Dlouholetá praktikující vypráví o své cestě kultivace

(Minghui.org) Zdravím soucitného Mistra. Zdravím spolupraktikující.

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1994 a měla jsem to štěstí zúčastnit se druhého cyklu přednášek v Jinanu, který Mistr v tom roce vedl.

Uplynulo více než 30 let, ale ty dny mám stále živě před očima. Každý okamžik mám dodnes v čerstvé paměti. Mistr očistil mé tělo a mysl, změnil mé chápání života a svým soucitem, skromností a laskavostí se dotkl mého srdce. Od té doby cítím hlubokou vděčnost a žiji v bezmezné milosti Dafa.

Když se cyklus přednášek chýlil ke konci, Mistr každého z nás požádal, abychom napsali, co jsme si z účasti na přednáškách odnesli. Jen velmi málo lidí mělo papír nebo pero, ale všichni dychtivě sháněli něco, čím by mohli psát. Z hloubi srdce jsme chtěli vyjádřit Mistrovi svou vděčnost. Stát se praktikujícími, které osobně vyučoval tak velký Mistr, bylo největším požehnáním našich životů, a já jsem byla odhodlaná kultivovat se až do konce.

Přednášek se zúčastnilo více než čtyři sta praktikujících. Poslední den nám Mistr řekl, že přečetl každý z našich článků se sdílením zkušeností – nevynechal ani jediný. Místností se okamžitě rozezněl bouřlivý potlesk.

Hluboce nás dojalo, že si Mistr navzdory svému nabitému programu našel čas a s takovým soucitem a péčí přečetl sdílení každého studenta. Oči se mi zalily slzami a cítila jsem, jak se mi celým tělem rozlévá teplo.

Po přednáškách se Mistr fotografoval s praktikujícími z různých oblastí. I dnes, kdykoli se na tu fotografii podívám, se mi ty nezapomenutelné dny vracejí, jako by to bylo včera.

Mistr mě naučil úplně se všeho vzdát

Asi před třemi lety se můj starší bratr, jeho manželka a moje mladší sestra začali hádat o to, kdo má bydlet v mém domě v Číně. Bratr mi zavolal v naději, že spor urovnám. Rozzlobilo mě to.

Pomyslela jsem si: „Už teď bydlíte v mém domě zadarmo, a přesto se ještě hádáte o to, kdo mě využije víc. A teď do svého sporu zatahuje i mě!“

Řekla jsem: „Bydlím tak daleko a nemohu se vrátit. Vyřešte si to mezi sebou. Nezatahujte mě do toho.“

Po zavěšení jsem ale byla stále rozrušená. Vybavilo se mi, jak dům mých rodičů získal syn mého staršího bratra a další podobné věci. Když se na to dívám zpětně, uvědomuji si, že jsem se nechala ovlivnit běžnými lidskými city. Následujícího rána, když jsem na tu záležitost stále rozrušeně myslela, mi dal Mistr soucitně náznak. Před očima se mi zřetelně objevila dvě čínská slova: „Úplně se všeho vzdej.“

Připomnělo mi to článek na Minghui o králi Shipi. Aby zachránil holubici, ochotně nabízel kus po kuse vlastní maso. Když ani to nestačilo, nakonec bez váhání nabídl celé své tělo. V tu chvíli jsem pochopila Mistrovo soucitné vedení. Dávný král se dokázal vzdát i vlastního těla, aby zachránil zvíře. Mistr mě vedl k tomu, abych se všeho úplně vzdala.

Přibližně v té době se u mě objevilo silné krvácení z konečníku, o němž jsem věděla, že je projevem karmy. Bylo to poměrně vážné. Začala jsem se dívat do sebe. Uvědomila jsem si, že jsem nejednala podle Mistrova učení; neměla jsem se nechat běžnými lidmi rozrušit. Povzbudil mě také syn. „Nehádej se s nimi,“ řekl. „Soustřeď se jen na svou kultivaci. Ať si to vyřeší, jak chtějí.“

A tak jsem tu záležitost skutečně nechala být. Současně jsem dál vysílala spravedlivé myšlenky. Touto zkouškou jsem prošla a projev nemoci rovněž zmizel. Když se na to dívám zpětně, vím, že to pro mě byla velká zkouška. Zároveň však chápu, že čím větší je zkouška, tím větší může být zlepšení. Poté, co jsem touto zkouškou prošla, můj gong rostl a tělo se zotavilo.

Rodinné city přinesly zkoušku, spravedlivé myšlenky ukázaly moc Fa

Následující rok se můj mladší vnuk hlásil na univerzitu. Oba vnuci vyrůstali v mé péči a k mladšímu jsem měla obzvlášť silné připoutání. Proto jsem mu neustále radila. Říkala jsem mu, aby nechodil příliš daleko, že by to bylo těžké, kdyby poblíž neměl rodinu, a že i nedaleko domova jsou dobré univerzity. Protože jeho starší bratr už odešel z domova, doufala jsem, že mladší zůstane v okolí.

Měla jsem za to, že věc posuzuji rozumně a že moje rada je pro něj nejlepší. Zapomněla jsem však na Mistrovo učení, že každý má svůj vlastní osud. Neopustila jsem toto připoutání k rodinným citům a staré síly toho využily.

V té době jsem byla zaneprázdněná projektem Dafa. Studiu Fa jsem věnovala méně času a při vysílání spravedlivých myšlenek pro mě bylo obtížné zklidnit mysl. Pak se mi jednoho dne náhle rozmazalo vidění.

Když jsem se podívala na jednoho člověka, viděla jsem dva nebo tři. Když jsem šla, cesta přede mnou jako by mizela. Všechno vypadalo zkresleně. Přemýšlela jsem, jak vůbec bezpečně přejdu ulici.

Následujícího dne mi syn přinesl nějaké jídlo. Stál ode mě necelý metr. Podívala jsem se na něj a málem jsem řekla: „Mohl bys mě vzít do nemocnice, aby zjistili, co mi je?“ Ta slova už jsem měla na jazyku. Překvapilo mě to. Okamžitě jsem si vzpomněla na Mistrův Fa v Vyučovanie Fa v San Franciscu, 2005

„V skutočnosti som už všetkých tých dlhoročných učeníkov pred prenasledovaním posunul na správne pozície, vrátane neskorších nových učeníkov. Pokiaľ má človek spravodlivé myšlienky a dokáže konať spravodlivo, je človek úplne schopný sám sa chrániť.“ (Vyučovanie Fa v San Franciscu, 2005)

Rozhodla jsem se, že to neřeknu. Věděla jsem, že i jediná myšlenka, která není v souladu s Fa, může mít následky. Pomyslela jsem si: „Jsem praktikující Dafa. Jak bych se mohla spoléhat na běžné lidi?“

Také jsem si uvědomila, že toto zasahování se netýká pouze mého zraku. Kdybych neviděla jasně, nemohla bych číst Fa. Nemohla bych objasňovat pravdu ani pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Staré síly se mě snažily pronásledovat a zasahovat do mého poslání. Proto jsem nic neřekla.

Shodou okolností odjela rodina mého syna na týdenní cestu. Během toho týdne jsem zůstala doma sama. Jedla jsem jen jednoduchá jídla. Protože jsem nemohla číst, trávila jsem čas cvičením a vysíláním spravedlivých myšlenek a pomocí spravedlivých myšlenek jsem odstraňovala zasahování.

Když se syn s rodinou po týdnu vrátil, můj zrak byl opět normální. Opravdu mi to připadalo zázračné. Když se mi zrak obnovil, napadlo mě: Proč bych si nesundala i brýle na čtení? A tak jsem to udělala. Dodnes už nenosím třídioptrické brýle na čtení, na které jsem byla kdysi odkázaná. Ani nevím, kde jsou.

Díky této zkušenosti jsem pochopila, jak důležitá je opravdu každá jednotlivá myšlenka. Musíme se rozhodovat sami. Když se rozhodneme správně, Mistr nám může pomoci. Tato zkouška mi také pomohla uvidět mnoho připoutání, která jsem stále potřebovala opustit. Mistr si každého z nás velmi cení a stále nás vede k vyšším úrovním.

Prolamování lidských představ

Nedávno jsem se setkala s další zkouškou. Na krku a v horní části hrudníku se mi náhle objevilo mnoho drobných pupínků. Někteří lidé říkali, že jde o alergii na ultrafialové záření. Pomyslela jsem si však: „Jak by to mohlo být? Většinu času jsem uvnitř. Pupínky mám dokonce i na místech zakrytých oblečením.“ V minulosti, když jsem chodila do knihovny představovat Dafa a cvičit, trávila jsem dlouhé hodiny na prudkém slunci bez jakýchkoli problémů.

Pochopila jsem, že je to další příležitost k odstraňování karmy. Nebála jsem se toho. Nyní pupínky postupně mizí.

Když se ohlížím za svou cestou kultivace, jasně vidím, že se o mě Mistr vždy staral. Kdykoli jsem udělala pokrok, Mistr mě povzbudil. Kdykoli jsem měla potíže projít nějakou zkouškou, Mistr mi soucitně dával náznaky a vedl mě, abych se přizpůsobovala Fa a dál se zlepšovala. Opravdu cítím, že Mistr byl vždy po mém boku.

Dokud se řídím Mistrovým učením, opouštím svá připoutání a jednoduše dělám to, co má praktikující dělat, všechno přirozeně zapadne na své místo.

Takto kráčím po své cestě kultivace, krok za krokem, na cestě zpět ke svému pravému já. Každý krok byl možný jen díky Mistrově soucitné ochraně a vedení. Milost Falun Dafa je bezmezná a žádná slova nedokážou plně vyjádřit jeho nádheru.

(Předneseno na Fa konferenci ve Vancouveru v roce 2026)