(Minghui.org) Minulý rok jeden praktikující řekl: „Ostatní praktikující jsou jako zrcadla.“ Tehdy jsem nechápal, co tím myslí, ale letos mi to konečně došlo.

Setkal jsem se s příbuznou, která je rovněž praktikující, a hovořili jsme o svých zkušenostech a pochopeních Fa. Vyjadřovala se velmi dobře, ale jak pokračovala, všiml jsem si, že postupně přechází k běžným každodenním tématům. Jak může praktikující hovořit o tak světských záležitostech? Věděl jsem, že to není správné, a začal jsem se cítit nesvůj. Připomněl jsem jí, aby se soustředila na kultivaci a principy Fa.

Začala mluvit o tom, jak si můžeme v souladu s Fa zlepšovat charakter. Postupně se však znovu vrátila k běžným záležitostem a nechal jsem se vtáhnout do rozhovoru. Potom jsem toho hluboce litoval a přemýšlel jsem, jak je možné, že praktikující stále nedokážou překročit lidské uvažování a sklouznou na úroveň běžných lidí. Příbuzná si nevšimla, že by bylo něco v nepořádku, a dál si povídala, zatímco mě rozhovor stále více rozčiloval. Přestal jsem mluvit, ale ona nadšeně pokračovala. Čím déle mluvila, tím větší tíseň jsem pociťoval. Rozmrzelost a neklid ve mně nekontrolovatelně narůstaly a nakonec jsem jí řekl, aby přestala mluvit o běžných záležitostech. Rozrušilo ji to a rozzlobila se na mě, čímž se situace stala nepříjemnou.

Letos jsme se s příbuznou znovu setkali. Během rozhovoru mluvila o konkrétních událostech a kritizovala druhé. Když jsem jí připomněl, aby takto nemluvila, znovu se rozzlobila a obvinila mě, že kritizuji ostatní. Jako její příbuzný a spolupraktikující jsem si myslel, že by bylo skvělé, kdybychom mohli sdílet svá pochopení Fa, učit se ze silných stránek toho druhého a navzájem si pomáhat. Všechno však dopadlo jinak. Pokaždé, když jsme se rozešli, jsem cítil tíhu na srdci.

Kultivace vyžaduje dívat se do sebe a kultivovat sebe sama. Proč se v mé přítomnosti projevovalo běžné lidské chování této příbuzné? Ukazovalo mi to, že ve mně stále zůstávají prvky běžného člověka. Kritizoval jsem ji za to, že hovoří o světských tématech, ale neviděl jsem vlastní nedostatky. Nejenže jsem neodstranil stará připoutání, ale vytvořil jsem si ještě nová.

Praktikující jsou jako zrcadla – jejich chování někdy odráží to naše. Kdyby k této situaci nedošlo, možná bych si neuvědomil, že mám stále mnoho připoutání běžného člověka. Cítil jsem tíseň a neklid, protože jsem se domníval, že se kultivuji dobře, a považoval jsem se za lepšího než ostatní. Navíc jsem věnoval více pozornosti nedostatkům druhých než vlastním. Mistr oddělil naši již zkultivovanou stránku a umístil ji na bezpečné místo, přičemž dovolil, aby se projevovala naše dosud nezkultivovaná stránka, abychom mohli pokračovat v kultivaci. Je to proces postupného prolamování jedné vrstvy za druhou. Buddhou se člověk nestane okamžitě.

Moje příbuzná mi skutečně posloužila jako zrcadlo a ukázala mi, že stále chovám touhu předvádět se, soutěživost a připoutání k rodinným citům.

Jakmile jsem rozpoznal kořen svých problémů, tíha v mém srdci zmizela a vystřídal ji nádherný pocit otevřenosti a jasnosti.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, zpravidla odrážejí individuální vnímání v určitém okamžiku na základě daného stavu kultivace a jsou předkládány v duchu vzájemného pozvednutí.