Ztracený a zmatený dospívající se stal úspěšným fotoreportérem

(Minghui.org) V roce 2019 zachvátily Hongkong nepokoje. Ulice zahaloval kouř a opakovaně vypouštěný slzný plyn. Uprostřed chaosu procházel ulicemi taiwanský fotoreportér Song Bilong s těžkou fotografickou výbavou a přímo na místě neustále dokumentoval dění.

Málokdo však věděl, že za fotoaparátem stojí člověk, který prožil velmi těžké dětství. Když chodil na základní školu, matka opustila rodinu. Ve škole byl šikanován a vyrůstal v náročných podmínkách venkovského života. Dlouhá léta hledal odpovědi na otázky týkající se smyslu a směřování jeho života.

Teprve když si ve dvaceti letech přečetl Zhuan Falun, konečně našel odpovědi na to, co ho po léta trápilo. Postupně překonal těžkosti, jimiž procházel, a pevně se rozhodl zasvětit svůj život předávání pravdy prostřednictvím fotoaparátu.

Song Bilong

Těžké dětství a hledání odpovědí

Song Bilong se narodil ve městě Hsinchu na Taiwanu a má mladšího bratra a sestru. Matka do něj, jako do nejstaršího syna, již od útlého věku vkládala velké naděje.

Když však chodil do páté třídy, matka náhle zmizela z jejich života a už o ní nikdy neslyšeli. Bilong tak ztratil člověka, o kterého se nejvíce opíral. Jeho nitro naplnil zmatek a hluboký pocit ztráty.

Vzpomínal: „Vůbec jsem netušil, co se s matkou stalo, a nemohl jsem ji najít. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo uchovávat hluboko v srdci touhu po ní a v tichosti si připomínat každou chvíli, kterou jsme spolu prožili.“

Neměl nikoho, komu by se mohl svěřit, a tak jen zadržoval slzy a svůj zármutek si nechával pro sebe. Po této zdrcující ztrátě vzal otec děti a přestěhoval se s nimi zpět do rodné vesnice. Život na venkově znamenal práci od úsvitu do soumraku a každý den na ně čekala nekonečná dřina na hospodářství.

Každé ráno vstával ve 3:30, aby uklidil dům a pomohl babičce připravit snídani pro více než deset lidí, a pak spěchal do školy. Po vyučování se vracel domů a pracoval na poli – zaléval zeleninu, okopával půdu a sbíral a sušil dřevo na otop. Teprve když se setmělo, mohl se konečně posadit k učení.

„Jakmile jsem dojedl večeři, začal jsem se učit, od sedmi večer až do půlnoci nebo ještě déle,“ řekl.

Ve škole ho spolužáci často šikanovali. Aby unikl útrapám s tím spojeným, věnoval každý den čtyři až pět hodin studiu. Doufal, že se díky vlastní píli dostane do třídy pro nejlepší studenty. Přitom si vypěstoval silnou sebekázeň a trvalý návyk pravidelně číst.

Díky odhodlání a tvrdé práci nejen dosáhl svého cíle a dostal se do třídy pro nejlepší studenty, ale také objevil radost ze čtení. Školní knihovna se pro něj stala útočištěm, kde nacházel útěchu.

Bilong si oblíbil zejména romány o bojových uměních. Příběhy o kultivaci, bojových uměních a hrdinských činech mu umožňovaly na chvíli zapomenout na těžkosti skutečného života a zároveň ho podněcovaly k hlubším úvahám o smyslu života a účelu kultivace.

Jedna kniha mu odpověděla na otázky o životě

Ve dvaceti letech Bilong konečně našel odpovědi, které tak dlouho hledal. Jednoho rána si doma všiml malé brožury ležící na stole. Vzal ji do ruky a pozorně si ji přečetl. Byla to úvodní brožura o Falun Gongu (známém také jako Falun Dafa). Jakmile ji dočetl, okamžitě se vydal na nedaleké cvičební místo a pořídil si hlavní knihu Zhuan Falun.

Každé slovo a každá věta v knize jako by odpovídaly na otázky o životě, které ho celé roky trápily. Čím více četl, tím více rozuměl. Když knihu přečetl celou na jeden zátah, naplnil ho hluboký pocit jasnosti a radosti. Řekl: „Byl to povznášející pocit, že jsem objevil hlubší smysl života.“

Té noci se mu zdálo, že je ponořen do zlatého Buddhova světla a obklopuje ho pocit posvátnosti a tepla. Když se probudil, cítil hluboký klid, jaký nikdy předtím nezažil. Vysvětlil: „Později jsem pochopil, že nade mnou bděl Mistr a pomáhal mi očistit tělo.“ Tato zkušenost posílila jeho víru v kultivaci.

Po probuzení měl Bilong pocit, jako by prožil celý další život. Řekl: „Dříve jsem si myslel, že život je tak těžký a být člověkem je tak nesnadné. Teprve když jsem přečetl Zhuan Falun, pochopil jsem skutečný důvod, proč lidé trpí, a jak se člověk může prostřednictvím kultivace pozvednout a překonat utrpení. Věděl jsem, že jsem konečně našel pravdu, kterou jsem celý život hledal.“

Během vojenské služby se učí dívat se do sebe

Brzy přicházela jedna zkouška za druhou. Nedlouho poté, co se začal kultivovat, nastoupil Bilong vojenskou službu a ocitl se v prostředí přísné vojenské disciplíny.

Během dvou let služby se musel nejen naučit technickým dovednostem, například opravovat elektrická zařízení, ale také zvládat složité mezilidské vztahy, náročný výcvik a vojenská cvičení. Pod tíhou fyzického vyčerpání a psychického tlaku někteří nováčci situaci nezvládli a rozhodli se odejít. Bilong připustil, že v tak vypjatém prostředí také krátce uvažoval o odchodu z armády.

Kdykoli se setkal s nepřiměřenými požadavky, připomněl si principy vyučované v knize Zhuan Falun. Místo aby obviňoval druhé nebo si stěžoval na okolnosti, díval se do sebe a hledal vlastní nedostatky.

Dříve byl zvyklý pokaždé, když ho někdo šikanoval, svou křivdu mlčky snášet. Nyní se však naučil proměňovat pocity ublížení a nespravedlnosti v příležitosti ke zušlechťování charakteru. Každé zkoušce čelil podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Řekl: „Život je cesta, na níž nevyhnutelně procházíme mnoha těžkostmi. Jakmile však pochopíte principy, uvědomíte si, že žádná z těchto těžkostí není snášena nadarmo. Čemukoli musíme čelit, tomu bychom měli čelit; jakoukoli překážku musíme překonat, měli bychom ji zdolávat krok za krokem. Dokážeme-li jí klidně a vytrvale projít, utrpení už není trýzní. Naopak, stává se prostředkem k pozvednutí našeho charakteru, ke zmenšení karmy a nakonec i smysluplnou součástí našeho života.“

Po zahájení kultivace už nepotřeboval léky

Po odchodu z armády nastoupil Bilong do velké společnosti, kde vykonával fyzicky náročnou práci. Řekl, že dříve býval jako „chodící lékárna“, často navštěvoval nemocnice a kliniky a trpěl různými nemocemi. Poté, co se začal kultivovat, se při těžké fyzické práci necítil unavený. Naopak měl spoustu energie a dokázal na sebe vzít ještě více práce.

Řekl: „Když provádím cvičení Dafa, cítím teplo v rukou a nohou a vnímám, jak mi celým tělem proudí teplá energie. Také cítím, jak se mi v podbřišku otáčí Falun. Můj zdravotní stav se rovněž stále zlepšuje. Tyto zkušenosti přesně odpovídají tomu, co Mistr popsal v knize, a výrazně posílily mou důvěru v kultivaci.“

Bilong se o své osobní zkušenosti z kultivace často dělil s kolegy. Ve společnosti založil klub Falun Gongu a každého, kdo měl zájem, naučil pět cvičení.

Při jedné příležitosti společnost vyplatila zaměstnancům mimořádnou prémii. Zatímco mnozí ji považovali za výhodu, o kterou stojí za to usilovat, Bilong chtěl svou prémii přenechat kolegům, kteří ji potřebovali více. Jeho nadřízený to nakonec odmítl, ale Bilongův nezištný ohled na druhé a ochota dávat jejich potřeby před své vlastní na všechny hluboce zapůsobily.

Fotoaparátem dokumentuje pravdu

Poté, co ve společnosti během dvou či tří let získal zkušenosti, začal Bilong postupně pociťovat touhu vzít do ruky fotoaparát, zachycovat skutečné a krásné okamžiky a zprostředkovávat je veřejnosti. Fotografie pro něj byla zcela novým oborem. Začínal od nuly a usilovně pracoval na osvojení potřebných dovedností. Po několika letech, během nichž své řemeslo zdokonaloval v oblasti zpravodajství, se nakonec stal profesionálním fotoreportérem.

Během nepokojů v Hongkongu v roce 2019 se tam Bilong vydal sám, aby podával zprávy přímo z místa. Byl odhodlán zdokumentovat, co se tam skutečně děje. Vzpomínal, že mnoho médií tehdy pod tlakem mlčelo a bylo poměrně málo těch, která nadále informovala o skutečném dění.

„Každý den jsem s těžkou fotografickou výbavou procházel ulicemi. Když jsem viděl, kolik lidí díky mým reportážím získalo nové pochopení toho, co se děje, a kolik obyvatel, kteří měli zpočátku předsudky, začalo situaci podporovat, ještě hlouběji jsem si uvědomil, jak důležité je, aby novináři stáli na straně pravdy.“

Po návratu na Taiwan zůstával Bilong i nadále v první linii zpravodajství. Řekl: „Zachycovat tyto události a předávat pravdivé informace je práce, která má hluboký smysl. Mám pocit, že pomáhat prostřednictvím objektivu svého fotoaparátu více lidem poznat pravdu je mnohem smysluplnější než to, kolik peněz bych mohl vydělat.“

Bilong dodal: „Falun Dafa mi pomohl najít smysl a směr života.“ Doufá, že bude i nadále působit v první linii zpravodajství, prostřednictvím svého fotoaparátu dokumentovat pravdu a předávat více lidem světlo a naději, které získal díky praktikování Dafa.