(Minghui.org) V roce 2006 policie zatkla jednu praktikující, když na veřejném místě rozdávala výtisky knihy Devět komentářů ke komunistické straně. Později policisté nezákonně prohledali její domov a zabavili jí mnoho věcí, včetně tiskárny. Protože jsem několik policistů dobře znala, rozhodla jsem se zajít na policejní oddělení a požádat je, aby ji propustili.

Nejprve jsem zašla za velitelem policie a požádala ho, aby praktikující propustil. Důrazně zavrtěl hlavou a odmítl. Protože jsem neměla jinou možnost, přemýšlela jsem, co dělat, a nakonec jsem se rozhodla navštívit ho doma. Když otevřel dveře a uviděl mě, natolik se polekal, že je rychle zavřel. Později jsem mu napsala dopis, ve kterém jsem ho vyzvala, aby jednal správně. Od té doby se mi pokaždé, když mě spatřil, vyhýbal. Nedlouho po této události se s ním jeho manželka rozvedla a dodnes žije sám.

Poté jsem navštívila dalšího známého, policistu Jia, i když jsem přesně nevěděla, jakou funkci zastával. Jia řekl: „Měli jste na to celou noc – proč jste ty věci z jejího domu neodnesli?“ Měl na mysli tiskárnu a papír na tisk.

Odpověděla jsem: „Nikdy předtím jsem nic podobného nezažila, takže jsem nevěděla, že bychom je měli odnést.“

Jia řekl: „V dnešní době propouštějí drobné zloděje i lidi zapletené do prostituce, ale pokud jde o vás, praktikující Falun Gongu, nikdo se vás neodváží propustit.“ Sestra policisty Jia, která tam tehdy byla, posměšně odsekla: „Hm, a ty pořád ještě praktikuješ Falun Gong!“

Jia odpověděl: „Co je špatného na praktikování Falun Gongu? Lidé mají svobodu vyznání!“

Laskavá slova policisty Jiai mě dojala. Zatčená praktikující pod nátlakem sdělila policii mé jméno. Po této události se mi proto mnoho lidí, včetně praktikujících, vyhýbalo, protože se obávali, že by do případu mohli být zataženi. Můj manžel, který Falun Gong nepraktikoval, se natolik vyděsil, že odjel do svého rodného města a zůstal tam déle než 40 dní.

Policie zavolala mladšímu bratrovi mého manžela a zeptala se ho, zda praktikuje Falun Gong. Neodvážili se ho přímo zeptat, zda praktikuji já, ale jeho rodinu zastrašili. Manželův bratr potom přišel k nám domů, vynadal mi a označil mě za blázna.

Policista Jia, který se odvážil pronést několik laskavých slov, byl později povýšen na zástupce ředitele úřadu veřejné bezpečnosti v hlavním městě provincie, přestože měl pouze středoškolské vzdělání. Měl spokojenou rodinu a jeho dcera byla přijata na lékařskou fakultu.

Znala jsem také dalšího policistu jménem Yi. Když jsem ho jednou spatřila a chtěla ho pozdravit, odvrátil se a předstíral, že mě nevidí. Yi byl tehdy vedoucím oddělení a považoval se za někoho nadřazeného ostatním. Po zatčení se takto choval, protože se obával, že by mohl být do případu zatažen. Později jsem se doslechla, že onemocněl rakovinou a za léčbu utratil velké množství peněz. Jeho rodina se dostala do finančních potíží, a poté co vyčerpali své úspory, zemřel ve věku něco přes 60 let.

Jedna žena jménem Ding, manželka policisty, znala jednoho z mých příbuzných. Tento příbuzný mi řekl, abych přestala rozdávat pravdu objasňující materiály, protože mě Ding viděla vstupovat do jejich domu s taškou. Ding poté vyšla na schodiště a u dveří jednotlivých bytů našla výtisky knihy Devět komentářů ke komunistické straně. Všechny je posbírala, odnesla domů a spálila. Řekla, že se bála, aby ostatní nezjistili, že jsem je tam roznesla.

Řekla jsem: „Kdyby si nechtěla přečíst výtisk u vlastních dveří, neměla bych k tomu co říct. Ale proč brala výtisky ode dveří ostatních? I oni si zasloužili příležitost dozvědět se pravdu.“

Později jsem zjistila, že Ding postihla podivná nemoc. Nemohla se postavit na nohy, přestože lékařská vyšetření nedokázala určit příčinu. Podle posledních zpráv je nyní upoutána na invalidní vozík a je zcela odkázána na svého manžela.

Její manžel kdysi řekl manželovi jiné praktikující, že tuto praktikující viděl, jak se se mnou stýká, přestože jsme spolu jen krátce hovořily. Řekla jsem praktikující: „Nedělej si s ním starosti. To už spolu ani nesmíme promluvit?“

Další policista jménem Zhang pracoval u úřadu veřejné bezpečnosti v jiném městě. V roce 1999, kdy pronásledování Falun Dafa právě začalo, se Zhang velmi aktivně podílel na zabavování knih Dafa, protože chtěl dosáhnout povýšení. Jeho synovi byl krátce po nástupu na druhý stupeň školy diagnostikován autismus. Nyní je mu něco přes 30 let, nedokáže se o sebe samostatně postarat a je zcela závislý na důchodech svých rodičů.

Měla jsem také přítelkyni Wang, která měla silný smysl pro spravedlnost. Když jsem se v roce 2006 dozvěděla, že policie plánuje prohledat můj domov, zeptala jsem se jí: „Ti policisté se chystají prohledat můj domov. Mohla bych si u tebe na nějakou dobu nechat pár věcí?“

Souhlasila: „Nevěřím, že by se odvážili přijít ke mně domů.“ Také se mnou chodila vyřizovat různé záležitosti a kryla mě, když jsem rozdávala materiály. Její rodina se potýkala s finančními problémy; manžel měl nízký příjem a museli se starat o dceru. Nedlouho poté, co mi Wang pomohla, však byla její dcera přijata na vysokou školu. Wang si poté založila malou živnost a od té doby se její rodině daří dobře.

Li, velitel policejní stanice a můj vzdálený příbuzný, kdysi udal policii jednoho praktikujícího poté, co obdržel dopis objasňující pravdu. Nechal zatknout několik praktikujících a dva z nich byli protiprávně odsouzeni. Již před několika lety jsem mu napsala dopis, ve kterém jsem ho vyzvala, aby s praktikujícími Falun Dafa zacházel laskavě. Když jsme byly v roce 2021 s mou matkou, starší praktikující, zatčeny za rozdávání materiálů, můj manžel požádal Li o pomoc, ale ten odmítl. Nedávno Li přišel o funkci velitele policejní stanice a byl přeřazen na pozici řadového policisty.

Všechny tyto lidi jsem dobře znala. Upřímně doufám, že policisté a příslušníci orgánů činných v trestním řízení, kteří stále pomáhají zlé straně pronásledovat Falun Dafa a jeho praktikující, se zastaví a zamyslí nad svým jednáním. Ve vlastním zájmu i v zájmu svých rodin, prosím, změňte svůj postoj k Falun Dafa. Jedině tak můžete sobě samým skutečně přinést požehnání.