Jak jsem přestal posuzovat ostatní podle vlastních měřítek

(Minghui.org) Když se ohlížím za svou kultivační cestou, připomíná mi skutečně jízdu na horské dráze. Pod laskavou ochranou Mistra Li jsem se však dokázal vymanit z izolace, ponořit se do Fa a stát se opravdovým učedníkem Dafa.

V roce 2004 mi jeden praktikující dal tiskárnu a pomohl mi zprovoznit nový počítač. Začal jsem je používat k provozování domácího místa na výrobu materiálů Dafa. Naučil jsem se také používat internet k odesílání seznamů lidí, kteří vystoupili z Komunistické strany Číny (KS Číny) a jejích přidružených organizací, stahovat potřebné informace, tisknout brožury a vyrábět DVD. Když se u mě doma začaly tisknout výtisky Devět komentářů ke komunistické straně, měl jsem obrovskou radost.

Když jsem četl články se sdílením zkušeností v Minghui Weekly, hluboce se mě dotýkaly. Měl jsem pocit, že si praktikující vedou velmi dobře, což mě inspirovalo k napsání vlastního článku se sdílením zkušeností. Když jsem uviděl svůj první článek zveřejněný na Minghui, byl jsem nadšený. Poté jsem začal psát články objasňující pravdu a upravovat brožury odhalující pronásledování v naší oblasti.

V té době bylo pronásledování kruté a mnoho praktikujících bylo zatčeno. Zkoušeli jsme nejrůznější způsoby, jak sestavovat články odhalující pronásledování. Někteří praktikující však poukázali na to, že bychom těmto lidem měli spíše objasňovat pravdu než je odhalovat.

Také říkali, že jazyk, který jsem používal v některých brožurách a letácích, byl příliš ostrý a mohl lidi odrazovat. Nelíbilo se mi to a pomyslel jsem si: „Co je špatného na tom používat důraznější jazyk vůči lidem, kteří se dopouštějí špatných skutků, včetně policistů? Vždyť právě tím se má zlo odstrašit.“

Neuvědomoval jsem si, že se ve mně rozhořela zášť a soutěživost. Dokonce jsem používal Mistrova slova jako záminku k zakrývání svých připoutání, což bylo vůči němu neuctivé.

Naším konečným cílem není pouze odhalovat zlo, ale také pomoci většímu počtu lidí poznat laskavost praktikujících. Chceme, aby lidé spatřili krásu Dafa, prohlédli zlou povahu KS Číny a pochopili, že dobro a zlo mají odpovídající následky. Když se v lidech probudí laskavost, mohou pochopit pravdu a držet se od KS Číny dál. To se týká i lidí pracujících u policie, prokuratury a v soudním systému, kteří se pronásledováním praktikujících dopustili špatných skutků.

Velké množství článků, které jsme napsali s cílem odhalit zlo, však zároveň odráželo naši silnou soutěživost a zášť. V té době byl vedoucí místního Úřadu 610 přeložen jinam a nahradil ho nový vedoucí, který postupoval ještě agresivněji. Pronásledování se v důsledku toho vystupňovalo. Více praktikujících bylo protiprávně vězněno, posláno do táborů nucených prací a podrobeno krutému mučení.

Naše srdce tím byla pohnuta a začali jsme pociťovat nenávist vůči lidem, kteří praktikující pronásledovali. Tato zášť mezi námi vytvořila rozkol, protože jsme lpěli na vlastních názorech a obviňovali ostatní. Postupem času se tato propast stále zvětšovala. Osobně jsem se domníval, že právě toto bylo hlavní příčinou rozsáhlého narušování Fa v naší oblasti.

Uvědomil jsem si, že mnoho praktikujících bylo velmi zaneprázdněno děláním různých věcí a považovalo to za kultivaci. Postupně se zdálo, že zanedbáváme osobní kultivaci a zlepšování charakteru. Díval jsem se pouze ven a nekultivoval jsem sebe. Neuvědomoval jsem si, že ostatní praktikující jsou zrcadly, která odrážejí mé nedostatky. Už jsem neměl stav mysli kultivujícího.

Začal jsem si na ostatní praktikující stěžovat, aniž bych kultivoval řeč. Například jsem je obviňoval, že pomlouvají druhé a mluví o tom, co kdo dělá. Nedokázal jsem se podle měřítek praktikujícího dívat do sebe. Potom jsem si od ostatních praktikujících začal udržovat odstup a uzavřel se do vlastního malého okruhu. Postupně jsem se ztratil mezi běžnými lidmi a více než deset let jsem bezcílně bloudil.

Během té doby mi Mistr mnohokrát dával náznaky, ale stále jsem se k tomu neosvítil. V průběhu více než deseti let mi praktikující soustavně přinášeli Mistrovy nové přednášky a články. Několik z nich dokonce mnohokrát přišlo ke mně domů, aby se se mnou podělili o svá pochopení a studovali Zhuan Falun. Děkuji Mistrovi, že to se mnou nevzdal. Naštěstí jsem se v kultivaci vrátil na správnou cestu. Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, praktikující!

Pochopení potřeby spolupracovat jako jedno tělo

Před dvěma lety došlo v naší oblasti k rozsáhlé propagandistické kampani očerňující Mistra a Dafa. Toto bezprecedentní očerňování naznačovalo, že náš celkový stav kultivace má závažné nedostatky. Na webové stránky Minghui jsem zaslal článek, v němž jsem odhalil, jak se místní praktikující odchýlili od Fa kvůli problémům v naší celkové spolupráci. Po zveřejnění vyvolal článek značný rozruch. Všichni na mě ukazovali prstem a tvrdili, že šířím informace z doslechu. Stěžovali si, že článek narušil naše jedno tělo a ovlivnil zachraňování vnímajících bytostí.

Naši bývalí koordinátoři se těšili velké úctě, a tak se na mě najednou snesla obvinění, přenesený hněv a zášť praktikujících. Pociťoval jsem dusivý tlak, i když jsem jen seděl doma.

Cítil jsem se velmi ukřivděný: „Proč praktikující nekultivovali řeč? Proč všem prozradili, že jsem autorem toho článku? Všichni věděli, že jeho obsah je pravdivý. Jak ho mohli tak otevřeně popírat? Naše prostředí ukazovalo, že jsme se odchýlili od Fa, ale oni se to přesto snažili zakrýt. Jak mohli nevidět závažnost naší situace?“

V té době se neustále vynořovala nejrůznější připoutání, a tak jsem se snažil nedovolit jim, aby do mě zasahovala. Kdykoli se nějaké připoutání objevilo, odstranil jsem ho. Pochopil jsem, že mi Mistr dává příležitost složit opravnou zkoušku. Klopýtl jsem, protože ostatní praktikující nekultivovali řeč a kritizovali mě. Když však člověk upadne, měl by okamžitě vstát!

Zkouška, kterou mi tentokrát uspořádaly staré síly, byla důkladnější. Snažily se mě stáhnout dolů tím, že využívaly našich mezer. Dokázal jsem to však pustit a už jsem nelpěl na tom, kdo se zdánlivě mýlí a kdo má pravdu. Přestal jsem se soustředit na samotný problém a podíval se na něj z pohledu praktikujícího.

Začal jsem se dívat do sebe a hledat své nedostatky a uvědomil jsem si, jak často jsem nekultivoval řeč. Při každodenním sdílení s ostatními praktikujícími jsem komentoval jejich silné a slabé stránky a stěžoval si na nespravedlnost v běžné společnosti. Ještě důležitější však bylo, že působilo mé připoutání ke strachu. Bál jsem se, protože jsem měl pocit, že ostatní praktikující nekultivují řeč, což by mě mohlo dostat do nebezpečné situace a vést k tomu, že budu pronásledován.

Praktikující mě kritizovali, že vůči nim chovám zášť. Také jsem měl zášť vůči bývalému koordinátorovi, který nás svedl z cesty, a vůči praktikujícím, kteří příliš lpěli na citech. Domníval jsem se, že někteří praktikující se nekultivují správně, a obával jsem se, že pokud budou pokračovat po nesprávné cestě, dostanou se do nebezpečí. Nic z toho nebylo kultivováním sebe sama. Díval jsem se ven. Potřeboval jsem používat své spravedlivé myšlenky, abych pomohl posílit ostatní praktikující, a věřit, že dokážou pozvednout své pochopení Fa. Uvědomil jsem si, že většina praktikujících mi stále důvěřuje a záleží jim na mně.

Kamkoli jsem se podíval, viděl jsem jen problémy. Dříve jsem si myslel, že ostatní kráčejí po odchýlené cestě, zatímco já kráčím po cestě spravedlivé. Má připoutání se často projevovala, když jsme se zaplétali do snahy dokazovat sami sebe a vnucovat ostatním svou vůli.

Každý praktikující má odlišné životní okolnosti a jinou úroveň pochopení. Měl bych přestat ostatní posuzovat. Začal jsem studovat Fa s klidnou myslí. Když je zde Mistr a Fa, praktikující činí vlastní rozhodnutí – je to jejich cesta.

Každý je koordinátorem

Poté, co byl na webových stránkách Minghui zveřejněn článek o odchýlení naší oblasti od Fa, byl bývalý koordinační tým rozpuštěn. Dosud nebyli ustanoveni žádní noví koordinátoři. Mnoho praktikujících mělo pocit, že nám chybí organizace a že bychom měli určit nové koordinátory. O této otázce jsme několikrát diskutovali. Pokaždé však měli všichni odlišné názory, což vedlo k opakovaným diskusím a neshodám. Záležitost přesto zůstávala nevyřešená a zanedlouho se znovu vynořila. V důsledku toho nám zabírala čas určený ke skupinovému studiu a také čas, který potřebujeme k tomu, abychom chodili mezi lidi a objasňovali jim pravdu.

Jeden praktikující mi řekl: „Tato situace ovlivnila tvé studium Fa. Nechat si pohnout srdcem je velmi nebezpečné.“ Tehdy jsem si uvědomil, že mé srdce skutečně bylo pohnuto. Přestože jsem věděl, že se pro roli koordinátora nehodím, domníval jsem se, že mám jasno v principech Fa a kultivuji se lépe než ostatní. Nebylo snad takové uvažování předzvěstí démonického zasahování? Proboha, vždycky jsem si myslel, že ostatní jsou přesvědčeni o vlastní pravdě, ale ve skutečnosti se projevovalo mé vlastní přebujelé ego.

Dříve jsem se na ostatní díval svrchu, i když jsem sám vykonal jen trochu práce. Nebyla za tím nakonec žárlivost? Chce-li být člověk pilným praktikujícím, musí být pokorný, uvědomovat si své nedostatky a neustále se napravovat. Času je málo a musíme ho co nejlépe využít k zachraňování vnímajících bytostí a zároveň dobře kultivovat sami sebe.

Domnívám se, že jedním z hlavních důvodů, proč byl koordinační tým rozpuštěn, bylo to, že jsme se na něj ve všem spoléhali a vzhlíželi k němu. Když to staré síly viděly, způsobily zasahování celému koordinačnímu týmu. Praktikující se nakonec spoléhali jeden na druhého, místo aby hledali vedení ve Fa. Doufali jsme, že nás koordinátoři budou „vést“, protože jsme sami nevěděli, jak věci řešit. Je proto nezbytné odstranit závislost na druhých a razit si vlastní cesty k potvrzování Fa. V současnosti koordinátory nutně nepotřebujeme, protože Fa vyžaduje, aby každý převzal odpovědnost za zachraňování vnímajících bytostí.

Pomyslel jsem si, že bych měl začít sám u sebe. Řekl jsem Mistrovi: „Mistře, udělám vše, co ode mě potřebujete. Koordinátorem však nebudu.“ Toto uvažování mě uvedlo do souladu s Fa, takže nyní mohu pomáhat při potvrzování Fa. Když se praktikující setkají s technickými obtížemi, pomáhám jim; když praktikující procházejí zkouškami, společně se pozvedáme ve Fa; když je zapotřebí celkové spolupráce, společně shromažďujeme a upravujeme materiály. Všechno nyní působí tak přirozeně a bez námahy. Nikdo z nás není koordinátorem, ale všichni děláme to, co mají koordinátoři dělat.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém časovém okamžiku na základě jejich kultivačního stavu a jsou zveřejňovány v duchu společného pozvednutí.