mým blízkým i lidem v okolí neobyčejnou sílu Dafa. Žila jsem sice nesmírně prostým a skromným životem, přesto jsem si uchovala vnitřní mír, dobrou náladu a optimismus, protože jsem měla Dafa neustále v srdci. Upřímně děkuji Mistrovi. Děkuji také všem spolupraktikujícím za jejich pomoc.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
