Přijmout kritiku bez svalování viny na druhé

(Minghui.org) Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, byla jsem sobecká, nedokázala jsem snášet těžkosti, při obtížích jsem měla sklon ustupovat a nebyla jsem ochotná přijímat kritiku ani na sebe klást vysoké nároky. Tyto vlastnosti se staly překážkami v mé kultivaci. Ráda bych se podělila o to, jak jsem se v poslední době snažila odstranit připoutání k odmítání kritiky, touze po pochvale a přílišnému lpění na vlastní pověsti a obrazu v očích druhých. Prosím, laskavě poukažte na cokoli, co není v souladu s Fa.

Abych lidem pomáhala poznat pravdu o Falun Dafa, vyrábím pravdu objasňující materiály, které pak praktikující rozdávají. Velmi dobře jsme spolupracovali. Po určitou dobu však můj kultivační stav nebyl dobrý. Při studiu Fa, provádění cvičení i vysílání spravedlivých myšlenek jsem byla neustále ospalá a měla nejasnou mysl. Snažila jsem se tento stav prolomit, ale při práci jsem stále dělala chyby a dostávala se do konfliktů s praktikující, se kterou jsem spolupracovala. Kdykoli mě kritizovala, odporovala jsem jí a odmítala její připomínky přijmout. Když si všimla mého špatného stavu, požádala mě, abych přestala vyrábět materiály, a dala mi čas na nápravu. Ani po týdnu jsem se však příliš nezlepšila.

Potom mě pozvala, abych nějakou dobu bydlela u ní doma. Když jsme spolu trávily 24 hodin denně, všimla si, že se skutečně nekultivuji, a viděla mnoho případů, kdy mé jednání nesplňovalo požadavky Fa. Přísně mě upozorňovala na mé nedostatky a nenechávala mi žádný prostor k dohadování. Bylo to poprvé, kdy se mnou jiná praktikující mluvila tímto způsobem. Ze všech sil jsem se snažila zadržet slzy.

Byla jsem tím vším zahlcená a chtěla jsem se stáhnout, vrátit se domů, vyrábět tam materiály a už se k ní nevracet. Kdykoli mě však takové myšlenky napadly, jako by mi dokázala číst myšlenky. Jednoho dne jsem musela odejít a před odchodem mi řekla: „Večer se vrať. Když jsi tady, pomáhá mi to vstát na ranní cvičení.“ A tak jsem se k ní vrátila.

Nadále mě přímo upozorňovala na mé nedostatky, dokonce i před ostatními praktikujícími. Bylo mi to velmi nepříjemné a cítila jsem se zahanbeně, ale věděla jsem, že to se mnou myslí dobře. Protože mi chyběla sebekázeň, její přísnost mi pomohla postupně opouštět připoutání, jako byla neschopnost přijímat kritiku, touha po pochvale a snaha zachovat si tvář. Díky její pomoci jsem se rychle dostala ze špatného stavu a začala se skutečně kultivovat.

Během tohoto období byl zatčen praktikující z naší skupiny, který měl na starosti technické záležitosti, a v projektu tak vzniklo prázdné místo. Tento praktikující mě už dříve jednou kontaktoval, ale neučil mě žádné technické dovednosti. Praktikující, se kterou jsem spolupracovala, však pomyslela na mě a požádala mě, abych projekt převzala. Přestože jsem měla určité základní znalosti, mnoho technických věcí jsem neovládala, a proto jsem odmítla. Řekla mi: „Nemůžeš pořád myslet jen na sebe. Musíš brát v úvahu celek. Postav se k tomu čelem a převezmi to.“

Přidala mě do projektové skupiny. Nemohla jsem odmítnout, a tak jsem se učila za pochodu. Když jsem narazila na problémy, které jsem nedokázala vyřešit, napadlo mě, že bych měla odstoupit. Ona mě však dobře znala a hned mi připomněla: „Nemysli pořád na sebe. Musíš se zbavit svého já a mít v srdci druhé. Měla by ses soustředit na to, jak můžeš lidem objasňovat pravdu.“ Jakmile jsem si uvědomila svou chybu, okamžitě jsem se napravila. V důsledku toho jsem se domnívala, že jsem se skutečně zbavila své připoutanosti k neochotě přijímat kritiku.

Jednoho dne ke mně domů přišla jiná praktikující a řekla, že ji bolí oči. Ukázalo se, že ji kritizoval jeden manželský pár praktikujících. Mluvili s ní přísně a přímo a ona se tím natolik rozrušila, že jí oči zrudly a začaly bolet. Řekla jsem jí: „Znáš je už tak dlouho. Snaž se to nebrat k srdci. Prostě k nim buď snášenlivá.“ Praktikující si o tom chtěla se mnou promluvit, ale během rozhovoru stále zdůrazňovala, že by člověk neměl druhé kritizovat. Poté, co odešla, jsem si pomyslela: „Nechce přijímat kritiku a zároveň trvá na tom, že ostatní by neměli kritizovat. Jak se potom chce kultivovat?“ Místo toho, abych se podívala do sebe a hledala vlastní nedostatky, soustředila jsem se na chyby této praktikující.

O dva dny později se stala další věc. Projektová skupina požádala jednu mladou praktikující a mě, abychom každá vytvořila jeden grafický návrh. Protože byla v grafickém designu zručnější než já, začala jsem na ni spoléhat. Měla jsem na práci i jiné úkoly, a tak jsem zadání neudělala. V den, kdy měly být návrhy odevzdány, všichni práci mladé praktikující chválili, ale moje spolupracovnice řekla, že jsem byla líná. Když jsem soubory otevřela, zjistila jsem, že nejsou ve správném obrazovém formátu, takže jsem je před sazbou a tiskem musela převést. Mladá praktikující vytvořila pět návrhů a já každý z nich jednou vytiskla, aby si moje spolupracovnice mohla vybrat.

K mému překvapení soubory prohlédla, rozhodně je položila na stůl a řekla: „Tobě opravdu připadá v pořádku přinést mi něco takového, a ještě mě požádat, abych si z toho vybrala?“

Dívala jsem se na ni a nic neřekla, ale uvnitř jsem cítila křivdu. Nechápala jsem, proč se najednou všechno stalo problémem, když předtím všichni s návrhem souhlasili. Teď byl text špatně, barvy nebyly přesné, obrázky byly rozmazané a zdálo se, že není přijatelné vůbec nic. Podle jejích pokynů jsem vytvořila dvě barevné verze každého obrázku. Během práce jsem zjistila, že rozmazání vzniklo způsobem, jakým jsem obrázky extrahovala já, a nebylo způsobeno původním souborem ani prací mladé praktikující. Když jsem se se svou spolupracovnicí znovu setkala, uznala jsem, že chyby byly moje. Přesto nebyla spokojená ani s novými návrhy a kritizovala mě před dalšími dvěma praktikujícími.

Cestou domů jsem si v duchu vylévala své křivdy Mistrovi: „Mistře, nejsou na mě spolupraktikující příliš přísní?“ Právě v té chvíli jsem před sebou zaslechla rozhovor dvou lidí. Když jsem se přiblížila, slyšela jsem jednoho z nich říct: „Někdo udělá něco špatně, ale nedovolí nikomu, aby mu k tomu řekl jediné slovo.“ Tato věta mě zasáhla jako úder hromu a probudila mě. Mistr dohlíží na kultivaci praktikujícího v každém okamžiku. Znovu jsem nesplnila očekávání a způsobila Mistrovi starosti.

Vzpomněla jsem si také na praktikující, kterou bolely oči. Uvědomila jsem si, že když s vámi někdo mluví o určitém problému a vy se na něj díváte z pohledu běžného člověka, hledáte vně a vnímáte jeho slova jako obviňování nebo kritiku. Pokud se na to však díváte jako kultivující, podíváte se do sebe a zeptáte se, zda nemáte sklon odmítat kritiku, vyhledávat pochvalu a starat se o zachování tváře. To, že jsem se dozvěděla o situaci této praktikující, bylo signálem, abych se podívala do sebe. Teprve po příhodě s mou spolupracovnicí jsem si však uvědomila, že jsem připoutání k odmítání kritiky stále ještě úplně neopustila.

Když jsem psala tento článek se sdílením zkušeností, uvědomila jsem si, že odmítání kritiky odráží prvky kultury KS Číny. Není snad zlá strana posedlá tím, že je „velká, slavná a správná“, a nedokáže snést ani jediné slovo nesouhlasu? Útočí na každého, kdo o ní řekne něco špatného. Jak bychom my, kultivující, mohli mít takové smýšlení? Měli bychom dosáhnout stavu, který popsal Mistr, kdy dokážeme být otevření čemukoli, co nám kdokoli řekne.

Mistr řekl:

„Od tohto bodu, ktokoľvek nedokáže prijať kritiku, nie je usilovný, ktokoľvek nedokáže prijať kritiku, nepreukazuje stav kultivujúceho, prinajmenšom v tejto otázke. (Potlesk) Ak niekto stále nedokáže prejsť touto skúškou, poviem vám, je vo veľmi nebezpečnej situácii, pretože pre kultivujúceho je toto najzákladnejšia vec, je to na prvej pozícii v zozname vecí na odstránenie a musí to byť odstránené. Ak sa toho nezbavíte, nedosiahnete Dovŕšenie. Nespravte z toho to, že bežní ľudia robia prácu učeníkov Dafa. Vy chcete dosiahnuť Dovŕšenie, nie šťastie.“ (Vyučovanie Fa v Los Angeles)

Výše uvedené učení mi umožnilo uvědomit si, jak důležité je odstranit připoutání k odmítání kritiky. Mé pochopení je omezené. Přesto sdílím své zkušenosti a doufám, že spolupraktikující budou věnovat pozornost odstranění tohoto připoutání.

Touto zkouškou musím projít, připoutání důkladně odstranit a nadále se dobře kultivovat.

Děkuji, Mistře! Děkuji, spolupraktikující!

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v určitém období na základě jejich kultivačního stavu a jsou zveřejňovány v duchu vzájemného pozvednutí.