[Oslava Světového dne Falun Dafa] Od ženy v domácnosti k vysokoškolské učitelce

(Minghui.org) S praktikováním Falun Dafa jsem začala v roce 1998 a zúčastnila jsem se velké akce, při níž se mnoho praktikujících společně shromáždilo ke cvičení a představování Falun Dafa veřejnosti. Každé ráno jsme cvičení prováděli v parku a bylo to opravdu nádherné období.

V roce 1999 jsem absolvovala univerzitu a šest měsíců jsem pracovala, než jsem kvůli pronásledování Falun Dafa přišla o zaměstnání. Více než dvacet let jsem neměla stálou práci. Pracovala jsem v různých odvětvích, ale nikdy se mi nepodařilo zůstat v jednom zaměstnání déle než rok. Později jsem pečovala o stárnoucí rodiče a své dítě a stala se ze mě žena v domácnosti.

Minulý rok mě jedna přítelkyně povzbudila, abych se ucházela o místo učitelky na univerzitě. Řekla mi, že zatím nesplňuji požadované kvalifikace, ale mohla bych absolvovat potřebné kurzy a kvalifikaci získat. Měla jsem velkou radost, ale zároveň i obavy. Začala jsem připravovat svůj životopis, ale narazila jsem na mnoho překážek.

Životopis, počítač a základní dovednosti

Neměla jsem notebook. Pronajímala jsem si byt poblíž školy svého dítěte. Žádní další členové rodiny nebyli ve stejném městě. Naštěstí měl byt připojení k internetu. Sehnala jsem starý notebook, ale některé klávesy byly nefunkční. Plastové části kolem obrazovky a klávesnice byly stářím křehké a rozpadaly se. Přestože byl počítač dvacet let starý, hlavní součásti byly stále použitelné.

Problém byl v tom, že jsem se příliš nevyznala v počítačích, televizích, mobilních telefonech ani internetu. Počítač jsem používala jen zřídka. Když mi přítelkyně řekla, abych si stáhla aplikaci a poslala jí životopis a vyplněné formuláře, úplně jsem nerozuměla, co tím myslí. Nevěděla jsem, jak stahovat programy ani jak používat online platformu. Zatímco ostatním by to zabralo několik minut, já nad tím strávila celé odpoledne. Přítelkyně mě krok za krokem učila pracovat s počítačem. Nepoužívala jsem program WPS a nevěděla jsem ani, jak dokument uložit. Pokazila jsem formátování. Nakonec jsem dokumenty odeslala a požádala univerzitní učitelku, aby mi pomohla s konečnou úpravou formátu.

Pracovala jsem v různých oborech a získala řadu certifikátů. Poslala jsem je přítelkyni. Potěšilo ji, že jsem absolvovala mnoho kurzů psychologie, které mohly vyvážit mé nedostatky v práci s počítačem.

Po odeslání životopisu jsem univerzitu navštívila a zjistila, že stát se vysokoškolskou učitelkou není jednoduché, zvláště pro někoho, kdo nemá pedagogické vzdělání. Nejprve jsem musela složit zkoušku z mandarínské čínštiny. Poté bylo nutné absolvovat přednástupní školení, které jsem úspěšně dokončila. Následovala ukázková výuka. Dále jsem musela získat jeden rok pedagogické praxe a projít hodnocením, než bych vůbec mohla požádat o kvalifikaci vysokoškolského učitele. Vůbec jsem nerozuměla tomu, co jednotlivé kroky znamenají, takže jsem se ani nestihla bát. Věděla jsem jen, že musím řešit jeden problém po druhém.

Na internetu jsem si vyhledala informace o jazykové zkoušce. Algoritmus mi doporučil vzdělávací organizaci, která pomáhala s registrací ke zkoušce. Nebylo to drahé a navíc poskytovala databázi zkušebních otázek. To mohlo můj problém vyřešit, a tak jsem se přihlásila na termín o týden později.

Místo konání zkoušky jsem znala. Zjistila jsem, že většina účastníků jsou univerzitní studenti a všichni dostali informační brožuru. Uvědomila jsem si, že jsem se mohla přihlásit sama a pracovní sešit si koupit online, čímž bych ušetřila peníze. Školicí organizace tuto informaci zatajila. Měla jsem pocit, že mě podvedli, a cítila jsem se nesvá. Pomyslela jsem si: „Důležité je zkoušku složit. Když ji neudělám, budu to brát jako zkušenost a nic neztratím.“ Když byly o měsíc později zveřejněny výsledky, zkoušku jsem úspěšně složila.

Školení, studium a tlak skutečného života

Během letních prázdnin jsem musela absolvovat školení. Celkem šlo o šest kurzů. Dva probíhaly prezenčně a končily zkouškou. Čtyři byly online a zahrnovaly vypracování úkolů.

Mé dítě právě dokončilo střední školu, a tak jsme se přestěhovali zpět do rodného města. Nebylo tam internetové připojení. Můj starý notebook se nedokázal připojit k hotspotu mobilního telefonu, a tak jsem s dítětem chodila k přítelkyni domů využívat její internetové připojení.

Vypracovávání úkolů na mě vyvíjelo velký tlak. Nevěděla jsem, jak používat umělou inteligenci k psaní textů. Ani moje přítelkyně to neuměla. Chtěla jsem úkoly zpracovávat sama místo využívání umělé inteligence. Pozorně jsem poslouchala přednášky a získávala znalosti v oblastech, které mi byly dosud neznámé. Věděla jsem, že pokud chci svou práci vykonávat dobře, musím si rychle rozšířit znalosti a vše dělat poctivě a důkladně. Po několika nocích strávených ponocováním jsem online kurzy dokončila.

Doma se mezitím odehrálo několik důležitých událostí. Mé dítě dokončilo přijímací zkoušky na vysokou školu, čekalo na výsledky a začalo podávat přihlášky podle svých preferencí. Veškerý volný čas jsem využívala k účasti na školeních. Když jsem si konečně mohla na chvíli odpočinout, dozvěděla jsem se, že byli zatčeni někteří praktikující. Nevěděli jsme, kde se nacházejí. Byla to smutná zpráva. Přestože moje dítě dosáhlo výborných výsledků a bylo přijato na prestižní univerzitu, cítila jsem se sklesle. Do té doby už navíc velká část prázdnin uplynula.

Poté, co jsem dítě odvezla na univerzitu, začala jsem se připravovat na zkoušky z prezenčních kurzů. Zkoušky se měly konat za dva týdny. Musela jsem přečíst velké množství knih. Otázky vyučujících byly složité a v knihách na ně nebyly žádné hotové odpovědi. Bylo nutné látku skutečně pochopit a studovat systematicky, ale na to jsem neměla dost času. Zkoušela jsem hledat odpovědi pomocí umělé inteligence, ale její odpovědi byly šablonovité a nekvalitní. Téměř jsem si je nedokázala zapamatovat. Příprava postupovala pomalu a jen stěží jsem zvládala svou rostoucí úzkost. Cítila jsem se bezmocná. Dokonce jsem uvažovala o tom, že to vzdám.

Průlom

Poslala jsem textovou zprávu jedné kolegyni, která měla skládat zkoušky společně se mnou, a zeptala se jí, jak pokračuje s přípravou. Odpověděla mi, že sice studuje, ale nedokáže si vůbec nic zapamatovat. Jakmile otevře knihy, okamžitě na ni padá spánek, a proto už přemýšlí o jiných možnostech. Poslala mi materiály, které si nachystala – byla to však jen kompletní verze vygenerovaná umělou inteligencí. Není divu, že si z ní nic nepamatovala. Poté, co jsem si uspořádala vlastní poznámky, poslala jsem jí svou verzi.

Cítila jsem, že takto dál pokračovat nemohu. Jako praktikující mám principy Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti hluboce vryté do srdce. Neměla bych vůbec uvažovat o tom, že budu dělat věci, které se k praktikujícímu nehodí. Pokud by to nebyla zkouška s otevřenou knihou, musela jsem na otázky odpovědět čistě vlastními silami. Jenže času už zbývalo málo.

Vymyslela jsem si tedy vlastní způsob. V tak krátké době jsem zkrátka nemohla projít veškerý obsah. Dvacet procent látky jsem zcela vynechala a ke každé zbývající otázce jsem si zapamatovala zkrácenou verzi odpovědi. Další pasáže, které se obtížně učily nazpaměť, jsem ještě více zjednodušila. Složitý text jsem převedla do srozumitelného, běžného jazyka, zestručnila jej do krátkých bodů, zapsala si je do sešitu a učila se je zpaměti. Přesto stále zbývalo mnoho obsahu, který jsem v hlavě neudržela.

Několik dní jsem věnovala uspořádání poznámek a postupně jsem začala získávat větší jistotu. Když jsem telefonovala manželovi, řekl mi: „Nevytvářej na sebe takový tlak. I kdybys neuspěla, je to snad tak velký problém?“

To mě překvapilo. O neúspěchu jsem totiž nikdy neuvažovala. Když se pro něco rozhodnu, musím udělat vše, co je v mých silách. Chvíli jsem váhala a pak odpověděla: „Když neuspěji, mohu sice skládat opravnou zkoušku, ale připadala bych si zahanbeně.“ Po tomto rozhovoru se mi však ulevilo. Uvědomila jsem si, že pokud se nebudu zatěžovat lpěním na slávě a osobním prospěchu, budu se cítit mnohem uvolněněji.

Vytrvalost navzdory rodinné situaci

Když jsem se ocitla v závěrečné, nejnáročnější fázi přípravy na zkoušky, syn náhle ukončil zaměstnání a vrátil se domů. Oznámil, že se chce připravovat na jazykovou zkoušku, protože touží odejít studovat do zahraničí – do země, se kterou však jeho otec zásadně nesouhlasil. Manžel prohlásil, že mu v takovém případě přestane poskytovat jakoukoli finanční podporu, a přísně zakázal i mně, abych synovi dávala nějaké peníze.

Ocitla jsem se mezi dvěma mlýnskými kameny a cítila se bezmocná. Tolik jsem si přála, aby se syn vrátil až po mých zkouškách! Jenže realita byla jiná; nyní jsem musela denně vařit tři jídla, prát, uklízet a zároveň emočně řešit tuto napjatou situaci. Přitom všem bylo nezbytné zachovat si klidnou mysl a plně se soustředit na přípravu.

Kupodivu jsem dokázala zůstat naprosto klidná. Je tak neocenitelné být praktikující Falun Dafa. Dokázala jsem se oprostit od vnějšího zasahování a vidět celou situaci s jasnou hlavou. Věděla jsem, že tato schopnost je velkou moudrostí, kterou mi Falun Dafa propůjčil.

Výsledky zkoušek

Dva týdny uběhly velmi rychle. Když jsem dostala zadání obou zkoušek, byla jsem ohromena učiteli, kteří otázky připravovali. Ani jedna z nich nepatřila mezi ty, na které jsme se chystali. Mnoho nepřímých otázek vyžadovalo promyšlené a hlubší odpovědi. Pokud však člověk pozorně poslouchal přednášky a poctivě studoval, mohl na ně odpovědět.

Většina účastníků zkoušek byla mladá, měla vysokou kvalifikaci a vystudovala pedagogiku. Po zveřejnění výsledků museli někteří z nich skládat opravné zkoušky.

V obou zkouškách jsem dosáhla vysokého hodnocení. Věděla jsem, že mi moudrost poskytl Dafa. Uvědomila jsem si, že to byla síla a moudrost praktikujícího, které se zásadně liší od chytrosti běžného člověka.

Příprava na ukázkovou výuku

Poté, co jsem složila zkoušky, mi zavolal univerzitní koordinátor. Zeptal se mě, zda bych mohla převzít výuku početné skupiny studentů v jednom odborném předmětu. Současný vyučující neměl dostatek zkušeností a bylo potřeba ho nahradit. Tento předmět spadal do mého oboru. Souhlasila jsem, že následující den předvedu ukázkovou výuku.

Nevěděla jsem však, jak dlouho má ukázková hodina trvat ani jaké téma mám vyučovat. Materiály byly uložené na univerzitě, a tak jsem se rozhodla ještě ten den si je vyzvednout. Bydlela jsem daleko od univerzity. Nechtěla jsem utrácet za taxi, a proto jsem jela autobusem.

Moje přítelkyně se dozvěděla, že budu mít ukázkovou výuku, a čekala na mě. Řekla mi, že koordinátor považoval termín za příliš narychlo stanovený, a proto souhlasil s několikadenním odkladem. Jiní zkušení vyučující totiž potřebovali na přípravu alespoň týden, zatímco jsem o ukázkové výuce nevěděla vůbec nic.

Odpověděla jsem jí, že mi koordinátor odklad skutečně nabídl, ale nepovažovala jsem za správné výuku odkládat. Koordinátor mi chtěl dát příležitost vyzkoušet to už následující den. Pokud bych neuspěla, stále by měl dostatek času požádat o pomoc jiné učitele. Času bylo opravdu málo.

Přítelkyně mě odvedla do své kanceláře a začala mě narychlo školit. Každé povolání má však svá specifika. Byla čím dál nervóznější, protože nevěděla, jak mi pomoci, a navrhla mi, abych si na platformě Bilibili našla videa o vedení výuky.

Zeptala jsem se jí, co je to Bilibili. Zůstala beze slov. Byla zoufalá snad ještě víc než já. Pomohla mi stáhnout aplikaci a odpověděla na nejdůležitější otázky. Vysvětlila mi, že ukázková výuka spočívá v tom, že se běžná hodinová přednáška zkrátí do prezentace trvající deset až patnáct minut. Měla by obsahovat úvod, hlavní téma, klíčový obsah, shrnutí a domácí úkol. Zvlášť zdůraznila, že je třeba komunikovat se studenty. Opakovaně mi radila, abych si na Bilibili našla vhodná videa a řídila se jimi. Tvrdila, že tam najdu všechno.

Za taxi jsem nakonec utratila několik desítek jüanů a domů jsem dorazila až kolem deváté večer. Rychle jsem se najedla, uklidnila se a otevřela mobilní telefon, abych si vyhledala videa. K mému překvapení jsem však nenašla žádné, které by odpovídalo obsahu mého předmětu. Obrátila jsem se tedy ke knihám, ale nevěděla jsem, kde začít. V tu chvíli mi stoupl krevní tlak a začala jsem se třást. Ocitla jsem se ve velmi obtížné situaci a měla jsem pocit, jako bych byla uprostřed bouře.

Naštěstí jsem našla video vysvětlující, jak správně vědecky a přirozeně vést ukázkovou výuku. Měla jsem pocit, že vše bylo uspořádáno. Ve videu zazněla jedna velmi důležitá rada: být pružná a přirozená, nikoli strnulá, a neodříkávat mechanicky naučený obsah.

Dokončení přípravy na ukázkovou výuku

Pochopila jsem, že metoda, kterou navrhovala moje přítelkyně, není příliš praktická. Byla už půlnoc a musela jsem si najít vlastní způsob. Rychle jsem vybrala jednodušší téma.

Vytáhla jsem svůj starý notebook a začala připravovat prezentaci v PowerPointu. Chtěla jsem zvolit vhodnou základní barvu a celkový vzhled. Počítač však nereagoval tak, jak jsem potřebovala. Než jsem stihla pochopit, co právě dělám, už jsem byla o krok dál. Nakonec jsem našla jednoduché řešení. Nechala jsem zkopírovat několik prázdných snímků a začala si připravovat poznámky.

Tou dobou už bylo po půlnoci. Rychle jsem si v hlavě vytvořila osnovu a připravila několik jednoduchých snímků. Když jsem skončila, byla už jedna hodina ráno. Rozbolela mě hlava. Řekla jsem si, že se musím alespoň trochu vyspat.

Jakmile jsem si lehla, mysl se mi rozběhla naplno. Tohle bych měla vysvětlit takto, tamto zase jinak. Nedokázala jsem přestat přemýšlet. Ze všech sil jsem se snažila vyprázdnit mysl a na nic nemyslet. Tělo bylo unavené, ale mysl zůstávala velmi aktivní. Poprvé v životě jsem probděla celou noc.

Nervózní, ale soustředěná: příprava na ukázkovou výuku

Druhý den ráno jsem dostala průjem. Několikrát jsem musela na toaletu. Něco takového se mi ještě nikdy nestalo. Byla jsem tak nervózní, že se to projevilo i fyzicky. Věděla jsem však, že musím zůstat soustředěná a nenechat se ničím rozptylovat.

Požádala jsem syna, aby se postaral o svá tři denní jídla, protože jsem potřebovala nacvičovat ukázkovou výuku. Nahrála jsem si své vystoupení a zkrátila ho na deset minut, abych nepřekročila stanovený časový limit. Než jsem odešla z domu, několikrát jsem si vše procvičila.

Univerzita byla od mého bydliště daleko a cestu jsem neznala. Když jsem dorazila, zjistila jsem, že každý kandidát vyučuje jiný předmět. Svou ukázkovou výuku jsem přednášela před doktorandy. Po skončení prezentací kladli vedoucí představitelé univerzity otázky.

Jednu otázku položili všem: „Jak byste do své výuky začlenila ideologickou a politickou výchovu?“

Nevěděla jsem, jak odpovědět. Netušila jsem, co přesně ideologická a politická výchova v pojetí úřadů znamená. Předchozí kandidáti na tuto otázku neodpovídali podrobně a já tomu příliš nerozuměla. Odhadovala jsem však, že to musí v širším smyslu souviset s morálním charakterem. Studenty je přece třeba vychovávat nejen jako odborníky, ale také jako lidi s pevnými morálními hodnotami.

Řekla jsem si, že se musím plně uvolnit, zachovat si spravedlivé myšlenky a nechat věci přirozeně plynout.

Sdílení vlastních myšlenek

Byla jsem požádána, abych svou ukázkovou výuku předvedla dříve, protože učitel přede mnou neměl připravený USB disk. Když jsem stanula za řečnickým pultem, byla jsem zcela klidná.

Neoslovila jsem přítomné slovy „Dobrý den, studenti“, jak to udělali předchozí učitelé. Byli to vedoucí představitelé univerzity, a nemohla jsem je přece oslovovat jako studenty. Zároveň jsem neřekla ani „Dobrý den, vedoucí“, protože by to naznačovalo, že lidé na pódiu a mimo něj nejsou na stejné úrovni. Řekla jsem jednoduše: „Dobrý den všem!“

Poté jsem promítla několik snímků v PowerPointu. Na tabuli jsem nic nepsala. Prostě jsem mluvila. Během deseti minut jsem prošla celý obsah, včetně hlavních témat, souvislostí i vlastních zkušeností. Viděla jsem, že mě všichni pozorně poslouchají.

Položila jsem několik otázek. Všichni se nad nimi zamysleli a někteří odpovídali. Některé otázky mě napadly přímo na místě, když jsem si uvědomila, že vedoucí představitelé univerzity jsou starší lidé. Pokládala jsem tedy otázky, které podle mě mohly být jejich životním zkušenostem blízké.

Když přišla řeč na ideologickou a politickou výchovu, řekla jsem: „Tomuto tématu se určitě budu věnovat. Jeden podnikatel řekl, že pokud chcete vybudovat podnik, musíte být nejprve čestným člověkem. Já bych řekla, že pokud chcete být učitelem, musíte být nejprve čestným člověkem. Když se člověk nechová správně a poctivě, daleko se nedostane.“

Uvedla jsem několik příkladů. Všichni napjatě poslouchali, protože to, o čem jsem mluvila, se zásadně lišilo od vystoupení ostatních učitelů. Ukázkovou výuku jsem úspěšně zvládla. Později mi bylo řečeno, že celkové zaměření mé prezentace nebylo z pohledu zavedených šablon správné. Když mi jeden z vedoucích vysvětlil, v čem spočívala chyba, pochopila jsem svůj omyl.

Hledání vlastního stylu výuky

O několik dní později jsem začala učit velkou skupinu studentů. Než jsem však mohla zahájit výuku, musela jsem připravit plán výuky a doplnit některé materiály, které se během hodin přímo neprobíraly. Bylo také nutné podrobně připravit jednotlivé lekce.

Nikdy předtím jsem plán výuky neviděla. Věděla jsem, že tentokrát mi nikdo nepomůže. Řídila jsem se předepsaným formátem a vytvořila plán podle vlastního chápání. Myslela jsem si, že studenti by si z každé hodiny měli odnést něco hodnotného a získat užitečné znalosti. Moje výuka měla být praktická, plná smysluplného obsahu a zároveň zajímavá, aby studenti chodili na hodiny rádi.

Nevěděla jsem, jak přesně probíhá běžná výuka na univerzitě. Bylo mi řečeno, že si vše mohu uspořádat sama. Navrhla jsem proto celý předmět podle svých vlastních představ. Zjistila jsem, že je to mnohem jednodušší, než jsem očekávala. Odevzdala jsem své plány výuky a nikdo k ním neměl žádné připomínky.

Netušila jsem však, že se mělo jednat převážně o teoretický předmět. Navrhla jsem jej jako prakticky zaměřený kurz a tímto způsobem jsem vyučovala celý semestr.

Na první hodinu přišel také jeden z vedoucích představitelů univerzity. Představil mě studentům jako již třetí učitelku tohoto předmětu, protože dva předchozí vyučující byli nezkušení a byli nahrazeni. Řekl studentům, že mám bohaté pracovní i pedagogické zkušenosti, a vyzval je, aby se mě ptali na cokoli. Po první hodině jsem obdržela několik desítek dotazů.

Univerzita této třídě věnovala velkou pozornost vzhledem ke zvláštním okolnostem, které ji provázely. Po první hodině vedoucí představitelé univerzity hovořili se studenty. Moje přítelkyně mi brzy předala velmi pozitivní zpětnou vazbu.

Výuka této třídy mě velmi bavila. Studenti chodili na hodiny pravidelně a aktivně spolupracovali. Poctivě odevzdávali domácí úkoly, často jsem je chválila a vycházeli jsme spolu velmi dobře.

Pozitivní zpětná vazba

Po určité době mi univerzita zaslala snímek obrazovky z dotazníkového šetření, ve kterém studenti odpovídali na otázku, kterého vyučujícího mají nejraději a z jakého důvodu. Někteří napsali, že působím nesmírně jemně a laskavě. Jiní uvedli, že jsem velmi vtipná. Dalším se zase líbil můj jedinečný způsob vedení výuky. Univerzitní koordinátor mi upřímně poděkoval, že jsem tuto problémovou třídu převzala.

Moje výuka měla několik specifických rysů. Docházka studentů byla neobvykle vysoká. Přestože šlo o velmi početnou skupinu, jen málokdy někdo chyběl. Po každé přednášce jsem zadávala domácí úkoly a všichni je bez výjimky odevzdávali. Během hodin jsem pokládala mnoho otázek, na které studenti aktivně a s nadšením odpovídali. Velmi dobře a harmonicky spolupracovali.

Zpočátku jsem si myslela, že je takový stav ve výuce zcela běžný. Postupně jsem se však od svého syna i od dalších studentů dozvěděla, že realita na univerzitě bývá málokdy taková.

Během úplně poslední hodiny zůstal jeden student sedět v první řadě a vyčkal, dokud všichni ostatní neodešli z učebny. Potom ke mně s úctou přistoupil a předal mi nádhernou kytici květin. Můj syn mi později hrdě řekl: „Mami, vedeš si skvěle. Jsi opravdu úspěšná učitelka.“

Od univerzity jsem sice nedostala žádné oficiální ocenění, ale na konci semestru mi byla okamžitě prodloužena smlouva. Také jsem získala přednostní právo vybrat si předmět, který budu vyučovat v následujícím semestru. Ukázali mi rovněž kritéria pro získání kvalifikace takzvaného dvojitě kvalifikovaného učitele. Takoví pedagogové jsou schopni na vysoké úrovni vyučovat jak teoretické, tak ryze praktické předměty. Teprve tehdy mi s úsměvem došlo, že jsem vlastně omylem proměnila čistě teoretický předmět v prakticky zaměřený kurz.

Kultivace a moudrost

Nepřetržitě jsem hledala způsoby, jak se zlepšovat, a zdokonalovala svůj styl výuky. Do hloubky jsem studovala obsah předmětu, pečlivě navrhovala strukturu kurzu a neustále přemýšlela, jak studentům předat znalosti co nejlépe.

Přicházela jsem přitom z úplně jiného prostředí, a proto jsem měla svěží a neotřelý pohled. Nikdy dříve jsem nepůsobila na univerzitách ani v korporátních podnicích. Mnoho let jsem neměla stálé zaměstnání a nemohla jsem se opřít o žádné vlivné rodinné zázemí. Vedla jsem zkrátka velmi jednoduchý život ženy v domácnosti; dokonce jsem ani neuměla nijak skvěle vařit.

Moje moudrost pocházela z Falun Dafa.

Od ostatních lidí mě odlišoval jiný způsob myšlení. Díky kultivaci jsem dokázala věci vidět jasněji, bez lidských představ, a vnímat jejich skutečnou podstatu. Své myšlenky jsem pak studentům předávala jednoduchým, ale hlubokým způsobem. Studenti díky tomu všemu najednou dokonale porozuměli.

Tím nejdůležitějším rozdílem však je, že praktikující mají dobré energetické pole – klidné a čisté energetické pole, které dokáže napravovat nesprávné stavy a přirozeně prospívat studentům jak po fyzické, tak po duševní stránce. Studenti se v mých hodinách cítili bezpečně, radostně a sami od sebe se jich chtěli účastnit.

Praktikující Falun Dafa konají dobré skutky a v každé situaci myslí nejprve na druhé. Všechny mé myšlenky a motivace směřovaly výhradně k prospěchu studentů a samotné univerzity. Udržovala jsem svou mysl čistou, bez chaotických světských úvah, a soustředila se pouze na studium Fa a zodpovědnou výuku.

Za 2 000 jüanů jsem si nakonec koupila nový notebook. Přestože nebyl nijak závratně rychlý, pro mé potřeby plně postačoval. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že jednou budu stát za katedrou a učit na vysoké škole.

Když se dnes dívám na mladé studenty s tvářemi plnými očekávání, v duchu si upřímně přeji, aby na ně zazářilo světlo Falun Dafa a aby jim univerzální hodnoty Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti přinesly naději.

(Vybraný příspěvek k oslavě Světového dne Falun Dafa 2026 zveřejněný na Minghui.org)