Mladý praktikující: Následuji Mistra domů

(Minghui.org) Jsem mladý praktikující Falun Dafa. Když jsem byl velmi malý, začal jsem se společně se svou rodinou kultivovat. Ještě jsem nechodil do školy a neměl jsem jasnou představu o tom, co kultivace znamená, ale věděl jsem, že se mám při všem, co dělám, řídit Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí.

Když Komunistická strana Číny (KS Číny) začala v roce 1999 pronásledovat Falun Dafa, právě jsem nastoupil do školy. Všichni dospělí členové naší rodiny, kteří se kultivovali, byli vystaveni pronásledování. Dokonce i má babička, prostá žena z vesnice, které bylo kolem šedesáti let, byla dva týdny nezákonně zadržována. Ostatní příbuzní byli pronásledováni ještě závažněji.

Ačkoli jsem nebyl pronásledován přímo, hluboce mě to citově zasáhlo. Bez prostředí pro studium Fa a kultivaci jsem se od Dafa postupně vzdálil. Přestože jsem kultivaci plně nerozuměl, semínka Dafa již byla zaseta v mém srdci. Věděl jsem, že Falun Dafa je dobrý a že všichni, kdo jej praktikují, jsou dobří lidé. Když jsem se ocitl v nesnázích, prosil jsem také Mistra, aby mě ochránil.

Studium Fa na univerzitě

Po nástupu na univerzitu už můj čas nebyl tak napjatý jako na střední škole. Matka a teta, která je rovněž praktikující, mě přesvědčily, abych znovu začal studovat Fa a provádět cvičení. Začal jsem systematicky studovat všechny knihy Dafa, včetně Zhuan Falun a dalších Mistrových přednášek.

Na kolejích se ve 23 hodin zhasínalo, a tak jsem poté každý večer půl hodiny až hodinu a půl četl elektronické knihy Dafa na MP4 přehrávači. Četl jsem téměř každou noc a postupně se z toho stal zvyk. Během studia na univerzitě jsem si nejméně třikrát přečetl všechny Mistrovy přednášky z různých oblastí. Tehdy jsem možná neměl hlubší nebo vyšší pochopení Fa, ale zapamatoval jsem si velkou část základního významu i znění těchto přednášek.

Když jsem si později vyměňoval zkušenosti s ostatními praktikujícími, dokázal jsem si proto vybavit a vyjádřit obecný význam zmiňované pasáže Fa. Také říkali, že si toho pamatuji poměrně hodně. Neměl jsem v úmyslu se předvádět ani jsem neměl mnoho složitých myšlenek. Nepřikládal jsem tomu zvláštní význam, protože to přece řekl Mistr. (Když jsem při psaní dospěl až sem, uvědomil jsem si, že mé zkušenosti z tohoto období ve skutečnosti pocházely z Mistrova důmyslného uspořádání, které mi mělo vytvořit velmi dobrý základ pro budoucí kultivaci. Z hloubi srdce Mistrovi děkuji.)

Po ukončení školy jsem začal pracovat. Měl jsem pocit, že právě tehdy jsem se začal skutečně kultivovat a zbavovat se připoutání. V pracovním prostředí se nyní pohybuji přibližně deset let. Za tu dobu jsem několikrát změnil zaměstnání, pracoval v různých oborech a setkával se s rozmanitými lidmi i situacemi. Nejhlouběji se mi do paměti zapsalo období, kdy jsem pracoval v hotelu. Během těch let jsem toho mnoho viděl, mnoho se naučil a také mnoho vytrpěl.

Práce a kultivace na recepci hotelu

Pracoval jsem jako recepční v hotelu. Byla to náročná práce. Každý den jsem musel přijímat velké množství hostů, zvládat značný objem práce a koordinovat činnost s kolegy z různých oddělení. Toto prostředí mi poskytovalo mnoho příležitostí ke zlepšování charakteru. Pomohlo mi také odhalit četná připoutání, například připoutání k penězům, neochotu přijímat kritiku, lpění na zachování tváře, pocit křivdy pramenící ze závisti, žádostivost, soupeření s druhými a předvádění se.

V našem oddělení pracovalo asi sedm lidí a všichni jsme byli poměrně mladí. Mladí lidé v dnešní Číně jsou hluboce ovlivněni kulturou KS Číny a mají silnou soutěživou mentalitu. Přestože nás bylo tak málo, rozdělili jsme se do tří malých skupinek, z nichž každá se na ostatní dívala svrchu. Také jsme mezi sebou skrytě soupeřili.

Například naše kolegyně Aping, což je přezdívka, měla velmi výraznou povahu. Byla schopná, vynikala v péči o hosty a po profesní stránce byla mimořádně zdatná. Jejím problémem však bylo, že nesnášela, když se jí děla křivda. Pokud v práci udělala chybu, dokázala přijmout kritiku, ale když byla v právu, nenechala si od nikoho nic vytknout. Kvůli své povaze se dostávala do sporů s oddělením úklidu pokojů a měla slovní střety i s vedením. Vrcholové vedení hotelu si však takové zaměstnankyně stále cenilo.

Protože jsme pracovali na směny, kolegové mi často hned po příchodu do práce s posměšným pobavením vyprávěli, s kterým oddělením se Aping toho dne pohádala. Už dříve jsem s ní pracoval a věděl jsem, jaká je. Někdy mi její neústupnost byla nepříjemná a choval jsem k ní určitou nelibost. Říkal jsem si, že by se měla přestat neustále chovat takovým způsobem a být shovívavější. Neměla by vždy odmítat ustoupit, i když byla v právu. Nakonec by o ní nikdo neřekl nic dobrého. Když jsem o ní takové věci slyšel poprvé, domníval jsem se, že problém je na její straně, protože byla příliš svéhlavá a bylo obtížné s ní vycházet.

Když jsem však podobné věci vyslechl několikrát, uvědomil jsem si jeden problém: neustále mi o ní někdo něco vyprávěl. Když jsem o tom začal přemýšlet hlouběji, zjistil jsem, že jsem se nedíval do sebe a nehledal vlastní nedostatky. Neodhalil jsem připoutání k dívání se na druhé svrchu ani se ho nezbavil. Namísto toho jsem sledoval její nedostatky. Náhle jsem pochopil, že jsem v tomto období kladl vysoké nároky na druhé a doufal, že se změní, zatímco sám sebe jsem posuzoval podle lidských měřítek. To bylo přesným opakem toho, co jsem měl dělat. Uvědomil jsem si své nedostatky a rozhodl se změnit.

Chtěl jsem postupovat podle požadavků Fa a změnit své představy. Jakmile se mé představy změnily, začal jsem Aping vnímat jako docela dobrou kolegyni. Její pracovní výsledky byly vynikající, k hostům se chovala velmi dobře a jen zřídka dělala chyby. Přestože byla neústupná, byla rozumná a dala si věci logicky vysvětlit. Nejednala bezdůvodně ani nedělala scény. Po profesní stránce jsem její úrovně nedosahoval, a tak jsem se od ní měl skutečně učit.

Jednoho dne si mi kolegyně Baiyan, což je rovněž přezdívka, na Aping stěžovala: „Podívej se na ni. Dnes se hádá s někým z jednoho oddělení a zítra zase s někým z jiného. Kromě vedoucího ji nikdo nemá rád. Když o někom jeden člověk řekne, že není dobrý, nemusí být problém na jeho straně. Když to ale říkají všichni, pak už s ním problém být musí.“

Odpověděl jsem: „Já se na to tak nedívám. Podle mě záleží při posuzování člověka na tom, jak se chová a jak jedná. Odpovídá jeho jednání měřítkům Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti? Pokud její jednání těmto třem slovům neodpovídá, pak je přinejmenším z tohoto hlediska oprávněné říkat, že je tak špatná, jak všichni tvrdí. Jestliže však její jednání těmto třem slovům odpovídá a všichni přesto říkají, že je špatná, pak bych řekl, že se mýlí všichni ostatní.“

Povzbuzoval jsem Baiyan, aby se při styku s druhými snažila všímat si jejich dobrých stránek. Řekl jsem jí: „Všichni děláme stejnou práci a není snadná. Měli bychom mít jeden pro druhého více pochopení.“

Mistr se o mě stará

Během kultivace jsem někdy velmi zřetelně cítil, že se o mě Mistr neustále stará. V určitém období jsem dostal chuť na vepřové nudličky s rybí příchutí, a tak jsem stále přemýšlel, kdy si najdu čas je připravit. V práci jsem však byl natolik zaneprázdněný, že jsem někdy neměl čas ani se najíst, a proto jsem přípravu tohoto jídla stále odkládal. V té době začala podniková jídelna zcela nečekaně podávat vepřové nudličky s rybí příchutí, které obvykle na jídelníčku nebývaly, a navíc byly velmi chutné. Snědl jsem jich hodně a cítil se velmi spokojený. Jasně si také pamatuji, že už ve chvíli, kdy jsem si vložil do úst první sousto, jsem věděl, že to uspořádal Mistr. Mistr viděl, že mám na toto jídlo chuť, a proto zařídil, abych je dostal.

Mé pocity byly tehdy velmi složité. Přemýšlel jsem o tom, že Mistr si přeje, aby jeho učedník dobře využíval čas, zbavoval se připoutání, dobře se kultivoval a zlepšoval si charakter, ale současně se ještě musí starat o pocity lidské stránky svého učedníka. Uvědomil jsem si, jak nesmírně obtížné je pro Mistra nás spasit. Trochu jsem se styděl a připadal si politováníhodně, protože jsem měl stále připoutání k jídlu. Zároveň jsem však cítil ještě větší vděčnost – vděčnost za Mistrův nesmírný soucit. Z hloubi srdce jsem Mistrovi děkoval.

Čím déle jsem se kultivoval, tím více jsem si uvědomoval své nedostatky a chápal, kolik oblastí ještě potřebuji změnit. Když jsem si s ostatními praktikujícími vyměňoval kultivační zkušenosti, často mě přemáhalo dojetí. Čím déle jsem se kultivoval, tím více jsem žasl nad Mistrovým soucitem a velikostí Dafa. Zároveň jsem žasl nad vlastní nevědomostí.

Závěr

Náprava Fa se blíží ke konci. Času zbývá velmi málo a každý den je třeba udělat mnoho věcí, avšak naše možnosti jsou omezené. Stále musím vynakládat úsilí, abych se dobře kultivoval a co nejlépe využil zbývající čas.

Někdy jsem přemýšlel o počátečním období, kdy jsme se poprvé začali snažit pronásledování zastavit. Praktikující Dafa byli pronásledováni velmi krutě, přesto jsme zůstali pevní a všechno překonali. Zkoušky a útrapy uplynulých více než pětadvaceti let prokázaly, že bez ohledu na to, jak složitou se společnost stane nebo jak závažná bude situace, pokud budeme jednat podle Mistrových požadavků a požadavků Fa a budeme stoprocentně věřit v Mistra a Fa, budeme dělat to nejspravedlivější a to, co bychom jako praktikující Dafa dělat měli.

Velmi dobře si uvědomuji, že stav mé kultivace má stále daleko k požadavkům Fa. Proto chci co nejlépe využít omezený čas, který zbývá, klást na sebe přísnější nároky, zachovat si jasnější mysl, brát kultivaci vážněji a ze všech sil se snažit držet krok s postupem nápravy Fa. Chci společně s ostatními praktikujícími následovat Mistra domů.

Výše uvedené představuje několik pochopení na mé současné kultivační úrovni. Sepsal jsem je, abych se o ně podělil s ostatními praktikujícími. Prosím, laskavě mě opravte, pokud něco není v souladu s Fa.