Zkoumání vlastní kultivace při redigování článků ostatních praktikujících

(Minghui.org) Jsem mladý praktikující Falun Dafa a již nějakou dobu rediguji kultivační články starších praktikujících z naší oblasti – téměř všichni začali praktikovat před rokem 1999. Všiml jsem si u nich tří věcí: za prvé, v naší oblasti je mnoho praktikujících, přesto tvoří soudržný celek; za druhé, mnozí z nich téměř každý den vycházejí objasňovat pravdu o Dafa; a za třetí, jsou velmi motivováni psát články o svých zkušenostech.

Provádím dva druhy redakčních úprav. V prvním případě přepisuji a upravuji materiál na základě ústního vyprávění, které jsem nahrál. Ve druhém pracuji s ručně psaným návrhem, přepisuji ho do počítače a provádím drobné úpravy.

Rád bych se podělil o několik událostí, které na mě hluboce zapůsobily.

Když jsem přišel domů k jedné praktikující, bylo tam více než dvanáct praktikujících, kteří na mě již dlouho čekali. Mei mi řekla, že si svá vyprávění už jednou nacvičili, aby mi ušetřili čas. Překvapilo mě to a velmi jsem to ocenil. Řekl jsem jí, že její článek byl zveřejněn na Minghui, a zeptal jsem se, zda si ho přečetla. Na chvíli se odmlčela a potom odpověděla, že ho nečetla, protože se na internet dostává jen zřídka. Dokud dělá to, co má dělat, necítí potřebu si ho přečíst. Zůstal jsem beze slov. Myslel jsem si, že ji ta zpráva potěší a možná se zeptá, kdy byl článek zveřejněn. K mému překvapení ji to však vůbec nezajímalo.

Když jsem se vrátil domů, přemýšlel jsem o tom, co Mei řekla. V poslední době pozorně sleduji stránky Minghui, abych zjistil, zda byly zveřejněny některé rukopisy, které jsem připravil. Když zveřejněny jsou, mám radost, a pokud ne, těším se, že se možná objeví příště. Řekl jsem manželce: „Nejsem ani autorem toho článku – jen jsem ho pomohl uspořádat, a přesto mám takovou radost, když ho vidím zveřejněný. Autorka se na to ani nechce podívat. Rozdíl v naší kultivaci je opravdu velký.“

Ptal jsem se sám sebe, proč mám radost, když je článek zveřejněn. Uvědomil jsem si, že tato radost pramení z připoutání k hledání uznání, usilování o osobní uspokojení, předvádění se a potvrzování sebe sama. Věděl jsem, že tato připoutání neodrážejí mé pravé já a že se jich mám zbavit.

Fenfen dobře dělá tři věci a při objasňování pravdy o Falun Dafa a pronásledování používá moudrost. Často píše články o svých kultivačních zkušenostech a upravil jsem pro ni již deset článků. Přestože žádný z nich nebyl zveřejněn, stále píše dál. Možná psaní vnímá jednoduše jako zaznamenávání svých kultivačních zkušeností. Jednou jsem nahrál přibližně čtyřicet minut jejího vyprávění, ale bohužel jsem nahrávku omylem smazal. Když jsem se jí omluvil, nerozrušila se a pouze mi řekla, že nic není náhodné. Požádala mě, abych pokračoval v nahrávání ostatních praktikujících, a souhlasila, že své vyprávění nahraje znovu. Protože jsem si většinu obsahu pamatoval, s její pomocí jsme nahrávku rychle dokončili. Po celou dobu byla klidná a usmívala se. Znovu jsem si uvědomil rozdíl v naší kultivaci.

Před několika dny jsem na Minghui četl článek, který mi připadal povědomý. Když jsem si ho pozorně přečetl, zjistil jsem, že jde o rukopis, který Wang před několika dny odevzdal. Připadal mi natolik neuspořádaný, že se obtížně upravoval, a byl jsem přesvědčen, že nikdy nebude zveřejněn. Proto jsem ho jen rychle přepsal a odeslal na Minghui, aniž bych ho vůbec zkontroloval. Potom jsem na něj zapomněl.

K mému překvapení byl článek zveřejněn za méně než deset dní. Praktikující z Minghui ho nejen přepracovali a lépe uspořádali, ale opravili také několik překlepů. Velmi jsem se za sebe styděl a uvědomil jsem si, že při redigování rukopisů mám závažný nedostatek. Pokud mám pocit, že má článek šanci být zveřejněn, beru ho vážně. V opačném případě ne. Uvědomil jsem si, že jde o mé připoutání k vlastnímu egu, pocitu vlastní neomylnosti a usilování o osobní prospěch. Šokovalo mě, když jsem pochopil, že vykonávám tak posvátnou práci, a přitom mám stále tolik ošklivých lidských připoutání.

Vzpomínám si, že když jsem nahrával vyprávění jedné praktikující, byla tak nervózní, že si nemohla na nic vzpomenout. Nahrávku jsme proto nedokončili. Po mnoha dnech požádala někoho jiného, aby její rukopis odevzdal za ni. Jak čisté srdce měla!

Jsem vděčný za Mistrovo soucitné vedení a děkuji ostatním praktikujícím za jejich důvěru. Odstraním svá lidská připoutání, napravím se a budu dělat tři věci s čistším srdcem.