Odhalení mého základního připoutání

(Minghui.org) Je mi 70 let a Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997.

Praktikování Falun Dafa a uzdravení z nemocí

Většina lidí považuje období kolem dvaceti let za nejlepší léta svého života, ale ta moje byla naplněna nemocemi a utrpením. Neustále mě sužovalo nachlazení, horečky, menstruační bolesti a mnoho dalších zdravotních potíží. Celý můj život se točil kolem vyhledávání lékařské péče.

Po třicítce se můj zdravotní stav ještě více zhoršil. Trpěla jsem srdeční chorobou, povrchovou gastritidou, neurastenií, nespavostí, myokarditidou, nízkým krevním tlakem, nedostatkem krve, zánětem slepého střeva, které mi bylo chirurgicky odstraněno, oboustranným zánětem mandlí, jež mi byly rovněž odstraněny, zánětem žlučníku a rýmou. Můj život byl skutečně strastiplný a připadalo mi, že žít je horší než zemřít. Jako bych se zmítala v bezbřehém moři utrpení, aniž bych v dohledu spatřila břeh. Přesto jsem hluboko uvnitř cítila, že na něco čekám – nebo možná něco čeká na mě.

V červenci 1997 jsem začala praktikovat Falun Dafa. Ještě než jsem dočetla Zhuan Falun, hlavní knihu Falun Dafa, vycítila jsem, že tato praxe je skutečně výjimečná. Následujícího rána jsem šla na místní cvičební místo, abych se naučila cvičení. Protože jsem žila v odlehlé oblasti, byli jsme tam pouze tři praktikující včetně mě. Dvě zkušenější praktikující mě trpělivě učily a já jsem svědomitě cvičila.

Když jsem se naučila všech pět cvičení, ranní cvičení skončilo. Cestou domů jsem cítila, že je mé tělo neuvěřitelně lehké, a mé nohy, které obvykle bývaly těžké jako olovo, jako by chtěly radostí poskakovat. Byla jsem nesmírně šťastná a v duchu jsem z hloubi srdce děkovala Mistru Li.

Od té doby se u mě neobjevily žádné příznaky nemoci. Během několika málo dnů jsem se zbavila všech léků. Z ospalosti a malátnosti jsem přešla do stavu lehkosti a pohody, s lehkým srdcem a stálým úsměvem na tváři. Jako bych byla vyzdvižena z moře utrpení až do nebe. Ten rozdíl byl tak ohromující, že jsem tomu téměř nedokázala uvěřit! Někdy jsem přemýšlela, zda se mi to jen nezdá. Když jsem však o všem pozorně uvažovala, věděla jsem, že je to skutečné. Každý den jsem držela v rukou knihu Dafa a studovala a každé ráno jsem chodila na cvičební místo cvičit. Pod vedením Mistra a Dafa byl každý den radostný a naplněný nadějí.

Odhalení mého základního připoutání

V Mistra mám neochvějnou víru. S výjimkou doby, kdy jsem byla kvůli své víře protiprávně vězněna, jsem nikdy nepřestala studovat Fa ani pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Protože jsem však nikdy neodhalila své základní připoutání, nadále mě svazoval hněv, nenávist, zášť a silný smysl pro spravedlnost.

Jednoho dne jsem navštívila domov koordinátorky. Jakmile jsem vešla, koordinátorka a další praktikující jednohlasně řekly: „Právě jsme o tobě mluvily a ty ses objevila.“

Po nějaké době jsem tuto koordinátorku znovu navštívila a zastihla u ní jinou praktikující. Opět jednohlasně řekly: „Právě jsme o tobě mluvily a ty ses objevila.“ Odpověděla jsem: „Opravdu? Ráda bych slyšela, o čem jste mluvily.“ Po krátké odmlce koordinátorka zaváhala a potom zmínila dvě věci. Jednou z nich bylo, že mi příliš dlouho trvá otevřít dveře, když mě doma navštíví praktikující. Na druhou záležitost si však už přesně nevzpomínám.

Když jsem se dozvěděla, že o mně praktikující mluvily za mými zády, cítila jsem se nesvá. Když jsem se nad tím však zamyslela, uvědomila jsem si, že jsem dělala totéž. Kdykoli jsem si všimla připoutání některé praktikující, zapamatovala jsem si je a později je zmínila, když jsem to považovala za vhodné. V srdci se mi často zvedal hněv, nenávist, zášť a pocit křivdy, kvůli čemuž jsem promarnila mnoho příležitostí ke zlepšení.

Asi před třemi lety vznikla mezi mnou a jednou z koordinátorek roztržka. Kdykoli jsme se potkaly na ulici, vyhýbaly jsme se očnímu kontaktu. Při vzácných příležitostech, kdy jsme spolu musely prohodit několik slov, působil rozhovor vždy rozpačitě a nepříjemně. Snažila jsem se vysílat spravedlivé myšlenky, abych tuto překážku prolomila, ale navzdory veškerému úsilí se mi to nedařilo.

Jednoho dne v dubnu 2025 jsem při soustředěném odříkávání Fa položila sama sobě otázku: „Co bylo mou původní motivací ke kultivaci?“ Vtom mi probleskla hlavou myšlenka: „Konečně jsem unikla z moře utrpení.“ Náhle jsem si uvědomila: „Ach, toto je mé základní připoutání!“ Pocítila jsem nesmírnou vděčnost vůči Mistrovi, že mi je ukázal.

V tu chvíli se má mysl v této i v jiných dimenzích začala vrstvu po vrstvě tříštit, jako by ji zasáhla tlaková vlna po výbuchu atomové bomby, nebo jako by se jedny mohutné dveře za druhými rozrážely dokořán. Několik minut jsem v tichosti prožívala tento mimořádný stav. Brzy nastal čas vysílat spravedlivé myšlenky. Pokračovala jsem půl hodiny a stále jsem cítila, jak se má mysl v různých vrstvách otevírá, i když tento pocit postupně slábl.

Přemýšlela jsem, proč se má těla v různých vrstvách tak dramaticky změnila. Co přesně se otevíralo? Náhle mi bylo jasné, že moc Fa rozpouští staré vlastnosti vesmíru uvnitř mých těl v různých vrstvách, které byly kdysi pevné jako žula a hluboce zakořeněné v osobním prospěchu a sobectví.

Dívání se do sebe všechno změnilo

Poté, co jsem odhalila své základní připoutání, se přirozeně změnil i můj pohled.

Přestala jsem se soustřeďovat na nedostatky ostatních praktikujících a místo toho jsem v každé z nich začala vidět dobré stránky. Také jsem si uvědomila, jak velmi jsem v průběhu let druhým kvůli svým připoutáním ublížila. Těm, kterých jsem se dotkla, jsem se upřímně omluvila.

Nedlouho poté jsem koordinátorku opět potkala na ulici. Jakmile mě spatřila, usmála se a objaly jsme se. Pevně mě sevřela v náručí. Pocítila jsem vnitřní teplo a oči se mi zalily slzami.

Při jiné příležitosti jsem navštívila domov jedné praktikující. Během našeho rozhovoru se náhle rozrušila a začala vyjmenovávat všechno, v čem jsem se podle ní mýlila. Rozzlobeně se mě zeptala: „Víš, proč k tobě nikdo nechce chodit? Proč si od tebe všichni udržují odstup? Staré síly se na tebe zaměřují!“

Kdyby se to stalo dříve, okamžitě bych se s ní začala přít nebo se obhajovat. Tentokrát jsem však zůstala klidná. Pouze jsem si v tichosti opakovala: „Neuznávám to, neuznávám to.“

Když nyní vidím nebo slyším o nedostatcích některé praktikující, už se jimi nezabývám. Snažím se dívat do sebe a zjistit, zda nemám podobné problémy. Když jsem si například všimla, že jedna praktikující lhala, podívala jsem se do sebe a zjistila jsem, že ani já nejsem vždy pravdivá. Když mě jedna praktikující, která je zároveň členkou mé rodiny, delší dobu nenavštívila, uvědomila jsem si, že mi Mistr pomáhá zbavit se připoutání ke spoléhání se na citovou podporu druhých.

Zjistila jsem, že když se v jakékoli situaci, které čelím, dívám do sebe, dokážu odhalit vlastní připoutání. Jsem odhodlána dobře využívat tento vzácný nástroj, který nám Mistr dal, kultivovat se, dokud nebudu čistá, pomáhat Mistrovi zachránit více vnímajících bytostí a s čistým srdcem následovat Mistra zpět do mého nádherného nebeského domova.

Během celé mé kultivační praxe byl každý krok vpřed možný díky Mistrově soucitné ochraně, požehnání, vedení a povzbuzení. Když se blížím ke konci své kultivační cesty, Mistr mi ukázal mé základní připoutání a umožnil mi kráčet správnou cestou kultivace a potvrzovat Fa. Plně si uvědomuji, jak nesmírné karmické břemeno musel Mistr nést, aby zachránil učednici, jako jsem já. Mistr také nešetřil žádným úsilím, aby mě zachránil. Musím se snažit ještě více!