„Pokud komunistická strana pronásleduje Falun Dafa, pak musí být tato praxe dobrá“

(Minghui.org) Narodil jsem se v 80. letech 20. století a právě mi bylo 17 let, když jsem začal praktikovat Falun Dafa (Falun Gong). Když se ohlížím zpět, možná právě má dětská touha hledat Cestu položila základ k tomu, abych později získal Dafa.

„Žít znamená kultivovat se“

Když mi bylo sedm nebo osm let, televizní seriál Cesta na západ se v pevninské Číně těšil obrovské popularitě. První díl, na který si vzpomínám, byl ten, v němž Sun Wukong viděl smrt staré opice a něco si uvědomil. Při hledání tajemství nesmrtelnosti přeplul oceán, aby vyhledal vedení patriarchy Bodhiho.

Sledování tohoto seriálu ve mně probudilo neurčitý pocit ohledně životního směřování a napadlo mě: „Aha, takže proto se lidé kultivují – aby překonali život a smrt. Žít znamená kultivovat se.“ Když jsem nastoupil na druhý stupeň základní školy, toto přesvědčení ještě zesílilo.

Jednou se mě strýc zeptal, co bych chtěl dělat, až vyrostu. Řekl jsem mu, že se chci stát mnichem, a dodal jsem: „Mám pocit, že každý nakonec musí zemřít. Bez ohledu na to, kolik peněz vyděláš, si je s sebou nemůžeš vzít – i kdybys byl celý život šťastný, nakonec stejně zemřeš. Život se zdá být tak prázdný.“

Strýc mi však odpověděl: „Když se staneš mnichem, kdo se bude starat o tvé rodiče?“ Nedokázal jsem mu odpovědět a nevěděl jsem, co mám dělat.

Rozpoznání zlé podstaty KS Číny

Později byly všechny televizní stanice zaplaveny pomluvami namířenými proti Falun Dafa. Otec nám řekl: „Pokud komunistická strana pronásleduje Falun Dafa, pak musí být tato praxe dobrá.“

Protože otec prožil několik desetiletí pod komunistickou vládou a zažil politická hnutí Komunistické strany Číny (KS Číny), rozpoznal její zlou podstatu. Často nám říkal: „Pod komunistickou vládou není místo pro nic dobrého.“

Pod vlivem otce jsem měl ke KS Číny negativní postoj již od útlého věku. V roce 2000, kdy už strana vedla zběsilé pronásledování Falun Dafa, naše škola neustále pořádala aktivity zaměřené na odsuzování této praxe.

V soukromí jsem řekl blízkému spolužákovi: „Naše škola neustále útočí na Falun Dafa, ale já to tak nevidím. Strana předkládá jen svou vlastní verzi. Proč nedovolí praktikujícím Falun Dafa veřejně vystoupit a vysvětlit, o co skutečně jde? Proč slyšíme jen jednu stranu? Přestože toho o Falun Dafa moc nevím, nevěřím tomu, co říká KS Číny. Možná je to ve skutečnosti velmi dobrá praxe.“ V té době jsem se odvážil říct jen tolik.

Teprve později jeden praktikující Falun Gongu objasnil mému otci pravdu o Dafa a pronásledování. Poté, co se otec dozvěděl pravdu o Falun Dafa a přečetl si řadu knih Dafa, začal kultivovat. Krátce poté, co začal praktikovat, se mu zcela vyléčila vyhřezlá meziobratlová ploténka v bederní páteři.

Když jsem na vlastní oči viděl zázrak Dafa, začal jsem knihy Dafa číst také. Jakmile jsem se do nich začetl, hluboce mě to zasáhlo a uvědomil jsem si: „Páni, takže tohle je to, co jsem hledal!“ Celá naše rodina tak začala praktikovat Dafa.

Díky důvěře v Mistra jsem překonal zkoušku života a smrti

Když mi bylo 12 let, prodělal jsem zápal plic. Krátce poté, co jsem začal praktikovat Falun Dafa, se u mě příznaky zápalu plic objevily znovu. Po dvou dnech sledování videí s Mistrovými přednáškami Mistr tuto karmu nemoci zcela odstranil. Při sledování osmé přednášky jsem pocítil, že je mé tělo lehké – byl to skutečně nádherný prožitek.

Když mi bylo něco přes dvacet let, prošel jsem zkouškou života a smrti způsobenou vážnou karmou nemoci. Devět dní jsem byl upoután na lůžko a obličej jsem měl oteklý natolik, že jsem nemohl otevřít oči. Chápal jsem, že to pramení z karmy a zasahování starých sil a že jde o zkoušku pevnosti mé víry ve Fa. Rozhodl jsem se zůstat v Dafa pevný, opustit obavy o život a smrt a nezklamat Mistra.

Projevy „nemoci“ se však stále zhoršovaly. Otok obličeje a očí se rychle přesunul do krku, který otekl a bolel natolik, že bylo obtížné jíst, a dokonce i mluvit. K tomu se přidala vysoká horečka a bolest celého těla tak silná, že jsem nemohl spát. Tento stav trval devět dní.

Jaké myšlenky mi během těch devíti dnů procházely hlavou? Říkal jsem si: „Možná je to konec – staré síly si možná přicházejí pro můj život – ale já se nebojím. V minulosti jsem se nekultivoval dobře a nebyl jsem hoden Mistrovy soucitné spásy. Tentokrát Mistra rozhodně nezklamu.“ Zocelil jsem svou vůli a zůstal pevný v Dafa.

Když byla bolest tak silná, že jsem nemohl vstát z postele ani mluvit, v duchu jsem recitoval Hong Yin. Kdykoli jsem dokázal na chvíli vstát, dělal jsem cvičení. Den za dnem jsem snášel nesmírné utrpení, ale mé spravedlivé myšlenky nikdy nezakolísaly.

Během těch devíti dnů jsem nemluvil ani nejedl a pil jsem jen trochu vody. Zcela jsem opustil připoutání k užívání si života. Dokud mi zbýval jediný dech, jednoduše jsem dělal cvičení a ještě o něco více studoval Fa – už jsem nebyl k ničemu připoután. Opravdu jsem všechno opustil a mé srdce bylo naprosto klidné.

Jedinou drobnou lítostí byl přetrvávající pocit, že nechci jen tak zemřít, protože jsem ještě nesplnil své poslání pomáhat Mistrovi zachraňovat lidi. Později jsem však nalezl klid i v tomto ohledu. Zda zůstanu, nebo odejdu, záleželo na Mistrovi – všechno jsem mu zcela svěřil. Po devíti dnech jsem se zázračně zotavil.

Právě tehdy mě přišla navštívit jedna praktikující. Jakmile vstoupila a uviděla můj obličej, řekla: „Překonal jsi velkou zkoušku, že?“

Překvapeně jsem se zeptal: „Ano – jak jsi to poznala?“

Odpověděla: „Poznala jsem to hned podle tvé zářivé tváře.“

Možnost praktikovat Falun Dafa je tou nejposvátnější a nejvzácnější příležitostí v životě. Také doufám, že ti, kteří mají předurčený vztah, dokážou využít této jedinečné příležitosti.