Ke každému žákovi přistupuji se soucitem

(Minghui.org) Jsem učitelka a Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1997. Trápila mě řada různých nemocí, ale poté jsem se zcela uzdravila. Po celý den se cítím svěží a plná energie. Při vyučování se řídím principy, které jsem se naučila z Dafa. Po mnoho let jsem svým žákům tiše pomáhala s upřímným a laskavým srdcem.

Po zahájení praktikování Falun Dafa všechny mé nemoci zmizely

Než jsem začala praktikovat, lékaři mi diagnostikovali mnoho nemocí, například povrchovou gastritidu, vřed na dvanáctníku, zánět žlučníku a revmatismus. Vezměme si například mé žaludeční potíže. Každý den mě bolel žaludek nebo jsem trpěla nadýmáním. Užívala jsem kombinaci tradiční čínské a západní medicíny, dostávala jsem injekce i infuze. Dokonce jsem absolvovala dvě kúry dováženými léky, ale bez jakéhokoli zlepšení. Vyzkoušela jsem snad všechny možné lidové prostředky a domácí léčebné metody, ale nic nepomáhalo.

Nemohla jsem jíst nic studeného ani mastného. Nemohla jsem si dát ovoce ani knedlíčky, aniž bych potom trpěla bolestmi a nadýmáním. Kvůli těmto žaludečním potížím jsem byla tak vyhublá a zesláblá, až ze mě byla doslova jen kost a kůže. Neměla jsem vůbec žádnou sílu a vypadala jsem natolik zuboženě, že se zdálo, jako by mě mohl porazit i sebemenší závan větru.

Revmatismus se u mě objevil během zotavování po porodu. Jeho začátek byl velmi prudký. Během jednoho či dvou dnů se nemoc rychle rozšířila z paty na celou levou polovinu těla. Levá strana těla mi otekla a všechny klouby mě nesnesitelně bolely; dokonce i ve spáncích mi pulzovala bolest, jako by se mi měla roztrhnout hlava. Bolest byla tak silná, že jsem měla chuť tlouct hlavou do zdi. Bylo to skutečně jako žít v pekle. Jeden známý lékař mi řekl: „Můžete užívat všechny léky, které jsou v lékárně, a stejně se této nemoci nezbavíte.“

V létě roku 1997 jsem se seznámila s Falun Dafa a dostala novou šanci na život. Mistr Li mi očistil tělo a zanedlouho všechny mé nemoci zmizely. Od té doby uplynulo téměř 30 let a za celou tu dobu jsem si nevzala jediný lék, přesto mám každý den radostnou mysl. Mám pocit, jako by byla každá buňka v mém těle nabitá energií. Poté, co se uzdravilo mé tělo, zlepšil se i můj psychický stav a také mé vyučování. Třída, kterou jsem toho roku učila čínský jazyk, se v závěrečných zkouškách umístila na prvním místě mezi všemi třídami stejného ročníku v celé obci.

Probouzení laskavosti žáků pomocí soucitu

Poté, co jsem začala kultivovat, se mé myšlení od základu změnilo. Přestala jsem být sobecká a soustředěná sama na sebe a začala se vžívat do situace druhých lidí. Abych žáky dobře učila, pečlivě jsem se na výuku připravovala a k práci jsem přistupovala poctivě a svědomitě. Vedení školy si velmi cenilo kázně, čistoty a studijních výsledků ve třídách, které jsem učila, a zejména pak morálního charakteru mých žáků.

Zcela se změnil způsob, jakým při vyučování o žácích přemýšlím. Už jsem je neustále tělesně netrestala ani jim nenadávala. Místo toho jsem je vychovávala s laskavostí a soucitem. Například jedné dívce v mé třídě zmizely z lavice digitální hodinky. Dříve bych se rozčílila a nařídila třídní službě, aby prohledala školní tašky, lavice i kapsy všech žáků. Tentokrát jsem to však neudělala a ani jsem se nerozzlobila.

Bylo to proto, že Mistr řekl:

„Někteří lidé se dokonce přestanou ovládat. Při výchově dětí na ně křičí a dělají scény. Takhle se při výchově dětí chovat nemusíte. Neměli byste se skutečně rozzlobit. Máte vychovávat děti rozumně, aby to mělo smysl, a jen tak je můžete opravdu dobře učit.“ (Přednáška devátá, Zhuan Falun)

Věřím, že hluboko uvnitř je každé dítě upřímné, laskavé, nevinné a bezelstné. Vysvětlila jsem žákům, že bychom jako lidé měli být čestní a laskaví a ve všem, co děláme, brát ohled na druhé. Řekla jsem: „Nemyslím si, že máme ve třídě zloděje. Myslím, že si někdo hodinky možná jen vypůjčil, aby si je prohlédl, a zapomněl je vrátit.

Pokud je to tak, mohl by je tento žák prosím vrátit? Když to udělá, nebudu už tuto věc dále řešit.“ Následující den za mnou přišla dívka, které se hodinky ztratily, a oznámila mi: „Paní učitelko, hodinky se mi vrátily na lavici!“ Ujistilo mě to, že jsem zvolila správný přístup.

Soucitný přístup k žákovi s postižením

Během své učitelské praxe jsem měla žáka s postižením. Bylo mu asi deset let, byl to baculatý chlapec s očima posazenýma daleko od sebe a nízkým kořenem nosu. Měl Downův syndrom a potíže s vývojem řeči i intelektu. Protože opakoval ročník za ročníkem, nakonec se dostal k nám do třídy.

Když jsem toto dítě poprvé uviděla, napadlo mě, že to pro dospělé, kteří ho vychovávali, určitě nebylo snadné. Rozhodla jsem se, že k němu budu přistupovat se soucitem a budu ho vzdělávat. Nejprve jsem ostatním dětem řekla, že ho musíme přijmout mezi sebe, pečovat o něj a nesmíme ho šikanovat. Musíme se k němu chovat laskavě a s láskou, protože chceme, aby v naší třídě vyrůstal zdravě a šťastně, stejně jako všichni ostatní.

Věděla jsem, že v jiných hodinách býval často nepřítomen a jen se někde potuloval. Často si lehl na zem a válel se po ní, až byl celý špinavý. Ostatní spolužáci ho dříve šikanovali, bili ho nebo mu nadávali, takže měl obličej neustále pokrytý buď slzami nebo špínou.

V mé třídě o něj všichni žáci pečovali, měli ho rádi a pomáhali mu. Nechala jsem ho spolu s ostatními číst nová slova a kreslit a často jsem ho povzbuzovala a chválila. Postupně začal být upravenější, naučil se poznávat některé znaky a také kreslit. Občas si dokonce pobrukoval písničky. Když jeho spolužáci tyto změny viděli, měli z nich radost a ostatní učitelé byli překvapeni.

Když mě potkala jeho matka, řekla: „Děkuji vám za všechno, co jste pro něj udělala.“ Po sklizni arašídů mi přinesla plný košík a řekla: „Tak dobře jste se o mého chlapce starala. Toto je jen malý projev mé vděčnosti.“ Trvala jsem na tom, že dar nepřijmu, a odpověděla jsem: „Vaše arašídy si vzít nemohu. Vzdělávání dětí je mou povinností. Pokud si myslíte, že jsem si vedla dobře, je to proto, že kultivuji Falun Dafa. Mistr Li mě naučil být nesobeckou a klást na sebe vysoké morální nároky.“ Jeho matka souhlasně přikývla.

Rodiče trvali na tom, aby jejich děti zůstaly v mých třídách

Škola obvykle přiděluje učitelům výuku tak, že postupují do vyšších ročníků společně se svou třídou. Ve dvou nebo třech případech mě však vedení po skončení výuky čtvrtého ročníku přeřadilo zpět k první třídě. Bylo to proto, že první třídu nikdo učit nechtěl.

Učitelé měli pocit, že jsou děti příliš malé a nezralé, práce s nimi je psychicky velmi vyčerpávala a nelíbilo se jim, že musejí sami zajišťovat výuku všech předmětů. Někteří kolegové dokonce zvali vedení na jídlo nebo nabízeli dárky jen proto, aby se vyhnuli přidělení do první třídy. Jako praktikující Dafa bych se však neměla vyhýbat obtížným věcem ani si vybírat jen to, co mi vyhovuje. Proto jsem přijala jakékoli pracovní zařazení, které mi škola určila.

Když se však rodiče mých žáků dozvěděli, že už jejich děti nebudu učit, vyhledali ředitele školy a trvali na tom, abych je nadále učila právě já. Matka jednoho žáka prohlásila: „Není jen dobrou učitelkou, o své žáky se skutečně stará.“

Jiný rodič vyprávěl: „Jedna holčička měla nehodu a pokakala si kalhoty. Tato učitelka ji osobně očistila a z domova jí přinesla kalhoty své vlastní dcery, aby se mohla převléknout.“

Vím, že jsem takto jednala podle Mistrova učení. Falun Dafa očistil mou mysl i tělo a pomohl mi stát se nesobeckým a ohleduplným člověkem. Děkuji Vám, Mistře!

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém časovém okamžiku na základě jejich kultivačního stavu a jsou předkládány v duchu vzájemného pozvednutí.