Prodej měsíčních koláčků

(Minghui.org) Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, byla jsem vychloubačná, měla jsem ostrý jazyk a prudkou povahu. Nebyla jsem člověk, se kterým by si někdo chtěl zahrávat. Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem si neustále připomínala, že se mám řídit učením Mistra, být dobrým člověkem a napravovat své nedostatky.

Práce při prodeji měsíčních koláčků

Jednou jsem těsně před Svátkem středu podzimu přišla o práci. Protože se mi nedařilo v krátké době najít jiné zaměstnání, zašla jsem do prodejny Walmart v našem městě a našla si dočasnou práci jako promotérka měsíčních koláčků v krabicích. Kvůli obalu jsou takto balené měsíční koláčky dražší a v Číně se obvykle kupují jako dárky. Ve srovnání s jednotlivě balenými měsíčními koláčky nejsou tak cenově dostupné a prodávají se hůře. Ostatní promotérky navíc byly zkušené a měly za sebou mnoho let prodeje měsíčních koláčků od známých značek. Jejich stánky byly v obchodě umístěny na výhodných místech.

Výrobce, kterého jsem zastupovala, nebyl příliš známý a moje prodejní místo na kraji obchodu navíc zakrýval velký sloup. Když jsem viděla více než deset druhů konkurenčních měsíčních koláčků, které byly v obchodě navršeny jako malé hory, začala jsem si dělat starosti, zda se mi podaří naše výrobky dobře prodávat. Zkušená promotérka, která prodávala měsíční koláčky už deset let a měla stánek přes uličku naproti mně, mi řekla, že koláčky od mého výrobce se prodávají nejhůře v celém obchodě, protože jsou kantonského typu, na který místní lidé nejsou zvyklí. Odhadovala, že se jich každý rok prodá jen asi 50 krabic. Navíc se letos kvůli špatné ekonomické situaci očekával nižší prodej než obvykle, takže podle ní by bylo úspěchem prodat vůbec 50 krabic. Jelikož jsem však měla zaručenou mzdu 1 500 jüanů, řekla mi, že se nemusím příliš namáhat a mohu to jednoduše nějak odpracovat.

Praktikující Falun Gongu by však neměl přistupovat k práci ledabyle jako běžný člověk. Chtěla jsem být dobrým člověkem a poctivě si svou mzdu zasloužit. Kdykoli tedy kolem prošel zákazník, usmála jsem se a zeptala se: „Nechtěl byste si koupit krabici měsíčních koláčků?“ Ostatní promotérky přitom trávily čas povídáním mezi sebou. Podle zkušeností z minulých let se během první poloviny měsíce nikomu nepodařilo prodat ani jeden měsíční koláček. Já jsem však nečekaně během několika dní prodala krabici za 100 jüanů, čímž jsem překonala rekord obchodu v tom, jak brzy se podařilo uskutečnit první prodej. Jedna prodavačka se mi smála a říkala, že jsem měla jen štěstí!

Prodej díky úsilí a poctivosti

Jednoho dne přišel elegantně působící muž. Chodil od stánku ke stánku a prohlížel si měsíční koláčky, zatímco promotérky si vesele povídaly mezi sebou a nevšímaly si ho. V obchodě platilo pravidlo, že prodejci nesmějí přetahovat zákazníky od jiných stánků. Kdo by toto pravidlo porušil, mohl být nahlášen vedoucímu prodejny a jeho zboží mohlo být z obchodu odstraněno.

Když muž konečně došel k mému stánku, usmála jsem se a zeptala se: „Chcete si koupit měsíční koláčky?“ Odpověděl: „Ano, chci ten nejdražší jako dárek.“ Každý výrobce měl svůj prémiový výrobek a všechny stály 698 jüanů. Stručně jsem mu náš prémiový měsíční koláček představila tím, že jsem mu přečetla složení uvedené na obalu. Pozorně poslouchal a projevil zájem o koupi.

V tu chvíli se k němu seběhly ostatní promotérky a začaly ho přesvědčovat, aby se podíval na jejich měsíční koláčky. Promotérka u stánku naproti mně mu řekla: „Vy jste to s koupí měsíčních koláčků myslel vážně? My všechny jsme si myslely, že se jen tak díváte, protože ještě není období, kdy se kupují dárky. Pokud kupujete dárek, je lepší vybrat si známou značku. Její výrobky nejsou příliš známé. Za rok jich sotva prodají 50 krabic. Co se týče chuti, pověsti, objemu prodeje a způsobu výroby, naše měsíční koláčky patří mezi tři nejlepší v celé provincii. A podívejte se na obal – náš je červený, což symbolizuje prosperitu a oslavu. Jako dárek vypadají mnohem reprezentativněji než její koláčky v kávově hnědém balení!“ Zatímco vychvalovala vlastní zboží, současně shazovala to moje, až jsem zůstala úplně zaskočená.

Než jsem se stačila vzpamatovat, muž se ke mně otočil a řekl: „Mám na vás poslední otázku. Jsou vaše měsíční koláčky dobré?“ „Cože? Dobré? Nevím.“ „Vy jste je nikdy neochutnala?“ zeptal se. Odpověděla jsem: „Ne,“ což vyvolalo smích lidí kolem. Dokonce i ten muž si zakryl ústa pěstí a hlasitě se rozesmál. Promotérka od stánku naproti se přidala: „Měsíční koláčky v krabicích prodávám už přes deset let. Přesně vím, jak chutná každá značka. Tahle žena je nová, jak by mohla vědět, jak její koláčky chutnají? Její kantonské měsíční koláčky mají hutnou sladkou náplň, na kterou tady místní lidé nejsou zvyklí. Naše jsou se šunkovou náplní, kterou zde lidé tradičně milují.“

Podívala jsem se na krabici svých měsíčních koláčků a pomyslela si: „V jedné krabici je jen osm malých koláčků. Za 698 jüanů by to byly vyhozené peníze, kdyby člověku, který je dostane, nechutnaly!“ Váhajícímu muži jsem upřímně řekla: „Myslím, že tahle paní má pravdu. Bylo by mi líto, kdyby je vaše rodina nakonec neměla ráda. Kupte si prosím její.“ Promotérka se také ozvala: „Ano, ano, kupte si moje!“ Kdyby se mi něco takového stalo předtím, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, pohádala bych se s ní, stěžovala si vedoucímu a pomlouvala její výrobky. Teď jsem však dokázala zůstat klidná a necítila jsem hněv ani zášť.

Muž se na mě podíval a řekl: „Zabalte mi je!“ Když promotérka od protějšího stánku rychle začala balit svoje zboží, muž na mě ukázal a řekl jí: „Chci koupit její, ne vaše.“ Potom se obrátil ke mně: „Proč tam ještě stojíte? Zabalte mi je!“ Odpověděla jsem: „Ach! Vy chcete moje? Nechcete si to ještě rozmyslet?“ Promotérka se také přidala: „Prosím, ještě si to promyslete. Místní lidé takové měsíční koláčky nejedí.“ Muž odpověděl: „To nevadí, chci, aby moje rodina vyzkoušela něco jiného!“ Promotérky v obchodě zůstaly jako opařené: „Po tom všem se jí je stejně podařilo prodat?!“

Následující den přišla na prodejní plochu moje vedoucí z továrny. Jakmile mě uviděla, rozzlobeně se zeptala: „Jak jsi mohla říct, že moje měsíční koláčky nejsou dobré?“ Starší promotérka od protějšího stánku přišla k nám a řekla: „Ano, při prodeji musí člověk umět zboží vychválit. Ať už jsi ho ochutnala, nebo ne, ať je dobré, nebo ne, musíš říkat, že je výborné. Myslím, že se na tuhle práci nehodíš. Měla by sis najít něco jiného! Nedělej svému zaměstnavateli problémy.“

Potom řekla mé vedoucí: „Co nejdřív si najděte někoho jiného.“ Vedoucí se obrátila ke mně: „Pořád jsi ještě ve zkušební době. Jestli nebudeš prodávat, okamžitě tě propustím.“

Odpověděla jsem: „Já jsem zákazníkovi neřekla, že ty měsíční koláčky nejsou dobré. Řekla jsem jen, že jsem je neochutnala.“ Starší promotérka mi skočila do řeči: „To je totéž! Tohle vůbec nesmíš říkat!“ Odpověděla jsem: „Ale zákazník si je přesto koupil!“ Vedoucí zůstala překvapená. „On je koupil?“ „Ano.“ Druhá promotérka řekla: „Měla jen štěstí!“

Bylo zřejmé, že člověk, který si na mě vedoucí stěžoval, jí neřekl, že jsem měsíční koláčky prodala. Vedoucí se na tu ženu zamračila, nevlídně ji odbyla a se mnou začala mluvit mírnějším tónem. Když se mě zeptala, jestli mezi mnou a tou promotérkou něco je, nestěžovala jsem si na její snahu pomlouvat mě ani naše výrobky.

Navzdory této události si ostatní promotérky dál povídaly mezi sebou a nevšímaly si potenciálních zákazníků, zatímco já jsem své měsíční koláčky svědomitě nabízela lidem, kteří procházeli kolem.

Prodej navzdory nepříznivým okolnostem

O několik dní později přišel další potenciální zákazník – majitel firmy, který chtěl koupit 30 krabic měsíčních koláčků jako dárky pro své zaměstnance. Představila jsem mu nejlevnější krabici, kterou jsem měla, za 58 jüanů. Právě když jsme se chystali nákup dokončit, přišla promotérka jiného výrobce a řekla mu: „Proč se nepodíváte na naše měsíční koláčky v plechové krabici? Stojí jen 38,80 jüanů.“ Muž se mi omluvil a řekl, že se na ně chce podívat. Odpověděla jsem: „To je v pořádku.“ V době hospodářského útlumu měli všichni těžkosti, a tak jsem upřímně doufala, že by mu tato alternativa mohla pomoci něco ušetřit.

Po chvíli se muž vrátil a řekl, že přesto chce nakoupit u mě. Začal však smlouvat o slevě. Vedoucí mi opakovaně zdůrazňovala, že o ceně tohoto konkrétního druhu měsíčních koláčků se nesmlouvá. Omluvila jsem se mu a vysvětlila mu to, ale muž se rozzlobil: „Nemyslete si o sobě bůhvíco jen proto, že jsem se k vám vrátil nakoupit! Kdo něco kupuje, aniž by smlouval? U toho druhého stánku mi dokonce byli ochotni slevit 8,80 jüanů!“

Nechtěla jsem situaci ještě zhoršit, a tak jsem odpověděla: „Jejich měsíční koláčky vypadají, že mají za tu cenu dobrou hodnotu. Proč je nekoupíte od nich? Ta plechová krabice je opravdu pěkná. Až vaši zaměstnanci koláčky snědí, mohou ji používat na ukládání různých věcí, a vy navíc ušetříte několik set jüanů.“ On však trval na tom, že je koupí ode mě, a zatímco jsem mu zboží balila, bručel na mě nepříjemné poznámky. Dál jsem se usmívala a na jeho provokace jsem nereagovala.

Po tomto prodeji byl celý obchod vzhůru nohama. Jedna prodavačka poznamenala: „Dobře vypadat je taky výhoda.“ Jiná dodala: „A člověk se také musí umět usmívat.“ Jejich řečem jsem nevěnovala přílišnou pozornost.

Zkouška poctivosti

O dva dny později přišel další muž. Obešel obchod a potom zamířil přímo ke mně s tím, že chce od naší továrny koupit měsíční koláčky za 300 000 jüanů (4 459 USD). Z tak velké objednávky jsem měla radost. Řekl mi však, že nechce nakupovat prostřednictvím Walmartu a rád by měsíční koláčky získal přímo z naší továrny. Zeptal se mě na adresu její místní pobočky a požádal mě, abych ho tam po práci zavedla.

Protože by přímým nákupem od výrobce ušetřil mnoho peněz, slíbil mi po uzavření obchodu značnou provizi. Nízká mzda, vysoké životní náklady a péče o malé dítě mi život značně ztěžovaly, ale podle Mistra Li musí učedníci Dafa přispívat společnosti a „Úpadek světa zastavuje.“ („Vše osvětlující“, Hong Yin II).

Upřímně jsem tomu muži řekla: „Měsíční koláčky si koupit můžete. Ale protože jste je objevil ve Walmartu, musíte objednávku zadat tady. Jiný způsob nákupu není možný. Do místní pobočky naší továrny vás nevezmu. Walmart si pronajal tak velké prostory. Kdyby to takhle dělal každý v obchodě, jak by Walmart mohl přežít? A jak by přežili všichni naši zaměstnanci?“

Muž se rozzlobil a vynadal mi, že jsem tvrdohlavá a nepružná. Namítl, že lidé nežijí pro druhé a každý se musí starat o vlastní živobytí. Proč se tedy pletu do věcí, do kterých mi nic není? Potom rozzuřeně odešel.

Následující den se mě kolegyně, která mě přišla vystřídat, zeptala, zda se někdo nepokusil zadat velkou objednávku mimo Walmart. Když jsem odpověděla, že ano, nervózně se zeptala, jak jsem zareagovala. Poté, co jsem jí to řekla, moje laskavá kolegyně s úlevou odpověděla: „Naštěstí jsi zareagovala rozumně.“ Vysvětlila mi, že ten člověk byl poslán, aby mě vyzkoušel. Kdybych souhlasila, všechny výrobky naší továrny – nejen měsíční koláčky, ale dokonce i naše běžné výrobky, které se ve Walmartu dobře prodávaly – by byly staženy z prodejen Walmartu po celé zemi. Zůstala jsem ohromená! Praktikování Falun Dafa mi pomohlo odolat pokušení a vyhnout se neštěstí.

Laskavost vůči jiné promotérce

Jednoho dne, když se blížil Svátek středu podzimu, jsem uviděla mladou ženu, jak kolem mě tlačí vozík plný jednotlivě balených měsíčních koláčků. Oslovila jsem ji svou obvyklou větou: „Promiňte, nechtěla byste si koupit měsíční koláčky v krabici?“ Mladá žena mi řekla, že chce koupit měsíční koláčky pro rodinu, a požádala mě, abych jí nějakou krabici doporučila. Doporučila jsem jí nejlevnější, které jsem na stánku měla. Když si vyslechla, co jsem jí o nich řekla, oznámila mi, že si to rozmyslela a jednotlivě balené koláčky už nechce. Chtěla je vyměnit za moje měsíční koláčky v krabicích. Zůstala jsem překvapená.

Zákazníci obvykle kupovali jak jednotlivě balené koláčky, tak celé krabice a rozdávali je podle toho, jak blízký vztah měli k člověku, kterého chtěli obdarovat. Když jsem viděla její vozík plný jednotlivě balených měsíčních koláčků, uvědomila jsem si, kolik úsilí musela promotérka vynaložit, aby jí je prodala! Rychle jsem řekla: „Chápu, že ty měsíční koláčky jsou pro vaši rodinu. Bylo by lepší těch jednotlivě balených koláčků za 200 jüanů neměnit. Krabice vypadají pěkně, ale za 200 jüanů si koupíte jen 30 koláčků. Za stejnou cenu jste však dostala velké množství jednotlivě balených koláčků, což je pro vaši rodinu výhodnější!“ „To je pravda.“ Mladá žena mi s radostí poděkovala a odešla.

Najednou mě někdo pevně objal. Zvedl mě ze země a potom mě zase postavil. Když jsem se otočila, uviděla jsem mladou promotérku. Řekla: „Starší sestro, vy jste tak hodná! Celou dobu jsem za vámi nervózně stála. Ty jednotlivé měsíční koláčky jsem té zákaznici prodala až poté, co jsem vynaložila spoustu času a úsilí, abych ji přesvědčila. Kdybyste jí dovolila je vrátit, byla bych na vás strašně naštvaná!“

Usmála jsem se a řekla: „Jak bych jí mohla dovolit je vrátit!“ Od té doby, kdykoli měla tato dívka volnou chvíli, chodila si ke mně několikrát denně popovídat. Řekla mi: „Každému, kdo ode mě kupuje měsíční koláčky, říkám, že vaše jsou nejlepší měsíční koláčky v krabicích v celém obchodním domě a že by si je měli koupit u vás.“

Poděkovala jsem jí. Později našla můj telefon, který jsem ztratila u stánku s měsíčními koláčky, a vrátila mi ho. Dokonce mi po skončení našeho prodeje měsíčních koláčků pomohla najít jinou práci. Za malý skutek laskavosti se mi tak dostalo velké odměny.

Nesobecké ohledy na druhé

Jednoho dne jsem si všimla mladého páru, který si sám prohlížel část prodejny s měsíčními koláčky v krabicích, zatímco ostatní promotérky si jich nevšímaly. Když došli k mému stánku, trpělivě jsem jim představila všechny své měsíční koláčky. Když jsem skončila, usmáli se a řekli, že se chtějí ještě porozhlédnout. Také jsem se usmála a odpověděla: „Žádný problém. Kdyby se vám nic jiného nelíbilo, klidně se vraťte.“

Sotva ušli pár kroků, jedna z promotérek na mě přes celý obchod zavolala: „Ty jsi vážně případ, obsluhuješ dokonce i lidi, kteří vůbec nevypadají, že by chtěli něco koupit!“ Bála jsem se, že by se ten pár mohl cítit trapně, a tak jsem na ni zavolala zpět: „Jak to můžeš říkat? Copak se lidé před nákupem obvykle nejdřív nerozhlédnou a neporovnají ceny?“

Žena potom něco pošeptala manželovi a vrátila se k mému stánku. Ukázala na jemné želé měsíční koláčky a zeptala se: „Kolik krabic jich máte?“ Když jsem řekla, že 30, požádala mě, abych jí zabalila všechny. Řekla jsem: „Kvůli jedné poznámce nemá cenu se rozčilovat. Nemusíte jich tolik kupovat jen z trucu. Nezabalím vám je.“

Žena mi řekla, že se nezlobí, a vysvětlila mi, že vlastní síť kosmetických salonů. Všechny její zákaznice byly ženy a ona si myslela, že by se jim tyto jemné měsíční koláčky líbily. Řekla mi, že potřebuje ještě dalších 20 krabic, a požádala mě, abych jí je pomohla sehnat. Vedoucí nechala z jiných prodejen převézt dalších 20 krabic, aby mohla její objednávku vyřídit.

Odměna za soucitný přístup k prodeji

V předvečer Svátku středu podzimu byla prodejní plocha plná zákazníků. Většina z nich se však jen dívala a nic nekupovala. Najednou obchodním rozhlasem oznámili, že při každé útratě 200 jüanů za měsíční koláčky v krabicích dostane zákazník 20 jüanů zpět v hotovosti. Sdělila jsem tuto dobrou zprávu svým zákazníkům a můj stánek se okamžitě zaplnil lidmi, kteří chtěli nakoupit.

Objednávky přicházely jedna za druhou, a tak jsem zavolala vedoucí, která poslala čtyři muže, aby mi pomohli převážet měsíční koláčky ze skladu Walmartu ke stánku. Během hodiny byla část skladu, kde byly uskladněny naše měsíční koláčky, úplně prázdná a kolem mého stánku zůstalo jen 30 krabic. Naproti tomu měsíční koláčky ostatních výrobců zůstávaly téměř nedotčené.

Uprostřed tohoto prodejního shonu se mě jedna zákaznice zeptala: „Jak to, že ve slevě jsou jen vaše měsíční koláčky a ostatní ne?“ Další zákazníci kolem ní se také ptali: „Ano, ano, proč jen vaše?“ Odpověděla jsem: „Ne, tak to není. Nabídka platí na všechny měsíční koláčky v krabicích v obchodě.“ Zákazníci mě však ujišťovali, že se ptali a žádný jiný prodejce tuto akci nenabízí. Nevěřícně jsem řekla: „To není možné. Měli by to dělat všichni v obchodě. Zeptejte se jich ještě jednou.“ Vedoucí se na mě zamračila.

Stála jsem ve frontě u pokladny za jednoho zákazníka, když ke mně přišla jiná promotérka a zeptala se: „Jak to, že se ti před chvílí měsíční koláčky tak dobře prodávaly? Viděly jsme ten velký ruch!“ Odpověděla jsem: „Protože obchod dnes vyhlásil akci – při útratě 200 jüanů dostanete 20 jüanů zpět!“

Promotérka byla překvapená: „Takhle jsi je prodávala?“ „Ano.“ Potom se zeptala: „Ta akce platí i na velké objednávky?“ Odpověděla jsem: „Ano. Copak jste tak také neprodávaly své zásoby?“ Řekla mi, že své měsíční koláčky dál prodávala za původní ceny. Překvapeně jsem se jí zeptala: „Ty jsi neslyšela to hlášení? Oznámili to třikrát.“

Promotérka mi řekla, že ho slyšela, ale nesouhlasila s tím, protože by výrobce poskytnutím slevy přišel o hodně peněz. Řekla jsem: „Napadlo tě ale, že zítra je Svátek středu podzimu? Po zítřku už si lidé měsíční koláčky kupovat nebudou. Když je výrobce neprodá dnes, nepřijde nakonec o ještě víc peněz?“

Promotérka okamžitě běžela zpět ke svému stánku a začala zákazníkům nabízet slevu. Také jsem ostatním promotérkám poradila, aby svým zákazníkům tuto akci nabídly, a mohly tak prodat více zboží. Když si to uvědomily, všechny začaly své zboží aktivně nabízet.

Po chvíli ke mně přišla matka s dcerou a požádaly, zda mohou vrátit krabici měsíčních koláčků. Měly obavy, že jejich rodině nebudou kantonské koláčky chutnat, a rozhodly se místo nich koupit nabízené koláčky se šunkovou náplní. Usmála jsem se, vzala jsem krabici zpět a řekla: „To je v pořádku.“ Když se mi opakovaně omlouvaly, ujistila jsem je: „Opravdu je to v pořádku. Zítra je svátek. Upřímně doufám, že si koupíte měsíční koláčky, které vám budou chutnat, a že si svátek hezky užijete.“ Dcera se na mě vděčně usmála a lehce se uklonila.

Následující den mi ve 12.30 zavolala kolegyně a řekla mi, ať už na směnu nechodím, protože zbývá jen jedna krabice měsíčních koláčků a jedna krabice určená jako dárek zdarma. Za chvíli mi zavolala znovu a nadšeně mi sdělila, že se prodaly obě. Vedoucí sundala z krabice s dárkem označení a prodala ji jako běžnou krabici.

Závěrem

Přestože jsem často čelila pomluvám a posměchu, při práci zůstávalo mé srdce klidné a slova ani jednání druhých mě neovlivňovaly. Protože můj soucit s druhými byl v souladu s univerzálními principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, přinesla mi práce při prodeji měsíčních koláčků mimořádně dobrý výsledek.

Mistr řekl:

„Náš Falun Dafa je jediným kúskom absolútne čistej zeme.” (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v Kanade)

Praktikující Falun Dafa skutečně neusilují o slávu ani osobní prospěch. Žijeme s čistým svědomím, přestože čelíme nespravedlnosti a újmě, kterou nám působí Komunistická strana Číny (KS Číny). Falun Dafa mě zbavil nemoci a proměnil mě v morálně čestného člověka. Každý den žiji naplněná radostí a spokojeností!

Jsem Mistru Li vděčná za to, že představil Falun Dafa světu. Doufám, že více lidí otevře svá srdce pravdě, zbaví se nenávisti a předsudků vůči Falun Dafa, které v nich vyvolala propaganda KS Číny, a zajistí si tak světlou budoucnost!