(Minghui.org) Jmenuji se Lei Yingqun a je mi 73 let. Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997. Tehdy mě sužovalo tolik nemocí, že jsem propadala zoufalství. Nedlouho poté mé nemoci zmizely a já se cítila neustále plná energie. Praxe mi přinesla obrovský fyzický i duševní prospěch.
Dne 20. července 1999 však Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila brutální pronásledování Falun Dafa. Abychom se domohli spravedlnosti, vydali jsme se s manželem do Pekingu apelovat u ústřední vlády. Poté se naše životy navždy změnily.
S manželem jsme čelili opakovaným zatčením a dlouhému věznění
Po návratu z cesty do Pekingu jsme oba přišli o práci. Můj manžel Wu Ruirong pracoval jako řidič autobusu v hunanské pobočce společnosti China Southern Airlines a já jako účetní v metalurgické společnosti ve městě Hengyang v provincii Hunan.
V následujících letech jsem byla sedmkrát zadržena a jednou protiprávně odsouzena ke čtyřem letům vězení. Manžela zadrželi šestkrát a dvakrát ho poslali do tábora nucených prací, kde byl protiprávně vězněn celkem více než čtyři roky. Během věznění nás oba několikrát mučili téměř k smrti.
Pronásledování se však neomezovalo pouze na nás. Tvrdě dopadlo i na naše blízké příbuzné, kterým způsobilo obrovské psychické a finanční utrpení.
Rodinní příslušníci snášejí pronásledování
Jeden z mých bratrů nám chtěl pomoci, a tak nabídl manželovi práci ve své továrně na nábytek. Krátce poté, co tam manžel nastoupil, vtrhla za bratrem početná skupina policistů a donutila ho manžela propustit.
Dalšího bratra, který nás chtěl zaměstnat ve svém obchodě, policie rovněž zastrašovala a zakázala mu zaměstnat kohokoli z nás.
O několik let později nám další, mladší bratr nabídl práci ve svém svatebním fotografickém studiu. V květnu 2008 však do studia vtrhla policie a zatkla nás. Ve stejnou dobu byli zadrženi i další dva praktikující, z nichž jeden ve studiu také pracoval. Tento incident vážně narušil chod studia, takže jsme v něm už nadále nemohli působit.
Všichni příbuzní, kteří se nám snažili pomoci, čelili obtěžování a zastrašování. Postupně tak ztratili odvahu nás u sebe ubytovat nebo nám nabídnout práci, čímž jsme zcela přišli o obživu.
V roce 2001 zadrželi policisté z pobočky Chengnan ve městě Hengyang mou dceru. Bylo jí tehdy pouhých patnáct let a odvedli ji přímo ze školy na policejní stanici. Snažili se z ní dostat, kde se nacházím, jelikož jsem kvůli pronásledování musela opustit domov. Více než dvacet hodin ji drželi v chladné místnosti bez jídla a vody.
Přibližně ve stejné době zatkli i mého mladšího bratra; opakovaně ho vyslýchali a nutili ho prozradit místo mého pobytu. Policisté také vtrhli do domu mé starší sestry, aby mě tam hledali, a narušili tím klid celé její rodiny.
Po mnoho let jsme tak byli s manželem nuceni žít na útěku, bez práce a bez stálého bydliště. Nejkrutější na celém tomto pronásledování je to, že se vztahuje i na rodiny a příbuzné praktikujících, a nutí tak naše milované trpět a žít v neustálém strachu.
Bratr po obtěžování, které pokračovalo i po našem odchodu z Číny, zemřel
Protože jsem se odmítla vzdát své víry, umístili mě na internetový seznam hledaných osob. Kamkoli se naše rodina vydala, neustále mi hrozilo zatčení. Rozhodli jsme se proto opustit Čínu a uprchli do Malajsie v naději, že tam najdeme místo, kde budeme moci svobodně žít a unikneme pronásledování.
Pronásledování však nepřestalo.
Přestože jsme už žili v jiné zemi, jednoho dne policie náhle zastavila mého bratra, když řídil auto. Zakryli mu hlavu, odvezli ho na policejní stanici a tam ho nutili prozradit podrobnosti o našem odjezdu a o tom, co děláme v zahraničí.
Zanedlouho ho zadrželi podruhé. Tentokrát ho dlouhodobě mučili; svítili mu do očí silnými reflektory, aby mu zabránili spát. Po propuštění ho policie neustále obtěžovala a vymáhala od něj peníze. Požadovali, aby jim platil jejich osobní výdaje, jako byly masáže chodidel nebo návštěvy lázní.
Opakované zastrašování a mučení mělo ničivý dopad na jeho fyzické i psychické zdraví. Uzavřel se do sebe, byl málomluvný a bál se o svých zážitcích mluvit – nesvěřil se ani vlastní ženě. Když mi o tom vyprávěl, byl velmi rozrušený a cítila jsem, pod jak obrovským je tlakem.
Krátce nato zemřel. Členové rodiny se mi to ani neodvážili oznámit, protože se báli, že by se sami mohli stát terčem pronásledování. O jeho smrti jsem se dozvěděla od jiných lidí až po více než měsíci.
Nadnárodní represe KS Číny
Přestože jsme žili mimo Čínu, dalšímu pronásledování jsme s manželem neunikli.
Když 15. května 2011 objasňoval můj manžel na náměstí Merdeka v malajsijském Kuala Lumpuru čínským turistům pravdu o Falun Dafa, dorazilo velké množství malajsijských policistů a agentů v civilu, kteří ho násilím odvedli a šest dní protiprávně zadržovali. Když se policistů zeptal, proč je zadržován, řekli mu, že narušil přátelské vztahy mezi Malajsií a KS Číny.
O dva měsíce později, 13. července 2011, byl opět na náměstí Merdeka a seznamoval čínské turisty s fakty o Falun Dafa. Jistému turistickému průvodci se jeho činnost nelíbila, a protože ho nedokázal zastavit, zavolal policii. Policie mého manžela znovu zadržela, tentokrát na čtrnáct dní. Dne 27. července ho policie u soudu formálně obvinila z napadení policisty. Navzdory svědeckým výpovědím a přesvědčivým důkazům o jeho nevině ho soud protiprávně odsoudil k jednomu roku vězení.
Bylo nám jasné, že jde o přímý důsledek infiltrace a vlivu KS Číny po celém světě.
Pronásledování pokračuje téměř 30 let
Od zahájení pronásledování v Číně uplynulo už sedmadvacet let. Krutě zasáhlo mé rodinné příslušníky a vedlo i k represím, kterým jsme čelili v Malajsii. Pronásledování však pokračuje dodnes.
Doufám, že zkušenosti mé rodiny pomohou více lidem rozpoznat zlo KS Číny a její rostoucí hrozbu pro svět.
Copyright © 1999-2026 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
