Nový praktikující: Jak se díky kultivaci zlepšuji při práci v médiích

(Minghui.org) Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Konference o sdílení kultivačních zkušeností jsou příležitostí ohlédnout se za svým dosavadním kultivačním pokrokem, vzájemně se inspirovat a lépe se řídit principy Falun Dafa – Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí – a pomáhat Mistrovi při záchraně vnímajících bytostí.

Mistr řekl: „„Učedník Dafa“ je tím nejposvátnějším označením.“ (Kritické časy odhalují duchovní stav člověka)

Falun Dafa praktikuji šest let, od roku 2020. Ve stejném roce jsem se také přestěhoval do Spojených států. Když jsem vyrůstal, nikdy by mě nenapadlo, že můj život bude jednou tak krásný a naplněný.

Krátce po příjezdu do USA jsem začal pracovat v médiích. Tato zkušenost mi pomohla růst nejen jako praktikujícímu, ale i jako mladému profesionálovi. Společné studium Fa a sdílení kultivačních zkušeností s ostatními praktikujícími výrazně urychlily můj pokrok.

Pamatuji si, když jsem se poprvé zúčastnil pondělního společného studia Fa a sdílení pořádaného redakcemi The Epoch Times a NTD. Můj den začínal velmi brzy – kolem šesté hodiny ráno jsem odjížděl autem na stanici metra a domů jsem se vracel až po půl desáté večer. Přesto jsem se nikdy necítil unavený.

Těžko se to popisuje, ale často jsem měl silný pocit, jako by mezi okamžikem, kdy jsem ráno zaparkoval u metra, a večerním návratem uplynuly miliony let.

Jen díky Dafa jsem se mohl naučit všechny dovednosti, které jsem dosud v médiích využil – jak zvládat náročné situace při telefonické komunikaci se zákazníky, jak psát články, jak se od úplných začátků naučit fotografovat a jak se začlenit do komunity mediálních profesionálů ve Washingtonu, D.C.

Rád bych se s vámi podělil o několik setkání s lidmi, která mi v posledních měsících pomohla zlepšit můj xinxing (charakter).

Objasňování pravdy o pronásledování, nebo obhajoba médií?

Když jsem se při práci v Kongresu, Bílém domě nebo na jiných akcích setkával s novináři z běžných médií, býval jsem nervózní. Obával jsem se, že se mě budou ptát na negativní články o našich médiích.

Nedávno jeden fotograf poznamenal, že The Epoch Times jsou pravicově zaměřené noviny a že je založili „ti podivní Číňané“. Jeho slova se mě hluboce dotkla. Snažil jsem se mu vysvětlit, že usilujeme o vyvážené zpravodajství a dáváme prostor různým názorům, ale nechtěl mě poslouchat.

Po tomto rozhovoru jsem litoval, že jsem mu místo toho nevysvětlil pravdu o pronásledování v Číně a o tom, za jakých okolností naše média vznikla.

Když se za tím zpětně ohlížím, uvědomuji si, že jsem se příliš soustředil na to, abych dokazoval, že naše média nejsou pravicová. Zároveň jsem během rozhovoru choval i negativní myšlenky. V duchu jsem si říkal: „Jak můžeš být tak naivní, že věříš všemu, co si přečteš na internetu, a ani nechceš vyslechnout, co ti chci říct?“

Mistr řekl: „Dobrý člověk má vždy srdce soucitu.“ („Úrovně“, PODSTATA DALŠÍHO POKROKU)

Když jsem si uvědomil, v čem byla moje chyba, rozhodl jsem se, že budu mít vždy na prvním místě objasňování pravdy o pronásledování.

O několik týdnů později, během rušného dne v Kongresu, kdy přijelo několik členů vlády a bylo přítomno mnoho novinářů, jsem dostal příležitost objasnit pravdu kameramanovi z jiného média.

Desítky reportérů, fotografů a kameramanů čekaly, až vládní představitelé vyjdou před novináře. Když jsem mezi nimi čekal a připravoval se fotografovat, oslovil mě kameraman stojící za mnou. Nabídl mi dva speciální bonbóny Tic Tac, které dostal v Bílém domě při cestě na palubě prezidentského letadla Air Force One.

Bylo od něj velmi milé a velkorysé, že se o ně se mnou podělil. Během rozhovoru se mě zeptal, pro jaké médium pracuji. Když jsem mu odpověděl, že pro The Epoch Times, zajímalo ho, jestli za svou práci dostávám zaplaceno a zda jsou všichni zaměstnanci tohoto média praktikujícími Falun Dafa.

Vzpomněl jsem si na předchozí rozhovor s fotografem a připomněl jsem si, že tentokrát musím především se soucitem vysvětlit pravdu o pronásledování.

Odpověděl jsem na jeho otázky a vysvětlil jsem mu, proč bylo naše médium založeno – aby informovalo o pronásledování Falun Dafa ze strany Komunistické strany Číny. Také jsem mu objasnil, co je Falun Dafa a jak pronásledování začalo. Velmi rychle to pochopil a přijal.

Poté se mě začal ptát na Shen Yun. Řekl jsem mu, že nemohu mluvit jménem souboru Shen Yun, ale podle mého chápání praktikující hledají pokojné způsoby, jak upozorňovat na porušování lidských práv v Číně – například prostřednictvím umění, průvodů, pokojných protestů nebo zakládáním médií. I toto vysvětlení přijal s porozuměním.

Nakonec se mě zeptal, zda Falun Dafa sám praktikuji. Když jsem přikývl, byl překvapen. Řekl jsem mu, že díky tomu, že se neustále zamýšlím nad tím, jak zlepšit svůj charakter a svůj život, jsem se stal lepším a klidnějším člověkem. Tato slova se ho dotkla a svěřil se mi, že se i on kdysi věnoval qigongu.

Tohoto člověka jsem předtím nikdy neviděl – ani na Kapitolu, ani při žádném jiném pracovním úkolu. Řekl mi, že do Kongresu chodí jen zřídka. Dal jsem mu svou vizitku a atmosféra našeho setkání byla velmi příjemná a povzbudivá. V jeho očích byla vidět laskavost a upřímný zájem. Připomnělo mi to, že někdy má člověk jen jedinou příležitost vyslechnout si pravdu.

Byl to pro mě silný okamžik. Uvědomil jsem si, jak výjimečné bylo, že jsem právě v ten rušný den, uprostřed tolika novinářů a mediálních pracovníků, stál zrovna vedle něj. Kolem nás panoval čilý ruch a neustále se něco dělo, přesto mě pozorně poslouchal.

Jsem Mistrovi nesmírně vděčný za to, že toto setkání uspořádal, a za moudrost, kterou mi dal, abych dokázal odpovědět na všechny jeho otázky. Dokonce i ty bonbóny Tic Tac jako by byly součástí pečlivě připraveného uspořádání. Protože v jiných dimenzích je podle mého chápání vše živé, věřím, že i bytosti stojící za těmito bonbóny získaly velkou ctnost tím, že pomohly vytvořit příležitost k tomuto setkání s kameramanem.

Mistr řekl:

„Všemožné věci se mohou stát nástroji Fa. Když učedníci Dafa potvrzují Fa, jestliže píšete články, které potvrzují Dafa, potom dokonce i to pero, které každý den používáte získalo zásluhy a ctnost a možná se dokonce vaše pero stane nástrojem Fa v budoucnosti. Jakmile něco používáno praktikujícím, získalo zásluhy a ctnost, může se to stát nástrojem Fa a to zahrnuje štětce, pera a tužky, které jste používali, když jste potvrzovali Fa.“ („Vyučování Fa na diskusi o tvorbě výtvarného umění“, Učení Fa na setkání o komponování hudby a tvorbě výtvarného umění)

Dále se chci podělit o příležitost, kterou jsem měl ke kultivaci svého charakteru prostřednictvím konfliktu se spolupraktikujícím v kanceláři.

Užijte si zábavu na Zemi

Před několika týdny jsem pomáhal organizovat teambuilding pro zaměstnance naší washingtonské redakce, ve které pracují jak běžní zaměstnanci, tak praktikující. Takové setkání pořádáme přibližně jednou ročně. Program zahrnoval hru s úkoly v Národním muzeu americké historie a poté piknik na National Mall.

Jeden z praktikujících, který pracuje jako kameraman, napsal do naší skupiny zprávu o praktikující z Číny, jež organizovala víkendový protest před čínským konzulátem ve Washingtonu, D.C. Cílem bylo upozornit na to, že její matka byla v Číně znovu uvězněna. O této akci jsem se osobně dozvěděl až několik dní předem.

Vysvětlili jsme mu, že plánovaný teambuilding už nemůžeme znovu odložit. Jeho termín byl několikrát změněn, společnost měla rezervaci v muzeu i uhrazené poplatky a právě tento den vyhovoval většině zaměstnanců. Shodou okolností připadl na jeden z dnů, kdy se protest konal.

Protože většina praktikujících z naší washingtonské kanceláře se protestu před čínským konzulátem nechystala zúčastnit, poslal kameraman do skupiny krátkou zprávu: „Tak si užijte zábavu na Zemi!“

Tato poznámka se mě velmi dotkla. Odpověděl jsem několika dlouhými zprávami, ve kterých jsem vysvětloval, že se každý snaží dělat, co je v jeho silách, a že není možné kvůli každé akci odložit všechny ostatní pracovní i osobní povinnosti.

Poté, co jsem ty zprávy odeslal, jsem byl stále rozrušený a nedokázal jsem se uklidnit. Druhý den jsem si na jeho poznámku stěžoval ostatním v kanceláři a dával průchod své nespokojenosti. Když se mnou ostatní souhlasili, měl jsem z toho dobrý pocit. Říkal jsem, že i kdyby měl pravdu, neměl to vyjádřit takovým způsobem, protože to vypadalo, jako by se v nás snažil vyvolat pocit viny za to, že jsme se protestu nezúčastnili.

Přestože se mnou kolegové souhlasili, vnitřní neklid nezmizel. Když jsem druhý den kameramana potkal, pokusil se promluvit se mnou. Odpověděl jsem mu: „Nemluv na mě. Pořád jsem na tebe naštvaný.“

Nemohl jsem na celou situaci přestat myslet. Věděl jsem, že můj přístup není správný. Svěřil jsem se jiné praktikující a ta mi pomohla podívat se na věc z pohledu kameramana. Ve skutečnosti se po jeho zprávě několik lidí z kanceláře, včetně mě, rozhodlo protest přece jen podpořit a zúčastnit se ho.

V době, kdy jsem se s tím vnitřně vyrovnával, jsem si také vzpomněl na to, jak Mistr při různých konferencích Fa odpovídá na otázky praktikujících. Často se objevují dotazy týkající se sporů mezi praktikujícími nebo práce koordinátorů. Mistr opakovaně zdůrazňuje – ne doslovně, ale ve stejném duchu – že jak ti, kdo jsou přímo zapojeni do konfliktu, tak i ostatní by se měli především podívat sami do sebe a hledat, co mohou zlepšit.

To mi připomnělo, že můj způsob uvažování není jediný správný a že bych se měl především zaměřit na sebe a hledat, v čem se mohu zlepšit.

Také jsem měl představu, že bych neměl přijímat rady týkající se kultivace od někoho, kdo se pravidelně neúčastní společného studia Fa a sdílení v kanceláři. Říkal jsem si: Jak nás může najednou napomínat kvůli neúčasti na této akci, když sám na společné studium Fa téměř nechodí?

Později jsem si uvědomil, že takový způsob uvažování není správný. Měl bych mít otevřené srdce a být ochoten přijmout dobrou radu od kohokoli, aniž bych druhé posuzoval podle svých povrchních měřítek. Ani já se přece společného studia neúčastním pravidelně. Každý má své vlastní životní okolnosti a místo posuzování bych měl druhé chápat a povzbuzovat.

Došlo mi, že tento konflikt odhalil několik mých připoutání. Jedno z nich byl pocit vlastní důležitosti při práci na projektech Dafa. Myslel jsem si, že jsem lepší než ostatní, zejména než běžní lidé, protože se věnuji kultivaci a pomáhám Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.

Také jsem pochopil, že bych měl být ke druhým laskavý, i když jsem přesvědčený, že mám pravdu. Všichni spolupraktikující jsou součástí Dafa a jsou Mistrovými učedníky. Ke každému bych měl přistupovat s co největší laskavostí, úctou a trpělivostí. Každý z nás prochází náročnými zkouškami a má své vlastní výzvy.

Ve skutečnosti je tento kameraman velmi laskavý praktikující a vždy mě podporoval. Právě on mi před několika lety, když jsem pochyboval, zda se mohu stát profesionálním fotografem, řekl: „Můžeš se jím stát!“

Abych náš vztah po tomto konfliktu napravil, napsal jsem mu vzkaz a přinesl jsem mu meloun. Měl z toho velkou radost a já také. Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat mu za trpělivost se všemi mladými praktikujícími v naší kanceláři. Je skvělé s tebou spolupracovat!

Mistr řekl:

„Lidé dnes však zapomněli na tradice a zapomněli, jak laskaví, uctiví, milující, nápomocní a v mnoha ohledech dobří jeden k druhému lidé tradičně byli.“ (Proč může Shen Yun zachraňovat životy)

Na závěr bych chtěl vyjádřit hlubokou vděčnost za to, že mohu být mezi tolika laskavými spolupraktikujícími a že mám příležitost stát se lepším člověkem. Přeji si i nadále zlepšovat svůj xinxing a pomáhat Mistrovi zachraňovat více vnímajících bytostí!

Děkuji Vám, Mistře, za všechna soucitná uspořádání.

Děkuji vám, spolupraktikující, že jste si vyslechli mé sdílení.

Prosím, upozorněte mě na vše, co není v souladu s Fa.

(Vybraný příspěvek přednesený na Konferenci Fa ve Washingtonu, D.C. v roce 2026)