Několik postřehů k potvrzování sebe sama a připoutání k předvádění se

(Minghui.org) Falun Dafa praktikuji od roku 2003. Ze všech praktikujících, se kterými jsem byl v kontaktu, jsem získal Fa jako poslední. Protože jsem přikládal velký význam studiu Fa, dokázal jsem při společných sdíleních hovořit o mnoha vlastních pochopeních Fa a zkušenostech.

Ostatní praktikující říkali, že ačkoli jsem začal praktikovat později, v pochopení Fa jsem je předstihl, a rádi se mnou o učení diskutovali. Tehdy jsem jejich slova vnímal jako uznání. Neuvažoval jsem nad tím, zda příjemný pocit z pochvaly není připoutáním, a ve skutečnosti jsem ani nevěděl, jak se kultivovat.

Protože jsem odmítl přestat praktikovat Dafa, byl jsem protiprávně odsouzen ke dvěma letům v táboře nucených prací. Pod Mistrovou ochranou a s podporou spravedlivých myšlenek ostatních praktikujících jsem se spoléhal na pevnou víru ve Fa a odmítl jsem přistoupit na požadavky pronásledovatelů. Po návratu domů jsem se v očích ostatních praktikujících stal „hrdinou“ a všichni mě chválili za to, jak dobře jsem si vedl.

Také jsem měl pocit, že když jsem po pouhém roce a půl kultivace dokázal tváří v tvář tak krutému pronásledování zůstat pevný a vyjít z tábora nucených prací bez kompromisu, byl to skutečně významný úspěch. Tehdy jsem se sice díval do sebe a domníval se, že pronásledování přivolalo mé silné připoutání k dělání věcí, avšak připoutáním k potvrzování sebe sama a k předvádění se jsem nevěnoval dostatečnou pozornost.

Až minulý rok, když jsem pomáhal otci, který je rovněž praktikujícím, překonat zkoušku karmy nemoci, jsem dospěl k názoru, že bych měl tuto zkušenost sdílet s ostatními. Myslel jsem si, že spravedlivé myšlenky a spravedlivé jednání během této zkoušky by mohly ostatní praktikující povzbudit a pomoci jim. V průběhu tohoto procesu jsem však objevil svá hluboce zakořeněná připoutání.

Přestože můj původní záměr vypadal dobře, pokaždé jsem s velmi silnou touhou po sebevyjádření neustále mluvil a mluvil. Když jsem potom vysílal spravedlivé myšlenky, nedokázal jsem se zklidnit. V mysli se mi znovu a znovu přehrávaly obrazy mého spravedlivého smýšlení a jednání z tábora nucených prací, jako bych je stále dokola předváděl. Uvědomil jsem si, že jsem po mnoho let živil připoutání k předvádění se a touhu potvrzovat sebe sama, přičemž jsem je ukrýval za záminkou, že má slova pomáhají ostatním praktikujícím.

Okamžitě jsem tyto myšlenky odmítl a začal je odstraňovat. Zjistil jsem však, že jsou velmi silné a neustále se vynořují. Já je znovu a znovu odmítal. Vtom se ozval hlas: „Skutečně sis vedl velmi dobře. Tvé spravedlivé myšlenky byly velmi silné. Kdyby se to stalo někomu jinému, možná by touto zkouškou nedokázal projít tak dobře!“

Dříve jsem se domníval, že na takovém uvažování není nic špatného. Tato dvě připoutání však byla velmi silná a čas od času se znovu objevovala. Věděl jsem, že jsem neodhalil jejich kořen a že má kultivace zůstává povrchní.

Jejich pravou podstatu jsem rozpoznal teprve nedávno. Začalo to díváním se do sebe. Rodiče jsou již staří a dívání se do sebe jim příliš nejde. Když jsem minulý rok doprovázel otce při překonávání zkoušky karmy nemoci, uvědomil jsem si důležitost opravdové a pevné kultivace.

Díky intenzivnímu studiu Fa a poslechu článků, v nichž ostatní praktikující sdíleli své zkušenosti, jsem dosáhl nového průlomu v dívání se do sebe a konečně pochopil jeho podstatu. Uvědomil jsem si, že musím rodiče, kteří jsou také praktikujícími, povzbudit k pilné a opravdové kultivaci.

Matka je koordinátorkou a během let udělala mnoho práce pro potvrzování Dafa, ale i po tolika letech kultivace má stále velmi prudkou povahu. Je společenská a všechna její připoutání se projevují navenek. Stačí nepatrný podnět a okamžitě se rozčílí.

Kdykoli jsem si něčeho všiml, upozornil jsem ji na to. V poslední době se u ní nejvýrazněji projevovalo dominantní chování, touha potvrzovat sebe sama a připoutání k předvádění se. Opakovaně jsem se s ní o tom snažil mluvit, ale odmítala si to připustit. Velmi mě to trápilo.

Jednoho dne jsem díky studiu Fa a poslechu článků se sdílením zkušeností náhle pochopil, že jsem se po celá léta ve skutečnosti snažil „kultivovat“ druhé. Nikdy jsem se na sebe nepodíval jako do zrcadla a nezkoumal, zda nemám stejná připoutání jako oni. Není divu, že matka nedokázala svá tak zjevná připoutání vidět – Mistr chtěl, abychom se zlepšili společně!

Neustále jsem zdůrazňoval, že mám pravdu, a vyžadoval jsem, aby druhý člověk přijal můj názor. Pokaždé jsem bez přestání mluvil a mluvil. Nebylo to právě předvádění se a potvrzování správnosti vlastního pochopení? Jak by mohla být slova pronesená s tolika připoutáními čistá? Přesto jsem se ještě odvažoval vznešeně tvrdit, že to všechno dělám pro dobro druhého.

Také představa, že mám silné spravedlivé myšlenky a že si vedu dobře, vůbec nepocházela z mého pravého já. Vycházela z připoutání k předvádění se a k potvrzování sebe sama – byly to myšlenky falešného já stojícího za těmito připoutáními.

Když jsem si to uvědomil, všechno mi náhle došlo. Cítil jsem hlubokou lítost vůči Mistrovi. Všechno napravuje Mistr. Jak bych bez Mistrova posílení mohl mít spravedlivé myšlenky? Mistr věnoval mé kultivaci nesmírné úsilí, ale já jsem se nechal oklamat připoutáními a přisvojoval si zásluhy za Mistrovo dílo. Hluboce se stydím. Prosím, odpusťte mi, Mistře. Byl jsem pošetilý a nyní si svou chybu uvědomuji!

Později jsem hlouběji pochopil také to, proč někteří lidé následují jiné praktikující místo toho, aby studovali Fa, a proč praktikující obdivují. Domnívám se, že i zde může ostatní praktikující svádět touha potvrzovat sebe sama.

Toto připoutání staví do popředí člověka a přikládá mu příliš velký význam, ať už jde o někoho jiného, nebo o nás samotné. Takové uvažování se soustřeďuje na to, jak vysokého pochopení člověk dosáhl, jak dobře si vedl, jak je schopný a jak silné má spravedlivé myšlenky, ale přehlíží Mistrovo posílení a uspořádání i mocnou ctnost Dafa.

Tento způsob myšlení převrací hlavní a vedlejší a je velmi klamný a vychytralý. Dokáže nalézt mnoho vznešeně znějících důvodů, aby člověka přesvědčil, že takové uvažování je správné. Když jsou lidská připoutání silná, může se člověk mylně domnívat, že tyto myšlenky pocházejí od něj samotného. Jak děsivé lidské připoutání! Musíme zůstat ostražití.

V konečném důsledku jsou potvrzování sebe sama a předvádění se projevem sobectví. Je to ono „já“, ono sobectví a vlastnost starého vesmíru, kterou nechceme. Musíme se stát bytostmi nového vesmíru, které jsou nesobecké a upřednostňují druhé. Měli bychom se pilně kultivovat, napravovat sami sebe a vést vnímající bytosti, aby se společně s Mistrem navrátily domů!

Toto je pouze mé omezené pochopení na současné úrovni. Prosím, laskavě poukažte na cokoli nevhodného.

Články, v nichž se praktikující dělí o své poznatky, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v daném okamžiku na základě jeho stavu v kultivaci a jsou zveřejňovány v duchu vzájemného povznesení.