Falun Dafa požehnal mé rodině

(Minghui.org) Krátce poté, co má dcera loni v září nastoupila do první třídy základní školy, se slavil Den učitelů. Mnoho rodičů dávalo učitelům drahé dárky nebo alespoň 1 000 jüanů v hotovosti. Za vlády Komunistické strany Číny (KS Číny) morálka upadá, korupce bují a úplatkářství proniklo do všech oblastí společnosti – dokonce i do kdysi posvátné oblasti vzdělávání.

Někteří rodiče říkali: „Když učitelům nedáme dárky, nebudou se k našim dětem chovat dobře.“ Jiní tvrdili: „Chci mít jen klid. Co když se jinak budou k mému dítěti chovat špatně?“

Jak bych se jako praktikující Falun Dafa mohla podílet na tomto nezdravém společenském trendu? Měla bych jednat spravedlivě a podporovat dobro. Dceru jsem vždy učila řídit se principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a doufala jsem, že z ní vyroste čestný, laskavý a tolerantní člověk.

Učitelům jsem žádné peníze nedala. Učitelé mé dcery byli zodpovědní a k dětem se chovali velmi starostlivě. O každém svátku jim dcera vyráběla přání. Když se některá z učitelek necítila dobře, přinesla jí květiny. Všechna tato gesta vycházela z jejího srdce.

Jako praktikující vím, že když učitele neuplácím, je to pro jejich vlastní dobro, protože lidé musejí za neprávem získaný prospěch odevzdat svou vzácnou ctnost.

Řešení konfliktů mezi dětmi

Dcera se narodila předčasně, a proto ve srovnání s ostatními dětmi jejího věku zaostávala v duševním i tělesném vývoji. Když nastoupila do školy, obtížně si zvykala na nové prostředí. Učitelé mi říkali, že se během vyučování nedokáže soustředit, někdy usíná nebo se neklidně vrtí. Někteří rodiče si stěžovali, že se často dostává do konfliktů s jejich dětmi.

Věděla jsem, že dcera jen s obtížemi rozumí tomu, co jí druzí říkají, a navíc se jí hůře vyjadřuje. Někdy mluvila nesouvisle, nebo když se jí někdo na něco zeptal, jednoduše odpověděla, že neví. Když se dostala do konfliktu s jiným dítětem, druhá strana dokázala popsat svou verzi události, zatímco má dcera toho mnoho říct nedokázala. Proto se automaticky předpokládalo, že je na vině ona.

Kdykoli jsem se jako praktikující setkala s podobným problémem, snažila jsem se na něj dívat z pohledu ostatních rodičů. Měla jsem pro ně pochopení a upřímně se omluvila. Dceři jsem trpělivě vysvětlovala, jak má danou situaci řešit. Objasňovala jsem jí rozdíl mezi tím, co je správné a co ne, a podrobně jí říkala, co ve škole může dělat a čemu by se měla vyhnout.

Když někteří rodiče tvrdili, že dcera vzala jejich dětem nějaké věci, koupila jsem tu samou věc dvakrát, požádala ji, aby jim ji předala, a řekla jí, že nesmí brát věci druhých. Když jí jiné dítě vzalo chléb, mléko nebo ovoce, příště jsem jí dala dvojnásobnou porci a požádala ji, aby se s tímto dítětem podělila.

Jednou se dcera dostala do konfliktu s dívkou z jiné třídy. Dozvěděla jsem se, že ji udeřila na toaletě. Podle verze druhé dívky chtěla něco uklidit, ale má dcera ji nechtěla nechat projít. Když ji požádala, aby ustoupila stranou, dcera odmítla. To vedlo ke konfliktu a má dcera ji údajně udeřila.

Na podnět své třídní učitelky se dcera druhému dítěti již omluvila. Učitelka mě poté požádala, abych se po vyučování osobně omluvila rodičům této dívky.

Cestou do školy jsem přemýšlela, jak se vypořádám s hněvem druhých rodičů a co bych měla udělat. Přestože na povrchu šlo o problém mé dcery, jako kultivující jsem věděla, že může souviset s mými připoutáními.

Dcera se dostávala do konfliktů s jinými dětmi a učitelé i ostatní rodiče si na ni opakovaně stěžovali. Přemýšlela jsem, jaké připoutání mám. Uvažovala jsem o tom během jízdy autobusem i cestou pěšky ke škole, až jsem odhalila několik svých připoutání. Byla jsem velmi soutěživá. Kdykoli jsem se hádala s manželem, musela jsem zvítězit. Také jsem si chtěla zachovat tvář, byla jsem připoutána ke slávě a těšilo mě, když mě ostatní chválili. Často jsem měla pocit, že se se mnou zachází nespravedlivě, a žárlila jsem, když druzí dostali příležitost nebo odměnu, které se mně nedostalo, zejména když jsem tvrdě pracovala, zatímco oni podle mého názoru vynaložili mnohem menší úsilí.

Když jsem takto hledala uvnitř sebe, učitelka mi poslala zprávu, že rodiče oné dívky nakonec řekli, že se setkávat nemusíme. Uvědomila jsem si, že jsem svá připoutání odhalila.

Manželova bolest zmizela

Jednoho časného rána v březnu loňského roku přepadla manžela silná bolest břicha. Byla tak nesnesitelná, že neustále sténal. Myslel si, že sama odezní, a tak ji jen snášel. Protože bylo ještě velmi brzy, ostatní členové rodiny stále leželi v posteli.

Když jsme s dcerou kolem šesté hodiny vstaly, manžel měl stále hrozné bolesti. V minulosti prodělal akutní zánět slepého střeva, ale tehdy se bolest objevovala přerušovaně. Tentokrát byla nepřetržitá, a tak se rozhodl odjet do nemocnice na vyšetření.

Když jsem viděla, jak trpí, požádala jsem ho, aby si opakoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Manžel věří, že Dafa je dobrý, protože jeden z mých příbuzných se po zahájení praktikování Falun Dafa pozoruhodně zotavil. Začal si tedy tyto věty v duchu opakovat. Zavolala jsem taxi, abychom ho mohli odvézt do nemocnice. Když jsme nastoupili, ještě stále sténal, ale v druhé části cesty už bylo v autě ticho. Než jsme dorazili do nemocnice, bolest ustala.

Když už jsme tam byli, manžel se rozhodl nechat se přesto důkladně vyšetřit. Šli jsme na pohotovost a podstoupil vyšetření na CT. O dvě hodiny později nám lékař řekl, že malý kámen z pravé ledviny uvízl v močovodu a způsobil silnou bolest. Nějakým způsobem však sám odešel.

Po návratu domů manžel řekl: „Bylo to úžasné! Už když jsme se blížili k nemocnici, bylo mi úplně dobře. Připadalo mi to jako varování. Děkuji, že jsi mi připomněla, abych si ty věty opakoval. Jsou úžasné!“

Od té doby uplynulo několik měsíců a žádné další potíže se neobjevily.