Jak je důležité dívat se do sebe, když vidíme nesprávný stav u druhých

(Minghui.org) Kdykoli jsem na webové stránce Minghui.org četla sdílení o tom, že při vysílání spravedlivých myšlenek máme zůstat bdělí a držet dlaň vzpřímeně, okamžitě mě napadlo: „Ten a ten by si to měl přečíst. Má přesně stejný problém.“ Nebo: „Ten a ten by si to měl také přečíst. Už tak dlouho při vysílání spravedlivých myšlenek nedrží dlaň vzpřímeně nebo má ruce sevřené. I po opakovaném sdílení a připomínání se možná trochu zlepšil, ale stále nedošlo k výraznější změně.“

Upřímně jsem si o ně dělala starosti a měla jsem pocit, že se dostatečně nesnaží. Myslela jsem si, že se mě to nijak netýká. Ode dne, kdy Mistr požádal učedníky Dafa, aby vysílali spravedlivé myšlenky, jsem na sebe v tomto ohledu kladla přísné požadavky a dlaň jsem vždy držela vzpřímeně. Proto jsem se domnívala, že ve vysílání spravedlivých myšlenek jsem lepší než oni. Podvědomě jsem dokonce pociťovala určité sebeuspokojení a nevědomky si myslela, že se kultivuji lépe než oni.

Dříve jsem však při vysílání spravedlivých myšlenek nevěnovala přílišnou pozornost pozici lotosové ruky. Jednou jsem na místě našeho skupinového studia Fa vysílala spravedlivé myšlenky s rukou v lotosové pozici a po pouhých několika minutách jsem spatřila tři malé ptáčky. Jeden byl malá vrána velká asi jako kolibřík; na další dva si už nevzpomínám. Pak za nimi přilétalo stále více drobných ptáčků a v hustých hejnech padali do mé ruky držené v lotosové pozici. Když jsem se chtěla podívat pozorněji, zmizeli.

Překvapilo mě to, protože mé vnitřní oko není otevřené. Mohlo to být Mistrovo upozornění, že mám věnovat pozornost pozicím rukou? Pomyslela jsem si: „Pokud nedržím lotosovou ruku správně, nemohly by ty špatné věci snadno uniknout?“ Od té doby jsem k vysílání spravedlivých myšlenek přistupovala vážněji a nikdy jsem je nepovažovala za pouhou formalitu.

Jedna praktikující z naší skupiny studia Fa se již několik let nedokázala při vysílání spravedlivých myšlenek udržet bdělá. Vypadala ospale, téměř jako by jí měla hlava spadnout až k zemi. Když ji někdo vyrušil nebo udělal nějaký hluk, trochu se probrala, ale za půl minuty opět začala podřimovat. Říkala, že při pátém cvičení polovinu času prospí a že je ospalá také při studiu Fa. Domnívali jsme se, že její hlavní vědomí není jasné. Velmi ji to trápilo a sužovalo, protože nedokázala přijít na to, kde dělá chybu.

Ostatní praktikující jí pomáhali dívat se do sebe a snažili se pochopit, v čem je problém. Nejvíce jsem o tom mluvila já. Dohodly jsme se, že kdykoli uvidíme, že ta druhá není v souladu s Fa, včas na to upozorníme, abychom se mohly společně zlepšovat a pozvedat. Řekla jsem jí: „Měla bys více studovat Fa. Fa může napravit každý nesprávný stav.“

Navzdory našemu připomínání a vysílání spravedlivých myšlenek na její podporu se však její stav nezlepšoval. Když jsem jí to znovu připomněla, řekla: „Mám pocit, že mé spravedlivé myšlenky ve skutečnosti fungují docela dobře. Když mi to takhle říkáš, naopak mě to ruší.“ Jindy mi řekla: „Kdykoli přijdeš, jsem při vysílání spravedlivých myšlenek nervózní.“

Bylo mi to velmi nepříjemné a mrzelo mě, že jsem na ni vytvořila tak velký tlak. Každý praktikující má svůj vlastní stav a své pochopení principů Fa, ale já jsem stále mluvila, nevěnovala pozornost jejím pocitům, a přitom jsem ze sebe měla dobrý pocit.

Pomáhat spolupraktikujícímu by mělo být přirozené. Proč tedy mou pomoc nepřijímala? Kde byl problém? Opravdu jsem se potřebovala podívat do sebe.

Díky intenzivnímu studiu Fa, dívání se do sebe a čtení článků se sdílením na webové stránce Minghui.org jsem u sebe odhalila dva nedostatky.

Zaprvé, mé připomínky spolupraktikujícím původně vycházely z dobrého úmyslu. Postupem času jsem jim však již nepomáhala se soucitným a čistým srdcem. Místo toho jsem si začala stěžovat a přemýšlela, proč se nedokážou zlepšit.

Ve skutečnosti si ona praktikující vedla výborně při objasňování pravdy i při zvládání obtěžování ze strany úředníků a policistů, kteří přicházeli k ní domů. Když jsme chodily do jiných vesnic rozdávat pravdu objasňující materiály, přebírala na sebe velkou odpovědnost. Snadněji dostupná místa přenechávala ostatním praktikujícím a sama chodila tam, kam bylo obtížnější se dostat. V rozhodujících chvílích měla vždy silné spravedlivé myšlenky a pomáhala řešit problémy ostatních praktikujících. To je úroveň, které dosáhla kultivací v Dafa.

Pokud jde o její stav při vysílání spravedlivých myšlenek, řekla jsem ostatním praktikujícím, kteří si o ni dělali starosti: „Potichu vysílejme spravedlivé myšlenky, abychom jí pomohli. V posledních několika dnech jsem si uvědomila, že jsme k jejímu stavu byli příliš připoutaní. Když jsme se jí snažili pomáhat, ve skutečnosti jsme ji kritizovali. Není to stejné, jako bychom do její dimenze házeli odpadky? Když jsem změnila své smýšlení a znovu se na ni podívala, připadala mi tak milá. Všechno na ní se mi zdálo tak dobré. Přestaňme k tomu být připoutaní. Nezapomínejme, že každý učedník Dafa je v Mistrově péči. Pokud nebudeme opatrní, můžeme situaci ve skutečnosti ještě zhoršit. Když se zbavíme svých připoutání, spolupraktikující nebude pod žádným tlakem a bude moci studovat Fa, vysílat spravedlivé myšlenky a dívat se do sebe. S Mistrovým posílením se přirozeně zlepší.“

Na tomto místě se jí i ostatním praktikujícím, kterým jsem v minulosti ublížila svým příkrým tónem, upřímně a z hloubi srdce omlouvám.

Zadruhé, kdykoli jsme společně ve skupině vysílali spravedlivé myšlenky, často jsem otevírala oči, abych se podívala, zda ostatní praktikující zůstávají bdělí a zda mají správné pozice rukou. Když tomu tak nebylo, v duchu jsem si povzdechla. Jako by nikdo nedržel ruce tak správně jako já. S tak silným pocitem pohrdání a přesvědčením o vlastní pravdě – i kdyby mé ruce byly ve správné pozici – mohly mít spravedlivé myšlenky, které jsem vysílala, skutečně účinek? Mohla jsem za takového stavu opravdu dobře vysílat spravedlivé myšlenky?

Čím více jsem byla připoutaná ke stavu spolupraktikujících, tím méně jsem jej dokázala pustit z mysli a tím závažnější se jejich projevy zdály být. Bylo možné, že problém byl ve skutečnosti ve mně?

Když jsem se skutečně podívala do sebe, uvědomila jsem si, že jsem příliš připoutaná k sobě samé a příliš jsem prosazovala svou vůli. Musela jsem svá připoutání opustit. O všechno se stará Mistr.

Jakmile jsem svá připoutání opustila, její stav se znatelně zlepšil.

Ve skutečnosti může při pomoci spolupraktikujícímu procházejícímu těžkostí jediná spravedlivá věta posílit jeho spravedlivé myšlenky. Vzpomínám si, že před mnoha lety mě navštívily dvě praktikující a já si jim stěžovala, že se ke mně manžel chová nespravedlivě. Jedna z nich řekla: „Sestro, ty stále ještě praktikuješ qi?“ (Qi zní stejně jako čínské slovo pro hněv.) Její slova mě přivedla k pochopení. Neměla bych se hněvat. Musím se kultivovat k božství.

Tento článek jsem napsala, protože jsem si uvědomila, že když u spolupraktikujícího vidíme nesprávný stav, měli bychom se také podívat do sebe. Když jsem to udělala, objevila jsem u sebe mnoho nedostatků a připoutání. Nyní je musím rozložit a odstranit.