Vyrůstala jsem pod Mistrovou soucitnou péčí

(Minghui.org) Zdravím ctihodného Mistra! Zdravím spolupraktikující!

Narodila jsem se a vyrůstala v pevninské Číně a měla jsem to štěstí, že jsem získala Fa už ve velmi mladém věku. Na rozdíl od mnoha jiných mladých praktikujících Dafa se ani jeden z mých rodičů nekultivuje. Falun Dafa jsem začala praktikovat se svým strýcem, když jsem chodila na základní školu.

Když jsem byla malá, měla jsem vždy pocit, že nemám prostředí pro kultivaci, protože moji rodiče nepraktikovali. Když jsem na webové stránce Minghui.org četla články mladých praktikujících o jejich zkušenostech, vždy jsem záviděla těm, kteří se narodili do rodin praktikujících. Několikrát jsem se rodičů ptala, proč se nekultivují. Vždy odpovídali, že se ještě musejí postarat o určité záležitosti v běžné společnosti a podobně.

Od dětství až do vysokoškolských let se mi dařilo pokračovat ve studiu Fa, i když jsem někdy studovala jen velmi málo a nebyla jsem vždy pilná. Naštěstí na mě Mistr po celou dobu dohlížel. Nikdy jsem Dafa neopustila. Nenechala jsem se ani svést pestrou běžnou lidskou společností plnou nejrůznějších lákadel. Přestože se moji rodiče nekultivovali, Dafa uznávali a podporovali. Za těchto okolností jsem dokončila vysokoškolské studium.

Poté, co jsem přijela do Spojených států studovat doktorský program, jsem začala praktikovat pilněji.

Kultivace při studiu a práci

Po dlouhou část mého života zabíralo studium většinu mého času. Školní prostředí se proto stalo prostředím mé kultivace. Usilování o dobré známky a úspěšnou kariéru patřilo mezi má hlavní připoutání. Ráda bych se podělila o několik zkušeností s tím, jak jsem toto připoutání postupně opouštěla.

Před třemi lety jsem přijela do Spojených států a zahájila doktorské studium. V té době na tom nebyla dobře ani moje kultivace, ani studium. Hned po nástupu do programu jsem se setkala s velkou obtíží: musela jsem si najít školitele. Kvůli systému na naší katedře nebylo zaručeno, že každý student školitele získá. Pokud bych ho nenašla, mohla jsem čelit nepříjemné možnosti, že budu muset doktorský program opustit. Byla jsem pod obrovským tlakem a velmi mě to trápilo.

Tehdy jsem si vzpomněla na Dafa. Nepřijela jsem do zahraničí proto, abych měla lepší prostředí pro kultivaci? Proč jsem se tedy po příjezdu do zahraničí místo toho zcela ponořila do budování kariéry a zapomněla, že se potřebuji začlenit do prostředí společné kultivace? A tak jsem téměř dva měsíce po svém příjezdu do Spojených států konečně kontaktovala místní praktikující a začala chodit na skupinové studium Fa.

Velké skupinové studium Fa se konalo poměrně daleko a cesta autem mi trvala dvě hodiny. Poté, co jsem se ho poprvé zúčastnila, jsem o tom řekla mamince. Když se dozvěděla, že cesta a účast na velkém skupinovém studiu Fa zaberou celkem čtyři až pět hodin, zeptala se mě: „Copak tam nejsou žádní mladí lidé? Jsou tam samí starší?“ Nevěděla jsem, co odpovědět, protože to tak skutečně bylo. Praktikující ve svém věku jsem tam téměř neviděla. Také mi řekla, že bych měla věnovat čas raději studiu než těmto věcem. Zaplavily mě smíšené pocity. Maminka mě nikdy nenutila, abych se pilně učila. Obvykle mi jen připomínala, abych dostatečně odpočívala, dobře jedla a spala. Když však měla volit mezi studiem Fa a školním studiem, ve skutečnosti chtěla, abych svůj čas věnovala škole. V tu chvíli jsem skutečně pochopila význam rčení: „Lidé sem přicházejí v zástupech s vidinou prospěchu a tam zase spěchají v ruchu za prospěchem.“

Ve škole se kolem každého alespoň trochu dobrého školitele tlačila spousta studentů. Na velkém skupinovém studiu Fa jsem však neviděla jediného mladého člověka, protože z pohledu běžných lidí z něj nebylo možné získat žádný prospěch. V srdci jsem věděla, že jsem kultivující a nemohu věci posuzovat podle měřítek běžných lidí. Pro život je skutečně vzácné právě získání Dafa. Běžní lidé však přehlížejí to nejdůležitější. Proto jsem bez ohledu na náročnost studia dál navštěvovala malé i velké skupinové studium Fa.

Během období závěrečných zkoušek v prvním semestru jsem narazila na zkoušku charakteru. U jednoho předmětu jsme mohli závěrečnou zkoušku skládat doma. V průběhu určeného dne jsme si mohli zvolit libovolné dvouhodinové období, během něhož zkoušku vypracujeme. Týden před zkouškou jsem potkala spolužáka, studenta A, který navštěvoval stejný předmět. Pozval mě, abych se k němu a dalšímu spolužákovi, studentovi B, připojila do „zkouškového týmu“. Plánovali se nejprve přihlásit prostřednictvím účtu studenta B. Poté, co uvidí zadání zkoušky, budou studenti A a B společně řešit otázky a odpovědi odešlou. Jakmile tak získají všechny správné odpovědi, student A se přihlásí přes svůj vlastní účet a odešle je.

Student A mě vyzval, abych se k nim také přidala. Zpočátku jsem s tím vůbec nechtěla souhlasit. Vůbec mě nedokázal pochopit a měl za to, že mi z toho nehrozí žádné riziko ani ztráta, nýbrž pouze výhody. Řekla jsem, že ačkoli na univerzitních zkouškách ve Spojených státech není vždy přítomen dozor, americké univerzity mají kodex akademické čestnosti. Vysmál se tomu a prohlásil, že ve skutečnosti neexistuje žádný americký vysokoškolák, který by nepodváděl. Tehdy tam byla také moje blízká kamarádka. Tento předmět sice nestudovala, ale se studentem A naprosto souhlasila. Připadalo jí neuvěřitelné, že váhám nad něčím, co pro mě podle ní mělo tak očividné výhody.

Když jsem se vrátila domů, vážně jsem o celé záležitosti přemýšlela. Byla jsem pod obrovským tlakem, protože jsem si potřebovala najít školitele. Kdybych nemusela věnovat čas přípravě na zkoušku, mohla bych ušetřit mnoho hodin a věnovat je výzkumu, stejně jako to dělal student A. U průběžné zkoušky se mi příliš nedařilo, takže tlak před závěrečnou zkouškou byl ještě větší. Všechna tato lákadla prospěchu mnou na nějakou dobu silně otřásla. Naštěstí nakonec převládly mé spravedlivé myšlenky. Pomyslela jsem si: „První z principů Pravdivost-Soucit-Snášenlivost je Pravdivost. Když budu u zkoušky podvádět, v čem budu pravdivá? Je to něco, co by kultivující měla dělat?“

Pevně jsem se tedy rozhodla: budu poslouchat Mistra a budu pravdivá. Zkoušku vypracuji sama. I kdybych dopadla velmi špatně a příprava na ni mi zabrala velkou část času určeného na výzkum, přijmu to. Proto jsem se k nim nepřidala. Nakonec jsem u závěrečné zkoušky získala plný počet bodů. Ve chvíli, kdy jsem uviděla výsledek, jsem věděla, že jsem se rozhodla správně. Uvědomila jsem si, že mě Mistr povzbuzuje. Poté jsem si našla svého současného školitele a dokončila také svůj první výzkumný projekt.

Následování principů Falun Dafa při hledání práce

Kultivující se se zkouškami setkává opakovaně. Začátkem tohoto roku jsem si začala hledat letní stáž. Protože jsem začala příliš pozdě, většina společností už nábor stážistů ukončila. Tehdy jsem si vzpomněla na jednu čínskou společnost, společnost B. Do té doby jsem se na čínské společnosti působící ve Spojených státech dívala s despektem, protože jejich produkty slouží Komunistické straně Číny (KS Číny) a jsou nástroji, které KS Číny využívá k cenzuře a vymývání mozků Číňanům. Společnost B však byla finančně silná a v předchozích dvou letech nabízela mimořádně štědré finanční ohodnocení. Tváří v tvář obtížím s hledáním stáže a lákadlu materiálního prospěchu jsem začala váhat a říkala si, že možná nebude nic špatného na tom, když tam stáž absolvuji.

O tuto myšlenku jsem se podělila se svým strýcem, který je spolupraktikující. Nesouhlasil se mnou. Upozornil mě, že bych jen těžko mohla vědět, zda ve skutečnosti neposkytuji služby KS Číny. Řekl, že i kdyby mi srovnatelná americká společnost nabídla o něco nižší finanční ohodnocení, nezáleželo by na tom. Jeho slova mi připomněla, že je to příležitost zbavit se připoutání k osobnímu prospěchu a kariéře. Šlo o to, jak se rozhodnu, když proti sobě stojí otázka správného a nesprávného jednání a mé osobní zájmy. Proto jsem se do této čínské společnosti nepřihlásila.

Později jsem našla možnost stáže ve velké americké společnosti. Než jsem školiteli poslala zprávu, nechala jsem svůj návrh nejprve upravit pomocí umělé inteligence. AI uvedla, že můj tón působí příliš „zoufale“, tedy že dávám najevo až příliš silnou touhu tuto pozici získat. Něco se ve mně pohnulo a uvědomila jsem si, že je to Mistrův náznak. Začala jsem se dívat do sebe a zjistila, že mám velmi silné připoutání ke slávě a prospěchu. Usilovala jsem o to, co jsem považovala za dobrou kariéru a budoucnost. Když jsem viděla, že všichni studenti kolem mě získali stáže v dobrých společnostech, rozvinula se ve mně závist a soutěživost.

Ve stejné době jsem se účastnila propagace Shen Yun v širší oblasti New Yorku. Téměř každý týden jsem dva dny prodávala vstupenky v nákupních centrech. Hluboko v srdci jsem měla myšlenku, že mi propagace Shen Yun zabírá čas. Byl to projev sobectví. Začala jsem více studovat Fa, vysílat spravedlivé myšlenky a věnovat pozornost každé své myšlence a představě. Kdykoli se objevila myšlenka na nalezení dobré práce nebo vysoký plat, odmítla jsem ji a popřela s tím, že to není mé pravé já. Když jsem takto postupovala, mé srdce se stalo lehčím. Když jsem četla odborné práce a studovala, má mysl byla mnohem čistší a veškerá úzkost zmizela. Někdy jsem dokonce bez zjevného důvodu pociťovala radost.

Také okolnosti se téměř okamžitě změnily. Jedna studentka z vyššího ročníku mi řekla, že její společnost nabírá stážisty a že daná pozice velmi dobře odpovídá mému studijnímu oboru. Přitom ještě o pouhý týden dříve říkala, že je dost možné, že nikoho přijímat nebudou. Následně jsem v této společnosti absolvovala stáž a na léto jsem se také přestěhovala do oblasti Sanfranciského zálivu. Během stáže se mi dostalo velmi dobrého vedení a mnoho jsem se naučila. Když se na to dívám zpětně, uvědomuji si, že všechno ve skutečnosti uspořádal Mistr. Velká americká společnost, do které jsem se hlásila dříve, mě odmítla. Teprve později jsem zjistila, že školitel, který by tam na mě dohlížel, byl ve skutečnosti zakladatelem čínské technologické společnosti, společnosti S, která se specializuje na poskytování technologií a služeb pro rozpoznávání obličejů KS Číny a způsobila lidem velkou újmu.

Byl to soucitný Mistr, kdo mě ochránil a zabránil tomu, abych se do něčeho takového zapojila. Pokud jde o společnost B, později jsem se dozvěděla, že omezovala svůj tým ve Spojených státech a přesouvala svou hlavní činnost zpět do Číny. Kdybych tam nastoupila, mohla jsem nakonec skončit na okraji dění. Moji kolegové to popsali jako „otázku volby strany v geopolitice“. Uvědomila jsem si, že Dafa mi ve skutečnosti dal odpověď už dávno: stát na straně Dafa je tou skutečně správnou volbou. Děkuji Mistrovi za jeho pečlivá uspořádání na celé mé cestě a za to, že mě ochraňuje.

Vykročit vpřed, potvrzovat Dafa a naplnit své sliby

Mistr řekl:

„Musíte objasňovat fakta a zachraňovat vnímající bytosti, toho musíte dosáhnout. Nemusíte uskutečňovat nic jiného. Není třeba, abyste na tomto světě uskutečňovali něco jiného.” (Učení Fa na Konferenci Fa v New Yorku 2015)

Letos v únoru jsem se poprvé zúčastnila osobní propagace Shen Yun v nákupním centru a prodávala jsem vstupenky. Den předtím, než jsem měla jít prodávat, bylo pro New Jersey vydáno varování před sněhovou bouří. Zeptala jsem se koordinující praktikující, zda máme následující den přesto jet. Řekla mi, ať se ráno podívám na počasí, a pokud nebude sněžit, ať vyrazím.

Ten večer jsem několikrát kontrolovala předpověď počasí a všimla si, že předpokládaný začátek sněžení se stále posouvá na pozdější dobu. Když jsem se následující ráno chystala vyrazit, obloha byla zatažená a začátek sněžení byl posunut až na 14. hodinu. Vstupenky jsme měly prodávat od poledne do 18 hodin. Připravila jsem se tedy k odjezdu a poslala koordinující praktikující zprávu, abych jí dala vědět.

Odpověděla mi však, že další dvě praktikující, které měly původně jet také, nakonec nepřijdou. Ten den bych tam tedy byla sama. Jakmile jsem to uslyšela, přestalo se mi chtít jet. Řekla jsem to koordinátorce a ona odpověděla, že je to v pořádku.

Když jsem odložila telefon, napadlo mě: Kdyby se tohle stalo v pevninské Číně, šla bych přesto? Učedníci Dafa v Číně často čelí nejen drsným podmínkám prostředí, ale také brutálnímu pronásledování. Já jsem přišla do zahraničí a žiji ve svobodném a uvolněném prostředí. Budu tedy požadovat, abych se cítila pohodlně, a neudělám to, co by praktikující udělat měla? Také jsem slyšela spolupraktikující říkat, že praktikující žijící v zahraničí nejsou tak pilní jako praktikující v pevninské Číně. Na druhou stranu bychom se měli vyvarovat stranické kultury pevninské Číny a nedělat věci do extrému. Pokud šlo o aktuální situaci, počasí venku ve skutečnosti nebylo špatné. Bylo pouze zataženo a rozhodně nenastaly podmínky, za kterých by nebylo možné vyjít ven. Pomyslela jsem si tedy: „Vezmu to jako zkoušku a podívám se, kolik lidí bude za takového počasí v nákupním centru. Pokud tam opravdu skoro nikdo nebude, alespoň získáme zkušenost pro příště.“ A tak jsem do nákupního centra jela.

Když jsem dorazila, bylo tam méně lidí než o běžné neděli, ale přibližně stejně jako v normální pátek. Rozhodně tam nebylo ani zdaleka tak prázdno, jak jsem si představovala. Krátce po mém příchodu dorazila další praktikující, což velmi posílilo mou sebedůvěru. Přišel mladý pár s novorozenou holčičkou a posadili se na pohovku před naším stánkem, aby si odpočinuli. Když mi řekli, že jsou vstupenky na Shen Yun příliš drahé, druhá praktikující s nimi několikrát promluvila. Nakonec si s radostí vstupenky koupili.

Bylo to poprvé, kdy jsem osobně viděla, že se podařilo vstupenky prodat. Kdybychom kvůli varování před sněhovou bouří nepřišly, možná bychom tyto předurčené lidi skutečně minuly. Věděla jsem, že mě Mistr povzbuzuje. Děkuji, Mistře.

Proces prodávání vstupenek na Shen Yun se v něčem podobá cestování z místa na místo. Setkáváme se s odmítáním a lhostejností mnoha lidí. Někteří dokonce poslouchají negativní informace šířené mainstreamovými médii a říkají nám nepříjemné věci. I to je však výborná příležitost ke kultivaci sebe sama.

Snažím se k lidem přistupovat co nejlaskavěji, s úsměvem jim podávám leták Shen Yun a nevěnuji pozornost tomu, zda reagují negativně.

Během tohoto procesu zažíváme také mnoho vřelých okamžiků. Mnoho lidí, kteří už Shen Yun viděli, jej chválí. Viděla jsem tu stránku vnímajících bytostí, která po záchraně rozumí, a z celého srdce z nich mám skutečnou radost.

Shen Yun je úžasný

Ráda bych se také podělila o svou zkušenost s tím, jak jsem zvala přátele na Shen Yun.

Předloni jsem představení viděla poprvé. Hluboce mě dojalo a připadalo mi nesmírně krásné. Tehdy jsem si pomyslela: „Bylo by úžasné, kdybych na Shen Yun mohla přivést své spolužáky a přátele.“

Loni, když do představení zbývaly ještě dva nebo tři měsíce, jsem opravdu chtěla pozvat své spolubydlící. Obě byly Číňanky. Už dříve jsem jim objasňovala pravdu. Spolubydlící A souhlasila s vystoupením z KS Číny a jejích přidružených organizací, zatímco spolubydlící B nikoli. Velmi jsem váhala, protože jsem se bála, že si budou myslet, že je zvu s nějakým jiným záměrem.

Než jsem se nadála, zbýval do představení méně než měsíc. Pomyslela jsem si: „Když jim to neřeknu teď, letos dokončí magisterské studium a už opravdu nebudu mít další příležitost.“ Sebrala jsem tedy odvahu a řekla jim o Shen Yun.

Spolubydlící A otevřela stránku s prodejem vstupenek a zjistila, že téměř všechna místa jsou už vyprodaná. Řekla mi: „Proč jsi mi to neřekla dřív?“ Když jsem to slyšela, rozesmála jsem se. Věděla jsem, že mé předchozí obavy byly pouze překážkami vytvořenými lidskými představami. Na představení v New Yorku bylo ještě dost vstupenek, takže jsme si společně rezervovaly lístky na jedno z newyorských představení.

Spolubydlící A je za běžných okolností velmi šetrná a málokdy utrácí peníze za něco zbytečného. Spolubydlící B naopak ráda utrácí, a když jsme chodily společně jíst ven, běžně utratila několik set dolarů. Když však spatřila ceny vstupenek na Shen Yun, řekla, že jsou příliš drahé, a nakonec nešla. Spolubydlící A naopak řekla, že vstupenky drahé nejsou. Později mě napadlo, že to možná bylo proto, že vystoupila z KS Číny a jejích přidružených organizací. Tento život byl zachráněn a její vědoumá stránka chápala vzácnost Shen Yun.

Ani samotné sledování Shen Yun s mou spolubydlící neprobíhalo hladce. Protože představení začínalo v 19 hodin, strávily jsme už předtím celý den prohlídkou New Yorku. Ve druhé polovině představení začala spolubydlící podřimovat. Po skončení řekla, že zpěv i tanec byly velmi dobré, ale že nedokázala porozumět obsahu týkajícímu se bohů a Buddhů. Zejména text písně, který říkal, že „ateismus a evoluce jsou lži“, byl pro někoho, kdo vyrůstal v pevninské Číně, velkým šokem. Nedokázala to přijmout. Tehdy mě to velmi sklíčilo.

Když jsem letos pozvala na Shen Yun jinou kamarádku, záměrně jsem se poučila z loňské „lekce“. Řekla jsem jí, že Shen Yun obsahuje také témata týkající se odporu proti pronásledování a že vzhledem k tomu, že starobylá čínská kultura byla inspirována božstvím, obsahuje i mnoho prvků týkajících se bohů a Buddhů. Předem jsem ji na to upozornila a ona řekla, že to všechno dokáže přijmout. S ohledem na zkušenost z předchozího roku jsem záměrně rezervovala představení ve 14 hodin. Výsledek mě však velmi zklamal. I tato kamarádka během představení usnula, a když jsem s ní poté hovořila o vystoupení z KS Číny a jejích přidružených organizací, odmítla.

Po dvou po sobě jdoucích letech těchto zkušeností při sledování Shen Yun s přáteli jsem se cítila nesmírně frustrovaná a zmatená. Začala jsem se dívat do sebe. Zjistila jsem, že můj postoj k Shen Yun nebyl dostatečně vážný ani uctivý. Projevovalo se to tím, že když jsem Shen Yun sledovala podruhé či potřetí, už jsem necítila stejnou úctu a krásu jako poprvé. Nebyla jsem v nejlepším stavu k přijetí Shen Yun. Dokonce jsem podvědomě stále přemýšlela nad tím, jak asi běžní lidé program vnímají a zda jim nebude připadat nezajímavý. Když byla má mysl plná lidských představ a obav, nestala jsem se sama běžným člověkem? Mé představy ovlivnily také mé přátele a bránily tomu, aby mohli být lépe zachráněni. Náš postoj k Shen Yun musí být dostatečně vážný a uctivý. Jen tehdy mohou být lidé při sledování Shen Yun skutečně zachráněni.

Sbírání podpisů pod petice

V oblasti Sanfranciského zálivu jsem se zúčastnila dvou akcí na sběr podpisů pod petici. Ráda bych se podělila o několik zkušeností. Poprvé jsme byli u Costco, oslovovali lidi na parkovišti a žádali je o podpis petice. Zpočátku jsem se cítila velmi rozpačitě. Říkala jsem si, že při prodávání vstupenek na Shen Yun jsme alespoň měli stánek, takže lidé věděli, co děláme. Tady jsme zastavovali lidi na parkovišti a mně to bylo velmi nepříjemné. Dlouho jsem nedokázala udělat první krok.

V tu chvíli jsem uviděla starší spolupraktikující, které bylo přes 80 let a byla tam s námi. Už oslovovala lidi a získávala podpisy. Velmi mě to povzbudilo, ale zároveň jsem se zastyděla. Starší praktikující se tolik snažila a vynakládala takové úsilí, zatímco já, mladý člověk, jsem se stále nedokázala přimět ani otevřít ústa. Přišla jsem k ní a naučila se od ní, jak začít rozhovor. Potom jsem se také začala lidí ptát, zda petici podepíší.

Když se mi podařilo získat první podpis, zjistila jsem, že to ve skutečnosti není tak obtížné. Často stačilo jen krátce vysvětlit, o co jde, a lidé byli ochotni podepsat. Během tohoto procesu jsem zjistila, že mám mentalitu rozlišování mezi lidmi. Kdykoli jsem narazila na Číňany, často se tvářili lhostejně, vyhýbali se očnímu kontaktu nebo si o nás dokonce šeptali. V důsledku toho se mi přestalo chtít žádat Číňany o podpis a chtěla jsem oslovovat pouze lidi ze Západu.

Jednou jsem z dálky uviděla mladou ženu, o které jsem si myslela, že je Evropanka. Když jsem přišla blíž, uvědomila jsem si, že je Číňanka. V tu chvíli už mi však připadalo trapné otočit se a odejít, a tak jsem s ní začala mluvit. K mému překvapení okamžitě souhlasila a petici podepsala. Pomyslela jsem si: Kdybych už z dálky viděla, že je Číňanka, a proto ji neoslovila, nepřišel by tento život o příležitost být zachráněn?

Mistr řekl:

„Spasit lidi znamená prostě spasit lidi a příliš si vybírat by nebylo milosrdné.” (Učení Zákona na Mezinárodní konferenci Zákona v metropolitním New Yorku 2009)

Podívala jsem se do sebe a zjistila, že jsem k záchraně lidí přistupovala, jako bych pouze plnila nějaký úkol. Myslela jsem si, že když oslovím 100 lidí, bude ochotno podepsat více lidí ze Západu než Číňanů, a tím získám více podpisů. Nechtěla jsem „ztrácet čas“. To však znamenalo vybírat si mezi lidmi. Ukázalo mi to, že mi chyběl soucit.

Když jsem příště šla sbírat podpisy do San Francisca, neustále jsem si připomínala, že nesmím nikoho rozlišovat. Byla tam mladá žena oblečená velmi neobvykle, která vypadala, jako by na ni měla silný vliv moderní pokřivená kultura. Přistoupila jsem k ní se soucitným a klidným srdcem a řekla jí o petici. Okamžitě ji podepsala. Náš kultivační stav ovlivňuje účinek objasňování pravdy.

Pokaždé, když sbíráme podpisy, potkáváme mnoho lidí, kteří spěchají, a proto nemají příležitost vyslechnout si vše, co jim chci říct. Když sleduji, jak tito lidé ve spěchu procházejí kolem, skutečně cítím, že každá příležitost objasnit pravdu je nesmírně vzácná. Pro některé vnímající bytosti může promarnění takové příležitosti znamenat, že už žádnou další nedostanou.

Vykročit vpřed a objasňovat pravdu je také příležitostí být ve styku se společností a pochopit, co si lidé skutečně myslí. To je pro nás mladé praktikující rovněž velmi prospěšné.

Závěr

Když se ohlédnu zpět, praktikuji Falun Dafa už více než deset let. Na této cestě jsem prošla mnoha vzestupy a pády. Někdy jsem nebyla vůbec pilná a splývala s běžnými lidmi, čímž jsem Mistrovi působila starosti.

Děkuji Mistrovi, že to se mnou nikdy nevzdal, přestože jsem nesplnila jeho očekávání. Jsem hluboce vděčná za Mistrovu soucitnou a nesmírně pečlivou spásu.

Děkuji, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

(Předneseno na Fa konferenci v San Franciscu v roce 2026)