Překonávání připoutání k pohodlí prostřednictvím pilné kultivace

(Minghui.org)

Vysílání spravedlivých myšlenek

Pro běžného člověka je pocit ospalosti naprosto normální. A jít spát, když je člověk unavený, se zdá být zcela přirozené; koneckonců potřebuje dostatečný odpočinek, aby měl energii na vše, co musí udělat. Pro praktikujícího Dafa však může být ospalost značnou překážkou; oslabuje vůli člověka a často ho vtahuje do pasivního začarovaného kruhu.

Věděl jsem, že bych měl vstávat brzy ráno na cvičení, ale ani s budíkem se mi nedařilo vstát. Někdy jsem ho vůbec neslyšel, jindy jsem ho vypnul a znovu usnul. I po probuzení jsem zůstával malátný. A co bylo ještě horší, často mě zaplavil pocit lítosti: „Jak jsem mohl budík zase zaspat?“ Den za dnem se tento koloběh výčitek a zklamání ze sebe samého opakoval, ale když na mě přišla ospalost, stále se objevovala myšlenka: „Jen si na chvíli zdřímnu, jinak budu při studiu Fa ospalý.“

Když jsem v tomto trápení uvízl na tak dlouhou dobu, rozhodl jsem se ho překonat. Nebylo to však snadné! Ospalost nezmizí jen proto, že se člověk rozhodne ji překonat; stále se vrací. Nezasahovala jen při večerním studiu Fa nebo ranním cvičení, ale sužovala mě i během dne. Někdy jsem byl nevysvětlitelně ospalý i po krátkém zdřímnutí. Byl jsem ospalý, ať už jsem spal málo, nebo příliš mnoho. Mnoho praktikujících psalo o procesu odstraňování „démona ospalosti“, a protože jsem už nevěděl, co jiného dělat, rozhodl jsem se následovat jejich příkladu.

Začal jsem vysílat spravedlivé myšlenky zaměřené konkrétně na tohoto démona. Kromě zvýšeného úsilí ve stanovených časech pro vysílání spravedlivých myšlenek jsem je vysílal také před meditací nebo kdykoli na mě přišla ospalost. Zpočátku to bylo skutečně účinné. Věděl jsem však, že tato entita je houževnatá. Protože přetrvávala tak dlouho, aniž bych v jejím překonávání dosáhl nějakého průlomu, pravděpodobně už bez nadsázky nabyla téměř lidské podoby.

Byl jsem odhodlaný ji postupně a úplně odstranit. Uvažoval jsem následovně: Když jí jednoduše nepodlehnu a neusnu, zemře; budu-li vytrvávat každý den, pokaždé z ní mohu zničit další část. Nebude nakonec zcela odstraněna? Tato myšlenka mi dodala obrovskou sebedůvěru.

Hned následující den jsem se však při cvičení ve stoji cítil malátný. Před meditací jsem chtěl vysílat spravedlivé myšlenky, ale náhle se mi vynořila myšlenka: „Kdybych se jen na deset minut prospal, nejspíš bych se probudil s jasnou hlavou.“ Rozum mi však říkal něco jiného; kdykoli jsem si řekl, že si lehnu jen na deset minut, obvykle jsem otevřel oči a zjistil, že uplynula hodina, a pak jsem se utápěl ve výčitkách. Už jsem ten pocit viny nechtěl zažívat, a tak jsem zatnul zuby a začal vysílat spravedlivé myšlenky. Ospalost přetrvávala, proto jsem své úsilí zesílil. Možná jsem se však snažil až příliš. Náhle se mě zmocnil pocit naprostého tělesného vyčerpání a zamlženého vědomí a zoufale jsem si chtěl lehnout a odpočinout. Právě když jsem zatnul zuby, abych vydržel, vybavil se mi Mistrův Fa:

„Velký osvícený se útrap nebojí
Neb ukoval si neoblomnou vůli
Od připoutání k životu či smrti oproštěn
Jistý a vyrovnaný, cestou nápravy Fa kráčí” („Spravedlivé myšlenky a spravedlivé činy ” Hong Yin II)

Okamžitě jsem pochopil Mistrovo vedení a pocítil příval síly!

Dokázal jsem odolat nutkání lehnout si, ale držet oči doširoka otevřené a přitom bojovat s tím démonem bylo skutečně nesmírně trýznivé. Odříkával jsem Mistrovo učení, zatínal zuby a opakoval si ta slova znovu a znovu. Náhle jsem pocítil něco nepopsatelného a bez zjevného důvodu mi začaly po tváři stékat slzy. Slyšel jsem o lidech, kteří plakali bolestí, ale nikdy kvůli ospalosti. Ospalost však v tom okamžiku zmizela! Pokračoval jsem v meditaci, ale neodvážil jsem se zavřít oči. Bál jsem se, že kdybych je zavřel, ospalost by se mohla vrátit právě ve chvíli, kdy se mi ji konečně podařilo setřást. Celý proces trval jen deset minut, ale mísila se v něm bolest, zápas a úžas – bylo to skutečně pozoruhodné.

Překonání závislosti na mobilním telefonu

Proces kultivace je často plný vzestupů a pádů a opakovaných zápasů. Někdy, když na mě zaútočil démon ospalosti, jsem pocítil silnou touhu se jednoduše pořádně vyspat. Často ve mně soupeřily dva hlasy. Jeden se ptal: „Poslední dobou jsem při cvičení ospalý, nepomohlo by mi trochu více spánku?“ Druhý namítal: „Ne, tím by všechno mé předchozí úsilí přišlo vniveč. Nemůžu jít spát; nesmím démonu ospalosti podlehnout.“ Tento koloběh se několikrát opakoval, ale stále se mi nedařilo udržet si dlouhodobě bdělou mysl.

Usilovně jsem hledal příčinu a zkoumal svůj charakter, který se zdál být v pořádku. Stal jsem se snad jednoduše líným? Přestože jsem zápasil, touze jít spát jsem ve skutečnosti nepodlehl, tak v čem přesně byl problém? V kultivaci není žádná maličkost bezvýznamná; problémy se často skrývají na snadno přehlédnutelných místech, konkrétně v těch krátkých útržcích volného času. Právě tehdy jsem často začal na telefonu projíždět videa.

Čas, který trávím na telefonu, se oproti minulosti výrazně zkrátil. Kromě delších videí potřebných k práci nebo studiu už videa téměř nesleduji. Problém spočíval v krátkých videích. Protože jsou krátká, zdá se neškodné podívat se na jedno či dvě, ale často jsem se vzpamatoval až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem jich zhlédl několik za sebou. Toto zjištění mě znepokojilo, ale samotné uvědomění nestačilo, protože tato videa mi nenápadně vysávala spravedlivé myšlenky a energii.

Jediným řešením je sebekázeň – nemít telefon na očích, když ho nepotřebuji, kontrolovat pouze nezbytné informace a udržovat hlavní vědomí bdělé, abych se nenechal vtáhnout do oslnivého a rozptylujícího světa krátkých videí. Koneckonců musíme být v kontaktu se společností a někdy potřebuji kontrolovat oznámení ve skupinách souvisejících s kultivací. Sociální sítě jsem proto zcela neodstranil. Chápu, že kultivace znamená dívat se přímo na vlastní srdce. Musím tedy vědomě odstranit tuto zvědavost vůči pestrému a rozptylujícímu světu a skutečně pochopit, proč je nutné takovou sebekázeň dodržovat.

Když jsem na sebe kladl přísné požadavky, dokázal jsem se rychle napravit, i když jsem občas polevil. Jasněji jsem si uvědomil, že významnou příčinou mé ospalosti byl skutečně návyk bezmyšlenkovitě projíždět jedno video za druhým. Jakmile jsem jasně rozpoznal základní příčinu této ospalosti, mohl jsem při každém zasahování démona ospalosti nejen vysílat spravedlivé myšlenky, abych ho odstranil, ale také zkoumat sám sebe, zda jsem nepolevil kvůli nadměrnému používání telefonu. Tím se vytvořil pozitivní koloběh a zmizely pocity bezmoci a zmatení, které dříve takové zasahování provázely.

Během tohoto procesu mě překvapilo, jak je mobilní telefon úskočný. Proniká do všech oblastí života. Kdykoli jsem měl chvíli volna, zejména po cvičení nebo studiu Fa, pocítil jsem potřebu odpočinout si a instinktivně sáhl po telefonu, abych se podíval na obsah „Shen Yun Creations“. Právě v tom spočívá jeho úskočnost; vyvolává ve mně pocit, že když sleduji něco skutečně spravedlivého, nemůže na tom být nic špatného. Přesto se přilepím k obrazovce a nedokážu telefon odložit, protože sleduji jedno video za druhým.

Ve skutečnosti se to bez sebekázně nijak neliší od projíždění běžných videí. Je to stejně návykové a posiluje to připoutání k pohodlí. Ještě horší je, že to otupuje mé hlavní vědomí a vytváří iluzi, že dělám něco spravedlivého. Když jsem tuto mezeru rozpoznal, začal jsem si plánovat přiměřené přestávky a zároveň se snažil udržovat hlavní vědomí neustále bdělé. Uvědomoval jsem si, co právě dělám, a ze všech sil jsem se snažil každou svou myšlenku a každý okamžik poměřovat standardy Fa.

Kultivace charakteru

Kromě překonávání závislosti na mobilním telefonu a vysílání spravedlivých myšlenek k odstranění zasahování démona ospalosti jsem také jasně pochopil, že klíčem k odstranění tohoto zasahování je kultivace charakteru. Právě když jsem si myslel, že překonáním závislosti na telefonu zasahování démona ospalosti skončí, přicházely jedna za druhou zkoušky mého charakteru.

Zpočátku jsem situaci nepodcenil a okamžitě jsem se začal dívat do sebe. Nedokázal jsem se však dívat do sebe úplně a bezpodmínečně. Hluboko uvnitř jsem konflikty, s nimiž jsem se setkával, stále připisoval nedorozuměním mezi zúčastněnými. Měl jsem ve zvyku dívat se ven, a přestože jsem se nezaměřoval na nedostatky druhého praktikujícího, stále jsem byl přesvědčen, že jsem v právu, a konflikt jsem považoval za nevyhnutelný. V důsledku toho jsem nevědomky analyzoval problém jen na povrchu. Choval jsem lidské myšlenky, nedával si pozor na to, co říkám, a rozebíral způsob uvažování druhého člověka, přičemž jsem zvažoval, co byla moje chyba a co jeho.

Následky se dostavily okamžitě: protože jsem se během dne nedíval do sebe a řádně nekultivoval své srdce, večer mě přemohla ospalost. Měl jsem pocit, jako by mé tělo bylo prázdné, jako by má duše už usnula a zůstalo jen fyzické tělo, které se sotva drželo vzpřímené. Když jsem se konečně dostal do postele a ulehl, měl jsem pocit, jako bych byl k matraci přilepený; cítil jsem vyčerpávající tíhu a propadal se, jako by mé tělo s postelí splývalo.

Následující den se nic nezlepšilo; při cvičení jsem byl neuvěřitelně ospalý. Přestože jsem neustále vysílal spravedlivé myšlenky, abych odstranil démona ospalosti, mělo to jen malý účinek a polohu Držení kola se mi podařilo dokončit jen s velkými obtížemi.

Mistr řekl:

„S výjimkou zvláštní vlastnosti, Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, čelí jakákoli forma odvozené hmoty vážnému nebezpečí poté, co se vysílí – čelí zvětrávání a rozkladu hmotných věcí. Předměty se tedy rozpadají. Obecně řečeno, když se předměty rozpadají, znamená to, že nižší úrovně vesmíru degenerují a že Fa přestává být účinný. Když Fa v srdci člověka přestane účinkovat, lidé se zkazí a přestanou mít morální zábrany.” ( „Vyučování Fa na ostrově Lantau ” Zhuan Falun Díl II.)

Mé pochopení je následující: Jsme bytosti, které musí splňovat standardy nového vesmíru. Pokud nejednáme podle požadavků Fa, nepřizpůsobujeme se vlastnostem vesmíru a nestáváme se nesobeckými bytostmi, které jednají pro dobro druhých, zůstáváme svázáni principy starého vesmíru a podléháme cyklu vzniku, trvání, degenerace a zániku, stejně jako narození, stárnutí, nemoci a smrti.

Tentokrát jsem si z toho vzal ponaučení; zklidnil jsem mysl a díval se do sebe, opustil všechny pocity bezmoci a pochybností a zcela se vzdal svých připoutání. Vybavil jsem si Mistrovo učení:

„„On má pravdu a já se mýlím,“
Je zde oč se přít?”(„Kdo má pravdu, kdo se mýlí” Hong Yin III)

Zároveň jsem dospěl k hlubokému pochopení: „Kultivační energie je tak vysoká jako úroveň charakteru.” (Zhuan Falun) Bez opravdové kultivace nebude ani dlouhé vysílání spravedlivých myšlenek příliš účinné; pokud se člověk nepovažuje za kultivujícího, je to pouze běžný člověk, který vysílá myšlenky – nikoli spravedlivé myšlenky – a ty proto postrádají nadpřirozenou sílu. Bez opravdové kultivace by člověk nevyřešil základní příčinu zasahování, ani kdyby svůj mobilní telefon úplně odložil, pokud by se stále díval ven namísto toho, aby kultivoval sám sebe.

Pokud se charakter nezlepšuje, neprobíhá kultivace, a v důsledku toho není ani energie; bez posílení energetickou silou nemohou spravedlivé myšlenky účinně působit a bez ohledu na to, jaké zdánlivě správné metody člověk použije, žádná z nich nepřinese zásadní výsledek. Kultivace je skutečně proces, v němž jsou všechny články vzájemně propojené!

Tím, že jsem čelil zasahování démona ospalosti, jsem do určité míry prolomil svou pohodlnost a posílil důvěru ve vysílání spravedlivých myšlenek. Hlouběji jsem pochopil, že studium Fa a kultivace mysli jsou základem. Bez opravdové kultivace podle standardů Fa člověk nedokáže prolomit skořápku zatvrzelých lidských představ a nikdy se mu neodhalí mocná síla Fa ani jeho hluboký vnitřní význam. Kultivace je jako plavba proti proudu: pokud člověk nepostupuje vpřed, ustupuje.

Doufám, že všichni dokážeme využít tento poslední, drahocenný čas, zůstaneme pilní a neochvějní, zcela se oprostíme od lidských představ a budeme směřovat k božství.

Děkuji vám všem.

Heshi!

(Předneseno na Konferenci sdílení kultivačních zkušeností Falun Dafa na Floridě v USA v roce 2026)