Starší praktikující používá nadpřirozené schopnosti k záchraně lidí

(Minghui.org) Je mi 83 let a Falun Dafa, známý také jako Falun Gong, kultivační praxi vysoké úrovně, jsem začala praktikovat na jaře roku 1995. Ráda bych se podělila o některé své kultivační zkušenosti.

Můj syn mě podporoval a obdržel požehnání

Mé děti věří ve Falun Dafa a vždy mě v praktikování podporovaly. Syn jednou řekl: „Lituji, že jsem se ve škole neučil pilněji, protože teď musíš žádat někoho jiného, aby ti pomohl sepsat sdílení zkušeností.“

Poté, co můj manžel zemřel, mě děti začaly v kultivaci podporovat ještě více. Když jsem každý den studovala Fa, připravily mi knihy a brýle na čtení a povzbuzovaly mě ke studiu. Před spaním mi dcera upravila lůžko. Cítila jsem se skutečně požehnaná, že mám tak oddané děti.

Manželova smrt neovlivnila mé objasňování pravdy ani pomoc Mistrovi při zachraňování lidí. Upravila jsem své smýšlení, abych se nenechala pohnout sentimentem. Čas k záchraně lidí se krátí, a proto musím vše dělat dobře.

Praktikující pro nás připravili kalendáře, které jsme měli rozdávat. Ještě než byly hotové, několik lidí mi připomnělo, že jeden chtějí. Když byly připravené, syn řekl: „Odvezu tě, abys je mohla roznést.“

Vytáhl elektrické kolo a pomohl mi usednout na sedadlo spolujezdce. Řekla jsem mu: „Když cestou někoho potkáme, objasni mu pravdu.“

Když narazil na jednoho muže, zastavil a řekl mu: „Mám pro vás něco dobrého.“ Když se muž zeptal, co to je, syn mu odpověděl, že kalendář. Muž si jej s radostí vzal.

Na jedné křižovatce odpočívalo pod přístřeškem poměrně mnoho starších lidí. Někdo řekl: „Přichází Falun Gong. Co jste nám tentokrát přinesli?“

Syn rozdával kalendáře, brožury objasňující pravdu a USB disky. Poté jim začal vyprávět o principech Falun Dafa. Řekl: „Pečlivě si to přečtěte. Jsou v tom ty nejlepší informace.“ Vyprávěl jim také o několika zázračných událostech, které sám prožil.

Jedné noci jel syn na motocyklu po místě bez pouličního osvětlení a byla úplná tma. Nevšiml si tří velkých kamenů na cestě a přejel přímo přes ně, přičemž si prorazil zadní pneumatiku. Vykřikl příznivé věty, o nichž praktikující věří, že lidem pomáhají: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Zapřel nohy o motocykl a podařilo se mu nespadnout. Srdce mu však strachy prudce bušilo. Pevně věřil, že ho Mistr ochránil a uchránil před mnohem horším následkem.

Jindy řídil vozidlo naložené přibližně 5 000 kilogramy zimních melounů, tedy asi pěti a půl tunami, když se proti němu náhle z boku vyřítilo osobní auto a těsně za ním jely dva velké nákladní vozy s přívěsem. Syn se ocitl sevřený uprostřed a velmi se vyděsil. Vykřikl příznivé věty a dodal: „Mistře, prosím, pomozte mi!“ Auto ho zázračně objelo a melouny zůstaly na místě. Jen o vlásek se vyhnuli nehodě. Vozidla dělilo od srážky jen několik centimetrů. Syn řekl: „Měl jsem takový strach, že mi srdce málem vyskočilo z hrudi a polil mě studený pot.“

Zhluboka si oddechl a věřil, že když vykřikl příznivé věty, Mistr ho zachránil. On i posádka druhého vozidla vyvázli z nebezpečné situace bez úhony.

Jindy syn vezl několik desítek lidí z práce na železnici zpět na staveniště na oběd. Když na křižovatce odbočoval doprava, vyřítilo se proti němu auto a během okamžiku se ocitlo přímo před ním. Prudce zabrzdil. Cestující se vyděsili a jeden z nich vykřikl: „Jsme ztraceni! Jsme ztraceni!“ V tom kritickém okamžiku syn rychle zvolal: „Falun Dafa je dobrý!“ Zázračně se nikomu nic nestalo.

Poté se ho člověk sedící vedle něj zeptal: „Co jsi to křičel?“ Syn vysvětlil, že když se v nebezpečí obrátíme o pomoc, Mistr nás ochrání.

Syn tyto příběhy vyprávěl některým vesničanům a říkal jim: „Tohle je moje osobní zkušenost.“

Jeden vesničan zvolal: „Tolik nebezpečí! To vás museli chránit bohové!“

Vesničané potom přestali poslouchat mě a začali naslouchat synovi. Bylo zřejmé, že se jim jeho příběhy velmi líbí. Vzali si od něj také všechny informační materiály. Někdo se zeptal: „Ještě vám nějaké zbyly?“

Syn odpověděl: „Vlastně už ne. Ale někdy se vrátíme a přineseme další.“

Mistr nám dává nadpřirozené schopnosti

Když jsem vysílala spravedlivé myšlenky, náhle mě napadlo, že něco není v pořádku. Děti se o mě staraly až příliš dobře. Dělaly za mě veškerou práci, včetně toho, že mi připravovaly knihy Dafa, když jsem chtěla studovat Fa. Neprohlubovalo to mou lenost a připoutání k pohodlí?

Řekla jsem jim: „Stroj zreziví, když ho nepoužíváte. Už se o mě nemusíte takto starat. Musím si věci dělat sama. Vy se věnujte tomu, co potřebujete, a já budu sama chodit hovořit s lidmi.“ Jezdila jsem na tříkolce z jedné vesnice do druhé, rozdávala materiály a vyprávěla lidem o Dafa.

Připravila jsem si pestrý výběr materiálů, například Devět komentářů ke komunistické straně, Konečný cíl komunismu, USB disky, nástěnné a stolní kalendáře, novoroční obrázky a šňůrky s nádhernými přívěsky. Lidé je považovali za poklady. Jeden vesničan řekl: „Víme, že všechno, co děláte, je pro naše dobro.“

Když jsem rozdávala novoroční obrázky s čínským znakem „Fu“, tedy štěstí, volala jsem při chůzi: „Lidé, přinesla jsem vám znaky Fu a novoroční obrázky. Pojďte si je vzít!“ Během chvilky byly všechny rozebrány. Ti, na které se nedostalo, později přišli ke mně domů a žádali o jeden obrázek.

Když jsem jednou dokončila rozdávání materiálů, všimla jsem si, že se mi na kole jede neobvykle lehce. Přemýšlela jsem o tom, jak rychle jezdí ostatní na elektrických kolech, aniž by museli šlapat. Elektrické kolo jsem měla doma, ale děti se obávaly o mou bezpečnost a nedovolily mi na něm jezdit. Pomyslela jsem si: „Bylo by mnohem lepší, kdybych mohla jezdit na elektrickém kole.“ Jakmile mě tato myšlenka napadla, kolo se zvedlo asi patnáct centimetrů nad zem a měla jsem pocit, jako bych se vznášela na oblacích. Zem pod sebou jsem viděla jako jasnou plochu zahalenou mlhou a pohybovala jsem se velmi rychle. Dostala jsem strach: „Nemohu jet tak rychle, spadnu.“ A v tu chvíli jsem skutečně spadla. Připadalo mi však, jako bych dopadla na chomáč bavlny, měkký a nadýchaný, a vůbec nic se mi nestalo. Pochopila jsem, že nám Mistr dal nadpřirozené schopnosti, abychom je v případě potřeby používali. U mě se však objevilo připoutání, strach z pádu, kterého se musím zbavit.

Jindy jsem jednomu muži předala kalendář a brožuru. Poklekl přede mnou a řekl: „Je to předurčeno. Je to předurčeno.“ Řekla jsem mu, aby vstal, a vysvětlila jsem mu, že chce-li pokleknout, měl by tak učinit před obrazem Mistra Li. Poděkoval mi, ale požádala jsem ho, aby místo toho poděkoval Mistrovi, protože je to Mistr, kdo nás vede, abychom tyto věci dělali. Muž pak Mistrovi opakovaně děkoval.

Šla jsem rozdávat materiály na chrámový jarmark. Bylo tam mnoho stánků a každému prodejci jsem předala jeden výtisk. Někteří lidé po materiálech dychtivě sahali a jiní dokonce opustili svůj stánek a přišli přímo k mému vozidlu. Jeden člověk si chtěl vzít několik výtisků, ale vysvětlila jsem mu, že by to nebylo spravedlivé vůči ostatním. Jiný si vzal několik kusů pro syna a dceru. Za chvíli už žádné nezbyly. Lidé se mě ptali, zda mám ještě další, a povzbuzovali mě, abych jich při příští návštěvě přivezla více.

Než vyjdu objasňovat pravdu, vždy zapálím kadidlo a pokloním se před Mistrovým portrétem. Říkám: „Mistře, jdu hovořit s lidmi o Dafa. Prosím, posilte mě, abych mohla znehybnit zlé duchy a přízraky. Pomozte mi znehybnit zlo v každé vesnici, kterou navštívím, a zabraňte mu pronásledovat praktikující, aby se lidé mohli dozvědět pravdu.“

Jednou jsem venku vylepovala samolepky ke Světovému dni Falun Dafa a všimla jsem si, že někdo, kdo mě sledoval, jednu z nich strhl. Když jsem se ho zeptala, proč to udělal, provinile odpověděl: „Myslel jsem, že je hezká, a chtěl jsem si ji dát na dům.“

„Tady,“ řekla jsem. „Dám vám jednu. Můžete si ji nalepit na vlastní dům a tuto vraťte tam, kde byla.“ Udělal, oč jsem ho požádala.

Pomyslela jsem si, že ho znehybním, aby už nemohl páchat další špatné skutky. Když jsem se po dokončení vylepování samolepek vrátila, pozoruhodné bylo, že tam stále stál bez hnutí. Potom jsem si pomyslela: „Nech ho jít.“

Mistr nám udělil mnoho nadpřirozených schopností. Děkuji Vám, Mistře, za Vaši soucitnou ochranu!

Kdykoli jsem vyšla objasňovat pravdu, udržovala jsem si čisté srdce bez strachu a sobeckých myšlenek. Když jsem se setkala s lidmi, kteří měli k Dafa negativní postoj, objasňovala jsem jim pravdu a někteří nakonec pochopili, že Dafa je dobrý. Podařilo se mi pomoci několika, někdy dokonce desítkám lidí vystoupit z Komunistické strany Číny. Někdy jsem jim pouze podala list papíru a oni na něj napsali svá jména, aby mohli vystoupit.

Podobných událostí se odehrálo mnoho, ale uvedla jsem zde pouze několik z nich. Stále mám mnoho připoutání, kterých se musím zbavit, včetně své špatné povahy.