Generál Guo Ziyi: Skromnost, velkorysost a požehnání

(Minghui.org) Skromnost a ctnost byly v tradiční čínské kultuře vysoce ceněny. V klasické sbírce Shijing (Kniha písní) se praví: „Ti, kdo nejsou arogantní, budou požehnáni.“ Následuje několik příběhů o Guo Ziyim, jednom z nejvýznamnějších generálů dynastie Tang.

Podle Nové knihy Tang byl Guo Ziyi (697–781) proslulým úředníkem, vojenským stratégem a generálem. Během své kariéry potlačil řadu povstání a sloužil za vlády čtyř císařů – Xuanzonga, Suzonga, Daizonga a Dezonga. Při obraně hranic a v bojích na bitevních polích se stal oporou říše a v roce 762 mu byl udělen titul knížete z Fenyangu. V historických pramenech je rovněž znám jako pán Guo.

Vyplenění hrobky předků

V roce 773 uštědřil Guo tibetské armádě u Lingzhou (dnešní Ningxia) rozhodující porážku. V době jeho nepřítomnosti využil situace mocný dvorní eunuch Yu Chaoen, který byl s Guem dlouhodobě ve sporu, a poslal muže, aby vyplenili hrobku Guova otce. Přestože se jim záměr nepodařilo dokončit, podle tradiční čínské kultury šlo o mimořádně závažný čin. Celý císařský dvůr znervózněl, protože všichni věděli, že Guo disponuje značnou vojenskou mocí. Kdyby se rozhodl pomstít, nikdo by mu v tom nedokázal zabránit.

Guo Ziyi

Během neformálního rozhovoru s Guem zmínil císař Daizong vykrádání hrobek, protože chtěl zjistit, jak generál zareaguje. Když se Guo dozvěděl o počínání vojáků, propukl v pláč a řekl: „Dlouhá léta jsem velel vojskům, ale nedokázal jsem svým vojákům zabránit, aby znesvěcovali hroby jiných lidí. Nyní někdo znesvětil hrob mého otce. Je to odplata seslaná nebesy, nikoli vina člověka.“

Guo Ziyi

Když tedy byla hrobka jeho otce vypleněna, byla první Guovou reakcí bolest oddaného syna. Nezačal však hledat chybu u druhých ani v sobě nechoval nenávist. Namísto toho se okamžitě zamyslel nad sebou a uznal, že část viny spočívá v jeho nedostatečně přísném vedení vojáků.

Návštěva chrámu Zhangjing

Guova slova okamžitě rozptýlila napjatou atmosféru u císařského dvora. Jako gesto smíření jej Yu Chaoen následně pozval, aby s ním navštívil chrám Zhangjing.

Do Guova sídla dorazil posel s varováním, že Yuovo pozvání je ve skutečnosti léčka a že jej chce nechat zavraždit. Když se to Guovi vojáci dozvěděli, důrazně jej nabádali, aby si na setkání vzal početný ozbrojený doprovod. Guo se však těmito zvěstmi nenechal znepokojit a vydal se na schůzku pouze s několika služebníky.

Když Guo dorazil do chrámu Zhangjing, Yu si všiml ostražitých výrazů služebníků a ze zvědavosti se zeptal, co se děje. Guo mu pověděl o zvěstech, které slyšel, a poznamenal: „Takovými nepodloženými věcmi se vůbec nezabývám.“

Guovo upřímné vysvětlení dojalo Yua k slzám a zvolal: „Kdybyste nebyl tak laskavým a dobrotivým člověkem, jak byste mě mohl nepodezírat?“

Přestože Guo požíval velké vážnosti a dosáhl mimořádných úspěchů, ani po ponížení způsobeném znesvěcením hrobky svého otce v sobě nechoval touhu po pomstě. Výše uvedený příběh je pouze jedním z mnoha. Guo se vždy dokázal dívat na věci v širších souvislostech a snášet těžkosti i ponížení, aby dokázal pokojně řešit konflikty.

Příběh Li Guangbiho

Li Guangbi a Guo Ziyi byli kdysi úředníky stejné hodnosti, avšak vznikl mezi nimi spor. Později, když se Guo stal vojenským guvernérem Shuofangu a Li jeho podřízeným, Li se obával, že si Guo najde záminku, aby jej nechal zabít. K jeho překvapení jej však Guo důrazně doporučil císaři, který poté Liho jmenoval vojenským guvernérem Hedongu. Guo navíc převedl pod jeho velení 10 000 elitních vojáků.

Říkalo se, že poté, co se Guo stal vojenským guvernérem, Li uvažoval o útěku. Než však stačil svůj záměr uskutečnit, nařídil mu císař, aby vedl část Guova vojska na tažení na východ. Li si pomyslel, že tentokrát ho Guo už určitě neušetří. Prosil ho: „Jsem ochoten zemřít, jen vás prosím, abyste ušetřil mou ženu a děti.“

Guo vzal Liho za ruku a řekl: „Země se nyní nachází ve velkém chaosu. Jak bychom se v takové chvíli mohli zabývat osobními křivdami!“ Okamžitě mu svěřil své vojáky. Když se oba loučili, drželi se za ruce, plakali a vzájemně se povzbuzovali, aby věrně sloužili své zemi.

Generál Tian Chengsi byl známý svou arogancí a hrubostí, avšak ke Guovi choval velkou úctu. Když k němu dorazil Guův posel, Tian ukázal na svá kolena a řekl: „Po mnoho let se má kolena před nikým neohnula, ale nyní nemám jinou možnost než je před pánem Guem pokrčit.“

Guovi zkušení generálové, jako například Li Huaiguang, byli sami o sobě mimořádnými osobnostmi. Guo jim velel s lehkostí a oni jej respektovali podobně jako oddaní služebníci svého pána. Historické záznamy opakovaně zmiňují, jak vojáci toužili po Guově velení – „jako synové a mladší bratři touží po svých otcích a starších bratrech“ nebo „jako vyprahlá země touží po dešti“.

Skromnost a pokora

Guovo sídlo se nacházelo v hlavním městě Chang’an a zabíralo čtvrtinu oblasti Qinrenli. Qinrenli tvořila síť vzájemně propojených uliček. Přestože Guova domácnost čítala tři tisíce služebníků, nikdy nepůsobila žádné potíže. Lidé procházející Qinrenli dokonce ani nedokázali rozeznat, který dům patří Guovi.

V roce 765 dostal Guo rozkaz bránit oblast hlavního města před vpádem cizích kmenů. Když se vůdce útočících Ujgurů dozvěděl, že velitelem je Guo, překvapeně se zeptal: „Jak je možné, že je Guo Linggong stále zde? Pugu Huai’en mi řekl, že císař dynastie Tang už nežije a že po smrti je i pán Guo. Čína je bez vládce, a proto jsem přišel.“

Ujgurský náčelník požádal o setkání s Guem. Guovi generálové jej varovali, že cizím kmenům nelze důvěřovat. Guo však odpověděl: „Je jich mnohonásobně více než nás. Pokud vypukne válka, budeme ve velké nevýhodě. Co můžeme dělat? Upřímnost dokáže pohnout i nebesy, natož cizími kmeny.“

Guo se pomalu vydal na koni k setkání, doprovázen pouze několika desítkami jezdců a bez jakékoli zbroje. Když se přiblížil k Ujgurům, promluvil k nim smířlivě: „Daří se vám všem dobře? Dlouhá léta nás spojovalo pouto věrnosti a spravedlnosti – co se stalo nyní?“ zeptal se. „Přicházíte sem plně ozbrojeni a připraveni k boji. Už mi nedůvěřujete? Proč je tomu tak?“

Ujgurští vojáci i velitelé odložili zbraně, sesedli z koní a zvolali: „Jste jako náš otec!“ Nepřátelství se tak proměnilo v přátelství a dynastie Tang obnovila s Ujgury své dřívější spojenectví.

Guo zastával funkci kancléře 27 let a jeho osud byl úzce spjat s osudem celé země. Měl nesmírnou moc, přesto z něj císařský dvůr neměl strach; jeho zásluhy převyšovaly zásluhy samotného císaře, přesto jej císař nikdy nepodezíral; žil v přepychu, a přesto si na něj nikdo nestěžoval.

Guo prožil život v bohatství a úctě a jeho potomci byli rovněž zdraví a úspěšní. Zakusil radosti rodinného života a ničeho nelitoval. Poté, co ve věku přes osmdesát let zemřel, mu bylo jako výraz mimořádné pocty uděleno místo v chrámu předků císaře Daizonga. Měl osm synů a sedm zeťů a všichni zastávali vysoké úřednické funkce. Jeden z jeho synů, Guo Nuan, se dokonce oženil s princeznou Shengping, dcerou císaře Daizonga.

Původní čínský článek