Dafa mi pomohl stát se člověkem, který žije pro druhé

(Minghui.org) Žiji v malém městě na severu Číny. Od dětství jsem marně hledala vyšší pravdy a smysl života. Cítila jsem se ztracená a bezmocná.

V roce 1998 mi bylo 30 let. Moje matka, která se léčila s nejrůznějšími zdravotními potížemi, tehdy onemocněla také srdeční chorobou. Když trpěla, jedna příbuzná jí vyprávěla příběh své přítelkyně, která praktikovala Falun Dafa.

Řekla, že tato přítelkyně dříve trpěla několika vážnými nemocemi, ale krátce poté, co začala praktikovat, se její zdraví rychle obnovilo. Uvedla také, že Falun Dafa začalo praktikovat mnoho lidí z její vesnice. Příbuzná navrhla, aby to zkusila i moje matka.

Matka se s touto přítelkyní spojila a vypůjčila si první přednášku z cyklu videopřednášek Mistra Li Hongzhiho. Protože se v té době Dafa učilo mnoho lidí, museli se všichni při sledování přednášek střídat a půjčovali si vždy jednu videokazetu.

Když jsem přednášku sledovala společně s matkou, měla jsem pocit, že Mistra Li poznávám, jako bych ho znala již velmi dávno. Jeho úsměv na mě působil velmi konejšivě.

Obsah přednášky okamžitě upoutal mou pozornost. Pravá podstata kultivační praxe, fungování vesmíru… Byla jsem tak uchvácená obrazovkou, že jsem dokonce zapomněla na matku. Nevěděla jsem proč, ale věděla jsem, že každé Mistrovo slovo je nebeským tajemstvím.

Když přednáška skončila, přála jsem si, abych mohla okamžitě zhlédnout všech devět přednášek. Každý den jsem se těšila, až večer uvidím další přednášku.

Po zhlédnutí všech devíti přednášek zmizel veškerý zmatek, který jsem v sobě nosila od dětství. Byla jsem nadšená. Konečně jsem našla to, co jsem hledala – smysl života! Věděla jsem, že se budu pilně kultivovat a že mě nic nedokáže zastavit.

„Nevěděl jsem, že praktikování Falun Dafa přináší tolik dobrého!“

Začala jsem se řídit principy Dafa – Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Předtím jsem si myslela, že jsem dokonalým vzorem pro ostatní. Všichni mě považovali za dobrosrdečnou, čistě smýšlející a nezaujatou světskými záležitostmi.

Jakmile jsem se však začala kultivovat, uvědomila jsem si, že jsem se postupně vzdalovala tradičním hodnotám a morálce. Mnohé mé chování a myšlenky ve skutečnosti nesplňovaly měřítka skutečně dobrého člověka.

Na mém pracovišti bylo mnoho zaměstnanců, ale málo práce, a řada lidí zahálela. Zejména u mladých bylo běžné přicházet pozdě a odcházet dříve. Často také hráli karty, jedli různé pochutiny a pomlouvali druhé.

Ode dne, kdy jsem začala praktikovat, jsem přicházela jako první. Chodby a schodiště byly vždy špinavé, protože je nikdo neuklízel, a tak jsem se sama ujala toho, že jsem je pravidelně vytírala.

Když přicházeli kolegové, překvapeně se na mě dívali. Během pracovní doby jsem se s nimi už nebavila a neúčastnila jsem se nevhodných činností.

Přestože byli mými změnami zpočátku překvapeni, postupně pochopili, že souvisí s tím, že jsem začala praktikovat Falun Dafa. Uvědomili si, že se řídím vyššími morálními měřítky.

Jednoho dne jsem právě dokončila úklid toalety a vytírání, když jsem dole pod schody potkala vedoucího. Když stoupal po čistém schodišti, s údivem poznamenal: „Nevěděl jsem, že praktikování Falun Dafa přináší tolik dobrého! Už nechodíš pozdě, a dokonce tu uklízíš!“ Jeho úsměv mě zahřál u srdce.

Jak se můj charakter zlepšoval, postupně jsem si ke svým kolegům rozvinula soucit. Když jsem viděla, jak soupeří o slávu a osobní prospěch, věděla jsem, že si nevědomky vytvářejí karmu, a bylo mi jich líto.

S moudrostí, kterou mi dal Mistr, jsem využívala každou příležitost, abych jim nenápadně pomohla pochopit pravdu o pronásledování a vytvořit si pozitivní postoj k Dafa.

V prostředí ateismu a kultury komunistické strany mnoho lidí v nic nevěřilo. Zajistila jsem však, aby každý na mém pracovišti věděl o dobrotě Dafa. Když KS Číny zahájila pronásledování Dafa, všichni, od řadových zaměstnanců až po vedoucí, se mě snažili ze všech sil chránit.

Naučit se přiznat vlastní chybu

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, myslela jsem si, že doma své role plním docela dobře. Brala jsem slávu a osobní prospěch na lehkou váhu, byla jsem k druhým tolerantní a považovala se za oddanou matku. Po zahájení praktikování Falun Dafa jsem se však začala dívat do sebe a zjistila jsem, že mám mnoho běžných představ a způsobů chování, které musím napravit.

Jednou například jiné dítě šikanovalo mého syna v mateřské škole. Matka, manžel a já jsme se ho snažili naučit, jak se s tím vypořádat. Matka mu řekla: „Jsi tak vysoký, tak mu to vrať! Stačí do něj strčit a povalíš ho!“

Manžel řekl: „Jestli tě bude znovu šikanovat, udeř ho do nosu!“ Já jsem mu poradila, aby to řekl učitelce. Všechno, co jsme ho učili, souviselo s odplatou.

Krátce nato jsme s matkou začaly praktikovat Falun Dafa. V soukromí jsem synovi řekla: „Udělaly jsme chybu. Babička ani já jsme dříve nevěděly, že jsme tě takové věci neměly učit, ale teď už to víme. Měl by ses řídit Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí a podívat se do sebe, zda jsi také neudělal něco špatně. Pokud ano, měl by ses mu omluvit a už to neopakovat.“

Můj syn byl hodné dítě. Přestože mu bylo pouhých pět let, pochopil, co jsem mu chtěla říct.

Dávat druhé na první místo a jednat s nimi soucitně

Moje tchyně byla neomalená a měla prudkou povahu. Nechtěla jsem, aby se manžel ocitl mezi námi, a proto jsem se s ní nikdy nehádala. Začala jsem k ní však pociťovat zášť. Když jsem si kolegům stěžovala na své křivdy, odpovídali mi: „Čím více jí ustupuješ, tím více tě šikanuje.“ Zdálo se mi, že mají pravdu.

Prohlásila jsem manželovi: „Až tvoje matka zestárne, nebudu se o ni starat ani jediný den!“

Poté, co jsem se začala kultivovat, jsem mu však řekla: „Mýlila jsem se. Pochopila jsem, že na tomto světě existují vyšší morální zásady. Starší lidé zůstávají staršími bez ohledu na to, jak špatně se někdy chovají, a my bychom se k nim měli chovat s úctou. Není správné, abych vůči ní chovala zášť.“

Začala jsem se tedy k tchyni chovat soucitně a ona se postupně stala laskavější.

Období, kdy onemocněla a zemřela, pro mě bylo procesem hledání způsobů, jak kultivovat svůj charakter. Protože jsem praktikovala Dafa, zacházela jsem s ní dobře a ničeho jsem nelitovala.

Když byla poprvé upoutána na lůžko, šla jsem jí koupit ložní mísu. Uviděla jsem pěknou modrou plastovou mísu dobré kvality a pomyslela jsem si: „Kdyby byla pro mě, určitě bych ji koupila. Ale pro tchyni vezmu nějakou levnější a praktičtější.“

Náhle jsem si uvědomila, že tato sobecká a pokřivená představa není mým pravým já. Takové myšlenky a jednání nepatří skutečné praktikující.

Nakonec jsem tedy koupila tu modrou mísu. Když ji uviděla manželova starší sestra, řekla: „Ach, neměla jsi kupovat tak pěknou, to je zbytečné plýtvání! Měli bychom ji raději používat na mytí zeleniny.“ Tchyni se však velmi líbila.

Několik dní před její smrtí jsem jí mísu podala a ona poznamenala: „Ta mísa, kterou jsi mi koupila, je opravdu krásná!“

Udělalo mi radost, že jsem v těchto drobných každodenních záležitostech zjistila, že jsem se vykultivovala v člověka, který „žije pro druhé“. Jsem Mistrovi nekonečně vděčná!

Před svou smrtí mě tchyně při každé příležitosti veřejně chválila. Říkala: „Kdysi se říkávalo: ‚Dobrá snacha je lepší než dobře vychovaný syn.‘ Je to skutečně pravda!“ Skutečnost, že dokázala něco takového říct, byla opravdovým svědectvím o mocné ctnosti Dafa.

Oba rodiče mého manžela jsou již mnoho let po smrti. I dnes, když navštívím jejich bývalý dům na venkově, na mě vesničané, zejména ti starší, uznale pokyvují.

Pochopila jsem, že ze tří věcí, o které nás Mistr žádá – studovat Fa, vysílat spravedlivé myšlenky a objasňovat pravdu – objasňování pravdy neznamená pouze dávat lidem vědět, co se ve skutečnosti děje praktikujícím Falun Dafa v Číně.

Lidé s předurčeným vztahem v našem životě – naše rodina, kolegové, sousedé, příbuzní a přátelé – jsou každý den svědky našeho chování. Pokud se dobře kultivujeme, jsou naše spravedlivé činy nejlepším způsobem, jak potvrdit krásu Dafa a položit základ pro jejich záchranu.

Články, v nichž se praktikující dělí o svá pochopení, zpravidla odrážejí osobní pochopení v určitém okamžiku založené na jejich kultivačním stavu a jsou zveřejňovány v duchu vzájemného zlepšování.