Odstranění zášti

(Minghui.org) Život s chronickými nemocemi způsobil, že jsem byla plachá a uzavřená. Od dětství jsem trpěla onemocněním ledvin, kvůli němuž se mi točila hlava, zapomínala jsem a ve škole jsem měla potíže s učením. Během dospívání jsem měla nažloutlou, nezdravou pleť a kvůli špatnému zdravotnímu stavu jsem měla neustále špatnou náladu. Stala jsem se mlčenlivou, plnou zášti a hluboce uzavřenou, jen zřídka jsem s někým mluvila.

Zlom nastal v roce 1997, kdy jsem měla to štěstí, že jsem začala praktikovat Falun Dafa. Díky studiu Fa, kultivaci sebe sama a cvičením mi Mistr pomohl a můj zdravotní stav se zlepšil. Onemocnění ledvin zmizelo a poprvé v životě jsem zakusila, jaké to je být zdravá. Se zlepšením nálady jsem se stala také laskavějším člověkem. Mistr mě učil, abych se neustále zlepšovala podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Naučila jsem se brát ohled na druhé, být tolerantní a snášenlivá a jednat laskavě. V práci jsem byla svědomitá a zodpovědná. Začala jsem se s velkou péčí věnovat rodině – podporovala jsem manžela, dobře vychovávala naše děti a projevovala úctu starším. Můj pohled na život se stal pozitivním.

Zdroj mé zášti

Než jsem začala praktikovat, neprojevovala jsem úctu starším a chovala jsem v sobě hlubokou zášť. Můj manžel je nejstarším synem. Má jednu starší sestru a šest mladších sourozenců, kteří žili na venkově. Protože získal vyšší vzdělání, bylo mu po ukončení studia přiděleno zaměstnání ve městě. Naše životní podmínky byly lepší než jejich. Když byli jeho rodiče ještě mladší a zdraví, jeho dva mladší bratři se v péči o ně střídali. Také proto aby jim rodiče mohli pomáhat s péčí o jejich děti. Když však rodiče zestárli a děti dospěly, oba bratři přenesli odpovědnost za péči o rodiče na nás. Poté, co se rodiče nastěhovali k nám, jsme se dozvěděli, že rozdělili rodinný majetek, aniž by nám o tom řekli. Domnívali se, že když žijeme ve městě, nebudeme mít zájem o majetek ani věci na venkově. Měli jsme však pocit, že jsme měli být do rozhovoru zahrnuti. Tehdy mě to nesmírně rozrušilo a měla jsem za to, že jeho rodiče jednali nespravedlivě a nebrali ohled na nás, svého nejstaršího syna a snachu. Připadalo mi, že si na nás vzpomněli teprve tehdy, když už neměli kam jinam jít.

Má zášť okamžitě vyplula na povrch. Přestože jsem již začala praktikovat kultivaci, mé pochopení Fa bylo povrchní a mnoho principů mi stále nebylo jasných. Nevěděla jsem, jak kultivovat své srdce, a chovala jsem se špatně. Když se za tím dnes ohlížím, hluboce lituji svého tehdejšího jednání. Tchyně stále doufala, že řeknu: „Souhlasím, abyste u nás zůstali.“

Ve skutečnosti jsem již přijala, že s námi budou žít dlouhodobě, ale tvrdošíjně jsem to odmítala vyslovit. Měla jsem si uvědomit, že i tchyně citově trpěla, protože žít pod cizí střechou není nikdy snadné.

Jak jsem pokračovala v kultivaci a můj charakter se zlepšoval, postupně jsem si začala připomínat Mistrovo učení. Proč jsem se kultivovala? Mým cílem bylo navrátit se ke svému původnímu, pravému já a vrátit se domů s Mistrem. Kultivovala jsem však skutečně svůj charakter? Chovala jsem se jako opravdová kultivující? Uvědomila jsem si, jak strašlivá zášť je. Staré síly ji využívaly, aby mě zničily. Rozhodla jsem se z jejího sevření vymanit, odstranit ji a nedovolit jí, aby zničila roky mé kultivace.

Jakmile jsem se skutečně pevně rozhodla, Mistr ze mě odstranil špatné látky. Pocítila jsem hlubokou úlevu a naplnilo mě štěstí. Tchyni jsem se omluvila a v rodině znovu zavládla harmonie. Když jsem zapalovala vonnou tyčinku před Mistrovým portrétem, tchyně ji také s velkou úctou zapálila a říkala: „Děkuji Vám, Mistře!“ Dostalo se jí požehnání, její zdravotní stav se zlepšil a nakonec se dožila devadesáti devíti let.