Učit se přijímat těžkosti jako dary

(Minghui.org) S manželkou, která je také praktikující Falun Dafa, jsme se loni vydali naším velkým, starým obytným vozem z horní části státu New York zpět domů do Kanady. Kvůli zhoršujícímu se zdraví mého tchána jsme už v New Yorku nemohli zůstat.

Náš starý obytný vůz vyrobený na zakázku se neustále porouchával a bylo obtížné sehnat náhradní díly i zkušené mechaniky, kteří by ho dokázali opravit. Zkoušky, s nimiž jsme se během této 3 000 mil dlouhé cesty setkali, odhalily moje dlouhodobá připoutání a mylné představy o kultivaci.

Dříve jsem věřil, že hlavními připoutáními, která spouštějí mou depresi, lenost a zoufalství, jsou moje neschopnost překonat žádostivost a touha po pohodlí. Domníval jsem se, že moje usilování o pohodlí a další světské touhy jsou důkazem toho, že nejsem hoden kultivovat Dafa, a svou nenávist k sobě samému jsem považoval za „přirozený“ důsledek.

Tato cesta mi ukázala, že moje vnímání sebe sama jako „nehodného kultivovat Dafa“ a nenávist k sobě samému byly ve skutečnosti příznaky hlubších mezer v mém kultivačním stavu.

Řídit tento 48 let starý obytný vůz bylo pro mé nervy neustálou zátěží. Ačkoli jsem se zdržel toho, abych se svěřoval manželce, každý neobvyklý zvuk, zvláštní zápach nebo změna teploty motoru mě okamžitě uvedly do stavu pohotovosti.

Právě tato zkouška však byla přesně tím, co jsem potřeboval. Tím, že mě nutila opakovaně čelit vlastním myšlenkám a emočním reakcím, jsem se učil opouštět lidské myšlení. Zápasil jsem s vytrvalou „lítostí“. Proč jsem ten obytný vůz koupil a proč jsem s ním jel do New Yorku? Zvážil jsem opravdu, zda je takový dlouhodobý způsob života uskutečnitelný? Nevyplýtval jsem spoustu peněz?

Byl jsem nucen těmto myšlenkám neustále čelit a opouštět je. Připomínal jsem si, že všechno v životě je uspořádáno Mistrem. I tato zdánlivě chybná rozhodnutí byla stupínky k mému zlepšení. Moje lítost se znovu a znovu vynořovala, míli za mílí, hodinu za hodinou. Toto zocelování pomohlo položit základ pro mé pozdější průlomy.

Po sérii menších i větších problémů, které vyžadovaly neustálé opravy, jsme se rozhodli navštívit opravnu specializovanou na tento typ obytného vozu. Dílna byla schopná také vyrábět součástky na zakázku. Celkem jsme za opravy zaplatili 2 700 dolarů.

Mechanici, kteří tam pracovali, byli hrubí, ale zůstal jsem klidný a nedovolil jsem si žádné špatné myšlenky. Přestože jsem se vedoucímu dílny snažil objasnit pravdu o pronásledování, nepodařilo se mi s ním navázat dobrý vztah. Po dokončení oprav jsem zaměstnancům předal leták objasňující pravdu a pokračovali jsme v cestě. Ulevilo se mi a cítil jsem se klidněji, když jsem zjistil, že obytný vůz je nyní stabilnější.

Když jsme vjížděli do nádherného fialového západu slunce, probleskla mi hlavou myšlenka: „Konečně se vracíme domů.“ Pocítil jsem tichou radost při pomyšlení na hladkou cestu, která nás čeká, a na příjemný, pohodlný život v našem domově v Kanadě.

V okamžiku, kdy mi tato myšlenka probleskla myslí, ozvalo se od předního kola strašlivé prasknutí a obytný vůz prudce vybočil doprava. Okamžitě jsem zabrzdil, jen abych uslyšel skřípavý zvuk. Naštěstí se mi podařilo zastavit u nedalekého sjezdu.

Když jsem uklidnil nervy, poděkoval jsem Mistrovi. Naštěstí se obytný vůz porouchal těsně před sjezdem, jinak bychom uvízli uprostřed velmi frekventované dálnice.

Když jsem vozidlo zkontroloval, zjistil jsem, že se porouchala ta samá součástka, za jejíž opravu jsem utratil měsíční plat. Obytný vůz byl zcela nepojízdný a my jsme uvízli ve vzdálenosti jednoho dne jízdy od opravny.

Tato zkouška mě přivedla k několika uvědoměním. Byla odhalena moje touha užívat si klidný a pohodlný život. Hřejivé pocity spojené s „návratem domů“ byly iluzí, kterou bylo třeba opustit. Nemohl jsem obejít zkoušky, kterým jsem měl čelit, prostřednictvím peněz, například tím, že zaplatím za opravy.

Zatímco jsme čekali na odtahový vůz, moje zoufalství se postupně proměňovalo v pochopení. Uvědomil jsem si, že všechny tyto nezdary jsou ve skutečnosti bezvýznamné. Skutečným problémem byla moje lítost. Moje touha po pohodlí „domova“ byla ve své podstatě vlastně malicherná.

Nakonec jsem chtěl jen to, aby tato cesta rychle skončila a mohl jsem se soustředit na práci. Poprvé po dlouhé době jsem toužil vrátit se ke své práci a dát jí všechno. Toto uvědomění jsem považoval za vzácný dar.

Odtahový vůz dorazil o několik hodin později a po dlouhé cestě jsme se vrátili do opravny. Krátce jsem si na dvě nebo tři hodiny zdříml a pak jsem vstal, abych se setkal s vedoucím dílny. Pomyslel jsem si, že ani pro něj to nebude snadné, a byl jsem klidný a uvolněný. Když jsem s ním však promluvil, vedoucí dílny projevil neuvěřitelnou lhostejnost. Zdálo se, že ho vůbec neznepokojuje, že se opravená součástka tak brzy znovu porouchala, ani to, že jsme kvůli tomu strávili celou noc na cestě.

Mechanik dorazil krátce nato. Přestože byl méně hrubý než předtím, odmítal mi uvěřit, když jsem mu řekl, že součástka, kterou opravoval, je rozbitá. Vyjel s obytným vozem na zkušební jízdu a byl přesvědčený, že závada je v jiných částech vozu, přestože jsem mu stále opakoval, že problém je v opravené součástce. Po několika zkušebních jízdách jsem začal být trochu netrpělivý. Teprve když požádal svého asistenta, aby stál venku a potvrdil, že zvuk tření vychází od předních kol, mechanik mi konečně uvěřil a pustil se do opravy.

Mechanik se mi svěřil, že za desítky let své praxe nikdy nic podobného tomu, co jsme zažili, neviděl. Uvědomil jsem si, že to bylo uspořádáno právě pro mou kultivaci, aby se odhalila moje touha po bezproblémové cestě a pohodlném domově. Věřil jsem, že když bude obytný vůz opraven, vyhnu se dalším potížím.

Po celou dobu jsem se snažil brát ohled na mechanika i vedoucího dílny. Opravna musela zaplatit vysoké náklady za rozbitou součástku i opravy. Dbal jsem na to, abych jim dal najevo pochopení a nedával najevo žádnou zášť. Když jsem jim tentokrát představil Falun Dafa, situace byla úplně jiná. Projevili zájem a přijetí. Mechanik se stal velmi přátelským a dokonce mi vyprávěl o své dceři a jejích nesnázích; řekl, že má pocit, že by jí Falun Dafa mohl pomoci.

Po dokončení oprav jsme se znovu vydali na cestu. Těšil jsem se, až dosáhneme nejvyššího bodu Skalistých hor, protože to by znamenalo konec naší dlouhé cesty do kopce. O několik dní později, když jsme se blížili k vrcholu, jsem při průjezdu staveništěm zjistil, že nám selhaly brzdy. Okamžitě jsem podřadil, pustil plyn a pomalu obytný vůz zastavil.

Otřesený tím, jak těsně jsme unikli nehodě, jsem manželce řekl, že nám selhaly brzdy! Ona odmítavě odpověděla: „Vždyť jsme přece zastavili, ne?!“ Tváří v tvář tomuto opakujícímu se bolestivému místu v našem vztahu ve mně začal vzplanout hněv. Když jsme se dostali do potíží a já projevil obavy, manželka se na mě dívala svrchu. Místo aby mi nabídla podporu a důvěru, srážela mě tím, že jsem „emocionální“. Když jsem čelil jejímu odmítnutí, vzdal jsem to a hledal pomoc u druhých.

Její zklamání ze mě pramenilo z toho, že jsem nedokázal zvládat situace klidně jako muž. Já jsem si naopak jen přál, aby mi tváří v tvář vážným zkouškám nabídla péči a podporu. Z mé „slabosti “ byla nejistá.

Po celá léta jsem se naučil přestat hledat u své ženy podporu. Snažil jsem se být nezávislý, bral jsem každou věc jako osobní problém, který musím vyřešit, a předstíral jsem, že ona neexistuje a že se jí to netýká.

Té noci jsem nenašel žádnou opravnu ochotnou opravit tento starý obytný vůz vyrobený na zakázku, a tak jsem se pokusil opravit brzdy sám. To mě však uvrhlo do ještě hlubší frustrace a osamělosti.

Když jsem si dal přestávku, můj špatný duševní stav mě přiměl vyjádřit manželce zklamání z jejího postoje. Byl to obtížný rozhovor. Já jsem tu pro ni vždy byl a podporoval ji, kdykoli čelila potížím, zatímco ona chtěla, abych jakékoli potíže zvládal sám, bez podpory. Moje neschopnost zůstat nedotčený v ní vyvolávala pohrdání. Ještě důležitější bylo, že tato situace ve mně znovu potvrdila hluboce zakořeněné přesvědčení, že nejsem hoden.

Náš rozhovor neprobíhal hladce, ale získali jsme nové porozumění jeden druhému. Když jsem ležel na pohovce ponořený do zoufalství, stalo se něco zcela nového a nečekaného.

Manželka mě jemně požádala, abych se podělil o své myšlenky. V jejím hlase nebyl žádný soud ani obviňování, což mi umožnilo pomalu přemýšlet, než jsem odpověděl. Po chvíli jsem jí řekl, že jsem náhle pochopil, že jsem se svými těžkostmi zacházel jako s trestem.

Dříve jsem věřil, že zkouškám čelím proto, že jsem ze své podstaty nehodný a nejsem dobrý kultivující. Když jsem o tom nahlas mluvil s manželkou, uvědomil jsem si, jak mylná tato představa byla.

Různé zkoušky, kterým jsem během této cesty čelil, mi pomohly dojít k pochopením a to, co jsem se během tohoto procesu naučil, dalece přesahovalo to, co zde sdílím. Jak bych tedy mohl na zkoušky pohlížet jen jako na pouhé tresty?

Konečně jsem začal tyto těžkosti přijímat a považovat je za vzácné věci uspořádané Mistrem. Toto odhalení rozpustilo něco, co bylo v mém srdci dlouho zamrzlé, a můj pocit oddělenosti od Dafa zmizel. Zasloužil jsem si přistupovat k sobě a zacházet se sebou se soucitem, i když jsem nedokázal naplnit vlastní očekávání, neprošel zkouškou, nerozumně trávil čas sledováním videí na internetu, nebo dokonce ztratil trpělivost.

Když jsem ten den ležel vysoko ve Skalistých horách, cítil jsem, jak se mi v srdci rozlévá teplo a proudí celým tělem. Rozpouštělo nenávist k sobě samému, která mě trápila celé roky, a konejšilo mou unavenou duši.

Když jsem se rozhodl kultivovat laskavost k sobě samému, cítil jsem se jako znovuzrozený. Když si na ten okamžik vzpomenu, nemohu zadržet slzy. Toto mimořádné uvědomění mě v duchovní praxi vedlo na novou úroveň.

Dokázal jsem se dívat na svá připoutání bez odsuzování, což mi umožnilo rozpoznat příčiny, následky i související představy každého připoutání – něco, čeho jsem dříve nebyl schopen. Protože mi na sobě záleželo, cítil jsem také, že světu záleží na mně. Mé srdce bylo lehčí a být laskavější k lidem kolem mě se pro mě stalo přirozeným. Soucit k sobě samému byl nezbytný k rozvíjení soucitu k druhým. Jako život existující v tomto vesmíru jsem musel zákon vesmíru uplatňovat i na sebe. V minulosti jsem se na sebe díval zkreslenou optikou „pravdy“ – tvrdé upřímnosti, která nikdy neomlouvala mé nedostatky. Bez soucitu k sobě samému jsem se však nikdy nemohl skutečně řídit Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí.

Přestože jsem strávil dlouhou dobu pokusy opravit brzdy obytného vozu, neměl jsem pocit, že jsou opravdu opravené. Následujícího dne však brzdy opět fungovaly normálně, jako by nikdy neselhaly.

Protože jsem se cítil tak nehodný, bylo pro mě obtížné dělat pokrok. Říkal jsem si, že musím pokračovat v kultivaci, protože existují vnímající bytosti, které je třeba zachránit. Ať už jsem byl schopen dosáhnout cíle kultivace, nebo ne, tato vzácná příležitost tu stále byla. Poté, co jsem se rozhodl mít k sobě soucit, našel jsem v kultivaci a studiu Fa novou radost. Dokonce i cvičení se stalo projevem laskavosti vůči sobě samému.

Když do návratu domů zbývalo už jen několik dní, objevil se nový problém. Obytný vůz občas vyžadoval několik otočení klíčem, než nastartoval, což naznačovalo možný problém se startérem nebo jeho spínacím relé. Zjistil jsem, že mě tato nová situace neznepokojuje. Jednoho večera po večeři obytný vůz odmítl nastartovat, ale zjistil jsem, že můj duševní stav přesto zůstává klidný.

„Dnes v noci přespíme tady,“ řekl jsem manželce. Trochu znepokojeně mě požádala, abych to zkusil znovu. Obytný vůz úspěšně nastartoval a my jsme pokračovali v cestě.

Po návratu domů nás čekala série zkoušek. Naši nájemníci spali v naší posteli, udělali v domě nepořádek, poškodili dveře a svými koly zablokovali vchod do našeho domu. Strýc mé ženy se nečekaně objevil opilý, zaparkoval svůj vůz na naší příjezdové cestě a usnul v něm. Neměli jsme kde zaparkovat obytný vůz a stáli jsme před množstvím drobných problémů. Přijal jsem tuto situaci jako dar.

Můj boj s pohodlím, žádostivostí a leností pokračuje. Často se také vynořují pocity smutku. Dál zápasím i v práci, protože ta často zesiluje mé slabosti. Nyní však dokážu rozpoznat, že lidské emoce hrají významnou roli a že jejich překonání vyžaduje soucit. Bez klidu a soucitu mi chybí schopnost cítit k sobě teplo. Jakékoli utrpení, kterému čelím, pak nemůže přispět k mému růstu, protože bych ho nevnímal jako součást kultivace. Bez Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti se kultivace stává mechanickým jednáním typu „dělat či nedělat“, místo aby měnila „kým jsem“.

Uplynulých několik týdnů bylo nesmírně těžkých. Zhoršující se zdraví mého tchána znamenalo, že se musel nastěhovat k nám. Má potíže se spánkem, a proto ze zvyku dělá celou noc hluk. To, že jsem v tomto období nemohl dobře spát, vážně ovlivnilo mé pravidelné studium Fa, cvičení i práci.

Napsání tohoto sdílení pro mě bylo vzácnou příležitostí připomenout si tento velký dar utrpení a znovu se podívat na zkoušky, kterým čelím. Těším se, k jakým novým pochopením mě tato zkouška dovede a jak objevím, jak mi Mistr pomohl pozvednout se.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v určitém okamžiku na základě jeho kultivačního stavu a jsou nabízeny v duchu vzájemného pozvedání.