Napravit výchozí bod kultivace a kráčet vpřed s vděčností

(Minghui.org) Uctivě Vás zdravím, Mistře. Zdravím vás, spolupraktikující.

Měla jsem to štěstí, že jsem na začátku roku 1999 získala Zhuan Falun a další knihy Falun Dafa. Skutečně získat Fa a naučit se, jak se kultivovat, mi však trvalo dlouhou dobu.

Ráda bych se podělila o některé své kultivační zkušenosti ze tří hledisek, podala zprávu Mistrovi a sdílela svá pochopení se spolupraktikujícími. Pokud je v mém sdílení něco, co není v souladu s Fa, upřímně vás prosím, abyste mě na to soucitně upozornili.

Rozpoznání mých základních připoutání

Postupně jsem rozpoznala svá základní připoutání. Zpočátku jsem se domnívala, že mým základním připoutáním je snaha vyléčit nemoci a zlepšit svou fyzickou kondici, protože když mi přítelkyně dala knihy Dafa, měla jsem špatné zdraví. Už po několika měsících čtení prošlo mé tělo obrovskými změnami.

Mistr řekl:

„Po praktikování kultivace určitou dobu, ještě stále se držíte těchto názorů? Pokračujete na cestě kvůli těmto lidským připoutáním? Jestli ano, nemůžete se počítat mezi mé žáky. Znamená to, že vaše základní připoutání nebyla odstraněna a že nejste schopni pochopit Zákon zevnitř Zákona. Ti, kteří byli proseti během zlem přinesených zkoušek, se kterými se Velký Zákon setkal v Číně, jsou všechno lidé, kteří se nevzdali těchto připoutání. Ve stejné době přinesli Velkému Zákonu některé negativní následky.“ („K Dovršení,“ Podstata dalšího pokroku II)

Ptala jsem se sama sebe: Jsem zde pouze proto, že chci mít zdravé tělo? Ne. Jakmile jsem z Fa pochopila základní příčinu nemoci a skutečný smysl života, dokázala jsem opustit své připoutání k usilování o dobré zdraví.

Jednoho dne jsem na webové stránce Minghui.org četla článek, v němž jeden praktikující zmínil, že část Zhuan Falun, která na člověka při prvním čtení zapůsobila nejhlouběji a s níž nejvíce souzněl, může ve skutečnosti odhalovat jeho základní připoutání. Přimělo mě to vzpomenout si na své první čtení této knihy. Nejhlouběji se mě tehdy dotkla Mistrova pojednání o prehistorických civilizacích. Byla jsem z toho velmi nadšená, jako by mi tato kniha poskytla tu nejdokonalejší a nejúplnější odpověď.

Během vysokoškolských studií jsem se hluboce zajímala o prehistorické kultury a často přemýšlela o původu a smyslu života. Nebylo to přesně to, co měl Mistr na mysli, když napsal: „Někteří lidé si myslí, že Velký Zákon je v souladu s jejich vlastním chápáním vědy;...“ („K Dovršení,“ Podstata dalšího pokroku II)

Věřila jsem tomu, co Mistr říkal, protože jsem se nejprve ztotožnila s tímto vědeckým pohledem. Zdálo se tedy, že mým základním připoutáním je ve skutečnosti připoutání k vědě! V průběhu let toto připoutání proniklo do všech oblastí mé kultivace. Když se mi zhoršil zrak, okamžitě jsem přemýšlela o vědeckém vysvětlení. Když jsem měla průjem, nejprve jsem vzpomínala na to, co jsem toho dne jedla. Dokonce i můj ateistický způsob uvažování a neschopnost stoprocentně věřit Mistrovi a Fa byly úzce spojeny s tímto připoutáním k vědě.

Rozpoznání tohoto základního připoutání však bylo pouze prvním krokem. Klíčové je prostřednictvím neustálého studia Fa a kultivace usilovněji a jasněji rozlišovat a odstraňovat tyto představy – oddělit vědecké faktory od svého pravého já, očistit se, a tak se postupně vracet ke své původní pravé přirozenosti.

Jednoho dne se mě můj manžel, který se nekultivuje, zeptal: „Když jde o zásadní věci, působíš tak optimisticky a s důvěrou hledíš do budoucnosti. Ale když jde o obtíže přímo před tebou – například přizpůsobování se novému prostředí, jazykovou bariéru a podobně – chováš se, jako by to byl obrovský problém. Jsou tyto věci opravdu těžší než se stát Buddhou?“ Jeho slova mě šokovala. Jak mohl člověk, který se nekultivuje, říct něco takového? Bylo zřejmé, že Mistr použil jeho ústa, aby mě osvítil. Věděla jsem, že jeho slova se dotkla něčeho zásadního v mé kultivaci. Proč se kultivuji? Proč se bojím těžkostí?

Po čem jsem vlastně toužila? Během studentských let jsem zažila mnoho věcí, kvůli nimž jsem měla pocit, že snažit se v životě něčeho dosáhnout nemá smysl. Unavovalo mě, jak se lidé ženou za slávou a soupeří mezi sebou, a ještě před zahájením kultivace jsem toužila po klidném, jednoduchém a bezstarostném životě. Když jsem začala pracovat, nechtěla jsem se účastnit pedagogických soutěží a byla jsem příliš pohodlná na to, abych se vyčerpávala kvůli profesnímu hodnocení a povýšení. Po zahájení kultivace jsem měla ještě silnější pocit, že můj nezájem o slávu a osobní prospěch je vlastně správný. Za touto zdánlivou odpoutaností se však skrývalo mé základní připoutání: používat kultivaci k úniku před světskými starostmi a hledat jednoduchost a pohodlí, po kterých jsem toužila. Ve skutečnosti mé myšlenky nikdy nepřekročily lidskou úroveň. V samotném základu byla má kultivace zaměřena na osvobození sebe samé; vycházela z osobního prospěchu.

Protože jsem byla připoutaná k hledání svého ideálního života prostřednictvím Dafa, má kultivace často vypadala následovně: když mi vnější prostředí vyhovovalo, kultivovala jsem se pilně a pozitivně; když mi nevyhovovalo, začala jsem být úzkostná a sklíčená. Když jsem čelila obtížím, bála jsem se těžkostí a vyčerpání a postrádala jsem klid a pevnost, které by kultivující měl mít. Hledání pozemského ráje v Dafa bylo ve skutečnosti mým největším a nejzákladnějším připoutáním! Když jsem toto základní připoutání jasně uviděla, připomněla jsem si, že musím odstranit připoutání zakořeněné ve vlastním já. Učedníci Dafa se dobře kultivují proto, aby pomáhali Mistrovi zachraňovat lidi. Pouze odstraněním připoutání k vlastnímu já se člověk může skutečně kultivovat v Pravdivosti-Soucitu-Snášenlivosti.

Odstraňování připoutání k synovi ze správného výchozího bodu kultivace

V roce 2011, kdy jsme čelili neustálému obtěžování ze strany agentů KS Číny, poslal můj manžel mě a našeho syna, který právě nastoupil na střední školu, do jiné země. Se synem jsme žili třináct let jako uprchlíci, zatímco manžel zůstal v Číně. Pocit, že jsme v cizí zemi bez pevného zázemí, spolu s dlouholetým soužitím matky a syna prohloubil mé citové připoutání k němu a závislost na něm. Syn má mírnou povahu a naši situaci docela dobře chápal, bez obvyklé dospívající vzpoury.

Aniž bych si to uvědomovala, má touha ovládat jeho život sílila. Chtěla jsem být zapojena do všeho – od kultivace a studia až po práci a přátelství. V té době jsem si však tohoto připoutání a sentimentu vůbec nebyla vědoma a dokonce jsem měla pocit, že jde jednoduše o odpovědnost matky. Považovala jsem za samozřejmé, že když jsme v zahraničí odkázáni sami na sebe, naše budoucnost by měla zůstat pevně spojená, a svá přání jsem pokládala za přirozená.

Jeden praktikující jednou žertem řekl: „Tvůj syn je tvoje nejsilnější berlička.“ Velmi mě to potěšilo a vůbec jsem nepochopila, že mi tím připomíná, že moje závislost na dítěti je na kultivující až příliš silná.

Nakonec došlo v našem přesídlení v rámci programu pro uprchlíky k velkému obratu: syn se přestěhoval do Austrálie a já jsem se přesunula do Kanady.

Od doby, kdy KS Číny začala pronásledovat Falun Dafa, požádalo mnoho praktikujících v Malajsii Organizaci spojených národů o status uprchlíka. Většina rodin se nakonec usadí ve stejné zemi. My se synem jsme však skončili v různých zemích – což je mimořádně vzácné – odděleni tisíci kilometrů.

Dlouhou dobu jsem měla pocit, jako by mi někdo roztrhl srdce. Nedokázala jsem tuto situaci přijmout. Trpěla jsem, vyčítala manželovi, že mě prostřednictvím nátlaku a přesvědčování donutil opustit Čínu, a obviňovala syna, že dobře nevyužil příležitosti. Někdy se mi nechtělo dělat vůbec nic, jen zabořit hlavu a spát. S těmito nesnesitelnými emocemi jsem zápasila dlouhou dobu, než se mi postupně podařilo znovu postavit na nohy a jít dál.

Rozum mi říkal, že toto všechno neoddělitelně souvisí s mou kultivací. Na povrchu se zdálo, že tento neočekávaný výsledek způsobila určitá rozhodnutí nebo jejich načasování. Jako kultivující jsem však věděla, že nic není náhodné. Až když věci dospěly do tohoto bodu, jako bych se uprostřed bolesti probudila a začala se zpětně dívat na své problémy, jako bych sledovala film. Jedna věc byla nepochybná: syna jsem stavěla příliš vysoko.

Chtěla jsem, aby mě nikdy neopustil; chtěla jsem, aby zůstal mou „berličkou“. Kvůli tomuto připoutání jsem procházela bezpočtem zkoušek charakteru a promarnila mnoho času, který jsem měla věnovat zachraňování lidí. Po opakovaném fyzickém a citovém vyčerpání jsem v srdci řekla Mistrovi: „Mistře, nechci už být ovládána city. Chci se s Vámi vrátit domů. Prosím, posilte svou učednici, abych odstranila připoutání ke svému dítěti.“

Pokaždé, když jsem Mistra požádala, tíseň zeslábla. Zanedlouho se však vrátila. Proč bylo tak těžké ji odstranit? Protože výchozí bod, z něhož jsem se snažila připoutání odstranit, byl sobecký. Uprostřed utrpení jsem se chtěla pouze osvobodit a všechno vycházelo z hlediska ochrany mých vlastních zájmů.

Jedna praktikující sdílela, že když čelíme zkouškám, ale nevycházíme při rozhodování z kultivace v období nápravy Fa a místo toho se snažíme odstranit připoutání jen kvůli samotnému odstranění, nevědomky sklouzneme k osobní kultivaci. Pokud je výchozí bod sobecký, staré síly mají záminku vytvářet nám těžkosti. Konečně jsem to uviděla. Nebyl celý můj dlouholetý problém se synem zaměřený jen na mě? Můj syn; jaký jsem chtěla, aby byl; jak jsem chtěla, aby splnil má přání; jak jsem chtěla odstranit své připoutání k němu – všechno začínalo slovem „já“!

Jaká je však má skutečná identita? Jsem především matka? Ne. Především jsem učednice Dafa v období nápravy Fa. Ptala jsem se sama sebe: Když tě připoutání k dítěti rozruší natolik, že nedokážeš studovat Fa, když při vysílání spravedlivých myšlenek cítíš uvnitř sebe rozbouřené vlny a když už nechceš objasňovat pravdu, jak se asi cítí Mistr, který snáší těžkosti, aby tě zachránil? A co se stane s těmi životy, které do tebe vložily velkou naději? Kdykoli byla má mysl jasná, znovu a znovu jsem si kladla tyto otázky a v srdci si říkala: „Jsi učednice Dafa v období nápravy Fa. Jsi učednice Dafa v období nápravy Fa.“ Potom jsem si neustále recitovala Mistrova slova:

„Musíte objasňovat fakta a zachraňovat vnímající bytosti, toho musíte dosáhnout. Nemusíte uskutečňovat nic jiného. Není třeba, abyste na tomto světě uskutečňovali něco jiného.“ (Učení Fa na Konferenci Fa v New Yorku 2015)

Postupně začal těžký tah sentimentu slábnout. Pokaždé, když jsem pomyslela na syna, hořkost, kterou jsem cítila, byla menší. V srdci jsem chápala, že kdykoli jsem se takto sama sebe ptala, bylo to mé pravé já, které jasně vidělo falešné já obalené city. Chtěla jsem ho odmítnout – nepřijmout ho – a Mistr mi pomáhal. S každou další vrstvou, kterou jsem odloupla, trochu zesláblo. Když se nyní ohlížím zpět, vidím svou roli jasněji a výrazněji chápu, že výchozí bod odstraňování připoutání není kvůli mně samotné, ale kvůli záchraně vnímajících bytostí.

Pochopení Mistrových slov „ toto je čas, kdy se bytosti navzájem zachraňují během těchto konečných dnů“

Mistr nás učil:

„Nemyslete si, že jen kvůli tomu, že objasňujete pravdu, účastníte se na nějakých Dafa aktivitách nebo se účastníte na projektech Dafa, udělali jste něco pro Dafa nebo pro Mistra. To já vám poskytuji způsoby, jak se navzájem zachraňovat a pomáhat si, jak zachraňovat druhé, zatímco zachraňujete sebe – toto je čas, kdy se bytosti navzájem zachraňují během těchto konečných dnů.“ (Držte se dál od nebezpečí)

Dále bych se chtěla podělit o několik kratších příběhů a o své osobní pochopení této části Fa.

Co se nedá říct?

Jednou, když jsem byla v Číně, jsem si v taxíku všimla amuletu Dafa zavěšeného na zpětném zrcátku řidiče. Bylo to kolem roku 2006, kdy bylo pronásledování velmi tvrdé. Zeptala jsem se ho: „Vy se to odvažujete mít takhle zavěšené?“

K mému překvapení rozhodně prohlásil: „Jeden můj příbuzný tohle praktikuje. Měl silnou krátkozrakost, ale už po několika dnech praktikování nepotřeboval brýle. To je něco, co přesahuje vědu – tomu prostě musíte věřit!“ Pochválila jsem ho za odvahu, že se takové věci nebojí říkat. On však klidně odpověděl: „Jen říkám pravdu. Když je to pravda, co by se na tom nedalo říct? Řeknu to každému, koho potkám.“

Tato zkušenost se mě hluboce dotkla. Řidičova logika byla jednoduchá: mluvil o něčem, co se skutečně stalo. Pokud člověk říká pravdu, proč by měl mít strach? V té době jsem byla při objasňování pravdy stále plachá a nervózní. Mistr uspořádal, abych viděla nebojácnost tohoto běžného člověka, a povzbudil mě tak k odstranění strachu a lidských představ.

Také můj manžel byl hluboce otřesen. Poté, co jsme vystoupili z taxíku, šel mlčky. Předtím se pokaždé rozzlobil, když mě slyšel mluvit s ostatními o Falun Dafa. Spravedlivá energie tohoto řidiče pomohla rozpustit jeho strach ze zlé strany.

Mistr opakovaně uspořádal příležitosti, při nichž jsme s manželem slyšeli od běžných lidí, včetně policistů, pozitivní vyjádření o Falun Dafa. To všechno mě povzbuzovalo a inspirovalo, abych po své kultivační cestě kráčela otevřeněji a spravedlivěji. Pokud jde o manžela, po každé takové zkušenosti se trochu změnil. Z člověka, který dříve odmítal pravdu vůbec poslouchat, se postupně stal někdo, kdo byl ochoten jít se mnou vysvětlit učiteli našeho dítěte, proč nevstoupí do Mladých pionýrů.

Na vysoké škole byl manžel prvním členem KS Číny ve své třídě. Od aktivního vstupu do zlé strany dospěl později až k vystoupení z ní – to vše pod soucitným uspořádáním našeho velikého Mistra, přičemž mu běžní lidé jeden po druhém předávali pravdu jako ve štafetě. Děkuji Vám, Mistře. A děkuji těmto vzácným lidem.

Budu kráčet ve vašich stopách

Když žiji mimo Čínu, objasňuji pravdu lidem v Číně prostřednictvím telefonních hovorů. Jednoho dne mi během hovoru jeden muž poděkoval. Řekla jsem: „Máte dobrý předurčený vztah, když chápete, že to děláme pro vaše dobro.“ Dojatě odpověděl: „Nejenže vím, že to děláte pro naše dobro, ale také se od vás chci učit. Nic z toho, co děláte, neděláte pro sebe – děláte to pro tuto zemi a pro tento národ. Vaše úsilí probudí mnoho lidí a oni vás budou následovat.“

Poděkovala jsem mu za pochopení. Řekl: „Jste světla, která ukazují cestu. Budu kráčet za vámi a následovat vaše stopy.“ Dodal: „Už jste probudili mnoho lidí. Nezlobte se na ty, kteří vám nerozumějí. Vaše vytrvalost je probudí. Věřím, že náš národ má naději, protože vy ukazujete cestu.“

Mluvili jsme déle než hodinu. Hluboce mě dojala spravedlivost a nesobeckost tohoto obyčejného Číňana poté, co pochopil pravdu. Během celého rozhovoru ani jednou nemluvil o sobě ani si nestěžoval na společnost. Dokonce i když hovořil o lžích a zločinech zlé strany, neprojevoval hněv; jeho tón zůstával klidný. Myslel na svou zemi a na své spoluobčany, kteří se ještě neprobudili. Jeho slova byla plná pochopení a zájmu o ně.

Dojalo mě to a povzdechla jsem si: Nešlo jen o to, že jsem lidem vyprávěla o Falun Dafa a pronásledování; Mistr ve skutečnosti používal jejich slova, aby mě osvítil. Pravda, která se lidí skutečně dotýká, není něco, co se dá jednoduše vyslovit – přirozeně pramení z kultivace čisté laskavosti a dosažení říše nesobeckosti vůči druhým. V každodenním životě jsem často projevovala netrpělivost a nespokojenost. Mistr uspořádal, abych rozpoznala, čeho se ještě potřebuji zbavit. Zároveň mě chvála a očekávání, která mají lidé vůči učedníkům Dafa, inspirují, abych pamatovala na své poslání.

Bývalí praktikující znovu spatřují pravdu

Na turistických místech se čas od času setkáváme s lidmi, kteří v minulosti praktikovali Falun Dafa. Když uvidí naši informační expozici, jejich reakce jsou různé – někteří jsou šokovaní, jiní nadšení a další zmatení. Někteří se nenápadně vzdálí od své turistické skupiny, aby si s námi mohli promluvit. Z různých důvodů se přestali kultivovat, ale hluboko v jejich srdcích už byly zasazeny kořeny Dafa. Někteří upřeně hledí na informační panely objasňující pravdu a koušou se do rtů, aby se nerozplakali. Pocity, které jsem u nich viděla, nikdy nezapomenu. Tato setkání mi připomínají, abych si vážila vzácné příležitosti svobodně se kultivovat mimo Čínu.

Jedna žena mi řekla, že ona i její matka před rokem 1999 praktikovaly Dafa, ale po začátku pronásledování už se neodvážily pokračovat. Žily v odlehlé oblasti a už nikdy neviděly jiné praktikující, takže se domnívaly, že Falun Dafa byl zcela potlačen. Když se dívala na materiály v mých rukou, oči se jí naplnily slzami. Zeptala se mě, jak může v Číně najít praktikující. Nakonec přišel nějaký muž a odvedl ji pryč. Šla s ním, ale hlavu měla otočenou k nám a pohled z nás nespouštěla. I když už byla daleko, stále jsem viděla slzy v jejích očích.

V tu chvíli jsem si pomyslela: „Možná Mistr uspořádal, aby tito praktikující přijeli do jiné země a viděli učedníky Dafa, jak na turistických místech mluví o Falun Dafa, a připravil jim tak cestu k návratu ke kultivaci.“ Touha v jejich očích, když spatřili pravdu o Dafa, i jejich přání vrátit se na kultivační cestu posílily mé odhodlání dál chodit na turistická místa.

Byla jsem svědkem mnoha dalších dojemných scén: řidičů turistických autobusů, kteří mi téměř vnutili nápoje; rodinných příslušníků praktikujících v Číně, kteří mě drželi za ruku a plakali; čínských turistů, jejichž matky mě odstrčily, ale jejichž synové se potají vrátili, aby mě našli a vystoupili ze strany. Každý z těchto živých obrazů se mi vryl do paměti i do srdce a stal se hnací silou, která mě na kultivační cestě neustále posouvá vpřed.

Ve chvílích lenosti, když nedokážu projít zkouškou charakteru a nechce se mi nic dělat, si velmi dobře uvědomuji, že můj nezájem může zasáhnout do Mistrova uspořádání a že mohu přijít o jednu vzácnou bytost, které si mám vážit. Mnohokrát jsem vnitřně zápasila s tím, zda na místo jít, ale potom jsem si vzpomněla na některé z těchto setkání a donutila se vyjít ze dveří.

Skutečně pozoruhodné je, že když v takovém stavu na turistické místo přesto přijdu – někdy dokonce už cestou tam – často potkám vnímající bytosti s předurčeným vztahem. Někteří nikdy předtím neslyšeli pravdu o Dafa, jiní řeknou, že jí vždy chtěli porozumět. Někteří dokonce řeknou, že přišli konkrétně proto, aby mě slyšeli o těchto věcech mluvit. Tato zdánlivě náhodná setkání jako by mi říkala, že kdybych toho dne nevyšla ven, minula bych svůj předurčený vztah s nimi. Takové zkušenosti jsou mimořádné a velmi silné.

Jasně vím, že neexistují žádné náhody. Je to Mistr, kdo vidí, že jsem zapletená do lidských připoutání a uvězněná v malém kruhu vlastních zájmů a osobního prospěchu, a v rozhodujících chvílích uspořádá tyto bytosti, aby mě probudily.

Tyto výjevy mi pomohly znovu získat pocit odpovědnosti a po osm let mě poháněly vpřed na turistických místech pod spalujícím malajsijským sluncem.

Bez vedení Dafa bych tak dlouho nedokázala vytrvat. Bez radosti z toho, že vidím zachráněné bytosti, by pro někoho, jako jsem já, kdo má sklon bát se těžkostí, bylo velmi obtížné vytrvat den za dnem a rok za rokem.

Při studiu Mistrova článku „Držte se dál od nebezpečí“ jsem pochopila jeho slova o tom, že si bytosti mohou navzájem pomáhat ke spáse: zatímco lidem objasňujeme pravdu, oni nám také nesčetnými způsoby pomáhají. Dokonce i ti, kteří nám odporují, přispívají k našemu růstu a dovršení. To, co v kultivaci získáváme, daleko převyšuje to, co dáváme.

Mistr toto všechno používá, aby učedníkům pomohl ustanovit mocnou ctnost a poskytl nám příležitosti ke kultivaci. Učedníci Dafa a běžní lidé si navzájem pomáhají ke spáse a podporují se. Proto si připomínám, že nemám žádný důvod cítit sebemenší uspokojení nad čímkoli, co jsem udělala, natož abych se na někoho dívala svrchu.

Jako učednice cítím pouze vděčnost Mistrovi za to, že pro mě tuto kultivační cestu vydláždil, a všem, kteří mi na ní pomáhali, aby učedníci Dafa mohli naplnit své sliby.

Děkuji Vám, Mistře.
Děkuji vám, spolupraktikující.
Heshi.

(Předneseno na konferenci Fa ve Vancouveru v roce 2026)