Úžasné zkušenosti mé rodiny

(Minghui.org) Je mi 59 let a provozuji malou živnost. Mnoho členů mé rodiny praktikuje Falun Dafa. Poté, co má matka začala v roce 1997 praktikovat, zmizely všechny její zdravotní potíže způsobené dlouhými lety těžké práce. Už nepotřebovala baňkování ani akupunkturu a nemusela nás prosit, abychom jí masírovali záda, nohy a ruce. Ačkoliv bylo na hospodářství vždy hodně práce, překypovala energií. Už jsme ji neslyšeli vzdychat, stěžovat si na bolesti nebo únavu. Také začala být vůči svým dětem trpělivější a laskavější. Celá naše rodina spolu žila v harmonii a vedla šťastný život.

Matka byla nejstarší z osmi sourozenců. Nikdy nechodila do školy a neuměla číst ani psát. Když se začala kultivovat, uvědomila si, jak vzácný Falun Dafa je. Během pouhých několika měsíců dokázala plynule číst Zhuan Falun. Také se naučila zpaměti O Dafa (Lunyu) a každý den prováděla cvičení.

Jednou matka s otcem, který Falun Dafa nepraktikuje, táhli do města ruční valník, aby koupili nábytek. Cestou domů je srazilo nákladní auto. Když vůz zastavil, matka se zpod něj vyplazila. Tehdy jí bylo už skoro sedmdesát, přesto měla jen drobnou odřeninu na levé patě. Řidič byl vyděšený, ale matka ho uklidňovala: „Nic mi není. Praktikuji Falun Dafa, a proto vždy myslím nejprve na druhé. Nechci vám přidělávat žádné starosti. Můžete klidně jet.“

Oprášila si špínu z oblečení a spolu s otcem pokračovali s vozíkem domů.

Otec mi později o nehodě vyprávěl. Se slzami v očích řekl: „Tvoje matka přežila jen proto, že praktikuje Dafa a chrání ji Mistr Li!“

Kdykoli o tom matka vypráví, nedokáže zadržet slzy. Je Mistrovi hluboce vděčná za to, že jí zachránil život a splatil za ni karmický dluh. Často říká: „Pokud má člověk spravedlivé srdce a spravedlivé myšlenky, Mistr nás ochrání.“

Moje druhá teta, která také praktikuje, se jednou nabídla, že půjde zamést silnici místo svého manžela. Když čistila svodidla, srazilo ji nákladní auto a odhodilo ji více než deset metrů, než dopadla na zem.

Byla urychleně převezena do nemocnice a zůstala dva dny a tři noci v bezvědomí. Když přišla k sobě, trvala na tom, že chce z nemocnice odejít: „Mistr mě chrání. Chci domů. Není třeba utrácet další peníze!“

Děti s tím nesouhlasily a trvaly na tom, aby v nemocnici zůstala ještě dvacet dní. Když se vrátila domů, intenzivně se věnovala studiu Fa a cvičení a brzy se zotavila. Výsledek obou těchto událostí jsem viděla na vlastní oči.

Matka věděla o mém špatném zdravotním stavu a o tom, jak moc trpím. Často mě povzbuzovala: „Nebylo by úžasné, kdybys začala cvičit? Až se uzdravíš, můžeš peníze za doktory ušetřit a koupit si místo toho něco dobrého na zub. Léky jsou hořké, injekce bolí, ale meditace je tak příjemná.“ Když mi to pořád dokola opakovala, začala jsem si říkat, že na tom něco bude.

Navštívila jsem svou čtvrtou tetu, která také praktikuje Falun Dafa. Během návštěvy jsem si přečetla Mistrovo Vyučování Fa na konferenci v Sydney a měla jsem pocit, že jsem konečně našla to, co jsem hledala. Při jiné příležitosti jsem navštívila čtvrtou tetu z matčiny strany právě ve chvíli, kdy její skupina studia Fa četla Zhuan Falun. Řekla mi: „Proč se k nám nepřidáš?“ Nechovala se ke mně jako k cizí.

Toto prosté pozvání posílilo mé odhodlání studovat Fa. Čtení mě hluboce dojalo. Potom jsem jí řekla: „Ta kniha je naprosto úžasná! Proč jste mi o ní neřekli dřív? Ale vlastně si za to můžu sama, protože jsem předtím matku vůbec neposlouchala.“ Usmála se: „Tak ji odteď začni číst!“

Radost ze zahájení kultivační praxe

Výtisk knihy Zhuan Falun jsem si vzala domů. Místo abych šla spát, přečetla jsem ji celou. Dafa osvítil mé srdce a naplnila mě nepopsatelná radost. Ten pocit, že teď mám Mistra a jeho ochranu, se nedal slovy ani vyjádřit. Zapomněla jsem na spánek i na užívání léků. Chtěla jsem se jen co nejrychleji naučit cvičení.

Od dětství jsem bývala slabá a často nemocná. Po svatbě se můj zdravotní stav ještě zhoršil. Co si pamatuji, trpěla jsem chronickou rýmou a zánětem hltanu. Nos jsem měla věčně ucpaný, takže jsem musela dýchat ústy. V létě mi občas z nosu teklo téměř bez přestání. Jen málokdy jsem se cítila dobře.

Když jsem prováděla druhé cvičení Falun Dafa a stála v pozici Držení kola před hlavou, náhle jsem ucítila, jak se mi s jakýmsi „fouknutím“ uvolnily nosní dírky. Chronická rýma zázračně zmizela – jen tak, zničehonic!

Mnoho let jsem také trpěla chronickým zánětem hltanu. V nejhorších fázích mě i pití vody bolelo tak, jako bych polykala žiletky. Krátce poté, co jsem začala praktikovat, jsem opakovaně cítila, jak mi z krku stoupá hlen. Nebylo to ale nijak bolestivé ani nepříjemné. Trvalo to zhruba dvacet dní a pak zánět hltanu nadobro zmizel.

Kdykoli jsem snědla něco škrobovitého, třeba placky nebo sladké brambory, trpěla jsem silným pálením žáhy. Bylo to tak intenzivní, že mi to až vhánělo slzy do očí. Trápily mě také bolesti žaludku, potíže s jícnem, hyperaktivní močový měchýř a bolesti kříže. Během jednoho měsíce praktikování všechny tyto neduhy odezněly.

Žádná z těchto nemocí se už nevrátila. Skutečně jsem poznala, co znamená být bez nemocí. Chodím s lehkostí a bez zadýchání vyjdu spoustu schodů. Každý den je sladký jako med. S radostí chodím do práce a starám se o domácnost. Manžel i děti nad mou proměnou jen žasli.

Dne 20. července 1999, tři měsíce poté, co jsem začala Falun Dafa praktikovat, zahájila Komunistická strana Číny pronásledování této praxe. Věděla jsem, že Dafa je dobrý, že Mistr učí lidi, jak se stát lepšími, a že tato praxe přinesla nesčetným lidem mimořádné zlepšení zdraví. S pevnou vírou jsem odjela do Pekingu apelovat za naše právo Dafa praktikovat. Na náměstí Tiananmen mě zadrželi policisté v civilu a odvezli mě na styčný úřad města Weifang v Pekingu.

Ostatní praktikující seděli na podlaze se zkříženýma nohama. V té době jsem ale ještě nedokázala správně sedět v úplné lotosové pozici. Praktikující sedící vedle mě mě povzbuzovala, abych to zkusila, ale já namítla, že to ještě nesvedu. Usmála se: „Když už jsi tady, dokážeš to. Jen to zkus.“

Bez váhání jsem si nejprve položila pravou nohu nahoru. Když jsem pak zvedla levou nohu, abych ji dala navrch, šla nahoru úplně bez námahy a spočinula v úplné lotosové pozici. Necítila jsem žádnou bolest ani tah. V pohodlí jsem tak seděla poměrně dlouhou dobu. Od toho dne u mě ztuhlost nohou zmizela. Bylo to jedno z mnoha zlepšení, která jsem během své první cesty do Pekingu za účelem potvrzování Fa zažila. Pobyt s ostatními praktikujícími mi pomohl se rychle zlepšit a tato zkušenost mi velmi pomohla.

Před více než dvaceti lety jsem jela na elektrickém kole na nákup zboží do provincie Zhejiang. Když jsem jela v pruhu pro cyklisty, řidič malého valníku náhle vjel do mého pruhu a zkřížil mi cestu. Ztratila jsem kontrolu nad řízením a s kolem jsem upadla na zem. Hlavou jsem narazila do zadní části jeho vozu a náraz mě omráčil. Ačkoli hlava třeštila bolestí, mysl jsem měla úplně jasnou.

Než jsem se vůbec vzpamatovala, ten mladík už zavolal policii a vzápětí přijela sanitka. Na místo dorazila také jeho matka. Měla jsem jedinou myšlenku: „Mistr se o mě stará. Budu v pořádku.“ Když jsem si sáhla na hlavu, nahmatala jsem velkou bouli. Mladík i jeho matka na mě naléhali, abych jela do nemocnice na vyšetření. Řekla jsem jim: „Není třeba. Jsem v pořádku a nic po vás nechci.“ Oni si ale trvali na svém.

Cestou do nemocnice jsem v duchu požádala Mistra o pomoc. Vzpomněla jsem si na to, co říkal v knize Zhuan Falun ohledně toho, jak by se měli praktikující zachovat při nehodě. Abych je uklidnila, řekla jsem: „Praktikuji Falun Dafa, můj Mistr mě chrání a nejsem v nebezpečí. Po pár dnech odpočinku budu v pořádku a nebudu po vás nic žádat.“

Podstoupila jsem vyšetření počítačovou tomografií (CT) a elektroencefalografii (EEG). Vyšetření ukázala, že nemám žádná vážná zranění, a tak mi lékař jen předepsal nějaké léky. Řidič i jeho matka na mě naléhali, abych je užívala; velmi se jim ulevilo, že to nedopadlo hůř. Já jsem to ale rezolutně odmítla, nechtěla jsem je zatěžovat dalšími výdaji.

Mladíkova matka byla hluboce dojatá a zvolala: „Opravdu jsme narazili na dobrého člověka!“ Pak se mě zeptala, jestli bych s ní nezašla na dopravní policii, aby jejímu synovi vrátili řidičský průkaz. Bez váhání jsem souhlasila.

Na dopravní policii se mě policista, který nehodu vyřizoval, zeptal, jaké odškodnění nebo podmínky požaduji. Protože jsem tehdy měla ještě strach, pravdu o Dafa jsem mu neobjasnila. Jen jsem řekla: „Prosím, domluvte tomu mladíkovi, ať příště řídí opatrněji,“ a podepsala jsem protokol o uzavření případu.

Když jsme odcházeli, mladík s matkou byli tak vděční, že přede mnou chtěli pokleknout. Rychle jsem jim pomohla vstát a řekla: „Tohle prosím nedělejte. Pokud chcete někomu poděkovat, poděkujte Mistrovi a Falun Dafa.“ Opakovaně říkali: „Děkujeme, Mistře Falun Dafa! Děkujeme, Mistře Falun Dafa!“

Podrobněji jsem jim objasnila pravdu o Falun Dafa a pronásledování a povzbudila je, ať si pamatují: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ (V té době ještě praktikující lidem nedoporučovali, aby vystoupili z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací.)

I když jsem byla pořád dost potlučená, pokračovala jsem na trh. Po návratu domů jsem šla normálně do práce, pilně jsem studovala Fa a cvičila. Během pár dní všechny bolesti úplně odezněly.

Za těch uplynulých sedmadvacet let kultivace zažila naše rodina bezpočet neobyčejných věcí. O posledním čínském Novém roce jsem navštívila svou druhou tetu, které je teď sedmdesát tři let. Pilně se kultivuje a nikdy nepolevuje v dělání tří věcí. Je silná, čilá a pořád si přivydělává manuální prací.

Její manžel ale trpí astmatem. Řekla jsem mu: „Když budeš říkat: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré,‘ pomůže ti to. Jen se podívej na tetu. I v jejím věku, po tom, co přežila tu dopravní nehodu, je zdravější než kdy dřív a pořád zvládá pracovat.“ Opakovaně přikyvoval: „Ano, ano, budu to odříkávat. Budu. Falun Dafa je opravdu dobrý!“