Dafa ze mě učinil šťastného člověka

(Minghui.org) Je mi 54 let. Před mnoha lety se můj bratranec zúčastnil série přednášek Mistra Li a cítil, že tento Fa je skutečně úžasný. Jakmile přednáškový cyklus skončil, přijel rovnou k nám domů. Můj otec už dlouho toužil kultivovat Tao. Neustále hledal nějakého mistra nebo Tao, takže mu vesničané přezdívali „poloviční nesmrtelný“. Po návštěvě mého bratrance začali jako první z naší rodiny praktikovat Falun Dafa můj otec, matka a starší bratr.

V roce 1996 jsem navštívila rodiče se synem, kterému tehdy byly tři nebo čtyři roky. Večer, když ostatní cvičili, jsme se synem spali na velkém kangu, vyhřívaném zděném lůžku. Když jsem střídavě usínala a probouzela se, poslouchala jsem hudbu ke cvičení. Byla nesmírně krásná, jako by se pomalu snášela z nebes, a měla nepopsatelně kouzelnou působivost. Když skončili se cvičením, řekla jsem matce: „Ta hudba ke cvičení je tak krásná. Zní, jako by přicházela z nebes.“ Když to matka uslyšela, řekla: „Máš s tímto Fa předurčený vztah.“ Posléze mi dala knihu Falun Gong, abych si ji vzala domů a přečetla.

Dafa ze mě učinil šťastného člověka

V té době jsem byla vdaná teprve několik let a hledala jsem někoho, od koho bych se mohla učit, jak se v životě chovat. Moje tchyně byla laskavá a v naší širší rodině ji všichni považovali za skutečně dobrého člověka. Naproti tomu manželova teta byla vypočítavá a malicherná. Dávala si pozor, aby v žádném jednání ani situaci nikdy neprodělala, ať už ve slovech, nebo činech. Pomyslela jsem si: „Když je teď domov manželovy rodiny i mým domovem, měla bych se od ní učit. Nesmím dopustit, aby mě někdo využíval nebo šikanoval.“ Když si dnes po tolika letech praktikování Dafa na toto uvažování vzpomenu, cítím hrůzu. Kdybych nezačala praktikovat, strhl by mě morální úpadek společnosti.

Kdykoli jsem měla chvíli času, četla jsem knihu a okamžitě mě zaujala. Po prvním přečtení jsem si sice nezapamatovala všechny podrobnosti, ale principy, které Mistr vyučoval – být dobrým člověkem – mě hluboce oslovily a okamžitě změnily můj pohled na svět. Uvědomila jsem si, že na tomto světě existuje praxe, která lidi učí být dobrými. Jak úžasné! Věděla jsem, že se ji musím naučit. Toho dne Dafa zakořenil v mém srdci.

Postupně jsem pochopila, že kultivace vyžaduje zlepšovat si charakter. Manželova sestra tehdy ještě nebyla vdaná a každodenní povinnosti, jako vaření a mytí nádobí, byly zdrojem neustálých hádek a soupeření. Pořád jsme porovnávaly, která z nás udělala více práce, a snažily se jedna druhou překonat. Bylo to psychicky vyčerpávající. Po zahájení praktikování Dafa jsem četla učení o „považování utrpení za radost“. Pomyslela jsem si: „Je to jen práce. Záleží snad na tom, kdo jí udělá více nebo méně?“ Začala jsem tedy dělat vše, co bylo potřeba, a přestala se starat o to, zda musím předstírat pracovitost. Díky tomu jsem každý den prožívala šťastně. Dafa skutečně proměňoval mé tělo i mysl.

Zázračná moc Dafa

Syn právě nastoupil do základní školy, když se mu v koutku jednoho oka začaly tvořit bulky. Praskly, zahojily se a poté se znovu objevily. Tento cyklus trval déle než rok. Starší lidé ve vesnici mě nabádali, abych ho vzala k lékaři, a varovali mě, že pokud bude problém pokračovat, mohla by mu zůstat trvalá jizva. Nebrala jsem to však příliš vážně. Věřila jsem v moc Dafa a cítila jsem, že syn bude mít z mého praktikování přirozeně prospěch a nakonec se uzdraví.

Jednoho dne doprovodili syna ze školy domů dva spolužáci. Všimla jsem si, že mu oko krvácí. Jedna z dívek vypadala vyděšeně a vysvětlila, že ho při hře nešťastnou náhodou kopla do oblasti oka a způsobila mu zranění. Byla to jeho spolužačka z lavice, kterou syn popisoval jako velmi živou a rozpustilou dívku. Když jsem viděla, co se stalo, pochopila jsem to z hlediska „přeměny karmy“, o níž Mistr vyučoval. Možná se právě tento kop stal podnětem k tomu, aby se jeho oko uzdravilo. Vnímala jsem to jako dobrou věc, zachovala jsem klid a ujistila dívku, aby se nebála, protože synovo oko bude v pořádku. A skutečně, tímto jediným incidentem celý problém skončil. Oko se zcela zahojilo, bulky se už nikdy neobjevily a nezůstala žádná jizva.

Bylo to naše první setkání se zázračnou mocí Dafa. Uplynulo více než dvacet let, ale syn si tuto událost stále pamatuje. Kdykoli o ní byla řeč, říkal, že právě dívčin kop jeho oko ve skutečnosti vyléčil. Jsem Mistrovi nesmírně vděčná za uzdravení svého syna.

Když syn nastoupil do druhého ročníku nižší střední školy, měl jen průměrné známky. Řekl mi: „Mami, s mými současnými výsledky bude možná těžké dostat se na vyšší střední školu.“ Řekla jsem mu, aby si každý den několik minut opakoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“, a vysvětlila mu, že mu to může otevřít moudrost a inteligenci. Kdykoli jsem mu později volala z jiného města, kde jsem pracovala, říkal mi, že se jeho známky zlepšují. Uvedl, že si příznivé věty opakuje každý večer před spaním, a když přišly přijímací zkoušky na vyšší střední školu, bez obtíží uspěl. Tento úspěch připisoval opakování slov „Falun Dafa je dobrý“ a snaze být dobrým člověkem.

Ve druhém ročníku vyšší střední školy se jeho studijní výsledky výrazně zlepšily a brzy byl přeřazen do třídy pro nejlepší studenty. Při přijímacích zkouškách na univerzitu dosáhl mimořádného výsledku a získal nejvyšší počet bodů v humanitním směru v celém našem regionu. Zpráva vyvolala v naší oblasti velký rozruch. Škola nikdy předtím tak úspěšného studenta neměla, a proto vyvěsila oslavné transparenty a příběh se dokonce objevil v televizi. Příbuzní nám volali a říkali, že jsme získali vysokoškoláka „zadarmo“. Jeho prarodiče neuměli číst ani psát, rodiče pracovali mimo domov a chlapec nenavštěvoval ani jedinou přípravnou lekci, přesto se mu podařilo dosáhnout tak vynikajícího výsledku.

Stal se vzorem pro ostatní studenty a jeho příběh se v našem okolí dlouho vyprávěl. Vím, že to byl dar od Dafa a Mistra, který dokazoval, že když jeden člověk praktikuje kultivaci, má z toho prospěch celá rodina.

Vrácení pokuty čestným a důstojným způsobem

Jednoho dne odjeli můj starší bratr, švagrová a několik dalších praktikujících autem do jiné oblasti rozdávat pravdu objasňující materiály. Policie je zastavila a vzala do vazby. Několik dní jsme o nich neměli žádné zprávy. Poradila jsem se s tchyní jedné další praktikující a rozhodly jsme se zjistit, zda nejsou drženi na místní policejní stanici. Když jsem se setkala s odpovědnou policistkou, řekla jsem: „Děti doma pláčou po svých matkách. Přišla jsem zjistit, zda je zde zadržujete.“ Policistka se mě zeptala na jméno. Jakmile jsem ho řekla, odpověděla: „Vaše jméno známe už dlouho. Hledali jsme vás, ale nemohli jsme vás najít, a teď jste se sama dopravila až k našim dveřím.“ Odpověděla jsem: „Děti doma pláčou po svých matkách a přišla jsem zjistit, jaký zákon porušily.“ A tak jsem byla na policejní stanici zadržena i já.

Odpoledne mě přišel navštívit otec a poté informoval mého manžela, který přijel zařídit mé propuštění. Na policejní stanici řekli, že mě propustí, pokud zaplatíme pokutu 2 000 jüanů. Odmítla jsem ji zaplatit, ale manžel ji uhradil za mými zády. Teprve po návratu domů mi tchán řekl, že pokuta byla zaplacena.

Manžel byl propuštěn ze svého stálého zaměstnání a pracoval na stavbě. Byla to velmi namáhavá práce a peníze vydělával s velkými obtížemi. Pomyslela jsem si: „Proč bych měla ty peníze dávat policii? Žádný zákon jsem neporušila.“ Rozhodla jsem se, že musím zavolat řediteli jejich úřadu, na kterého jsem měla číslo z dřívějšího jednání. S Mistrovým posílením se mi podařilo se s ním spojit a řekla jsem: „Řediteli, musím jet do Pekingu. Takhle už prostě nemohu žít.“ Ředitel se vyděsil a zeptal se: „Co se stalo?“ Vysvětlila jsem: „Můj bratr a švagrová nebyli několik dní doma, a tak jsem šla na policejní stanici ve vašem městě zjistit, zda je tam zadržují. Zadrželi mě a uložili mi pokutu 2 000 jüanů. Musím jet do Pekingu hledat spravedlnost.“ Když to uslyšel, řekl: „Nemějte obavy. Vyřeším to za vás. Zaručuji vám, že peníze dostanete zpět.“

O dva dny později mi zavolala vedoucí naší obecní policejní stanice a požádala mě, abych si přišla vyzvednout vrácenou pokutu. Tchán se mě pokusil zastavit a řekl: „Slovu komunistické strany nemůžeš věřit. Copak by někdy vyplivli peníze, které už spolkli?“ Odpověděla jsem: „To je v pořádku. Žádný zákon jsem neporušila, tak co by mi mohli udělat?“

Následujícího dne jsem vešla na policejní stanici se vztyčenou hlavou. Jakmile jsme se setkaly, vedoucí policie se chovala velmi smířlivě a řekla: „Dostali jsme pro vás peníze zpět. Z jakého důvodu vás vůbec zadrželi? Jste z naší obce, neměli právo vás držet. Ředitel úřadu včera svolal schůzi a pořádně jejich stanici za to pokáral.“ Poté mi peníze předala. Jsem velmi vděčná za Mistrovu ochranu.

Zázraky v kultivaci

Během let praktikování Dafa jsem zažila tolik zázraků, že téměř nevím, o kterých začít psát. Na své více než dvacetileté cestě jsem měla díky Mistrově neustálé péči to štěstí kráčet po cestě kultivace.

Projekty Dafa, na nichž pracuji, vznikly díky Mistrovu posílení a vedení. Protože manžel Dafa nepraktikuje, věnuji se práci na projektech Dafa bez jeho vědomí. Kdykoli potřebuji na projektu pracovat, shodou okolností dostane pozvání na nějaké společenské setkání a jakmile odejde, začnu pracovat. Často se vrací právě ve chvíli, kdy skončím. Někdy, když mi zbývá dokončit ještě malou část, slyším ho mluvit v jiné místnosti, ale nepřijde se na mě podívat. Ve chvíli, kdy práci dokončím, však okamžitě vejde.

Jednoho dne, právě když jsem začala pracovat, jsem si všimla několika much, které poletovaly po místnosti. Uvažovala jsem, zda bych se jich nejprve neměla zbavit, protože jejich bzučení mě dost rušilo. Uvědomila jsem si však, že nemám čas, a pomyslela jsem si: „Prostě je znehybním.“ Po této krátké myšlence jsem se soustředila na práci a na mouchy jsem zapomněla. Když jsem skončila, našla jsem tři mouchy, které měly hlavy přitisknuté k sobě a nehybně zůstávaly v komické poloze. Ostatní poblíž byly rovněž bez pohybu a vypadaly jako mrtvé. Když jsem se však podívala blíže, zjistila jsem, že jsou stále živé. Uvědomila jsem si, že má předchozí myšlenka začala působit a mouchy byly znehybněny. Dafa je skutečně zázračný. Dokud jsou naše myšlenky spravedlivé, naše nadpřirozené schopnosti nám pomáhají vždy a všude.

V posledních několika letech jsme s manželem pracovali ve firmě, kterou vlastnil náš příbuzný. Podnikání bylo obtížné. Ve firemní ubytovně bydlelo několik zaměstnanců včetně nás. Aby firma snížila náklady na pracovní sílu, propustila zaměstnance odpovědného za úklid ubytovny a požádala ženu, která uklízela areál továrny, aby si každý den prodloužila směnu o hodinu a uklidila chodby ubytovny a dvě toalety. Stěžovala si, že jedna hodina nestačí, protože dokončení práce trvá déle, a požadovala příplatek. Když jsem viděla, že v kanceláři nemáme odpoledne mnoho práce, napadlo mě, že bych mohla volný čas užitečně využít. Řekla jsem svému příbuznému, který byl majitelem firmy, že budu každé odpoledne hodinu uklízet. Navrhla jsem, aby přestali platit někoho za úklid ubytovny a nechali tuto práci na mně. Budu ji považovat za druh cvičení. Majitel byl spokojený a souhlasil.

Pracovala jsem svědomitě a úklid jsem dokončila velmi rychle. Rozhodla jsem se, že zbývající čas využiji k práci na svém projektu Dafa v ubytovně. S tímto smýšlením jsem následujícího dne zjistila, že mám ještě více volného času. Nakonec jsem celý úklid zvládla za něco málo přes deset minut. Bylo to skutečně pozoruhodné. Věděla jsem, že mi Mistr pomáhá a uvolňuje mi značné množství času pro projekt. Později jsem si uvědomila, že nemohu všechno dělat tajně navždy. S Mistrovým posílením jsem překonala strach. Manžel často seděl na pohovce a procházel si telefon, zatímco já jsem seděla naproti němu u počítače a pracovala na projektu. Ani jednou si nevšiml, co dělám.

Jsem Mistrovi z celého srdce vděčná za jeho neustálou péči a posilování. Jen díky tomu jsem mohla dojít až tam, kde jsem dnes. Mistr nás trpělivě povzbuzuje z cílové čáry – z místa, k němuž směřujeme.