(Minghui.org) Toto je skutečný příběh oddaného manžela, který po mnoho let podporoval Falun Dafa a svou manželku, která praktikuje.
Přestože mu bylo přes sedmdesát let, z celého srdce podporoval Falun Dafa. Často si opakoval „Falun Dafa je dobrý“ a vždy byl ochoten věnovat své úsilí Dafa a pomáhat praktikujícím, kdykoli mohl.
Z vlastní iniciativy na sebe přebíral více domácích prací, aby se jeho manželka mohla soustředit na cvičení a studium Fa. Kdykoli je navštívili praktikující, vždy se postaral o to, aby se cítili vítáni, a dobře se o ně postaral.
K nehodě došlo večer 25. ledna 2026. Po večeři se s manželkou vydali na procházku po silnici za vesnicí. Náhle se k nim vysokou rychlostí přiřítil elektrický skútr a prudce do něj narazil. Muž upadl, udeřil se zadní částí hlavy o zem a okamžitě ztratil vědomí. Jeho manželka ho rychle odvezla do nemocnice, kde zůstal v kómatu.
Po pěti dnech se zázračně probral. Když nabyl vědomí, pomalu začal vyprávět, co během bezvědomí prožil.
„Měl jsem tehdy zavřené oči, a přesto jsem všechno ‚viděl‘ neobyčejně jasně. Pozoroval jsem, jak přímo ze stěn nemocničního pokoje vyrůstají nádherné květiny – červené, bílé, žluté, fialové a v mnoha dalších odstínech. Některé měly stonky, ale žádné listy. Poupata byla průsvitná a zářivá a každé se otáčelo kolem vlastní osy. Bylo to nádherné.
Když se květina, která byla nejblíže ke mně, jemně přiblížila k mé tváři, náhle se se zvukem ‚ššš‘ rozevřela. V tom okamžiku jsem spatřil Mistra – jeho Tělo Zákona –, jak sedí na lotosovém květu, vyzařuje oslnivé zlaté světlo a s úsměvem se na mě dívá. Také nově rozkvetlá květina kroužila kolem Mistra.
Mistr měl na sobě roucho kasája a mlčel. Levou ruku držel vzpřímeně s dlaní směřující ven a pravou rukou ukazoval na mé čelo. Z jeho dlaně vyzařovalo teplé zlaté světlo, které ve mně vyvolávalo nesmírně příjemný pocit. Také jsem viděl, jak z oblasti Mistrova vnitřního oka vyzařuje dlouhý, plochý paprsek zlatého světla.“
Jasně pochopil, že ho Mistr přišel zachránit.
Přibližně po deseti minutách si uvědomil, že se Mistr chystá odejít. Pozoroval, jak se Mistr pomalu zvedá a stojí na lotosovém květu. V tom okamžiku jako by strop nemocničního pokoje zmizel a odhalil jasně modrou oblohu, do níž Mistr pomalu mizel. Ve stejném okamžiku zmizely i všechny květiny.
Po tvářích mu začaly stékat slzy a byl tak hluboce dojatý, že nedokázal promluvit – podobně jako když se po mnoha letech znovu setkají matka a syn. Okamžitě pocítil, že jeho tělo i mysl jsou lehké, a jeho vědomí se stalo mimořádně jasným. Mistrův soucit, vznešenost, velkolepost a krása se nedaly slovy popsat. Stále si v duchu říkal:
„Jaké zásluhy nebo ctnosti mám, že jsem mohl spatřit Mistra ještě předtím, než jsem získal Dafa? Jak neuvěřitelné předurčení a jak nesmírné požehnání!“
Také vedoucí nemocničního oddělení byl velmi překvapený: „Člověk ve vašem stavu mohl kdykoli zemřít.“ Po prvním vyšetření lékař plánoval provést kraniotomii a uvedl, že i kdyby byla operace úspěšná, zotavení by trvalo nejméně tři až šest měsíců. Následná vyšetření však překvapivě neodhalila žádné vážné problémy a muž se nyní zcela zotavil.
Když svůj zážitek vyprávěl, velmi se snažil, aby byla jeho vděčnost vyjádřena co nejjasněji. Znovu děkoval Mistrovi za záchranu života.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
